Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25Co 15/2011

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudců Mgr. Miroslavy Lanžhotské a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci navrhovatele

Mgr. Bc. PF

, rozhodce společnosti IAL, k.s., se sídlem v Praze 1, Štěpánská 633/49, o návrhu na provedení úkonu soudem, k odvolání navrhovatele proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 7. září 2010, č.j. -17,

t a k t o :

I. Usnesení okresního soudu se

p o t v r z u j e

.

II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud shora označeným usnesením rozhodl o tom, že se vrací navrhovateli prostřednictvím Okresního soudu v Jičíně soudní poplatek zaplacený v kolcích v hodnotě 1.000 Kč.

Okresní soud vyšel ze zjištění, že se navrhovatel s odkazem na o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) domáhal, aby tamní soud provedl procesní úkon. Ten vymezil jako žádost o zjištění aktuální adresy AG (účastnice rozhodčího řízení vedeného tímto rozhodcem), na které se jmenovaná zdržuje a přebírá poštovní zásilky. Dále navrhovatel žádal soud o sdělení adresy zmíněné účastnice zjištěné z informačního systému evidence obyvatel. Současně za tento návrh zaplatil navrhovatel soudní poplatek ve výši 1.000 Kč.

Na základě shora uvedeného okresní soud dovodil, že pouhé zjištění aktuální adresy účastnice řízení ani zjišťování její adresy z centrální evidence obyvatel není procesním úkonem ve smyslu ustanovení zákona o rozhodčím řízení. Proto vrátil věc dožadujícímu rozhodci bez vyhovění a s odkazem na o soudních poplatcích rozhodl současně o vrácení zaplaceného soudního poplatku zpět navrhovateli.

Proti tomuto usnesení navrhovatel podal odvolání. Polemizoval se závěrem okresního soudu, že by se svým návrhem domáhal provedení procesního úkonu, který nelze podřadit pod ustanovení § 20 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení. Namítal, že dle publikovaných komentářů k zákonu o rozhodčím řízení je přípustné, aby rozhodce postupem dle tohoto ustanovení zákona požádal soud o provedení doručení svých písemností účastníkům rozhodčího řízení. Z toho navrhovatel dovozuje, že i jen pouhé zjištění bydliště účastníka rozhodčího řízení, jehož se rozhodce domáhá za účelem doručení písemnosti tomuto účastníku rozhodčího řízení, je též procesním úkonem, který má právo rozhodce po soudu vyžadovat. Na základě toho navrhoval, aby odvolací soud usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil zpět okresnímu soudu k dalšímu řízení. Eventuálně navrhovatel požadoval, aby sám odvolací soud žádosti navrhovatele vyhověl.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání podala oprávněná osoba, v zákonné lhůtě, a že odvolání bylo přípustné (, a contrario, ), přezkoumal usnesení okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a aniž by nařídil ústní jednání ( ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 22 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení procesní úkony, které nemohou rozhodci sami provést, provede na jejich dožádání soud; soud je povinen dožádání vyhovět, nejde-li o procesní úkon podle zákona nepřípustný. Soud přitom učiní všechna rozhodnutí, která jsou k provedení dožádání potřebná.

Otázku přístupu do evidence obyvatel, zahrnující v sobě i údaje o bydlišti státních občanů ČR a některých dalších skupin fyzických osob, řeší o evidenci obyvatel ve znění pozdějších předpisů. Ten ve svém ustanovení větě první hovoří, že ministerstvo (rozuměj Ministerstvo vnitra ČR, jež je správcem informačního systému evidence obyvatel) poskytuje údaje z informačního systému v rozsahu nezbytně nutném a za podmínek stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem. Citovaný zákon tak je vystaven mimo jiné na principu, že informační systém evidence obyvatel shromažďuje citlivá data o osobách zde vedených a tato data požívají zvláštní právní ochrany. Ta spočívá mimo jiné v tom, že přístup k údajům vedeným v tomto systému má pouze ten okruh subjektů, o kterém to tento zákon či jiný speciální právní předpis stanoví. Takovými osobami oprávněnými jsou například notáři jako soudní komisaři pověření k řízení o dědictví, jejichž rozsah oprávnění stanoví tohoto zákona. naopak výslovně nikde neuvádí, že by rozhodci měli mít právo přístupu k některým údajům vedeným v tomto informačním systému. Toto oprávnění neposkytuje ani , jakožto speciální právní předpis upravující rozhodčí řízení. Přístup do evidence obyvatel mají pouze soudy, a to v rozsahu a za podmínek stanovených o soudech a soudcích ve znění pozdějších předpisů. Toto ustanovení však nikde nestanoví, že by soudy byly oprávněny, či snad dokonce povinny takto získané údaje poskytovat rozhodcům či některým dalším subjektům. Poskytnutí údajů z informačního systému evidence obyvatel tak rozhodci nepřísluší, a proto jeho žádost o zjištění údajů z této evidence je ve své podstatě obcházením účinné právní úpravy. Proto okresní soud postupoval správně, jestliže žádosti navrhovatele nevyhověl. V návaznosti na to okresní soud správně postupem analogicky dle ustanovení o soudních poplatcích rozhodl o vrácení navrhovatelem zaplaceného soudního poplatku za jeho návrh.

Odvolací soud proto přezkoumávané usnesení jako věcně správné potvrdil ( ).

Protože navrhovatel se svým odvolacím návrhem neuspěl, rozhodl soud o tom, že nemá právo na náhradu nákladů řízení ( a contrario, ).

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení

n e n í

odvolání ani dovolání přípustné.

V Hradci Králové dne 31. května 2011

předseda senátu