Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12Co 331/2010

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-41

Usnesení

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Bachratého a členů JUDr. Jiřího Bilíka a Mgr. Stanislava Zatloukala ve věci oprávněného

Radima XXXXX

, nar. xxxxx, bytem xxxxx, zastoupeného JUDr. Stanislavem Brhelem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 18, proti povinnému

Miroslavu XXXXX

, nar. xxxxx, bytem xxxxx, o zastavení exekuce, o odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora Mgr. Kamila Brančíka, Exekutorský úřad Hodonín, se sídlem v Hodoníně, Sadová 15, ze dne 30.4.2010, č.j. 007 EX 2161/06-37,

takto:

I.

Usnesení soudního exekutora se v napadeném výroku II.

mění

tak, že soudnímu exekutorovi Mgr. Kamilu Brančíkovi, Exekutorský úřad Hodonín, se sídlem v Hodoníně, Sadová 15, se náhrada nákladů exekuce nepřiznává.

II.

Žádný z účastníků řízení ani soudní exekutor Mgr. Kamil Brančík, Exekutorský úřad Hodonín, se sídlem v Hodoníně, Sadová 15, nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Soudní exekutor usnesením v I. výroku zastavil exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31.5.2006, č.j. -37, ve II. výroku oprávněnému stanovil povinnost uhradit pověřenému soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7.800,- Kč do právní moci tohoto usnesení a ve III. výroku rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů exekučního řízení.

Proti tomuto usnesení podal oprávněný odvolání, kterým napadl jen II. výrok o nákladech exekuce soudního exekutora. Navrhl jeho změnu tak, aby byl k úhradě nákladů exekuce zavázán povinný. Připouštěl neuhrazení zálohy z důvodu předpokladu, že veškeré náklady budou vymoženy v rámci exekuce. Z napadeného usnesení není jednoznačné, zda exekuce byla zastavena z důvodu nezaplacení zálohy nebo z důvodu, že povinný nemá žádný majetek. Pokud chtěl exekutor exekuci zastavit, pak neměl činit žádné úkony, aby mu nevznikly náklady. V opačném případě měl v exekuci pokračovat, neboť od oprávněného žádný podnět k zastavení exekuce nedostal.

Soudní exekutor ani povinný se k odvolání nevyjádřili.

Odvolání oprávněného bylo podáno včas ( ex.ř., ) účastníkem exekučního řízení a tudíž osobou k podání odvolání oprávněnou ( ex.ř., ). Odvoláním je napaden jen II. výrok usnesení, na němž nejsou oba zbývající výroky o zastavení exekuce a o nákladech řízení účastníků závislé, a proto je pouze napadený výrok předmětem odvolacího přezkumu ( ex.ř., ). Krajský soud po přezkoumání správnosti napadeného usnesení a řízení jemu předcházejícího dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Oprávněný nemá pravdu v tom, že by z odůvodnění napadeného usnesení nebylo dostatečně patrno, z jakých důvodů soudní exekutor exekuci zastavil. Není pochyb o tom, že jediným důvodem zastavení exekuce bylo neuhrazení zálohy soudnímu exekutorovi, a že pro rozhodnutí bylo použito ust. § 55 odst. 5 ex.ř. Tento postup soudního exekutora však krajský soud nemůže akceptovat.

Podle čl. II. bod 1. přechodných ustanovení k , jímž byl s účinností od 1.11.2009 novelizován exekuční řád, použije se exekuční řád ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ex.ř. ve znění po novele č. , nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Spotřebovaná část zálohy se oprávněnému nevrací a stává se nákladem oprávněného ().

Podle ex.ř. ve znění po novele č. , nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáhán o výživné na nezletilé dítě. (Znění tohoto ustanovení je v podstatě stejné, jako znění ust. ex.ř. před novelou č. )

Ze samotného označení „záloha na náklady exekuce“ je zřejmé, že má jít o finanční prostředky, které uhradí oprávněný soudnímu exekutorovi na jeho budoucí náklady spojené s prováděním exekuce. Z povahy tohoto exekučního institutu plyne, že má být využíván na počátku exekučního řízení zejména tam, kde lze očekávat vyšší exekuční náklady, anebo i tam, kde může mít exekutor důvodné obavy z nevymožení jemu vzniklých nákladů od povinného (§ 87 odst. 3 a 4 ex.ř.). Podle druhé věty ust. § 90 odst. 3 ex.ř. totiž oprávněným poskytnutou a soudním exekutorem spotřebovanou zálohu nebo její část je třeba považovat za náklady oprávněného, které mu soudní exekutor nevrací ani když je u povinného nevymůže. Není vyloučeno, aby soudní exekutor oprávněnému zálohu vyměřil až v průběhu provádění exekuce nebo aby původně stanovenou zálohu později navýšil, pokud zjistí, že jeho náklady na vymožení pohledávky (třeba v důsledku nutnosti použití více exekučních způsobů) budou vyšší, než původně předpokládal.

Z obsahu spisu vyplývá, že soudní exekutor v průběhu exekuce vedené od r. 2006 pro částku 10.500,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 6 % od 1.5.2001 do zaplacení a náklady předcházejícího řízení ve výši 12.303,- Kč vydal dne 8.8.2006 exekuční příkaz na provedení exekuce prodejem movitých věcí, ale při soupisu dne 19.1.2007 žádné postižitelné věci nenalezl. Příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 7.2.2007 stanovil soudní exekutor výši svých exekučních nákladů částkou 10.193,- Kč. Dne 8.2.2007 vydal exekutor exekuční příkaz k provedení exekuce srážkou z důchodu povinného, ale z obsahu spisu není patrno, že by nějaké srážky byly provedeny (dle sdělení ČSSZ předchází pohledávky v celkové výši 160.798,- Kč a měsíčně bylo v roce 2008 sráženo 326,- Kč). Naposledy při šetření dne 6.11.2008 soudní exekutor zjistil, že povinný je nemajetný, příjem má z částečného invalidních důchodu a je zatížen dluhy v řádech statisíců korun. Ve výzvě ze dne 12.1.2010 exekutor oprávněnému sdělil, že přes provedená opatření nebyl zjištěn majetek povinného, a průběh exekuce naznačuje, že nebude dosaženo ani takového výtěžku, který by pokryl náklady exekuce. Proto oprávněného vyzýval ke sdělení, zda navrhuje zastavení exekuce podle nebo zda navrhuje konkrétní (jiný) způsob exekuce. Závěrem výzvy, doručené dne 1.3.2010, soudní exekutor vyzval oprávněného ke složení zálohy na úhradu nákladů exekuce ve výši 2.724,- Kč do 10 dnů, jinak exekutor exekuci zastaví.

Ze skutečností uvedených v předchozím odstavci je zřejmé, že postup soudního exekutora, který vyústil ve vydání usnesení o zastavení exekuce pro nezaplacení zálohy oprávněným, neodpovídal situaci, jaká v průběhu exekuce nastala. V prvé řadě nebyla žádná reálná opora pro úvahu, že by v dalším průběhu exekuce mohly vzniknout soudnímu exekutorovi nějaké další exekuční náklady, když bezvýsledně provedl veškeré možné pokusy o vymožení pohledávky a sám nevěděl, jak dál postupovat. Není tudíž jasné, na jaké další náklady soudní exekutor potřeboval složit zálohu, natož proč zrovna ve výši 2.724,- Kč. Byl-li povinný zcela evidentně nemajetný a navíc výrazně zadlužený, pak nebyl žádný důvod v exekuci pokračovat a to tím spíše, pokud oprávněný nereagoval na výzvu podle § 50 odst. 1 ex.ř. Nenavrhl-li oprávněný zastavení exekuce, pak měl soudní exekutor postupovat podle ex.ř. a exekuci zastavit sám i bez návrhu, příp. (při chybějícím souhlasu oprávněného) požádat o rozhodnutí o zastavení exekuční soud; v obou případech by zastavovací důvod vyplýval z ust.

Krajský soud tedy dospěl k závěru, že v nastalé situaci byl soudním exekutorem postup podle ex.ř. zneužit a to zřejmě k prosazení záměru, aby vina na zastavení exekuce ležela jednoznačně na oprávněném. Pokud by totiž byla exekuce zastavena podle a nebylo by prokázáno, že oprávněný o nemajetnosti povinného věděl před podáním návrhu na nařízení exekuce, pak by podle ustálených zákonných i judikatorních pravidel měl hradit náklady exekuce povinný ( ex.ř. ve znění před novelou č. , z rozsáhlé judikatury Ústavního soudu např. nález ze dne 16.12.2010, sp. zn. ). Soudnímu exekutorovi ale byla z jím zjištěných skutečností dostatečně zřejmá nedobytnost náhrady nákladů exekuce od povinného, zatímco na straně oprávněného nebyl důvod jeho nesolventnost předpokládat. Proto bylo pochopitelně ve fiskálním zájmu soudního exekutora, aby rozhodnutí o nákladech exekuce vyznělo tak, že povinnost k jejich náhradě bude uložena oprávněnému.

Odvoláním oprávněného nebyl napaden I. výrok usnesení soudního exekutora o zastavení exekuce, jímž je krajský soud pro jeho pravomocnost vázán a to včetně důvodů, pro které byla exekuce zastavena ( ). Proto není možné v rámci odvolání jen do výroku o nákladech exekuce rozhodnout o uložení povinnosti hradit náklady exekuce povinnému, když – dle důvodů rozhodnutí o zastavení exekuce – procesní vinu na zastavení exekuce nese oprávněný ( ex.ř.). Ve fázi rozhodování o nákladech exekuce je však soudní exekutor účastníkem řízení na stejné úrovni, jako oprávněný, povinný nebo jakýkoli jiný účastník exekučního řízení. Krajský soud proto z výše uvedených důvodů, tedy z důvodů obcházení zákona soudním exekutorem před rozhodováním a při rozhodování o zastavení exekuce, použil ust. a náhradu nákladů exekuce soudnímu exekutorovi výjimečně nepřiznal (srov. nález ÚS ze dne 15.11.2010, sp. zn. ).

Oprávněný byl v odvolacím řízení co do výsledku úspěšný, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly a žádnou náhradu ani nepožadoval. Krajský soud proto podle ve spojení s ust. rozhodl tak, jak je ve II. výroku usnesení uvedeno.

Poučení :Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Brně dne 30.3.2011

Helena Fillová JUDr. Pavel Bachratý, v.r.

za správnost vyhotovení : předseda senátu