Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 VSOL 381/2010

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-14

U s n e s e n í

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka

F. spol. s.r.o. v likvidaci,

se sídlem B., o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. srpna 2010 č.j. - 8

t a k t o :

Usnesení soudu prvního stupně se

z r u š u j e

a věc

s e v r a c í

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením soud prvního stupně zamítl insolvenční návrh dlužníka s odkazem na úpravu . Podle návrhu a k němu připojených příloh má dlužník dva závazky, jeden z nich je závazek na soudním poplatku za řízení o zrušení dlužníka s likvidací a jmenování likvidátora, druhý je závazek vůči S. m. B., přiznaný soudním rozhodnutím. Dlužník má podle soudu ve smyslu pouze jediného věřitele a řešení jeho majetkové situace cestou insolvenčního řízení, když jeden jeho závazek vznikl v souvislosti s likvidací, je v rozporu s účelem tohoto řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník obsáhlé odvolání. Podle něj je napadené usnesení nepřezkoumatelné, neboť soud nezdůvodnil, jak dospěl k závěru, že dlužník má pouze jednoho věřitele ve smyslu ust. . Postup, kdy soud „diskvalifikuje jednoho z věřitelů“, nemá oporu v . Řádně není zdůvodněn ani závěr, že řešení dlužníkovy majetkové situace cestou insolvenčního řízení je v rozporu s jeho účelem. Podle dlužníka má každý (s výjimkou subjektů vypočtených v ) právo na řešení úpadkové situace v režimu , a pokud nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí o úpadku, mělo být dle dlužníka řízení podle zastaveno. Soud se rovněž nevypořádal s argumentací dlužníka uváděnou v podání, kterým reagoval na výzvu soudu k označení dalšího věřitele, podle níž je tento požadavek nad rámec zákona. Definiční znaky úpadku v předpokládají dva a více věřitelů a tuto podmínku dlužník splňuje. Proto měl soud jeho úpadek zjistit nebo insolvenční návrh zamítnout pro nedostatek majetku dlužníka, nikoli však návrh zamítnout podle . Dlužník vyjádřil názor, že pokud by zákonodárce chtěl zamezit řešení úpadku dlužníka, jehož závazek je vázán na proces likvidace, vázal by status věřitele dle , písm. a) na pohledávky, vzniklé před vstupem dlužníka do likvidace, případně by jinak upravil dikci . Z textu zákona však nelze dovodit, že věřitelé pohledávek, vzniklých před vstupem dlužníka do likvidace, a pohledávek, vzniklých po jeho vstupu do likvidace, nejsou rovnocenní. Dále dlužník v odvolání polemizoval s názorem Vrchního soudu v Praze, podle něhož v případě, kdy mnohost dlužníkových věřitelů zakládají teprve závazky vázané svým vznikem na proces likvidace není „rozumného důvodu“ zahajovat insolvenční řízení, ale jsou podmínky pro dokončení zahájeného likvidačního procesu. Podle názoru dlužníka je „samotná stěžejní věta celého odůvodnění zmatečná“, protože pokud v takovém případě nejsou dány podmínky řízení a dlužníkův úpadek nemá být řešen v insolvenčním řízení, měl soud insolvenční řízení zastavit podle a nikoliv insolvenční návrh zamítnout. Není zřejmé, co soud rozumí „rozumným důvodem pro zahájení insolvenčního řízení“, dlužník tímto výrazem chápe, že není rozumný důvod k jinému rozhodnutí o insolvenčním návrhu, než jeho zamítnutí. Podle dlužníka naopak nejsou zákonné podmínky ani rozumný důvod, aby v této situaci soud zamítl insolvenční návrh, když zákon předpokládá buďto zjištění úpadku nebo zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle . Následný výmaz dlužníka z obchodního rejstříku bez dalšího svědčí o fungující právní úpravě, řešící zrušení a likvidaci nečinných obchodních společností, které mají závazky, protože v případech, kdy likvidovaná společnost závazky nemá, je vymazána po té, co k jejímu výmazu udělí správce daně souhlas. Podle dlužníka úprava byla zákonodárcem do implementována jako „příspěvek “ k procesu likvidace nefunkčních společností a názor, že řešení jeho situace cestou tohoto zákona je v rozporu s účelem insolvenčního řízení podle něj „postrádá logiku“. Dlužník vyslovil pochybnost, zda by „lépe splnil“ účel insolvenčního řízení, pokud by v insolvenčním návrhu uvedl „tři věřitele“, z nichž jeden by měl pohledávku například z důvodu udělení pokuty pro neplnění povinnosti dlužníka zakládaty do Sbírky listin vedené rejstříkovým soudem. Výklad zaujatý soudem prvního stupně povede k „nastartování procesu čekání dlužníka v klinické smrti na dalšího věřitele“, což je v rozporu s účelem „obchodního zákoníku, , dalších zákonů i ochrany třetích osob“. Dlužník nesouhlasil s názorem, že v jeho situaci lze ukončit proces likvidace a poté podat návrh na výmaz dlužníka z obchodního rejstříku, protože pokud má dlužník nesplněné závazky, správce daně neudělí souhlas s výmazem podle Názor, že úprava připouští zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku pouze výjimečně, je podle dlužníka nesprávný.

Z dikce tohoto ustanovení naopak vyplývá, že soud nemá jinou možnost než takovéto rozhodnutí vydat. Ze všech těchto důvodů se dlužník domáhá zrušení napadeného usnesení a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. , se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení (dále jen „“), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (, a , 5 a 6 ), a aniž ve věci nařizoval jednání (, písm. c/ ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle obsahu spisu bylo toto řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka, doručeným soudu dne 8.7.2010, s účinky téhož dne. Z návrhu a k němu připojených příloh vyplývá, že:

- dlužník nemá žádný majetek;

- označil své dva závazky, a to a) vykonatelný závazek vůči S. m. B. z titulu neuhrazeného nájmu za období roku 2000 a 2001 a b) vykonatelný závazek na soudním poplatku za řízení o zrušení dlužníka s likvidací a jmenování jeho likvidátora;

- likvidátor dlužníka byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců;

- dlužník k insolvenčnímu návrhu připojil zprávu podle ;

- v návrhu dlužník navrhl, aby soud rozhodl podle ustanovení .

Soud vyzval dlužníka usnesením ze dne 19.7.2010, č.j. -5, aby v určené lhůtě doložil pohledávku „alespoň“ jednoho dalšího věřitele, případně o tento závazek doplnil seznam závazků. V usnesení soud odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze „3 VSPH 51/2010-A-12 ze dne 19.3.2010 a -12 ze dne 8.12.2009. Dlužník na výzvu reagoval sdělením, že mu závazky vůči jiným než uvedeným věřitelům nejsou známy. Podle něj jsou názory v označených rozhodnutích Vrchního soudu v Praze nesprávné, v rozporu s , který je postaven na zásadě rovnosti věřitelů a nedává soudu možnost „provést třídění pohledávek“ podle důvodů jejich vzniku. Sdělení obsáhle doplnil podáním datovaným dne 27.7.2010, ve kterém argumentoval shodně jako v odvolání.

Podle je předmětem úpravy

a) řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů,

b) oddlužení dlužníka.

Podle dlužník je v úpadku, jestliže má

a) více věřitelů a

b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a

c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže

a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu,

b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců,

c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka,

d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a

e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

Podle usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku je podkladem pro výmaz dlužníka z obchodního rejstříku, nejde-li o právnickou osobu zřízenou zákonem.

Odvolací soud nesouhlasí s námitkami dlužníka o nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení. Z jeho odůvodnění jednoznačně vyplývá názor soudu prvního stupně, že v dané skutkové situaci nelze vydat rozhodnutí o úpadku, neboť jeden ze dvou závazků dlužníka souvisí s likvidací a proto by bylo řešení majetkové situace dlužníka cestou insolvenčního řízení v rozporu s účelem tohoto řízení. Tomuto ostatně odpovídá i obsáhlá věcná argumentace v odvolání dlužníka.

Dlužník nesouhlasí s názorem, který opakovaně zaujal také Vrchní soud v Praze, že pokud dojde k naplnění znaků úpadku v důsledku procesu dlužníkovy likvidace, neodpovídá smyslu řešit situaci dlužníka postupem podle , ale v takovéto situaci má již zahájený proces likvidace být dokončen a vést k zániku společnosti výmazem z obchodního rejstříku. Protože účelem insolvenčního řízení není řešit zánik nefunkčních společností, není rozumný důvod zahajovat insolvenční řízení. K tomuto názoru se Vrchní soud v Praze přihlásil v řadě rozhodnutí, například:

- v rozhodnutí sp. zn. , ze dne 8. prosince 2009 (v dané věci dlužník tvrdil své dva závazky z nichž jeden byl z titulu nákladů likvidace);

- v rozhodnutí sp. zn. ze dne 12. června 2009 (závazky dlužníka v této věci představovaly závazek vůči České republice na soudním poplatku za řízení o zrušení společnosti s likvidací a závazek vůči likvidátorce dlužníka na hotových výdajích vzniklých v průběhu likvidace);

- rozhodnutí sp. zn. ze dne 19. března 2010 (v této věci dlužník označil závazek vůči třetí osobě a závazek vůči České republice na soudním poplatku za řízení o zrušení společnosti s likvidací).

V posledně uvedeném rozhodnutí odvolací Vrchní soud v Praze uzavřel, že účelem podle není vytvářet podmínky pro zánik nefunkčních obchodních společností, ale řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka s tím, aby byly uspořádány jeho majetkové poměry a jeho věřitelé uspokojeni v co nejvyšší míře a zásadně poměrně. Řešení dlužníkovy majetkové situace cestou insolvenčního řízení by v případě, kdy jedinými dlužníkovými pasivy jsou toliko jeho závazky přímo související s likvidací společnosti, bylo v příkrém protikladu s účelem insolvenčního řízení a v dané skutkové situaci k výmazu dlužníka z obchodního rejstříku může dojít i bez tohoto, aby byla vydána rozhodnutí podle a , které připouští výjimečně zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku.

Posouzení důvodnosti odvolání závisí na řešení otázky, zda jsou v definovány meze aplikace ustanovení a pokud ano, jakým způsobem.

Účelem insolvenčního řízení je (ve vztahu obchodním společnostem) řešení jejich úpadku (hrozícího úpadku), uspořádání jejich majetkových vztahů k dotčeným osobám a zásadně co nejvyšší a poměrné uspokojení věřitelů. Ustanovení , které definuje úpadek ve formě platební neschopnosti, určuje okruh skutečností posuzovaných insolvenčním soudem při zjišťování úpadku. Insolvenční soud může a musí při rozhodování o úpadku posuzovat mnohost věřitelů dlužníka, existenci jejich pohledávek, délku lhůty, po kterou jsou tyto pohledávky po splatnosti jakož i to, zda dlužník skutečně své závazky není schopen hradit. Jde-li o dlužníka právnickou osobu nebo fyzickou osobu – podnikatele, pak také posuzuje, zda dlužník není předlužen, tj. kromě mnohosti věřitelů zkoumá rovněž to, zda souhrn závazků dlužníka převyšuje hodnotu jeho majetku ( ). Jiná kriteria stavu úpadku zákon neuvádí a neumožňuje tedy insolvenčnímu soudu hodnotit také důvod vzniku pohledávek dlužníka.

Není pochyb o tom, že smyslem insolvenčního řízení není umožnit výmaz nefunkčních obchodních společností z obchodního rejstříku bez ukončení jejich likvidace a že úprava se vymyká účelu insolvenčního řízení. Rozhodnutí insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku, které umožňuje zánik obchodní společnosti bez ukončeného procesu likvidace, představuje výjimečný postup (v tomto směru odvolací soud nesouhlasí s námitkou odvolatele). Tomu odpovídá nejen přesné definovaná úprava předpokladů, za kterých může soud postupovat podle , ale i nezbytnost restriktivního výkladu tohoto ustanovení. Nicméně tato právní úprava, bez ohledu na názor o její nesystémovosti, je platnou právní úpravou, kterou je třeba respektovat.

Vazba úpravy likvidace obchodních společností v obchodním zákoníku a úpravy rozhodování o insolvenčním návrhu dle vyplývá rovněž z dikce ObchZ, podle které, pokud soud nejmenuje likvidátorem osobu z okruhu osob dle ObchZ, musí jmenovat osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců. Takto jmenovanému likvidátorovi jsou třetí subjekty povinny poskytovat součinnost ve stejném rozsahu jako insolvenčnímu správci a jen o insolvenčním návrhu takto jmenovaným likvidátorem lze rozhodovat postupem dle . V tomto smyslu lze skutečně dovozovat, že zánik nefunkčních společností je řešen nejen obchodním zákoníkem, ale rovněž cestou . Jen v tomto smyslu shledává odvolací soud odvolání důvodné. Ochrana práv věřitelů v takovéto situaci je dostatečně zabezpečena úpravou .

Odvolací soud nepochybuje o tom, že v případě zcela jednoznačného obcházení účelu , kdy na základě uměle v procesu likvidace vytvořených pohledávek za účelem dosažení výmazu obchodní společnosti postupem podle bez ukončení likvidace, lze s poukazem na obecný zákaz zneužívání práva odmítnout poskytnutí ochrany. Závěr, zda se o obcházení účelu zákona jedná, však závisí na posouzení konkrétní skutkové situace. V této věci je mnohost věřitelů dlužníka dovozována z pohledávek dvou věřitelů, z nichž jedna vznikla před zahájením likvidace a druhá souvisí právě se zahájením tohoto procesu. Z těchto okolností nelze podle názoru odvolacího soudu dovozovat, že mnohost věřitelů byla dlužníkem navozena uměle za účelem obejití procesu likvidace a dosažení výmazu dlužníka bez jejího ukončení prostřednictvím . Proto odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že postup podle je v této věci v rozporu s účelem insolvenčního řízení.

V této věci soud prvního stupně skutkový stav věci neposoudil správně. Odvolací soud proto napadené usnesení podle zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení insolvenční soud nejprve přezkoumá, zda jsou splněny předpokladů podle , písm. a) – c) a pokud ano, provede šetření a úkony dle , písm. d) a e) . Po té opětovně o návrhu rozhodne.

P o u č e n í

: Proti tomuto usnesení

n e n í

přípustné dovolání.

V Olomouci dne 27. ledna 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r.

předseda senátu