Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nt 451/2011

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-29

U s n e s e n í

Předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze rozhodla dne 19. dubna 2011 o návrhu obhájce na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů spojených se zastupováním v předávacím řízení vedeném proti českému občanovi

V. S.

nar. ,

t a k t o :

Podle § 151 odst. 3 tr. ř. se obhájci

Mgr. Martinu Smetanovi

, advokátu Advokátní kanceláře se sídlem Praha 2, Římská 104/14,

p ř i z n á v á

1/

odměna za čtyři úkon právní služby podle , e), g), odst. 3 vyhl. č. , ohledně prvých tří úkonů ve znění vyhlášky č. 235/1977 Sb., ohledně posledního úkonu ve znění vyhl. č. ( dále jen AT ), v sazbě podle AT, t. j. jednotlivě 2.300,- Kč, u prvých tří úkonů snížených o 10% podle AT (ve znění účinném do 31. 12. 2010), u posledního snížených o 30% podle AT (ve znění účinném od 1. 1. 2011), t. j. celkem

7.820,- Kč

2/

k úkonům právní služby ad 1/ přináležející čtyři paušální náhrady podle § 13 odst. 1, 3 AT po 300,- Kč, t. j. celkem

1.200,- Kč

3/

náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 1 AT spojených s účastí u výslechu klienta ve dnech 27. 9. a 14. 10. 2010, vždy ve Věznici Oráčov, a to jednak za cestu vlakem z Prahy do Rakovníka a zpět a dále náhrada za cestu veřejným dopravním prostředkem z Rakovníka do Oráčova a zpět, celkem

382,- Kč

4/

náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za každou jednotlivou cestu ad 3/ v rozsahu jedné a půl hodiny, celkem šest hodin, t. j. úhrnem

1.200,-

Kč

Celkem tedy obhájci na odměně a náhradě hotových výdajů náleží částka

10.602,- Kč.

Podle § 151 odst. 2 tr. ř. se obhájci, co by plátci daně z přidané hodnoty přiznaná odměna a náhrada hotových výdajů

zvyšuje

o částku této dani se rovnající, t. j. o 20%, což činí

2.120,40 Kč

.

Celkem tedy obhájci po zvýšení na odměně a náhradě hotových výdajů po zaokrouhlení náleží 12.722,- Kč (slovy: dvanáct tisíc sedm set dvacet dvě koruny české).

O d ů v o d n ě n í

Ve shora označené věci byl v souladu se zásadami nutné obhajoby V. S. dne 27. 8. 2010 ustanoven obhájcem Mgr. M. Smetana, který po skončení předávacího řízení v zákonné lhůtě vyúčtoval odměnu i náhradu hotových výdajů, a o jeho návrhu soud rozhodl způsobem specifikovaným shora.

V prvé řadě je třeba uvést, že obhájce ve věci uskutečnil v souladu s vyúčtováním čtyři úkony právní služby, z toho tři před 1. 1. 2011, jeden po 1. 1. 2011, takže odměna za úkony před a po uvedeném předělu se liší. Souhlasí nicméně výše základní sazby za jeden úkon odvozená od § 10 odst. 3 písm. c) AT, neboť řízení bylo vedeno za účelem předání V. S. do Rakouska k trestnímu stíhání pro několik trestných činů, z nichž nejpřísnější je ohrožen trestem do 10 let odnětí svobody. Současně není sporu, že obhájce důvodně účtuje převzetí a přípravu obhajoby, včetně první porady s klientem, k níž – jak uvádí - došlo 27. 9. 2010 (§ 11 odst. 1 písm. b/ AT), dále účast u výslechu klienta státní zástupkyní v rámci předběžného šetření dne 27. 9. 2010 ve Věznici Oráčov a dne 14. 12. 2010 u výslechu státním zástupcem tamtéž (§ 11 odst. 1 písm. e/, odst. 3 AT). Důvodným je i požadavek na přiznání odměny za účast u veřejného zasedání před zdejším soudem dne 14. 2. 2011. Ve všech případech jde o úkony odměňované plnou sazbou, jakkoli v případech prvých tří sníženou o 10% ( AT účinného do 31. 12. 2010) a v případě posledním sníženou o 30% ( AT ve znění účinném od 1. 1. 2011), přičemž toto dělení odpovídá přechodnému ustanovení vyhl. č. , podle něhož bylo-li řízení zahájeno před její účinnosti (1. 1. 2011) náleží za úkony poskytnuté do té doby mimosmluvní odměna podle dosavadních předpisů. U prvých tří úkonů proto odměna jednotlivě činí 2.070,- Kč (celkem 6.210,- Kč), u posledního 1.610,- Kč, dohromady 7.820,- Kč.

Ke zmíněným úkonům nesporně náležejí i paušální náhrady hotových výdajů ve smyslu § 13 odst. 1, 3 AT po 300,- Kč, celkem 1.200,- Kč.

Oproti tomu vyúčtování nákladů na cesty k úkonům dne 27. 9. a 14. 12. 2010, t. j. do Věznice Oráčov, pochybnosti vyvolávají a obhájci proto v požadované výši přiznány nebyly. Platí to nicméně pouze o té části cest, kterou měl obhájce uskutečnit s využitím taxi služby, t. j. o cestách z Rakovníka do Oráčova, neboť z Prahy do Rakovníka cestoval vždy veřejnou dopravou a není pochyb, že jízdenky v hodnotě 174,- Kč (za cestu vlakem 27. 9. 2010) a 108,- Kč (autobusem dne 14.12. 2010, nikoli tedy vlakem jak navrhovatel uvádí) třeba jako přiměřený výdaj uhradit. Oproti tomu za přiměřenou a adekvátní úhradě nákladů ze strany státu (neboť v tomto případě nelze náklady obhajoby požadovat od vyžadované osoby) nelze mít cestu taxislužbou za situace, kdy existuje s přihlédnutím k místu a času úkonu jiný přiměřený a dostupný způsob dopravy, jímž nepochybně je doprava veřejná, která také po větší část cesty v obou případech byla využita. Podle snadno dostupných informací přitom v obou dnech, v nichž se úkony konaly, bylo při stanoveném počátku výslechů (podle sdělení státního zastupitelství byl vždy určen na 13:00 hodinu) možno využít autobusu či vlaku, které Rakovník a Oráčov spojují, přičemž jen v rozmezí od 09:00 do 13:00 hodin jde nejméně o čtyři spoje, které cestu absolvují zhruba za 25 minut a hodnota jízdenky činí 24,- či 25,- Kč. Po ukončení výslechů (oba začaly dříve, než bylo plánováno, přesněji ve 12:45 hodin, resp. 12:30 hodin) kolem 13:00 hodiny bylo stejných spojů možno využít k cestě do Rakovníka rovněž, i když jejich četnost již byla nižší, než u cest dopoledních. Soud proto náklady na cestu taxi službou nepovažuje za možné uhradit, přičemž pro prvý výslech 27.9. 2010 k tomu přistupuje důvod další, a to obhájcem předložená stvrzenka, která byla vystavena jiný den, konkrétně 6. 12. 2010, navíc za cestu absolvovanou v době od 00:37 do 00:56 hodin tam a od 02:20 do 02:38 hodin zpět. I kdyby tedy soud zaujal jiné než prezentované stanovisko, nemohl by zmíněný doklad k prokázání nároků stačit. Obhájci proto jako úhrada nákladů za cesty z Rakovníka do Oráčova a zpět byl přiznán pouze ekvivalent jízdného hromadnou dopravou, t. j. 25,- Kč za jednu cestu, celkem 100,- Kč, se zdůrazněním obecné zásady vyjádřené i v § 13 odst. 1 AT, odkazující na požadavek, aby náhrada hotových výdajů byla poskytována v rozsahu reflektujícím jejich účelnost. Porušení této zásady je přitom naprosto zřejmé jestli-že by i při využití vlastního osobního automobilu, které naopak lze z hlediska účelnosti nákladů považovat za přiměřené, i při vyšší spotřebě (např. činí-li průměrná spotřeba 9 litrů na 100 km) dosáhla náhrada při úpravě platné do 31. 12. 2010 za jednu cestu (při ujetých 20 km, což odpovídá údajům o autobusové dopravě v místě) hodnoty zhruba 124,- Kč, za všechny čtyři cesty tedy 496,- Kč, zatímco obhájce při použití taxi služby účtoval úhrnem 1.621,- Kč, t. j. více než trojnásobek. S přihlédnutím k předchozímu byly proto cestovní náhrady obhájci přiznány v celkové částce 382,- Kč.

Oproti tomu dlužno dodat, že obhájce opomenul vyúčtovat náhradu promeškaného času, ačkoli v případě obou předešle zmíněných výslechů šlo o úkony uskutečněné v místě odlišném od sídla či bydliště advokáta, a proto soud rozhodl náhradu podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT přiznat, přičemž za přiměřené považuje vynaložení doby tří hodin na jednu cestu tam i zpět, t. j. celkem 6 hodin, což koresponduje (při úhradě 100,- Kč za každou i jen započatou půlhodinu) celkem částce 1.200,- Kč. Přiznat jí přitom soudu umožnilo to, že obhájce požadoval celkově odměnu spolu s náhradami ve výši, která není úhradou posledně uvedené náhrady překročena a neodporuje proto zásadám ovládajícím návrhové řízení, podle nichž je soud návrhem v uvedené smyslu vázán.

Úhrnem proto obhájci na odměně a náhradě hotových výdajů bylo přiznáno 10.602,- Kč a jelikož doložil příslušnou registrací, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla tato částka navýšena o 20% této dani se rovnajících, t. j. o 2.120,40 Kč ( po zaokrouhlení 2.120,- Kč), takže činí dohromady 12.722,- Kč.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost do tří dnů od jeho oznámení, a to

k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 19. dubna 2011

JUDr. Zdeňka Barešová v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost:

K.