Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19Co 584/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í

Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a xxx ve věci oprávněného

K., s.r.o.,

proti povinnému

P

.

K

., o exekuci k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 8,563.977,40 Kč a přísl., o odvolání Finančního úřadu v xxx do usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu v xxx JUDr. xxx, sp.zn. EX 155/02-102 z 10.11.2003, t a k t o :

Usnesení soudního exekutora se

z r u š u j e

a věc se tomuto exekutorovi

v r a c í

k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Exekutor, pověřený provedením exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 8,563.977,40 Kč, vydal v záhlaví uvedené usnesení, jímž zrušil své předchozí usnesení sp.zn. EX 155/02-96 z 3.11.2003. Rozhodl o uspokojení věřitelů v jiném pořadí a jiným způsobem, než jak měli být uspokojeni podle předchozího – zrušeného – rozhodnutí a vyslovil, že pohledávka Finančního úřadu v xxx ve výši 78.290,02 Kč

nebude z rozdělované podstaty uspokojena ani částečně.

Své rozhodnutí odůvodnil tím, že po vydání rozhodnutí o výtěžku dražby předložil oprávněný zástavní smlouvu, z níž vyplývá, že vydražené movité věci povinného jsou zatíženy zástavním právem ve prospěch oprávněného. Protože podle je pro pořadí zástavního práva rozhodující den jeho vzniku, bylo nutné – “na základě zjištění existence dřívějšího zástavního práva” – rozdělit výtěžek dražby podle pořadí vzniku zástavních práv a usnesen

í

ze dne 3. listopadu 2003 (v němž nebylo k tomuto dřívějšímu zástavnímu právu přihlédnuto) změnit.

V poučení soudní exekutor uvedl, že proti vydanému usnesení není odvolání přípustné. Z fotokopie dodejky tohoto rozhodnutí je patrno, že finančnímu úřadu bylo doručeno 11.11.2003.

Finanční úřad v xxx odeslal k poštovní přepravě dne 15.12.2003 Okresnímu soudu v xxx podání, označené jako “žaloba proti postupu soudního exekutora”, v němž vyjadřuje s postupem exekutora nesouhlas a domáhá se zrušení jeho rozhodnutí z 10.11.2003; naopak by okresní soud měl potvrdit “platnost původního usnesení”, podle něhož by pohledávka finančního úřadu jako věřitele povinného byla uspokojena. Na pokyn soudu doručil soudní exekutor finančnímu úřadu dne 20.1.20

0

4 výzvu k vyjádření, co svým podáním sledoval. Finanční úřad sdělil, že jde o odvolání do usnesení ze dne 10.11.2003. V dalším podání, jímž reagoval na opakovanou výzvu exekutora z 20.2.2004, vysvětlil své výhrady proti usnesení sp.zn. EX 155/02-102 ze dn

e

10.11.2003 a uvedl mimo jiné, že postup exekutora nepovažuje za “procesně správný”.

Oprávněný navrhl odvolání Finančního úřadu v xxx zamítnout, neboť soudní exekutor postupoval ve shodě se zákonem.

Soudní exekutor předložil své vyjádření k podání finančního úřadu a navrhl, aby bylo podle odmítnuto pro nejasnost a nesrozumitelnost.

Krajský soud dospěl po projednání věci ( a násl. , exekučního řádu) k těmto závěrům:

Soudní exekutor rozhodl napadeným us

nesením (jakož i předcházejícím, zrušeným rozhodnutím) o rozvrhu výtěžku dražby movitých věcí povinného. Takové rozhodnutí zákon soudu (ani exekutorovi – srov. § 69 exekučního řádu) neukládá vydat, ale ani mu to nezapovídá. Exekutor zřejmě dospěl k závěru

,

že vzhledem k okolnostem spojeným s prováděním exekuce (více věřitelů a vymáhaných pohledávek) bude namístě rozvrhové usnesení vydat; tento úsudek dlužno označit za správný, neboť se tímto postupem vymezí, jaké pohledávky a v jakém pořadí budou z dosažen

é

ho výtěžku dražby uspokojeny.

Za této situace se ovšem každý z věřitelů, o jejichž právu bylo takto rozhodnuto, stává účastníkem řízení – to platí i o Finančním úřadu v xxx, jehož opravný prostředek shledává odvolací soud důvodným. Že jde o odvolání proti označenému rozhodnutí, je z jeho obsahu zcela jasně patrno, jakož i to, jaké pochybení mu odvolatel vytýká – není proto žádného důvodu k tomu, aby bylo toto podání podle odmítnuto.

Soudní exekutor se při vydání napadeného usnesení dopustil pochybení dvojího druhu. Předně je nesprávné jeho poučení o tom, že proti němu není přípustné odvolání. Když už o rozvrhu rozhodl usnesením, které v písemném vyhotovení účastníkům řízení doručil, pak jim neměl odnímat svým nesprávným poučením

právo podat proti němu odvolání, neboť nejde o žádný z případů uvedených v odst. l

Finanční úřad za této situace mohl podat odvolání do tří měsíců od doručení napadeného usnesení ( věta druhá ). Tuto lhůtu dodržel a proto odvolací soud jeho opravný prostředek věcně projednal; zjistil, že druhé pochybení exekutora spočívá v tom, že napadené usnesení vůbec vydal. Podle § l70 je soud (jakož i exekutor – srov. věta druhá exekučního řádu) svým usnesením vázán s výjimkou us

n

esení, kterým se upravuje vedení řízení. Z toho plyne, že vydal-li soudní exekutor o rozvrhu již jednou usnesení z 3.11.2003, je jím vázán, nemůže ho nedbat, a v téže věci vydat další, obsahově odlišné rozhodnutí. Ve svém vyjádření k opravnému prostředku

o

dvolatele exekutor uvádí, že jeho usnesení z 3.11.2003 nebylo odvoláním napadeno. Pak ovšem mělo být v dalším průběhu exekuce podle něho postupováno. Pravomocné usnesení z uvedeného data se tak stalo překážkou pro vydání napadeného rozhodnutí; odvolacímu

s

oudu proto nezbylo než posléze uvedené usnesení soudního exekutora zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení ( ).

Ve věci považuje odvolací soud za potřebné ještě dodat, že je nejen nevhodné, nýbrž i nesprávné, jestliže se soudní exekutor vyjadřuje k opravnému prostředku, jímž je napadáno jeho rozhodnutí. Jak již uvedeno, úkony exekutora se považují za úkony soudu; exekutor zaujímá ve věci stanovisko svým rozhodnutím a proto vyjadřovat se k opravnému prostředku, jímž je jeho roz

h

odnutí napadáno, mu nepřísluší. Proto se odvolací soud jeho vyjádřením k opravnému prostředku odvolatele ani nezabýval.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V xxx dne 26. ledna 2005