Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 Ca 51/2009 - 56

RO ZSUDEK

JM ÉNEM REPUBLI KY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava

Trajera a soudců JUDr. Jany Kurešové a JUDr. Ivy Kaňákové v právní věci žalobce:

Nejvyššího státního zástupce, se sídlem Jezuitská 4, 660 55 Brno, proti žalovanému:

Obecnímu úřadu Libouchec, odbor stavební a životního prostředí, se sídlem Libouchec

221, za účasti osob zúčastněných na řízení: a) Ing. V. Č., „X“, b) SVEP, a.s., se sídlem

V. Řezáče 315, Most, zastoupený JUDr. Ladislavem Vostárkem, advokátem se sídlem

Mickiewiczova 17, Praha 6, c) Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Čerčanská 12,

Praha 4, a d) LASTA a.s., se sídlem Bělehradská 1119/6, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě

proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.5.2006, č.j. SÚ/089/248/06,

t a k t o :

I. Rozhodnutí Obecního úřadu Libouchec, odboru stavebního a životního

prostředí, ze dne 25.5.2006, č.j. SÚ/089/248/06 se ruší pro nezákonnost a věc

se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě domáhá

zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.5.2006, č.j. SÚ/089/248/06, kterým byla povolena

změna stavby před jejím dokončením – „Výstavba 3 ks stožárů větrných elektráren“ na ppč.

709/1, 709/2, 709/3, 739 a 821 v k.ú. Petrovice, včetně přípojky na VN na ppč. 2919/1

a 2919/2 v k.ú. Petrovice, ppč. 4591 v k.ú. Krásný Les v Krušných horách, ppč. 1035 v k.ú.

Nakléřov a ppč. 1179/1, 1179/2, 310/1, 310/2 a 312 v k.ú. Knínice u Libouchce.

Žalobce shledává závažný veřejný zájem na podání této žaloby, neboť stavba má být

realizována na území, které se dle nařízení vlády č nachází v Ptačí oblasti

Východní Krušné hory náležející do lokality Natura 2000 a v řízení o stavební změně byly

Pokračování 2 15Ca 51/2009

porušeny právní předpisy, které sledují ochranu životního prostředí a nelze proto vyloučit

nevratný zásah do přírodních podmínek zmíněné ptačí oblasti.

Žalobce poukazuje na skutečnost, že napadeným rozhodnutím byla povolena změna

stavby před jejím dokončením spočívající v posunutí VTE SO 01 na ppč. 709/1 o 216 m

jižním směrem a VTE SO 03 na ppč. 821 o 317 m jihovýchodním směrem, termín dokončení

stavby byl stanoven na 30.6.2007 a zčásti byla změněna podmínka č. 1 a č. 46 a 47 původního

stavebního povolení.

Podle , o územním plánování a stavebním řádu (dále jen

„stavební zákon“), dotýká-li se řízení podle tohoto zákona zájmů chráněných zvláštními

předpisy, rozhodne stavební úřad jen v dohodě, popř. se souhlasem orgánů státní správy, který

chráněné zájmy hájí (dotčený orgán státní správy). Dotčený orgán státní správy může svůj

souhlas vázat na splnění podmínek stanovených ve svém rozhodnutí (stanovisku, vyjádření,

souhlasu, posudku apod.) v souladu se zvláštním zákonem, na jehož podkladě je oprávněn

zájem chránit. Stavby, na které se rozhodnutí o změně stavby vztahuje, jsou realizovány na

pozemcích, které se nachází v Ptačí oblasti Východní Krušné hory. Řízení, jehož výsledkem

bylo žalobou napadené rozhodnutí, se proto dotýká zájmů chráněných

Sb., o ochraně přírody a krajiny (např. § 45g a dalších). Proto mělo být vydáno pouze po

dohodě s orgánem ochrany přírody. Tak tomu však nebylo. Tento orgán byl v řízení

opomenut.

Podle , o ochraně přírody a krajiny v platném

znění, věty prvé, jakákoliv koncepce, nebo záměr, který může samostatně nebo ve spojení

s jinými významně ovlivnit území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, podléhá

hodnocení důsledku na toto území a stav jeho ochrany z uvedených hledisek. Podle § 45i

odst. 1 téhož zákona, věty prvé, ten, kdo zamýšlí pořídit koncepci nebo uskutečnit záměr

uvedený v § 45h odst. 1 citovaného zákona (dále jen „předkladatel“), je povinen jejich návrh

předložit orgánu ochrany přírody ke stanovisku, zda může mít samostatně nebo ve spojení

s jinými významný vliv na území evropsky významné lokality nebo ptačí oblast. Tímto

stanoviskem není dotčeno zjišťovací řízení podle zvláštního právního předpisu. Tímto

orgánem je podle , o ochraně přírody a krajiny,

krajský úřad. V daném případě předkladatel v souladu s touto svojí zákonnou povinností

nepostupoval a žalovaný na splnění této jeho povinnosti netrval a vydal napadené rozhodnutí.

Dále se žalovaný dle žalobce v řízení, jehož výsledkem bylo žalobou napadené

rozhodnutí o změně nedokončené stavby, nevypořádal ani s tím, že stavební povolení ze dne

7.1.2005, č.j. SÚ/013/600/04/05, bylo vydáno ve sloučeném územním a stavebním řízení

a napadené rozhodnutí bylo vydáno pouze v řízení stavebním. Přitom navrhovaná změna

nesmí být v rozporu s územním rozhodnutím. Podle § 41 odst. 1 stavebního zákona, bylo

možné změnit pravomocné územní rozhodnutí tehdy, jestliže se změnila územně plánovací

dokumentace, jiné podklady pro územní rozhodnutí nebo podmínky v území. Ze spisového

materiálu je zřejmé dle žalobce, že k žádné změně v tomto směru nedošlo, naopak všechny

dotčené orgány konstatují, že nové umístění stožárů je v souladu s územně plánovací

dokumentací. Protože tato dokumentace byla zpracována, nepřicházela v úvahu změna jiných

podkladů pro rozhodnutí. Taktéž nebyly zjištěny okolnosti nastalé objektivně, které by vedly

ke změně podmínek v území. Proto si posunutí dvou VTE vyžadovalo nové územní

rozhodnutí a tím i nové posouzení vlivu na životní prostředí podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona

č. , o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících

zákonů.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 3 15Ca 51/2009

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě uvedl, že dle svého názoru

nepostupoval v daném případě v rozporu se zákonem. Dále konstatoval, že napjatá

rozpočtová situace mu neumožňuje sjednat si pro tento případ právní zastoupení, takže

k jednotlivým argumentům žalobce není schopen poskytnout konkrétní stanoviska.

V doplnění svého vyjádření, které bylo soudu doručeno dne 15.2.2011, žalovaný

uvedl, že navrhuje, aby předmětná žaloba byla zamítnuta v plném rozsahu.

Ve vztahu k závazným stanoviskům dotčených orgánů žalovaný uvádí, že dne

25.10.2004 bylo Magistrátem města Ústí nad Labem, odborem životního prostředí, vydáno

rozhodnutí č.j. MM/OŽP/OP/8949/RKR/2004/VykopM, kterým na základě ustanovení § 12

odst. 2 , o ochraně přírody a krajiny, udělil společnosti SVEP, a.s.

souhlas se zásahem do krajinného rázu pro stavbu soustavy větrných elektráren v k.ú.

Petrovice u Chabařovic na pozemku č. 709/1, 709/2, 709/3 a 821 se závěrem, že doporučují

umožnit výstavbu větrného parku o pěti elektrárnách v lokalitě Petrovice u Chabařovic.

Souhlas se zásahem do krajinného rázu byl vydán věcně a místně příslušným orgánem

ochrany přírody a krajiny, a to jako samostatné správní rozhodnutí pro vydání následného

územního a stavebního povolení. Dále poukazuje na skutečnost, že Krajský úřad Ústeckého

kraje vydal dne 26.7.2004 pod č.j. 3398/60530/04/ŽPZ-stan. stanovisko k posouzení vlivu

záměru na životní prostředí, a to ve smyslu o posuzování vlivu

na životní prostředí, v tehdy platném znění. Stanovisko bylo platné ještě i po datu podání

návrhu na vydání napadeného rozhodnutí i po jeho vydání. Rovněž poukazuje na skutečnost,

že ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebylo účinné ustanovení § 7 odst. 1 zákona č.

v dnešním platném znění, takže krajský úřad nemohl ani ke dni vydání

stavebního povolení ani ke dni vydání napadeného rozhodnutí přihlížet při vydání svého

stanoviska k evropsky významné lokalitě či ptačí oblasti, neboť tato podmínka nebyla

v zákoně uvedena.

Ve vztahu k Ptačí oblasti Východní Krušné hory žalovaný uvádí, že byla vymezena

, které nabylo účinnosti dne 13.1.2005. Stavební povolení na

výstavbu VTE bylo vydáno již dne 7.1.2005. V době jeho vydání nebylo účinné nařízení

vlády č. , proto podmínka souladu nemohla být naplněna. Zákon o ochraně

přírody a krajiny navíc nedefinuje pojem „záměr“ a v tomto směru odkazuje na zákon č.

o posuzování vlivů na životní prostředí. Jak již bylo uvedeno výše, tento zákon

ve svém ustanovení definoval záměr až do účinnosti novely č. , jinak, kdy za

záměr nepovažoval jakoukoli jeho změnu tak, jak je tomu nyní. Žalovaný je tedy přesvědčen,

že v daném případě postupoval v souladu se svojí zákonnou povinností, neboť záměr

výstavby VTE byl posouzen Krajským úřadem jako orgánem ochrany přírody a krajiny.

S ohledem na platnost jeho stanoviska v době vydání rozhodnutí o povolení druhé změny

stavby a s ohledem na tehdy platné znění zákona o ochraně přírody a krajiny a zákona o

posuzování vlivů na životní prostředí ani navíc jiným způsobem postupovat nemohl.

Ve vztahu k vydání nového územního rozhodnutí žalovaný uvádí následující. V rámci

územního řízení stavební úřad posuzuje umístění stavby v území, které je pro územní řízení

vymezeno označením pozemků parc. čísly. Stavební úřad však již neposuzuje konkrétní

umístění VTE na označených pozemcích. Konkrétní umístění VTE na pozemcích bylo

součástí tzv. protokolu o vytýčení stavby, ve smyslu § 18 odst. 1 písm. b) tehdy platné

, který je součástí projektové dokumentace stavby předkládané

stavebnímu úřadu v rámci stavebního řízení. V rámci umístění stavby se však vyhotovoval

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 4 15Ca 51/2009

pouze situační výkres ve smyslu § 3 odst. 3 písm. a) stejné vyhlášky. Změnou stavby před

jejím dokončením se rozumí změna v provádění stavby oproti jejímu povolení nebo

dokumentaci stavby ověřené stavebním úřadem. Stavební zákon připouští možnost změny

stavby, o kterou musí být požádáno před realizací stavby. Změna spočívající v posunutí

umístění dvou VTE v rámci stejných pozemků se nedotýká práv účastníků územního řízení,

ani podmínek územního rozhodnutí, ale pouze podmínek stavebního řízení. V daném

konkrétním případě změna podmínky č. 1 pouze konkretizuje přesné umístění VTE, které je

vyžadováno v rámci stavebního řízení. Podmínka č. 46 spočívá v posunutí termínu dokončení

stavby. I tato podmínka je podmínkou, která má být uvedena v rámci stavebního povolení.

Podmínka č. 47 (termín pro podání návrhu na vydání kolaudačního rozhodnutí) s podmínkou

č. 46 úzce souvisí. Změna uvedených podmínek se nemůže dle žalovaného dotýkat veřejných

zájmů chráněných zvláštními právními předpisy, a to z důvodů uvedených již výše. Naopak je

dle žalovaného nutno konstatovat, že rozhodnutím o druhé změně stavby žalovaný veřejné

zájmy chránil, neboť příčinou posunutí byla minimalizace případných rušivých vlivů,

především hluku VTE, na obec Petrovice. I z tohoto důvodu žalovaný ve svém odůvodnění

rozhodnutí o druhé změně stavby uvedl, že jejím uskutečněním nejsou ohroženy veřejné

zájmy ani nepřiměřeně omezena či ohrožena práva a oprávněné zájmy účastníků řízení.

Těsně před jednáním doručila společnost SVEP, a.s. jako osoba zúčastněná na řízení

soudu své vyjádření k podané žalobě.

V tomto vyjádření poukazuje na skutečnost, že v době vydání napadeného rozhodnutí

bylo v platnosti souhlasné stanovisko Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 26.7.2004 č.j.

3398/60530/04/ŽPZ-stan. vydané dle § 10 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Předmětné VTE byly posunuty v rámci stejných parcel jako bylo jejich původní umístění dle

územního plánu. Dle předmětného stanoviska výstavba VTE v dané oblasti neovlivní životní

prostředí, ani nezasáhne do žádné populace zvláště chráněných, ohrožených či regionálně

vzniklých druhů. Dále poukazuje na skutečnost, že posuzovaný záměr se sice nachází uvnitř

ptačí oblasti, avšak v těsné blízkosti její hranice. Hranicí je silnice Nakléřov Petrovice.

Hranice není v daném úseku vedena z důvodu významnosti přilehlé lokality ale pouze

z praktických důvodů jasného vymezení hranice ptačí oblasti. Samotný biologický průzkum

tuto skutečnost potvrdil, když uvedl, že se v dané lokalitě nenachází populace zvláště

chráněných ohrožených či regionálně vzniklých druhů. Hodnotné území hodné ochrany se

nachází až za posuzovanými pozemky v nivě Olšového potoka, které zůstane výstavbou VTE

nedotčeno, neboť je vzdáleno více než 240 m od VTE.

Dále poukazuje na skutečnost, že ke změně ustanovení § 7 zákona o posuzování vlivu

na životní prostředí, které ve vztahu k hodnocení změny záměru v tehdy platném znění

odkazovalo na ustanovení § 4 odst. 1 písm. c) citovaného zákona, došlo až po podání návrhu

na zahájení řízení k vydání napadeného rozhodnutí a dle přechodných ustanovení mělo být

postupováno dle znění zákona před novelou. Uvádí, že předmětem posuzování dle uvedeného

zákona byly změny záměru, pokud měla být zvýšena kapacita nebo rozsah o 25 % a více,

nebo pokud se významně mění technologie, řízení provozu nebo způsob užívání a pokud se

tak stanoví ve zjišťovacím řízení. Dle zúčastněné osoby ani jedna z výše uvedených

podmínek nebyla naplněna a nebyla stanovena ani ve zjišťovacím řízení. Trvá tedy na tom, že

změna záměru spočívající v posunutí dvou VTE v rámci stejných pozemků není změnou, pro

kterou zákon o ochraně přírody a krajiny ve spojení se zákonem o posuzování vlivu na životní

prostředí vyžadoval souhlasné stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 5 15Ca 51/2009

Dále poukazuje na to, že Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí

vydal pro původní záměr dne 6.6.2005 pod č.j. 770/ZPZ/05/N-138,05 stanovisko dle § 45i

zákona o ochraně přírody a krajiny k předmětné stavbě se závěrem, že stavba nebude mít

samostatně významný vliv na území evropsky významných lokalit nebo ptačích oblastí s tím,

že se nachází na hranici vyhlášené ptačí oblasti Východní Krušné hory.

Dále poukazuje na skutečnost, že k posunutí VTE došlo v důsledku vyhovění výsledku

místního referenda obyvatel obce Petrovice o posunutí VTE nejméně 800 m od území obce za

předpokladu nezasahování do chráněné lokality nivy Olšového potoka. Je přesvědčena, že

případným zrušením napadeného rozhodnutí by došlo k zásahu do jiného veřejného zájmu –

zájmu na ochraně zdraví občanů obce Petrovic. Trvá rovněž na tom, že posunutím dvou VTE

nedošlo k zasažení do žádné složky ochrany přírody a krajiny, o čemž svědčí stanovisko

Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 15.6.2007, ve kterém je uvedeno, že změna umístění

nebude mít samostatně ani ve spojení s jinými významný vliv na území evropsky

významných lokalit nebo ptačí oblasti.

Ostatní osoby zúčastněné na řízení se k věci písemně nevyjádřily.

Žalobce při jednání soudu ve věci přednesl žalobu shodně jako v jejím písemném

vyhotovení. Zdůraznil, že závažný veřejný zájem na podání této žaloby spočívá právě v tom,

že předmětná lokalita je zahrnuta do Ptačí oblasti Východní Krušné hory náležející do

lokality Natura 2000. Dále uvedl, že existují expertní vyjádření, dle kterých posunutím

jednoho z předmětných stožárů VTE by došlo k ovlivnění poměrů zvláště chráněných

živočichů v předmětné ptačí oblasti. K argumentaci, že v době žádosti o vydání napadeného

rozhodnutí či v době jeho vydání určité vnitrostátní předpisy platné v současnosti ještě nebyly

v platnosti a účinnosti, uvádí, že taková argumentace není v dané věci relevantní, neboť

lokalita Natura 2000 byla vyhlášena směrnicí č. 79/409/EEC. S poukazem na případ Andrea

Francovich a Danila Bonifaci a další proti Italské republice uvedl, že předmětné směrnice se

lze dovolávat proti všem vnitrostátním předpisům – přímá vykonatelnost směrnice. I nadále

však trvá na tom, že došlo k porušení vnitrostátních předpisů, tak jak jsou specifikovány

v podané žalobě.

Pověřený pracovník žalovaného při tomtéž jednání soudu odkázal na písemné

vyjádření k podané žalobě. Dále shrnul průběh správního řízení v předmětné věci a zdůraznil,

že napadené rozhodnutí dle jeho názoru bylo vydáno zcela v souladu s tehdy platnými

právními předpisy. Rovněž s odkazem na zásadu ochrany práv nabytých v dobré víře navrhl

zamítnutí žaloby.

Právní zástupce společnosti SVEP, a.s. jako osoby zúčastněné na řízení při jednání

soudu rovněž odkázal na své písemné vyjádření k věci. Trvá na tom, že při vydání

napadeného rozhodnutí nedošlo k porušení a

Zdůraznil, že důvodem pro podání žádosti o druhou změnu stavby před jejím dokončením

byla snaha vyjít vstříc výsledku referenda občanů Obce Petrovice. Ani po posunutí VTE by

nedošlo dle osoby zúčastněné na řízení k zásahu do nivy Olšového potoka. K dotazu žalobce

uvedl, že v současné době je před Městským soudem v Praze veden spor, kde se investor

domáhá vyslovení nicotnosti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 6.11.2007.

V této věci se jedná o to, že Česká inspekce životního prostředí neudělila investorovi výjimku

pro stavbu třetí VTE. Právní zástupce však zdůrazňuje, že uvedený spor nemá žádnou

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 6 15Ca 51/2009

relevanci k projednávané věci, neboť se jedná o samostatné rozhodnutí vydané v samostatném

správním řízení. Dále zdůraznil, že odborné expertizy zmiňované žalobcem se vztahují

k jinému správnímu řízení a jejich obsah mu není znám. Dále poznamenal, že v případě

směrnic Evropské unie neplatí přímá vykonatelnost těchto směrnic, ale pouze nepřímá tím, že

členské státy jsou povinny obsah směrnic začlenit do své vnitrostátní legislativy. Případ

Andrea Francovich a Danila Bonifaci a další proti Italské republice dokládá pouze

odpovědnost státu za to, že k takovému začlenění nedošlo. Poukázal rovněž na interní sdělení

Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 15.6.2007

č. ev. 111140/07, ze kterého vyplývá, že výstavba tří kusů stožárů větrných elektráren v k.ú.

Petrovice (změna umístění dvou stožárů VTE) nebude mít samostatně ani ve spojení s jinými

významný vliv na území evropsky významných lokalit nebo ptačích oblastí.

Ostatní osoby zúčastněné na řízení se k jednání soudu nedostavily.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé zák. č.

, (dále jen ““), která vychází z dispoziční zásady

vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty

první Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu,

který žalobce uplatnil v zákonem stanovené lhůtě. Povinností žalobce je tedy tvrdit, že

správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení

odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle přihlédnout pouze

k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové

nedostatky nebyly v projednávané věci zjištěny.

Primárně se soud zabýval přípustností žaloby.

V je nejvyšší státní zástupce oprávněn podat žalobu proti rozhodnutí

správního orgánu, jestliže shledá závažný veřejný zájem k jejímu podání, přičemž takovou

žalobu může podle podat do tří let od právní moci rozhodnutí, nestanoví-li

zvláštní zákon jinak. V souladu s obecným pravidlem pro běh lhůt ( ) končí

lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků uplynutím dne, který se svým označením shoduje

se dnem, který určil počátek lhůty. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí

nabylo právní moci dne 23.6.2006. Žaloba proti tomuto rozhodnutí byla podána k poštovní

přepravě dne 10.4.2009. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že žaloba byla podána včas,

neboť byla podána v rámci zákonem stanovené tříleté lhůty.

Dále se soud zabýval otázkou, zda v případě žaloby podané dle je

třeba, aby byly vyčerpány před jejím podáním řádné opravné prostředky. Podle resp.

je možno domáhat se soudní ochrany ve správním soudnictví pouze po

vyčerpání řádných opravných prostředků. Po posouzení relevantních souvislostí došel krajský

soud k závěru, že lpění na vyčerpání řádných opravných prostředků v případě žaloby podané

z důvodu ochrany veřejného zájmu, tedy žaloby, kterou podává nejvyšší státní zástupce, který

nemůže podat řádný opravný prostředek, by nebylo v souladu s rozumným výkladem práva,

neboť by možnost podání takové žaloby byla v takovém případě odvislá od podmínky, jejíž

splnění není v moci nejvyššího státního zástupce. Při striktně slovním výkladu procesního

předpisu by mohlo dojít k situaci, že v případě, kdy by správní orgán mimo stavebníka (který

se však opravným prostředkem v případě, že je mu rozhodnutím stavebního úřadu plně

vyhověno, bránit nebude) žádné další účastníky řízení nepřipustil, či ostatní účastníci by se

opravnými prostředky nebránili, by nejvyšší státní zástupce fakticky nemohl správní žalobu

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 7 15Ca 51/2009

ve veřejném zájmu podat, což jistě nebylo úmyslem zákonodárce. Krajský soud je proto toho

názoru, že nejvyšší státní zástupce může podat žalobu z důvodu veřejného zájmu, aniž by

byly ve správním řízení vyčerpány řádné opravné prostředky.

Ve vztahu k existenci závažného veřejného zájmu na podání soud pouze

poznamenává, že úvaha o existence uvedeného závažného veřejného zájmu nepodléhá

přezkumu správními soudy. Shodně v tomto směru judikoval i Nejvyšší správní soud

v rozsudku ze dne 5.11.2007 č.j. -70.

Soud tedy dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky řízení a může přistoupit k meritornímu projednání žaloby.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalovaný dne 4.11.2004 oznámil zahájení

sloučeného územního a stavebního řízení ke stavbě „ Výstavba 3 ks stožárů větrných

elektráren „ na ppč. 709/1, 709/2, 709/3, 739 a 821 v k.ú. Petrovice, včetně přípojky na VN na

ppč. 2919/1 a 2919/2 v k.ú. Petrovice, ppč. 4591 v k.ú. Krásný Les v Krušných horách, ppč.

1035 v k.ú. Nakléřov a ppč. 1179/1, 1179/2, 310/1, 310/2 a 312 v k.ú. Knínice u Libouchce.

V řízení bylo vyžádáno stanovisko k posouzení vlivu záměru na životní prostředí, které

vyhotovil Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství dne

26.7.2004 pod zn. 3398/60530/04/ŽPZ-stan. V závěru tohoto stanoviska je výslovně uvedeno,

že toto stanovisko není rozhodnutím podle , o správním řízení (správní

řád) a nenahrazuje vyjádření dotčených správních úřadů ani příslušná povolení podle

zvláštních předpisů. Platnost tohoto stanoviska byla omezena lhůtou 2 roků ode dne vydání.

Toto stanovisko stanoví řadu podmínek, avšak realizaci stavby nevylučuje. Dne 7.1.2005 pod

č.j. SÚ/013/600/04/05 vydal žalovaný stavební povolení ke stavbě. Stavba byla povolena jako

stavba dočasná na dobu 20 let od její kolaudace. Žalovaný rozhodnutím ze dne 23.3.2005 č.j.

SÚ/059/131/05 rozhodl o změně stavby před dokončením tak, že se povoluje změna typu

technologie z původního typu VESTAS V90 na novou ENERGON E70. Následně žalovaný

vydal dne 25.5.2006 napadené rozhodnutí, kterým byla povolena změna stavby před

dokončením v tom směru, že VTE SO 01 na ppč. 709/1 bude posunuta o 216 m jižním

směrem a VTE SO 03 na ppč. 821 bude posunuta o 317 m jihovýchodním směrem, změnil se

termín dokončení stavby na 30.6.2007 a zčásti byla změněna podmínky č. 1 č. 46 a č. 47

původního stavebního povolení.

K námitce, že v rozporu s ustanovením § 126 odst. 1 stavebního zákona došlo při

řízení o vydání napadeného rozhodnutí k opominutí orgánu ochrany přírody, uvádí soud

následující. Dle § 126 odst. 1 stavebního zákona dotýká-li se řízení podle tohoto zákona

zájmů chráněných zvláštními předpisy, rozhodne stavební úřad jen v dohodě, popřípadě se

souhlasem orgánu státní správy, který chráněné zájmy hájí (dotčený orgán státní správy).

Dotčený orgán státní správy může svůj souhlas vázat na splnění podmínek stanovených ve

svém rozhodnutí (stanovisku, vyjádření, souhlasu, posudku apod.) v souladu se zvláštním

zákonem, na jehož podkladě je oprávněn zájem chránit.

V daném případě je mezi účastníky nesporné, že předmětné řízení se týkalo lokality,

která je součástí Ptačí oblasti Východní Krušné hory vymezené ve vládním nařízení č.

Problematika ptačích oblastí je upravena v , o ochraně

přírody a krajiny. Předmětné stavební řízení týkající se stavby větrných elektráren na

pozemcích zahrnutých do ptačí oblasti se tedy jednoznačně dotýká zájmů chráněných

uvedeným zákonem a v souladu s výše citovaným ustanovením § 126 odst. 1 stavebního

zákona bylo možno vydat rozhodnutí v předmětném řízení pouze v dohodě, popřípadě se

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 8 15Ca 51/2009

souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody. Z obsahu správního spisu však jednoznačně

vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno, aniž by se žalovaný vůbec pokusil příslušný

orgán ochrany kontaktovat a zcela jej v řízení opominul. Argumentace žalobce, že v době

vydání prvotního rozhodnutí vydaného v rámci sloučeného stavebního a územního řízení ještě

předmětná ptačí oblast nebyla vyhlášena, je dle soudu zcela nepřípadná, neboť v době vydání

napadeného rozhodnutí, tedy ke dni 25.5.2006 již předmětná ptačí oblast byla řádně

vymezena nařízením vlády, které nabylo účinnosti dne 13.1.2005. K argumentu žalobce a

osoby zúčastněné na řízení, že v době vydání napadeného rozhodnutí disponoval platným

stanoviskem k posouzení vlivu záměru na životní prostředí vydaným dne 26.7.2004 pod sp.

zn. 3398/60530/04/ŽPZ-stan. Krajským úřadem Ústeckého kraje a závazným stanoviskem

k zásahu do krajinného rázu vydaným dne 25.10.2004 pod č.j.

MM/OŽP/OP/8949/RKR/2004/VykoM Magistrátem města Ústí nad Labem, soud uvádí, že

v době vydání předmětných dokumentů ještě Ptačí oblast Východní Krušné hory neexistovala

a tyto dokumenty proto nemohly zohlednit eventuální dotčení zájmů vztahujících se

k uvedené ptačí oblasti. Stavební řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí však je

jednoznačně řízením, které se dotýká zájmů vztahujících se k předmětné ptačí oblasti. Proto

výše uvedené dokumenty, přestože ještě neskončila jejich platnost, nebyly dostačujícími

podklady pro řádné vydání napadeného rozhodnutí. Argumentace osoby zúčastněné na řízení,

že posuzovaný záměr se nenachází sice uvnitř ptačí oblasti, ale v těsné blízkosti jejích hranic,

nemá dle soudu pro daný případ žádný význam, neboť posouzení vlivu předmětného záměru

na poměry v ptačí oblasti je právě předmětem dokumentů, které si stavební úřad měl v rámci

stavebního řízení vyžádat. Závěry uvedenými zúčastněnou osobou tedy nelze odůvodnit to, že

si stavební úřad tyto dokumenty v rámci předmětného řízení nevyžádal. Vzhledem k výše

uvedenému tedy považuje soud tuto námitku žalobce za plně důvodnou. V předmětném

postupu spatřuje soud nezákonnost napadeného rozhodnutí ve smyslu

S výše uvedenými skutečnostmi velice úzce souvisí i druhá námitka žalobce, že

žalovaný v rozporu s platnými právními přepisy před vydáním napadeného rozhodnutí

nepožadoval po stavebníkovi doložení splnění povinnosti uložené mu ustavením § 45i odst. 1

zákona o ochraně přírody a krajiny. V ustanovení § 45h odst. 1 zákona o ochraně přírody

a krajiny je mimo jiné uvedeno, že jakákoliv koncepce, nebo záměr, který může samostatně

nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit území evropsky významné lokality nebo ptačí

oblasti, podléhá hodnocení důsledku na toto území a stav jeho ochrany z uvedených hledisek.

Dále pak v § 45i odst. 1 téhož zákona je uvedeno, že ten, kdo zamýšlí pořídit koncepci nebo

uskutečnit záměr uvedený v § 45h odst. 1 citovaného zákona (dále jen „předkladatel“), je

povinen jejich návrh předložit orgánu ochrany přírody ke stanovisku, zda může mít

samostatně nebo ve spojení s jinými významný vliv na území evropsky významnou lokalitu

nebo ptačí oblast. Tímto stanoviskem není dotčeno zjišťovací řízení podle zvláštního

právního předpisu (, o posuzování vlivů na životní prostředí). Termín

„záměr“ není v zákoně o ochraně přírody a krajiny definován a odkazem pod čarou je

odkazováno na , o posuzování vlivů na životní prostředí. V

písm. a) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí je uvedeno, že záměrem se rozumí

stavby, činnosti a technologie uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu. V příloze č. 1

citovaného zákona je v kategorii II pod položkou 3.2 uvedena větrná elektrárna s celkovým

instalovaným výkonem vyšším než 500 kW nebo s výškou stojanu přesahující 35 metrů. Je

nesporné, že do této kategorie předmětná VTE spadá. Umístění VTE je tedy záměrem, který

může významně ovlivnit ptačí oblast. V daném případě nelze argumentovat, že nejde o

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 9 15Ca 51/2009

samotný záměr, ale pouze o změnu záměru, neboť v daném případě jde o výraznou změnu

umístění předmětné větrné elektrárny, byť v rámci jedné parcely. Změnu umístění, kdy se

stavba má posunout v řádech stovek metrů byť v rámci téže parcely, nelze považovat za

změnu původního záměru, ale za zcela nový záměr, který je nutno řádně posoudit. Dle názoru

soudu tedy takovou změnu je nutno považovat za nový záměr, který podléhá režimu

ustanovení § 45h a násl. zákona o ochraně přírody a krajiny.

K argumentaci žalovaného a osoby zúčastněné na řízení, že dle legislativy platné ke

dni podání žádosti o vydání napadeného rozhodnutí či ke dni jeho vydání nebylo v účinnosti

znění právních předpisů, které by vyžadovalo posuzování i změn záměrů, soud uvádí, že jak

výše dovodil, nelze změnu umístění větrné elektrárny v řádu stovek metrů považovat za

pouhou změnu záměru (a to i přesto, že se umístění mění v rámci téže parcely) jako je třeba

změna technologie samotné VTE umístěné na stožáru a podobně. Dle soudu se v daném

případě jednalo o nový záměr ve smyslu výše uvedených předpisů a soud trvá na tom, že

tento záměr jednoznačně i podle předpisů platných a účinných v době podání žádosti o vydání

napadeného rozhodnutí a v době jeho vydání podléhal režimu ustanovení § 45h a násl. zákona

o ochraně přírody a krajiny a mělo tedy být vyžádáno příslušné stanovisko před vydáním

napadeného rozhodnutí.

Z uvedených skutečností jednoznačně vyplývá, že stavebník měl vzhledem ke

skutečnosti, že předmětná stavba se nachází ve vyhlášené ptačí oblasti, předložit v rámci

stavebního řízení žalovanému stanovisko zmiňované ve výše uvedených ustanoveních.

Stavební úřad pak sám v souladu s již výše citovaným ustanovením § 126 odst. 1 stavebního

zákona měl předložení uvedeného stanoviska před vydáním napadeného rozhodnutí

vyžadovat. Rovněž i tuto námitku žalobce tedy soud shledal jako zcela důvodnou. Soud tak

spatřuje porušení zákona ze strany žalovaného v tom, že nevyžadoval předložení

předmětného stanoviska v rámci řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí.

V tomto postupu soud opět shledal nezákonnost napadeného rozhodnutí ve smyslu § 78 odst.

1

Na skutečnosti, že žalovaný pochybil v řízení přecházejícím napadenému rozhodnutí

nemůže nic změnit ani skutečnost, na kterou poukázala osoba zúčastněná na řízení, že po

vydání napadeného rozhodnutí (25.5.2006) bylo Krajským úřadem Ústeckého kraje, odborem

životního prostředí a zemědělství vydáno dne 15.6.2007 interní sdělení, že změna umístění 2

kusů větrných elektráren nebude mít samostatně ani ve spojení s jinými významný vliv na

území evropsky významných lokalit nebo ptačích oblastí. V předmětném řízení totiž soud

posuzuje zákonnost postupu žalovaného v řízení, které bylo ukončeno nabytím právní moci

napadeného rozhodnutí.

K námitce žalobce, že napadené rozhodnutí bylo vydáno pouze v řízení stavebním,

ačkoliv dle názoru žalobce posunutí dvou VTE vyžadovalo nové územní rozhodnutí a tím

i nové posouzení vlivu na životní prostředí podle ,

o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, soud uvádí

následující. Z obsahu správního spisu jednoznačně vyplývá, že rozhodnutí žalovaného ze dne

7.1.2005 č.j. SÚ/013/600/04/05 bylo vydáno ve sloučeném územním a stavebním řízení.

V souladu s ustanovením § 39 stavebního zákona tedy v tomto rozhodnutí jsou stanoveny

podmínky k ochraně veřejných zájmů v území, kterými je zabezpečen zejména soulad s cíli

a záměry územního plánování, včetně architektonických a urbanistických hodnot v území,

a dále soulad s požadavky k ochraně zdraví a životního prostředí. Územní rozhodnutí v sobě

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 10 15Ca 51/2009

v daném případě mimo jiné zahrnuje i rozhodnutí o umístění stavby. Napadené rozhodnutí,

které jednoznačně bylo vydáno pouze jako rozhodnutí v řízení stavebním o změně

nedokončené stavby postupem podle § 68 stavebního zákona, se však svým obsahem dotýká

jednoznačně skutečností, o kterých mělo být rozhodnuto v územním řízení. Předmětem

napadeného rozhodnutí je zejména právě změna umístění stavby, která je dle stavebního

zákona předmětem územního rozhodnutí. Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že

napadené rozhodnutí (rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením) vydané ve

stavebním řízení bylo vydáno v rozporu s platným územním rozhodnutím. Z ustanovení § 32

odst. 1 stavebního zákona jednoznačně vyplývá, že umisťovat stavby lze pouze na základě

územního rozhodnutí, kterým je rozhodnutí o umístění stavby. Dle ustanovení § 68 odst. 2 in

fine stavebního zákona je uvedeno, že na řízení o změně stavby se vztahují přiměřeně

ustanovení o stavebním řízení. V § 62 odst. 1 písm. a) stavebního zákona je výslovně

uvedeno, že stavební úřad v rámci stavebního řízení přezkoumává, zda dokumentace splňuje

podmínky územního rozhodnutí. V daném případě dokumentace předložená stavebnímu

úřadu před vydáním napadeného rozhodnutí nevyhovovala územnímu rozhodnutí o umístění

stavby, o kterém bylo rozhodnuto v rozhodnutí žalovaného ze dne 7.1.2005 č.j.

SÚ/013/600/04/05, neboť předmětem navrhovaného rozhodnutí měla být právě změna

umístění stavby.

Dle názoru soudu nelze v žádném případě souhlasit s argumentací žalovaného, že

v daném případě postačuje ke změně umístění stavby stavební řízení, protože se mění

umístění stavby v rámci stejné parcely. Soud je přesvědčen, že v daném případě jde

o výraznou změnu umístění stavby (změna umístění stavby v řádech stovek metrů), byť

v rámci stejné parcely, která se může ve svých důsledcích dotknout celé řady veřejných zájmů

chráněných zvláštními předpisy. Jde o zájmy spojené s leteckým provozem, hlukovými

poměry a změnou krajinného rázu. Termín „dotčení“ je nutno vykládat jako ovlivnění daných

zájmů jak v záporném tak i v kladném směru. Sám správní orgán uvádí v odůvodnění

napadeného rozhodnutí, že účelem změny umístění stavby je minimalizace rušivých vlivů,

především hluku VTE na obec Petrovice. Ovšem hlukové poměry, které nastanou v případě

změny umístění VTE nebyly v předmětném řízení předcházejícím vydání napadeného

rozhodnutí nijak doloženy. Bez odborného hodnocení není možné jednoznačně stanovit, jaký

bude mít nové umístění vliv na hlukové poměry (např. zohlednění eventuelních odrazů zvuku,

možnost vzniku echoefektu a pod.)

Vzhledem k výše uvedenému tedy soud shledal napadené rozhodnutí o změně stavby

před jejím dokončením, které bylo vydáno, aniž by mělo oporu v územním rozhodnutí

o umístění stavby, za nezákonné ve smyslu

Ačkoli byla zúčastněná osoba jako investor předmětné stavby VTE motivována

k podání žádosti o změnu stavby před dokončením spočívající v posunutí dvou věží VTE jistě

chválihodnou snahou vyhovět výsledku místního referenda občanů obce Petrovice, nelze bez

provedení výše uvedeného územního řízení posoudit, zda navrhovaná změna skutečně povede

k vyšší ochraně veřejných zájmů a zdraví občanů obce Petrovice.

Pro úplnost soud podotýká, že se ztotožňuje i se závěrem žalobce, že v daném případě

nebude postačovat rozhodnutí o změně územního rozhodnutí vydané postupem podle § 41

stavebního zákona. Z dikce zákona totiž jednoznačně vyplývá, že stavební úřad může své

původní rozhodnutí o umístění stavby postupem dle uvedeného ustanovení nahradit

rozhodnutím novým, ale jen za splnění v předpise stanovených podmínek, kterými jsou

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 11 15Ca 51/2009

změna územně plánovací dokumentace, změna jiných podkladů pro územní rozhodnutí nebo

změna podmínky v území. Změnou podmínky v území je nutno rozumět okolnosti nastalé

objektivně, tedy nezávisle na počínání stavebníka.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že ke změně územně plánovací dokumentace

nedošlo a nedošlo ani ke změně jiných podkladů pro územní rozhodnutí a nedošlo ani ke

změně podmínek v území. Rozhodnutí o změněném umístění dvou stožárů VTE tedy

vyžadovalo vydání zcela nového územního rozhodnutí o umístění stavby za dodržení všech

relevantních právních předpisů.

K odkazům žalobce a osoby zúčastněné na jednání vztahujícím se

k problematice přímé vykonatelnosti směrnic vydaných Evropskou unií soud poznamenává,

že neshledal důvod se zabývat v daném řízení otázkou přímé vykonatelnosti směrnic

vydaných Evropskou unií, neboť dospěl k závěru, že žalovaný se v rámci správního řízení

dopustil porušení vnitrostátních předpisů účinných již v době podání žádosti o vydání

napadeného rozhodnutí. V daném řízení nebylo tedy předmětem sporu posouzení postupu

správního orgánu, který by postupoval v souladu s vnitrostátní legislativou, která by však byla

v rozporu se zněním směrnice vydané Evropskou unií.

Soud nepřipustil provedení důkazu spisem Krajského úřadu Ústeckého kraje sp. zn.

190/3537/ŽPZ, jehož provedení navrhoval žalovaný, neboť v daném řízení bylo předmětem

přezkoumání v řízení před soudem v rámci správního soudnictví, zda došlo k pochybení

v řízení vedeném žalovaným před vydáním napadeného rozhodnutí a nikoli skutečnost, zda

posunutím stožárů VTE dojde skutečně k narušení životních podmínek chráněných živočichů

či nikoliv. Předmětný spis se měl vztahovat právě k otázce, zda dojde při posunu VTE

k narušení životních podmínek zvláště chráněných živočichů. Vzhledem ke skutečnosti, že

dle soudu z uvedeného spisu nemohly být zjištěny skutečnosti rozhodné pro rozhodování

v souzené věci, nepřipustil provedení navrhovaného důkazu.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud napadené rozhodnutí žalovaného ze

dne 25.5.2006, č.j. SÚ/089/248/06, kterým byla povolena změna stavby před jejím

dokončením – „Výstavba 3 ks stožárů větrných elektráren“ na ppč. 709/1, 709/2, 709/3, 739

a 821 v k.ú. Petrovice, včetně přípojky na VN n ppč. 2919/1 a 2919/2 v k.ú. Petrovice, ppč.

4591 v k.ú. Krásný Les v Krušných horách, ppč. 1035 v k.ú. Nakléřov a ppč. 1179/1, 1179/2,

310/1, 310/2 a 312 v k.ú. Knínice u Libouchce, dle zrušil pro nezákonnost

a vrátil mu věc k dalšímu řízení s odkazem na ustanovení V souladu

s ustanovením je správní orgán v dalším řízení vázán právním názorem,

který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. věty první

Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný neměl

ve věci úspěch a žalobci žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti podle obsahu

správního spisu nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po

jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu

správního.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 12 15Ca 51/2009

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem

a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí

podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom,

kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem,

což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání,

které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 23. února 2011

Mgr. Václav Trajer v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)