Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17Co 95/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í

Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx, a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobkyně xxx, zastoupené JUDr. xxx, advokátem, proti žalovaným

1) Město

xxx se sídlem městského úřadu v xxx,

2) Tělovýchovná jednota

xxx se sídlem v

xxx a 3) P. f. České republiky

se sídlem xxx, o určení vlastnictví žalobkyně k nemovitostem postupem podle části páté , k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v xxx z 26. ledna 2004, č.j. -41, t a k t o :

Usnesení okresního soudu se

m ě n í

tak, že se žaloba

n e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Sho

ra označeným usnesením okresní soud žalobu odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odmítnutí žaloby odůvodnil tím, že žalobkyně nevyužila práva podat proti kritizovanému rozhodnutí pozemkového úřadu, že není vlastnicí

b

líže označených nemovitostí ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, dále jen “zákon o půdě”), odvolání (, ). Tento opravný prostředek – argumentoval

soud prvního stupně – jí po legislativních změnách, účinných od 1. ledna 2003, přísluší podle , , a nic na tom nemůže změnit nejen okolnost, že rozhodnutí pozemkového úřadu obsahuje poučení tomu odporující, ale ani ust

a

novení zákona o půdě (podle něhož lze proti danému typu rozhodnutí podat opravný prostředek ke krajskému soudu). To totiž po 1. lednu 2003 nemůže obstát vedle , . Přezkum předvídaný

v

§ 9 odst. 6 zákona o půdě již platné právo nezná a nezbývá tak než tu dovodit uplatnění obecné právní zásady, že dřívější zákon je rušen zákonem pozdějším. O odvolání, jež ostatně žalobkyně podle jejího sdělení po uplatnění odmítané žaloby podala, je pov

i

nno rozhodnout Ministerstvo zemědělství jako Ústřední pozemkový úřad, a vzhledem k chybnému poučení o možnosti podat opravný prostředek může být uplatněno do 3 měsíců ( ).

Proti tomuto usnesení se žalobkyně odvolala a navrhla jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, respektive postoupení pozemkovému úřadu. Především vyslovila právní názor, že se po změnách zákonů účinných od 1. ledna 2003 stalo řízení před pozemkovým úřadem jednostupňovým. Jde o řízení podle zvlášt

n

ího právního předpisu, totiž zákona o půdě, a obecný na ně proto aplikovat nelze. Že byla žaloba podána přiléhavě, podporuje i přechodné ustanovení ke změně páté části (článek XXV/1). Konstrukce dovozovaná okresním soudem by navíc vzhle

d

em k tomu, že stát nejprve neprovedl jasnou novelizaci § 9 odst. 6 zákona o půdě a poté by žalobkyni v její věci o opravném prostředku ještě chybně poučil, znamenala porušení ústavního práva na spravedlivý proces. Žalobkyně konečně připomněla, že ještě v

d

obě, kdy podle výkladu okresního soudu měla běžet tříměsíční lhůta pro podání odvolání, obdržela od soudu prvního stupně výzvu k odstranění vad žaloby, jež ale neobsahovala poučení, že je třeba nejprve podat proti rozhodnutí správního orgánu opravný prostředek. Tím by okresní soud, kdyby byla argumentace v napadeném usnesení správná, nesplnil svou poučovací povinnost ve smyslu Nadto by ovšem měl žalobu – včas – podle sám postoupit správnímu orgánu jako odvolání proti dotčenému rozhodnutí pozemkového úřadu.

K odvolání se nikdo nevyjádřil.

Po zjištění, že bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou ( ) a včas ( věta první ), krajský soud v neveřejném zasedání ( ) napadené usnesení přezkoumal, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo.

Dospěl k následujícím závěrům:

Úpravou části páté , účinnou od 1. ledna 2003 (), se opravný prostředek předvídaný v zákona o půdě stal v důsledku nové úpravy rozhodování o soukromých právech, stran nichž dříve rozhodl správní orgán, obsolentním. V tom, že z toho vyplývá možnost podat proti rozhodnutí vydanému podle zákona o půdě odvolání, se však se soudem prvního stupně ztotožnit nelze. Nová část pátá otevírá tam, kde správní orgán rozhodl o sporu nebo jiné právní věci, jež vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, účastníku skončeného správního řízení prostor zahájit ve stanovené lhů

t

ě o téže věci občanské soudní řízení. Nekonstituuje tedy nově možnost podat řádný opravný prostředek ve správním řízení v těch případech, kde byl dosud nepřípustný, a pro úvahu tohoto typu nedává podklad ani nepřímo. Správní opravné prostředky nejsou před

m

ětem její úpravy. Okresním soudem zmiňovaná zásada dvojinstančnosti správního řízení není bezvýjimečná a historický výklad (výklad beroucí v potaz vývoj dané právní úpravy) odhaluje, že i v případě rozhodování podle § 9 odst. 4 zákona o půdě jde o jednu z

výjimek. Nebyl-li tu z vůle zákonodárce správní opravný prostředek do 31. prosince 2002 a zůstává-li i po tomto datu otevřena možnost soudního přezkumu, byť s novými procesními pravidly, postrádá okresním soudem podávaná úvaha o možnosti brojit proti dané

m

u typu rozhodnutí nově odvoláním k nadřízenému správnímu orgánu logiku. Na důvodech, které původně vedly k vyloučení tohoto opravného prostředku, se novou právní úpravou, účinnou od 1. ledna 2003, nic nezměnilo. Na danou problematiku pak plně dopadá žalob

k

yní zmiňované ust. čl. XXV/1 , které výslovně dává možnost uplatnit žalobu podle nové části páté namísto původního opravného prostředku.

Tím, že žalobkyně podala svou žalobu bez toho, že by předtím proti kritizovanému rozhodnutí pozemkového úřadu uplatnila odvolání, nepochybila. Rozhodnutí okresního soudu o tom, že se žaloba pro neuplatnění odvolání odmítá, bylo chybné, a krajský soud je proto změnil tak, že se žaloba neodmítá ( ; je samozřejmé, že možnost od

m

ítnout žalobu z jiného důvodu, bude-li to namístě, zůstává pro okresní soud zachována).

Žalobou se tedy bude okresní soud dále zabývat.

Pro úplnost se sluší dodat, že odvolání, které žalobkyně proti rozhodnutí pozemkového úřadu podala, bylo Ministerstvem zemědělství – Ústředním pozemkovým úřadem jako nepřípustné odmítnuto (rozhodnutím z 30. března 2004, zn. 4554/04-7170).

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné.

V xxx dne 20. prosince 2004