Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

56Co 333/2011

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-196

U s n e s e n í

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zavrtálkové a soudců JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Kristiny Žídkové ve věci exekuce oprávněného:

fa X

, se sídlem L., ulice X, Lucembursko, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinným:

1) S.K.,

nar. X, bytem v O. – Z., ulice X, a

2) H. K.,

nar. X, bytem v K. – F., ulice X, zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné – Fryštátě, Masarykovo náměstí 91/28,

pro peněžitou pohledávku s příslušenstvím,

k odvolání soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, se sídlem v Praze 6, Evropská 663/132, proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 20.6.2011, č.j. -175,

t a k t o :

I. Usnesení okresního soudu v odstavci II. výroku

se mění

tak, že soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5,

není povinen

zaplatit 2) povinné k rukám jejího advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech řízení

částku 5.520,- Kč

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud napadeným usnesením rozhodl o zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 22.12.2005, č.j. -27 vůči 2) povinné.

Pověřeného soudního exekutora zavázal k náhradě nákladů řízení ve prospěch 2) povinné k rukám jejího advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci usnesení v částce 5.520,- Kč. V poměru mezi účastníky exekučního řízení vzájemně žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti usnesení podal

soudní exekutor

JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., včasné odvolání, kterým výslovně brojil proti výroku usnesení v odstavci II., jímž byl zavázán k náhradě nákladů řízení ve prospěch 2) povinné. Odvoláním usiloval o změnu usnesení v tom smyslu, že 2) povinné nárok na náhradu nákladů proti soudnímu exekutoru nebude přiznán. Odvolání odůvodnil tvrzením, že k nařízení exekuce ve vztahu k oběma povinným došlo usnesením téhož okresního soudu ze dne 22.12.2005, aniž byl ve vztahu ke 2) povinné způsob provedení exekuce jakkoli určen. Přitom oprávněný petit původního návrhu na nařízení exekuce opravil a navrhl, ať ve vztahu ke 2) povinné je rozhodnuto o nařízení exekuce tak, aby to odpovídalo exekučnímu titulu, podle kterého lze exekucí pohledávku vůči 2) povinné vymoci pouze

prodejem zástavy

. V průběhu exekučního řízení došlo k prodeji zástavy a výtěžek z prodeje připadl na částečné uspokojení vymáhané pohledávky oprávněného a na náklady exekuce, které v souvislosti s provedením exekuce vznikly. Povinnost uloženou 2) povinné lze tak považovat za splněnou a s výrokem usnesení v odst. I, kterým ve vztahu ke 2) povinné bylo exekuční řízení zastaveno, lze proto souhlasit. V usnesení o nařízení exekuce však okresní soud způsob provedení exekuce nijak neomezil a soudní exekutor byl tímto usnesením vázán do doby, než okresní soud napadeným usnesením k návrhu 2) povinné rozhodl o zastavení exekuce. Soudní exekutor nenese vinu za vznik nákladů řízení 2) povinné.

Odvolací soud na podkladě včasného odvolání soudního exekutora přezkoumal napadené usnesení ve výroku dotčeném tímto odvoláním (odst. II) procesním postupem podle se závěrem, že jde o odvolání důvodné. Dovodil přitom, že soudní exekutor je osobou oprávněnou k podání odvolání proti označenému výroku usnesení v situaci, kdy je tímto výrokem soudnímu exekutoru uložena povinnost, a soudní exekutor je proto nositelem subjektivní legitimace k odvolání.

Z obsahu spisu bylo zjištěno, že k návrhu oprávněného podaného 4.11.2005 rozhodl okresní soud usnesením ze dne 22.12.2005, č. j. -27 o nařízení exekuce proti oběma povinným na jejich majetek k vymožení pohledávky v částce 3.634.895,- Kč s přísl. na podkladě rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 24.3.2000, č. j. , který nabyl právní moci 22.6.2000 (ve skutečnosti sp. zn. ). Provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Exekutorský úřad v Praze 5. Ze spisu rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě sp. zn. ze dne

24.3.2000 plyne, že žalovaní S. K. a H. K. byli zavázáni zaplatit žalobci společnosti X, spol. s r.o. v Praze částku 3.634.895,- Kč s 27% úrokem z částky 3.245.000,- Kč od 16.1.1993 do zaplacení a na nákladech řízení částku 129.800,- Kč to vše do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho z nich zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého a

ve vztahu k H. K. je žalobce oprávněn domáhat se uspokojení svého nároku v rámci výkonu rozhodnutí

pouze z výtěžku prodeje zástavy,

tj. 3/4 spoluvlastnického podílu rodinného domu čp. 742 s přísl. na pozemku parc. č. 3692 a pozemku parc. č. 3692, 3690 a 3691 zapsaných na LV č. 2978 pro katastrální území Karviná-Město. Stejný rozsudek nabyl právní moci 22.6.2000 a stal se vykonatelným 27.6.2000.

Usnesením soudního exekutora ze dne 16.1.2008, č. j. 067EX 33/06-263-80 v exekuční věci Okresního soudu v Karviné sp. zn. soudní exekutor rozhodl o udělení příklepu na vydražené nemovitosti zapsané na LV 2978 pro katastrální území Karviná-Město za nejvyšší podání - 2.000.000,- Kč. Usnesením ze dne 3.2.2009, č. j. -162 okresní soud rozhodl o rozdělení podstaty v částce 2.006.877,48 Kč z níž částka 400.678,02 Kč byla přisouzena k náhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického Ph.D. na podkladě příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 067EX 33/06-325 a zůstatek v částce 1.606.199,46 Kč oprávněnému. 2) povinná podáním ze dne 3.6.2011 navrhla zastavení exekuce vůči své osobě s námitkou, že vykonatelným rozsudkem KOS v Ostravě sp. zn. bylo rozhodnuto o oprávnění vymáhat uspokojení rozsudkem přiznané pohledávky proti 2) povinné

jen z výtěžku prodeje zástavy,

to je nemovitostí zapsaných na LV č. 2978 pro k. ú. Karviná-Město. Prodej nemovitostí byl již realizován a výtěžek z jejich prodeje rozdělen rozvrhovým usnesením okresního soudu ze dne 3.2.2009. Rozsah v jakém bylo možno postihnout majetek povinné vymezený exekučním titulem, tak byl vyčerpán. Provedení exekuce jiným způsobem v případě 2) povinné nepřichází v úvahu. Okresní soud výrokem napadeného usnesení v odst. I. proti, kterému žádný z účastníků odvolání nepodal, exekuci ve vztahu ke 2) povinné zastavil.

Podle

§ 89

o soudních exekutorech a exekuční činnosti ve znění (exekuční řád) dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené, či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.

Podle

,

dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnutí vznikly, podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Může

také zrušit dosud vydaná rozhodnutí o nákladech výkonu, popřípadě uložit oprávněnému, aby vrátil, co mu povinný na náklady výkonu rozhodnutí již zaplatil.

V situaci, kdy dojde k zastavení exekuce, se na procesněprávní vztah mezi oprávněným a exekutorem ohledně nákladů řízení vztahuje výslovně exekučního řádu. Toto ustanovení tak doplňuje o úpravu nákladů, na něž pamatovat z povahy věci nemohl. Otevírá však prostor pro vymezení procesního vztahu k dalšímu subjektu, jímž je exekutor, výlučně vůči oprávněnému, neboť ve vztahu k povinnému platí i zde princip vyjádřený v exekučního řádu. Jinak platí kritéria obsažená v ve spojení s exekučního řádu (viz. rozhodnutí Ústavního soudu ČR IIÚS 2740/08). Cit. ustanovení exekučního řádu a neumožňují o náhradě nákladů exekučního řízení v poměru mezi účastníky a soudním exekutorem rozhodnout tak, že lze zvažovat možnost přiznání náhrady nákladů účastníku exekučního řízení

k tíži soudního exekutora.

Ten jako reprezentant státu vykonává v exekučním řízení všechny úkony, které a další právní předpisy jinak svěřují při výkonu rozhodnutí soudu ( exekučního řádu). Soudní exekutor může případně nést odpovědnost za škodu účastníka, kterou způsobil v souvislosti s činností vykonávanou podle exekučního řádu ( exekučního řádu). Z ustanovení upravujících náhradu nákladů exekučního řízení pro případ zastavení exekuce však nelze dovodit odpovědnost soudního exekutora za vznik těchto nákladů, a o jejich náhradě je možno rozhodnout jen v poměru mezi účastníky exekučního řízení.

Rovněž Ústavní soud ČR považoval za objektivně nespravedlivé, aby oprávněný, který osvědčil, že důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva, a usiloval o výkon příslušného rozhodnutí (exekuci), byl zavázán k zaplacení náhrady nákladů za nesprávné provedení exekuce. Je to soudní exekutor, který musí za všech okolností postupovat vůči osobě dlužníka se znalostí věci a s využitím odpovídajících zákonných prostředků exekuce. Se zřetelem na neexistenci výslovné zákonné úpravy, která by umožňovala v rámci exekučního řízení uložit povinnost k náhradě nákladů řízení pověřenému soudnímu exekutoru, a to dokonce i v situaci, že svým postupem při provádění exekuce vznik těchto nákladů zavinil, nelze povinnost k náhradě nákladů exekuce na soudního exekutora přenést (viz. rozhodnutí Ústavního soudu ČR IÚS 923/10). Povinnost k náhradě nákladů exekučního řízení ve prospěch jednoho z účastníků tohoto řízení nelze uložit soudnímu exekutoru, neboť právní úprava takovou možnost nepřipouští.

Bez ohledu na zjištění, že po rozvrhu rozdělované podstaty z prodeje nemovitostí, které sloužily jako zástava, a jejichž prodej umožňoval vykonatelný exekuční titul, soudní exekutor rozhodl exekučním příkazem č. j. 067EX 33/06-394 o provedení exekuce ve vztahu ke 2) povinné dalším způsobem (přikázáním pohledávky z jejího účtu), nelze soudnímu exekutoru uložit povinnost k náhradě

nákladů ve prospěch 2) povinné poté, kdy vůči ní bylo exekuční řízení zastaveno. Zákonná úprava neumožňuje uložit povinnost k náhradě nákladů ve prospěch účastníka exekučního řízení soudnímu exekutoru.

Odvolací soud s tímto závěrem podle

změnil

usnesení okresního soudu v odst. II. výroku v tom smyslu, že soudnímu exekutoru JUDr. Juraji Podkonickému Ph.D. se povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch 2) povinné neukládá.

V odvolacím řízení nemá žádný z účastníků odvolacího řízení (včetně soudního exekutora) právo na náhradu svých nákladů. Jejich vznik v odvolacím řízení totiž nebyl zjištěn () a ) ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Krajský soud v Ostravě

dne 29.8.2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Zavrtálková, v.r.

Petra Andrisová

předsedkyně senátu

-196

U s n e s e n í

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zavrtálkové a soudců JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Kristiny Žídkové ve věci exekuce oprávněného:

fa X

, se sídlem L., ulice X, Lucembursko, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinným:

1) S.K.,

nar. X, bytem v O. – Z., ulice X, a

2) H. K.,

nar. X, bytem v K. – F., ulice X, zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné – Fryštátě, Masarykovo náměstí 91/28,

pro peněžitou pohledávku s příslušenstvím,

k odvolání soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, se sídlem v Praze 6, Evropská 663/132, proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 20.6.2011, č.j. -175,

t a k t o :

I. Usnesení okresního soudu v odstavci II. výroku

se mění

tak, že soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5,

není povinen

zaplatit 2) povinné k rukám jejího advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech řízení

částku 5.520,- Kč

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud napadeným usnesením rozhodl o zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 22.12.2005, č.j. -27 vůči 2) povinné.

Pověřeného soudního exekutora zavázal k náhradě nákladů řízení ve prospěch 2) povinné k rukám jejího advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci usnesení v částce 5.520,- Kč. V poměru mezi účastníky exekučního řízení vzájemně žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti usnesení podal

soudní exekutor

JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., včasné odvolání, kterým výslovně brojil proti výroku usnesení v odstavci II., jímž byl zavázán k náhradě nákladů řízení ve prospěch 2) povinné. Odvoláním usiloval o změnu usnesení v tom smyslu, že 2) povinné nárok na náhradu nákladů proti soudnímu exekutoru nebude přiznán. Odvolání odůvodnil tvrzením, že k nařízení exekuce ve vztahu k oběma povinným došlo usnesením téhož okresního soudu ze dne 22.12.2005, aniž byl ve vztahu ke 2) povinné způsob provedení exekuce jakkoli určen. Přitom oprávněný petit původního návrhu na nařízení exekuce opravil a navrhl, ať ve vztahu ke 2) povinné je rozhodnuto o nařízení exekuce tak, aby to odpovídalo exekučnímu titulu, podle kterého lze exekucí pohledávku vůči 2) povinné vymoci pouze

prodejem zástavy

. V průběhu exekučního řízení došlo k prodeji zástavy a výtěžek z prodeje připadl na částečné uspokojení vymáhané pohledávky oprávněného a na náklady exekuce, které v souvislosti s provedením exekuce vznikly. Povinnost uloženou 2) povinné lze tak považovat za splněnou a s výrokem usnesení v odst. I, kterým ve vztahu ke 2) povinné bylo exekuční řízení zastaveno, lze proto souhlasit. V usnesení o nařízení exekuce však okresní soud způsob provedení exekuce nijak neomezil a soudní exekutor byl tímto usnesením vázán do doby, než okresní soud napadeným usnesením k návrhu 2) povinné rozhodl o zastavení exekuce. Soudní exekutor nenese vinu za vznik nákladů řízení 2) povinné.

Odvolací soud na podkladě včasného odvolání soudního exekutora přezkoumal napadené usnesení ve výroku dotčeném tímto odvoláním (odst. II) procesním postupem podle se závěrem, že jde o odvolání důvodné. Dovodil přitom, že soudní exekutor je osobou oprávněnou k podání odvolání proti označenému výroku usnesení v situaci, kdy je tímto výrokem soudnímu exekutoru uložena povinnost, a soudní exekutor je proto nositelem subjektivní legitimace k odvolání.

Z obsahu spisu bylo zjištěno, že k návrhu oprávněného podaného 4.11.2005 rozhodl okresní soud usnesením ze dne 22.12.2005, č. j. -27 o nařízení exekuce proti oběma povinným na jejich majetek k vymožení pohledávky v částce 3.634.895,- Kč s přísl. na podkladě rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 24.3.2000, č. j. , který nabyl právní moci 22.6.2000 (ve skutečnosti sp. zn. ). Provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Exekutorský úřad v Praze 5. Ze spisu rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě sp. zn. ze dne

24.3.2000 plyne, že žalovaní S. K. a H. K. byli zavázáni zaplatit žalobci společnosti X, spol. s r.o. v Praze částku 3.634.895,- Kč s 27% úrokem z částky 3.245.000,- Kč od 16.1.1993 do zaplacení a na nákladech řízení částku 129.800,- Kč to vše do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho z nich zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého a

ve vztahu k H. K. je žalobce oprávněn domáhat se uspokojení svého nároku v rámci výkonu rozhodnutí

pouze z výtěžku prodeje zástavy,

tj. 3/4 spoluvlastnického podílu rodinného domu čp. 742 s přísl. na pozemku parc. č. 3692 a pozemku parc. č. 3692, 3690 a 3691 zapsaných na LV č. 2978 pro katastrální území Karviná-Město. Stejný rozsudek nabyl právní moci 22.6.2000 a stal se vykonatelným 27.6.2000.

Usnesením soudního exekutora ze dne 16.1.2008, č. j. 067EX 33/06-263-80 v exekuční věci Okresního soudu v Karviné sp. zn. soudní exekutor rozhodl o udělení příklepu na vydražené nemovitosti zapsané na LV 2978 pro katastrální území Karviná-Město za nejvyšší podání - 2.000.000,- Kč. Usnesením ze dne 3.2.2009, č. j. -162 okresní soud rozhodl o rozdělení podstaty v částce 2.006.877,48 Kč z níž částka 400.678,02 Kč byla přisouzena k náhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického Ph.D. na podkladě příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 067EX 33/06-325 a zůstatek v částce 1.606.199,46 Kč oprávněnému. 2) povinná podáním ze dne 3.6.2011 navrhla zastavení exekuce vůči své osobě s námitkou, že vykonatelným rozsudkem KOS v Ostravě sp. zn. bylo rozhodnuto o oprávnění vymáhat uspokojení rozsudkem přiznané pohledávky proti 2) povinné

jen z výtěžku prodeje zástavy,

to je nemovitostí zapsaných na LV č. 2978 pro k. ú. Karviná-Město. Prodej nemovitostí byl již realizován a výtěžek z jejich prodeje rozdělen rozvrhovým usnesením okresního soudu ze dne 3.2.2009. Rozsah v jakém bylo možno postihnout majetek povinné vymezený exekučním titulem, tak byl vyčerpán. Provedení exekuce jiným způsobem v případě 2) povinné nepřichází v úvahu. Okresní soud výrokem napadeného usnesení v odst. I. proti, kterému žádný z účastníků odvolání nepodal, exekuci ve vztahu ke 2) povinné zastavil.

Podle

§ 89

o soudních exekutorech a exekuční činnosti ve znění (exekuční řád) dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené, či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.

Podle

,

dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnutí vznikly, podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Může

také zrušit dosud vydaná rozhodnutí o nákladech výkonu, popřípadě uložit oprávněnému, aby vrátil, co mu povinný na náklady výkonu rozhodnutí již zaplatil.

V situaci, kdy dojde k zastavení exekuce, se na procesněprávní vztah mezi oprávněným a exekutorem ohledně nákladů řízení vztahuje výslovně exekučního řádu. Toto ustanovení tak doplňuje o úpravu nákladů, na něž pamatovat z povahy věci nemohl. Otevírá však prostor pro vymezení procesního vztahu k dalšímu subjektu, jímž je exekutor, výlučně vůči oprávněnému, neboť ve vztahu k povinnému platí i zde princip vyjádřený v exekučního řádu. Jinak platí kritéria obsažená v ve spojení s exekučního řádu (viz. rozhodnutí Ústavního soudu ČR IIÚS 2740/08). Cit. ustanovení exekučního řádu a neumožňují o náhradě nákladů exekučního řízení v poměru mezi účastníky a soudním exekutorem rozhodnout tak, že lze zvažovat možnost přiznání náhrady nákladů účastníku exekučního řízení

k tíži soudního exekutora.

Ten jako reprezentant státu vykonává v exekučním řízení všechny úkony, které a další právní předpisy jinak svěřují při výkonu rozhodnutí soudu ( exekučního řádu). Soudní exekutor může případně nést odpovědnost za škodu účastníka, kterou způsobil v souvislosti s činností vykonávanou podle exekučního řádu ( exekučního řádu). Z ustanovení upravujících náhradu nákladů exekučního řízení pro případ zastavení exekuce však nelze dovodit odpovědnost soudního exekutora za vznik těchto nákladů, a o jejich náhradě je možno rozhodnout jen v poměru mezi účastníky exekučního řízení.

Rovněž Ústavní soud ČR považoval za objektivně nespravedlivé, aby oprávněný, který osvědčil, že důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva, a usiloval o výkon příslušného rozhodnutí (exekuci), byl zavázán k zaplacení náhrady nákladů za nesprávné provedení exekuce. Je to soudní exekutor, který musí za všech okolností postupovat vůči osobě dlužníka se znalostí věci a s využitím odpovídajících zákonných prostředků exekuce. Se zřetelem na neexistenci výslovné zákonné úpravy, která by umožňovala v rámci exekučního řízení uložit povinnost k náhradě nákladů řízení pověřenému soudnímu exekutoru, a to dokonce i v situaci, že svým postupem při provádění exekuce vznik těchto nákladů zavinil, nelze povinnost k náhradě nákladů exekuce na soudního exekutora přenést (viz. rozhodnutí Ústavního soudu ČR IÚS 923/10). Povinnost k náhradě nákladů exekučního řízení ve prospěch jednoho z účastníků tohoto řízení nelze uložit soudnímu exekutoru, neboť právní úprava takovou možnost nepřipouští.

Bez ohledu na zjištění, že po rozvrhu rozdělované podstaty z prodeje nemovitostí, které sloužily jako zástava, a jejichž prodej umožňoval vykonatelný exekuční titul, soudní exekutor rozhodl exekučním příkazem č. j. 067EX 33/06-394 o provedení exekuce ve vztahu ke 2) povinné dalším způsobem (přikázáním pohledávky z jejího účtu), nelze soudnímu exekutoru uložit povinnost k náhradě

nákladů ve prospěch 2) povinné poté, kdy vůči ní bylo exekuční řízení zastaveno. Zákonná úprava neumožňuje uložit povinnost k náhradě nákladů ve prospěch účastníka exekučního řízení soudnímu exekutoru.

Odvolací soud s tímto závěrem podle

změnil

usnesení okresního soudu v odst. II. výroku v tom smyslu, že soudnímu exekutoru JUDr. Juraji Podkonickému Ph.D. se povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch 2) povinné neukládá.

V odvolacím řízení nemá žádný z účastníků odvolacího řízení (včetně soudního exekutora) právo na náhradu svých nákladů. Jejich vznik v odvolacím řízení totiž nebyl zjištěn () a ) ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Krajský soud v Ostravě

dne 29.8.2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Zavrtálková, v.r.

Petra Andrisová

předsedkyně senátu