Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

63 Az 12/2009 - 82

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou v právní věci žalobce: K. S. D., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.2.2009 č. j. OAM-10/VL-18-P30-2009, ve věci mezinárodní ochrany

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 4.2.2009 č.j. OAM-10/VL-18-P30-2009 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen MV ČR) rozhodlo, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle o azylu a o změně , o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Současně také žalovaný správní orgán rozhodl o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany podle citovaného zákona a o tom, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle Nařízení Rady (ES) č. 343/2003, kterým se stanovují kritéria a mechanismy pro určení členského státu odpovědného za posouzení žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v jednom z členských států je Slovinská republika. Žalovaný

pokračování - 2 - 63Az 12/2009

v odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvedl, že zjistil, že žalobce poprvé podal žádost o udělení mezinárodní ochrany ve Slovenské republice dne 21.9.2008. Žalobce uvedl, že svou žádost vzal zpět a po opuštění Slovenské republiky požádal o mezinárodní ochranu ve Slovinské republice Správní orgán nejprve shledal, že v souladu s čl. 13 a 16 odst.1 písm. d) Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 je Slovenská republika státem příslušným k posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané žalobcem v České republice dne 8.1.2009. Dne 9.1.2009 požádal správní orgán Slovenskou republiku o přijetí zpět jmenovaného podle čl. 16 odst. 1 písm. d) Nařízení Rady (ES) č. 343/2003. Dne 19.1.2009 správní orgán obdržel negativní odpověď od Slovenské republiky, kde bylo sděleno, že odpovědnost Slovenské republiky zanikla v souladu s čl. 16 odst.4 Nařízení Rady (ES) č. 343/2003, neboť byly naplněny podmínky tohoto ustanovení. Na základě tohoto sdělení správní orgán provedl s žadatelem pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 21.1.2009 za účelem zjištění skutečného stavu věci. Jmenovaný sdělil, že jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany byla slovinskými úřady zamítnuta v prosinci 2008. Vzhledem k novým okolnostem případu správní orgán dospěl k závěru, že Slovinská republika je státem příslušným k posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany žadatelem v České republice. Dne 21.1.2009 požádal správní orgán Slovinskou republiku o přijetí jmenovaného zpět podle čl. 16 odst. 1 písm. e) Nařízení Rady (ES) č. 343/2003. Dne 2.2.2009 správní orgán obdržel souhlas Slovinské republiky s přijetím žadatele zpět v souladu s písm. c) Nařízení Rady (ES) č. 343/2003. Správní orgán tak shledal naplnění podmínek stanovených v a vzhledem k této skutečnosti řízení o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu zastavil.

Žalobce v době pobytu ve Slovinské republice proti uvedenému rozhodnutí podal žalobu, ve které namítal, že ve Slovinsku žádal 4x o azyl. Uvedl, že slovinský příslušný orgán nebude zkoumat všechny činy, nýbrž pouze jeden (27.12.2008). Neví, zda přihlédnou rovněž k druhým pokusům o likvidaci a loupež, které uvedl. Přál by si vrátit se do České republiky, neboť tam poprvé 7.1.2009 požádal o politický azyl. Uvedl též , že nechápe, proč jej české úřady vrátily do Slovinska v noci, místo aby mu umožnily, aby si našel pomoc u nevládní organizace. Chtěl zůstat v České republice.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 7. 5. 2009 popřel oprávněnost žaloby a uvedl, že žaloba neprokazuje nezákonnost výroků napadeného rozhodnutí správního orgánu. Odkázal na správní spis, zejména na vlastní žádost o udělení mezinárodní ochrany a výpovědi žalobce a na vydané rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze kterých vyplývá, že žalovaný při posuzování žalobcovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na zachování všech jeho práv poskytovaných mu právním řádem České republiky. Žalobce poprvé podal žádost o udělení mezinárodní ochrany ve Slovenské republice dne 21.9.2008. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že tuto žádost vzal zpět a po propuštění území Slovenské republiky požádal o mezinárodní ochranu také ve Slovinské republice. Správní orgán nejprve shledal, že v souladu s čl. 13 a 16 odst.1 písm. d) Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 je Slovenská republika státem příslušným k posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané žalobcem v České republice dne 8.1.2009. Dne 9.1.2009 požádal správní orgán Slovenskou republiku o přijetí zpět jmenovaného podle čl.16 odst.1 písm. d) Nařízení Rady (ES) č. 343/2003. Dne

pokračování - 3 -

19.1.2009 správní orgán obdržel negativní odpověď Slovenské republiky, kde bylo sděleno, že odpovědnost Slovenské republiky zanikla v souladu s čl. 16 odst.4 Nařízení Rady (ES) č. 343/2003, neboť byly naplněny podmínky tohoto ustanovení. Na základě tohoto sdělení správní orgán provedl s žadatelem pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 21.1.2009 za účelem zjištění skutečného stavu věci. Žalobce ve své výpovědi mimo jiné konkretizoval také průběh řízení o udělení mezinárodní ochrany ve Slovinské republice, přičemž také uvedl, že jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany byla slovinskými úřady zamítnuta v prosinci 2008. Vzhledem k novým okolnostem případu jmenovaného správní orgán dospěl k závěru, že Slovinská republika je státem příslušným k posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané jmenovaným žadatelem v České republice, a to v souladu s čl. 13 a 16 odst.1 písm. e) Nařízení Rady (ES) ač. 343/2003.

Dne 21.1.2009 požádal správní orgán Slovinskou republiku o přijetí jmenovaného zpět podle čl. 16 odst.1 písm. e) Nařízení Rady (ES) č. 343/2003. Dne 2.2.2009 správní orgán obdržel souhlas Slovinské republiky s přijetím žadatele zpět v souladu s písm. c) Nařízení Rady (ES) č. 343/2003. Správní orgán na základě výše uvedeného shledal naplnění podmínek stanovených v a vzhledem k této skutečnosti řízení o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu zastavil.

Žalovaný dále uvedl, že je přesvědčen o tom, že respektoval všechny právní předpisy, i mezinárodní závazky, zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zajistil dostatečné podklady a v rozhodnutí citoval úvahy, kterými se řídil při posuzování případu a aplikaci právních předpisů. Domníval se, že se nedopustil žádné nezákonnosti, pro kterou by bylo nutno případně napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Transfer jmenovaného do Slovinské republiky bude proveden po dohodě s příslušnými orgány Slovinské republiky. Navrhl zamítnout žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu.

Usnesením ze dne 21.7.2009 č.j. -32 krajský soud pod bodem I. řízení zastavil, pod bodem II. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a pod bodem III. rozhodl tak, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ke kasační stížnosti podané opatrovníkem žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17.12.2009 napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení mimo jiné s výtkou, že soud se nepokusil doručit na adresu: A. d., C. v G. 15, 1000 L. . Poukázal též na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. -45 a -48.

Dalším ověřováním pobytu žalobce krajský soud zjistil, že žalobce se od 15.7.2010 nachází v P. s. K. nad O. .

K jednání, které bylo nařízeno na 18.1.2011, za přítomnosti tlumočníka, se žalobce nedostavil, ač předvolání k jednání mu bylo včas doručeno (6.1.2011). Krajský soud proto ve věci jednal a rozhodl ( ), když neúčast řádně předvolaného žalobce nebránila projednání a skončení věci a soudu nebyly známy důvody pro odročení jednání ( ).

pokračování - 4 - 63Az 12/2009

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 4.2.2009 č. j. OAM-10/VL-18-P30-2009 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího, zpráv Policie ČR, služby cizinecké policie, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Ostrava ze dne 15.6.2009 a ze zprávy Služby cizinecké policie ze dne 28.5.2009. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. a násl. (dále jen ) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. ).

Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správního spisu žalovaného krajský soud zjistil, že žalovaný dne 4.2.2009 rozhodl o žádosti žalobce o udělení azylu ze dne 7.1.2009 tak, že řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle a rozhodl o tom, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle z.č. Dále rozhodl, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 je Slovinská republika. Při pohovoru k žádosti dne 21.1.2009 žalobce sdělil, že vlast opustil 4.1.2009. Dojel vlakem do Ljubljany ve Slovinsku, kde strávil celý den. Také tam přespal. Další den nastoupil na vlak směrem do Prahy. O azyl ve Slovinsku žádal již v roce 2008. Byl ubytován v azylovém středisku až do 24.12.2008, kdy dostal negativní rozhodnutí. Musel opustit zařízení. Pak odjel domů. V ČR by chtěl pracovat jako číšník nebo obchodník.

Po nelegálním příchodu na území Slovenské republiky žalobce dne 21.9.2008 prohlásil, že žádá o udělení azylu na území Slovenské republiky. V době pobytu v PT Opatovská Nová Ves dne 30.10.2008 písemně prohlásil, že svou žádost o udělení azylu ze dne 21.9.2008 bere zpět. Usnesením Ministerstva vnitra Slovenské republiky bylo řízení o udělení azylu na území Slovenské republiky, o který požádal žalobce, zastaveno.

Ze zprávy Policie ČR, služby cizinecké policie, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Ostrava ze dne 15.6.2009 soud zjistil, že žalobce byl ubytován v azylovém zařízení Vyšní Lhoty od 7.1.2009 do 15.4.2009. Dne 16.4.2009 vycestoval přes hraniční přechod Praha-Ruzyně do Slovinska a ze zprávy Služby cizinecké policie ze dne 28.5.2009, že žalobce byl dne 27.3.2009 zařazen do dublinského řízení, dne 15.4.2009 byl transferován do Slovinska.

Podle se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

Podle § 10a písm. b) citovaného zákona žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, je-li k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany příslušný jiný členský stát Evropské unie.

Podle článku 3 odst.1 Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 členské státy posuzují každou žádost o azyl podanou příslušníkem třetí země na hranici nebo na jejich území kterémukoli z nich. Žádost posuzuje jediný členský stát, který je příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III. Podle čl. 5 odst.2 Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 se kritéria pro určení odpovědného členského státu uplatňují v pořadí,

pokračování - 5 - 63Az 12/2009

v jakém jsou uvedena. Podle čl.4 odst.2 Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 se žádost o azyl považuje za podanou, jakmile příslušné orgány dotyčného členského státu obdrží tiskopis od žadatele o azylu nebo úřední zápis sepsaný orgánem. Podle čl. 16 odst.1 písm. c) Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 je členský stát příslušný k posouzení žádosti o azyl povinen přijmout státního příslušníka třetí země, jehož žádost posuzuje a který přebývá bez povolení na území jiného členského státu.

V řízení bylo prokázáno, a to jak podanou žádostí žalobce o udělení azylu, obsahem vlastnoručně psané žádosti a obsahem protokolu o pohovoru k této žádosti, tak i rozhodnutím MV Slovenské republiky, že žalobce podal opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany a to na Slovinsku, poté na Slovensku, opět na Slovinsku a poté v ČR.

Podle názoru soudu měl žalovaný dostatečné podklady pro posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Z hlediska výkladu ustanovení se soud plně ztotožňuje s názorem vysloveným správním orgánem v napadeném rozhodnutí. Správní orgán posuzoval důvodnost žádosti o udělení mezinárodní ochrany na základě tvrzení žalobce a soud se ztotožňuje se závěrem správního orgánu, že Slovinská republika je státem příslušným k posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané žalobcem v České republice, a to v souladu s a písm. e) Nařízení Rady (ES) č. 343/2003. Správní orgán Slovinské republiky souhlasil s přijetím žadatele o mezinárodní ochranu zpět. Žalovaný tak správně řízení dle zastavil, když shledal naplnění podmínek stanovených v .

Je-li k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany příslušný jiný členský stát Evropské unie než Česká republika, byly ve správním řízení dány důvody k aplikaci , a proto je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

Rozhodnutí žalovaného má náležitosti rozhodnutí stanovené , protože si žalovaný opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, v dostatečném rozsahu zjistil skutečný stav věci, v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl podrobně, ze kterých skutečností vycházel, a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení a výkladu právních předpisů, podle kterých rozhodoval a bylo vydáno oprávněnou osobou. Ve správním spise je uložen originál napadeného rozhodnutí s razítkem, uvedením jména, příjmení, funkce a podpisem ředitele odboru.

Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalovaný nepochybil, když žádost žalobce posoudil jako nepřípustnou podle ust. a řízení zastavil.

S ohledem na učiněná zjištění soud žalobu dle ustanovení (dále jen ) zamítl jako nedůvodnou.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , neboť procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu vzniklých nákladů neuplatnil.

pokračování - 6 - 63Az 12/2009

Výrok o nákladech státu (odměna tlumočníka) je odůvodněn ust. , podle kterého náklady s přibráním tlumočníka platí stát. Žalobce je podle ust. h) , ve znění pozdějších předpisů, osvobozen od soudních poplatků.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 18. ledna 2011

JUDr. Bohuslava Drahošová

samosoudkyně

V. K.