Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5Co 1179/2011

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Mileny Babkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci žalobce

Riviera Lipno s.r.o,

IČ 26032651, se sídlem Vídeňská 352/150, Praha 4, zastoupeného Mgr. Janem Valihrachem, advokátem se sídlem Farní 4, Jihlava, proti žalovaným

1) J. M. H. – V.

, nar..., bytem ... Nizozemské království a

2) E. B. G. – V.

, nar..., bytem ..., Nizozemské království, zastoupeným Mgr. Petrem Wőlflem, advokátem se sídlem Radniční 133/1, České Budějovice,

o zaplacení 10.382,90 EUR s příslušenstvím,

o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 19.4.2011, č.j. -35,

t a k t o :

Usnesení soudu prvého stupně

s e z r u š u j e

a věc se mu

v r a c í

k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením soud prvého stupně prohlásil, že není ve věci příslušný a řízení zastavil, dále rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni a o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se domáhá na žalovaných, aby společně a nerozdílně zaplatily částku 10.382,90 EUR s úroky z prodlení, jakožto doplatek na kupní cenu za bytovou jednotku č. 503/8 v domě č. p. 503 stojícím na stavební parcele č. 55/18 v k. ú. Lipno nad Vltavou, včetně pevného a mobilního vybavení a vedlejších nákladů. S ohledem na námitku mezinárodní nepříslušnosti ze strany žalovaných zkoumal okresní soud tuto nepříslušnost. K bydlišti žalovaných okresní soud zjistil, že v České republice mají povolen pouze přechodný pobyt občanů EU, ale trvale se zdržují v Nizozemí, a proto v České republice nemají bydliště ve smyslu nařízení Rady (ES) č. 44/2001, dle níž se mezinárodní příslušnost v této věci posuzuje. Okresní soud odkázal na článek 5 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, který zakládá příslušnost podle místa, kde měl být předmětný závazek splněn. Dle názoru okresního soudu ve smlouvě předložené žalobcem není dohodnuto místo plnění závazku kupujících. V takovém případě se užije věta druhá obč.zák., podle něhož je místem plnění bydliště dlužníka, které však není v České republice. Jelikož není dána příslušnost soudu České republiky, postupoval okresní soud podle a 104 odst. 1 a pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení toto řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce. Namítl, že v dané věci je dána místní příslušnost okresního soudu v Českém Krumlově, a to právě s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 44/2001. Žalobce odkázal na článek 5 odst. 1 písm. a) a písm. b) tohoto nařízení. Dovodil, že plnění, jichž se žalobce domáhá, jsou s ohledem na jejich charakter z hlediska jejich poskytnutí vázána na bytovou jednotku v domě v Lipně nad Vltavou, tj. v obvodu Okresního soudu v Českém Krumlově. Účastníci se dále dohodli, že veškeré úhrady žalovaných nároků budou vždy hrazeny na účet žalobce v České republice, tedy bezhotovostním převodem. K tomu žalobce uvedl, že dle ustanovení obč.zák. plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím peněžníhou, je dluh splněn připsáním částky na účet věřitele, když k této skutečnosti prokazatelně došlo až v České republice. Žalobce v Nizozemském království žádný účet nemá. Žalované vždy své závazky vůči žalobci plnily na účet v ČR, což opět prokazuje existenci této dohody o místě plnění. K prokázání toho, jakým způsobem se smluvní strany dohodly na způsobu úhrady, a to z hlediska určení místa plnění, označil žalobce již před okresním soudem výslech svědka S., který nebyl proveden. V důsledku toho okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, navíc se s tímto důkazem ve svém rozhodnutí nevypořádal. Vlastní kupní smlouva obsahuje ustanovení, z nichž je možné výkladem dovodit existenci dohody o místě plnění závazků, když například v článku X. je uvedeno, že daň z přidané hodnoty bude hrazena na základě faktury žalobce. Okresní soud se nezabýval tím, zda jeho pravomoc není dána s odkazem na ve spojení s ustanovením Žalované mají prokazatelně majetek v obvodu Okresního soudu v Českém Krumlově. Z toho důvodu je dána pravomoc českých soudů v této věci. Konečně žalobce dovozuje tuto příslušnost z článku 6 odst. 4 a 22 nařízení. Žalobce vytkl okresnímu soudu, že přistoupil k vydání usnesení o své nepříslušnosti bez nařízení jednání, čímž žalobci upřel možnost na námitky žalovaných reagovat. Žalobce navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu ( ) postupem dle , 5 a 6 a o odvolání rozhodl, aniž by ve věci musel nařizovat jednání ( ).

Odvolání žalobce je důvodné.

V dané věci se jedná o věc s tzv. cizím prvkem, neboť na jedné straně stojí česká právnická osoba se sídlem v České republice (v členském státě Evropského společenství) a na straně druhé občanky Nizozemského království s bydlištěm v tomto druhém členském státě ES.

Jelikož se jedná o občanskoprávní vztah, dopadá na tento spor nařízení Rady (ES) č. 44/2001, jež stanoví pravidla mezinárodní příslušnosti soudů členských států ES (viz článek 1 tohoto nařízení).

Z článku 249 smlouvy o založení Evropského společenství vyplývá, že nařízení Rady (ES) jsou závazná v celém rozsahu a přímo použitelná ve všech členských státech. Dále platí zásada přednostní použitelnosti komunitárního práva před právem národním.

Z tohoto důvodu nelze pro posouzení mezinárodní příslušnosti (pravomoci soudu daného státu věc rozhodnout) použít ve spojení s

V dané věci je předmětem sporu zaplacení částky 10.382,90 EUR s úroky z prodlení. Žalobce v žalobě popsal své peněžní nároky vůči žalovaným. Uvedl, že dne 22.12.2006 s žalovanými uzavřel kupní smlouvu, na základě které převedl žalovaným vlastnické právo k bytové jednotce shora popsané a spoluvlastnický podíl na společných částech domu č. p. 503 v k. ú. Lipno nad Vltavou, vše za kupní cenu ve výši 135.065 EUR. V rámci této kupní smlouvy se žalované zavázaly zaplatit ještě vedlejší náklady spojené s výstavbou a kolaudací bytu, zejména daň z převodu za převáděné pozemky, když smluvně si dohodly maximální výši těchto nákladů v sazbě 3% ze sjednané kupní ceny. Výše těchto vedlejších nákladů pak činila 4.730,50 EUR. V průběhu výstavby bytové jednotky si žalované u žalobce objednaly nad rámec smlouvy dodávku nábytku pevného vybavení a víceprací, a to za částky 4.668,70 EUR, 4.199,50 EUR a 1574 EUR. Žalované k uspokojení nároků žalobce provedly dle bankovních výpisů celkovou úhradu ve výši 139.855 EUR. Zbývající nedoplatek je předmětem žaloby.

S ohledem na v žalobě popsané nároky se mezinárodní příslušnost v dané věci neřídí článkem 22 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (dále jen nařízení), neboť předmětem řízení nejsou věcná práva k nemovitostem (o takové případy jde jen tehdy, kdy se jedná o řízení, která mají věcné právo k nemovitosti jako svůj předmět a směřují k určení rozsahu nebo obsahu vlastnictví nebo držby nebo existenci jiných věcných práv k nemovitosti) ani nájem nemovitostí.

Taktéž článek 6 odst. 4 nařízení není použitelný, neboť míří jen na případy, kdy lze spojit řízení o nároku ze smlouvy s již zahájeným řízením o žalobě týkající se věcných práv k nemovitostem. Žalobce netvrdí, že by probíhalo takové řízení o věcných právech týkající se předmětných nemovitostí a ani z obsahu spisu existence takového řízení o věcných právech k nemovitostem nevyplývá.

Jelikož žalované nemají bydliště v České republice, ale v jiném členském státu Evropské unie, posuzoval okresní soud správně dle článku 5 bodu 1 nařízení, u kterého soudu je dána mezinárodní příslušnost v této věci (odvolací soud odkazuje i na článek 3 bod 1 nařízení). Závěry okresního soudu o nepříslušnosti soudů České republiky jsou však předčasné.

Podle článku 5 odst. 1 písm. a) nařízení osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiné členském státě žalovaná, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; dle bodu b) tohoto článku, pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno a v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytovány. Dle písm. c) tohoto článku nepoužije-li se písm. b) použije se písm. a).

Aby mohla být řádně posouzena mezinárodní příslušnost soudů ve smyslu článku 5 citovaného nařízení, je třeba, aby byla žaloba, jíž je zahájeno řízení, dostatečně určitá. Musí být především řádně vymezeny jednotlivé žalobní nároky ( ). Teprve pak lze určit, který ze soudů je dle článku 5 nařízení mezinárodně příslušný.

V dané věci je sice žalována konkrétní částka, není však zřejmé, z jakých dílčích nároků a z jakých jejich jednotlivých konkrétních výší se skládá. Z textu žaloby nelze určit, na které nároky a v jakých výších započetl žalobce plnění žalovaného v částce 139.855 EUR a jaké jsou tak jednotlivé zůstatky těchto dílčích nároků (eventuálně, zda některý nárok nezanikl). Dále v žalobě chybí bližší vymezení vedlejších nákladů, pevného vybavení a nábytku a dále víceprací na bytové jednotce. Tento nedostatek způsobuje, že soud nemůže posoudit, které ustanovení čl. 5 odst. 1 cit. nařízení se uplatní při řešení mezinárodní příslušnosti, případně, jaké ustanovení dopadá na ten který závazek.

Okresní soud měl proto nejprve vyzvat žalobce, aby doplnil a upřesnil žalobu ve smyslu shora uvedeném postupem dle a teprve po těchto úkonech žalobce posuzovat mezinárodní příslušnost dle jednotlivých uplatněných nároků.

Jelikož se tak nestalo a není jasné, které nároky jsou předmětem řízení, odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil ( ) a věc za účelem shora naznačeného dalšího postupu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení ( ).

K samotné mezinárodní příslušnosti ve smyslu článku 5 odst. 1 písm. a) a b) nařízení již nyní odvolací soud konstatuje následující závěry, které dávají vyniknout potřebě doplnit a upřesnit žalobu o jasné vymezení žalobních nároků.

Článek 5 odst. 1 písm. a) citovaného nařízení řeší mezinárodní příslušnost soudu dle místa plnění (případně i peněžitého) závazku v případech, kdy se nejedná ve smlouvě o prodej zboží a poskytování služeb. Předpokládá zjištění rozhodného práva, podle kterého se určí toto místo plnění.

Tímto písmenem a) se řídí nárok na zaplacení doplatku kupní ceny bytu a spoluvlastnického podílu z předmětné kupní smlouvy, neboť se nejedná o prodej zboží (za zboží nelze považovat byt ani spoluvlastnický podíl na domu). U tohoto nároku je při hledání rozhodného práva ve smyslu shora uvedeném nutno vycházet z článku 3 bodu 1 Římské úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy z 19.6.1980 (kupní smlouva byla uzavřena za účinnosti a závaznosti této úmluvy pro Českou republiku). Z obsahu kupní smlouvy vyplývá, že rozhodným právem pro posouzení místa plnění doplatku kupní ceny bytu a spoluvlastnického podílu je české právo, neboť se účastníci na jeho použití dohodli (viz uvozující ustanovení a článek XI. bod 3). Toto české právo pak v § 567 odst. 1 obč.zák. u místa plnění preferuje dohodu účastníků, jinak bydliště nebo sídlo dlužníka. Z obsahu kupní smlouvy nelze dovodit, že by se účastníci o místu plnění kupní ceny dohodli. Dohodu o místě plnění nelze dovodit z faktury stanovující sídlo banky ani ze skutečnosti, že žalované své závazky dle tvrzení žalobce platily žalobci vždy na účet v České republice. Žalobcem zmiňované ustanovení obč.zák . o plnění prostřednictvím peněžníhou přitom upravuje jen okamžik splnění, nikoliv místo splnění. Místem plnění doplatku kupní ceny tak je zde bydliště žalovaných, které je v Nizozemském království.

U zbylých nároků ze smlouvy, podle níž se žaluje, tj. na zaplacení vedlejších nákladů, pevného vybavení, nábytku a víceprací na bytové jednotce (pokud jsou vůbec žalovány, protože to jednoznačně z neurčité žaloby neplyne – viz shora) je třeba posoudit, zda se u nich mezinárodní příslušnost řídí článkem 5 odst. 1 písm. a) (tj. zda jde o nároky vzniklé v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy o koupi bytu a spoluvlastnického podílu na budově, a uvážit, jaký význam má to, že se v některých případech může jednat o dodání součásti nebo příslušenství tohoto bytu), či zda se řídí článkem 5 odst. 1 písm. b) tj., zda jde o nároky z prodeje zboží či poskytnutí služby, kde u všech nároků (včetně peněžních) z dané smlouvy je rozhodné místo plnění závazku dodat zboží či poskytnout službu ve smyslu citovaného ustanovení nařízení).

Tyto úvahy v napadeném usnesením chybí, a proto bude nejprve na soudu prvého stupně, aby se zásadami shora uvedenými po upřesnění a doplnění žaloby zabýval.

V závislosti na tom určí okresní soud, pokud půjde o článek 5 odst. 1 písm. a) citovaného nařízení, místa plnění žalovaných nároků (pro toto určení musí být nalezeno v prvé řadě rozhodné právo – viz shora), či místa dodání zboží nebo poskytnutí služby (pokud půjde o článek 5 odst. 1 písm. b) cit. nařízení).

Bude na žalobci, aby tato rozhodná místa plnění a skutečnosti rozhodné pro jejich určení vymezil. Budou-li tvrzení žalobce žalovaným zpochybněna, nezbyde okresnímu soudu než provést za účelem těchto zjištění dokazování při jednání, kdy žalobce již některé důkazní návrhy označil (výslechy svědků, předmětnou kupní smlouvou – z níž však místo plnění peněžitých závazků nevyplývá).

Oba účastníci mají právo se k mezinárodní příslušnosti soudu vyjádřit (přičemž příležitost reagovat na námitku mezinárodní příslušnosti vznesenou žalovanými měl žalobce již před okresním soudem, neboť tato námitka byla zástupci žalobce doručena 1.4.2011 a řízení bylo zastaveno až 19.4.2011).

Jelikož jsou důvody pro zrušení rozhodnutí o zastavení řízení ( ), byly zrušeny i závislé výroky o nákladech řízení a soudním poplatku, jež byly taktéž s odkazem na os.ř. odvoláním dotčeny.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 8. června 2011

JUDr. Milena B a b k o v á

předsedkyně senátu