Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20Co 87/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-123

Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců Mgr.xxx a JUDr. xxx ve věci žalobce xxxx se sídlem v xxx, které je adresou pro doručování zastoupeného JUDr. xxx, obecným zmocněncem xxx, proti žalovanému xxxx se sídlem v xxx, o určení práva výpůjčky, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 15. 12. 2003, č.j. -93, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 17. 1. 2004, č.j.

-97, t a k t o :

I Rozsudek okresního soudu se

mění

tak, že žaloba na určení, že právo trvalého užívání žalobce k pozemkům parc. č. xxx č. xxx a č. xxx v kat. území xxxx nezaniklo a že žalobce má tyto nemovitosti ve výpůjčce, se

zamítá.

II

Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem v částce 2.868,-Kč a dále náklady odvolacího řízení v částce 1.008,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem okresní soud určil ( ), že žalobcovo právo trvalého užívání ( hospodářského zákoníku) pozemků parc. č. xxx, č. xxx a č. xxx v katastrálním území xxxx zapsaných na listu vlastnictví č. xxx v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v xxx “nezanik

l

o” a že od 1. 1. 2001 má žalobce tyto nemovitosti “ve výpůjčce”, ve kterou se právo trvalého užívání transformovalo podle ( obč. zákoníku). Žalovanému pak uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení v částce 1

.

854,50 Kč.

V odvolání proti tomuto rozsudku žalovaný namítl, že na takovémto určení nemá žalobce žádný právní zájem, když institut výpůjčky vznikl ze zákona a není tedy nutné jeho vznik určovat rozhodnutím soudu, a dále žalovaný připomněl, že zákonem je doba trvání této výpůjčky omezena na dobu do konce roku 2003, tedy od 1. 1. 2004 již žalobce pozemky ve výpůjčce nemá. Navrhl změnu rozsudku a zamítnutí žaloby.

Žalobce navrhl potvrzení rozsudku. Zdůraznil, že novelizací zákona byla dosavadní zákonná výpůjčka prodloužena do 1. 1. 2007, a dále existenci svého naléhavého právního zájmu na tomto určení dovozuje z toho, že po právní moci tohoto rozsudku hodlá žalobce žádat Ministerstvo financí ČR o převod předmětných nemovitostí do vlastnictví, a to tak, ja

k

mu to umožňuje ust.

Protože odvolání proti rozsudku bylo podáno včas ( ) a i ze zákonem přípustného důvodu ( ), byl rozsudek odvolacím soudem přezkoumán se závěrem, že rozsudek správný není a že je možno jej – z důvodů dále uvedených – podle změnit a žalobu zamítnout.

Žalobce se domáhal výše uvedenou žalobou určení, tedy deklarování existence svého práva tzv. výpůjčky vztahující se k předmětným pozemkům. Každý žalobce v takovém řízení musí tvrdit, jaký má naléhavý právní zájem na takovém určení ( ) a existenci takového naléhavého právního zájmu musí také prokazovat, přičemž takový zájem na určení existence práva je dán tam, kde by

b

ez tohoto určení bylo právo ohroženo nebo by se postavení žalobce v právních vztazích stalo nejistým. Pokud soud dospěje k závěru, že žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení nemá, resp. jej neprokázal, žalobu bez dalšího musí zamítnout, aniž b

y

se zabýval věcí samou. K tomuto je nutno konečně zdůraznit, že žalovaným v případě určovací žaloby, tedy pasivně legitimovaným účastníkem řízení v daném sporu, je ten subjekt, který existenci práva, které žádá žalobce deklarovat, popírá.

Z výše uvedenýc

h zásad týkajících se aplikace ust. okresní soud nevycházel a s jeho právním názorem, podle kterého žalobce naléhavý právní zájem na určení existence práva výpůjčky má, není možno souhlasit. V prvé řadě je nutno připomenout, že poté,

c

o žalobce změnil petit žaloby z určení vlastnického práva k pozemkům na určení existence práva výpůjčky, žalovaný toto právo žalobci nijak neupíral a naopak vyjádřil s existencí tohoto práva žalobce souhlas – viz vyjádření žalovaného z 1. 12. 2003 na č.l.

78 spisu a také obsah jeho odvolání na č.l. 99, kdy v obou případech žalovaný uvádí, že právo výpůjčky žalobci vzniklo ze zákona a že není třeba je nijak ještě deklarovat. Již z tohoto důvodu tedy byl závěr okresního soudu o naléhavém právním zájmu žalobc

e

na určení práva výpůjčky pochybný (pomine-li se nesprávný názor žalovaného, že právo výpůjčky skončilo již dnem 31. 12. 2003).

Okresní soud postavil svůj závěr o naléhavém právním zájmu žalobce na určení existence jeho práva výpůjčky na závěru, že žalobce není zapsán jako trvalý uživatel pozemků v katastru nemovitostí, a proto také “automaticky” se toto právo nemohlo transformovat ze zákona na právo výpůjčky od 1. 1. 2001. Ani v tomto však není možno existenci naléhavého právního zájmu na určení spatřo

v

at, a to vzhledem ke znění ust. Podle tohoto ustanovení totiž žalobce mohl v případě, že byl přesvědčen o svém právu trvalého užívání k předmětným pozemkům ( hosp. zákoníku), se domáhat na vlastníku pozemků, splňoval-

l

i dále podmínky uvedené v ust. stejného zákona, převedení pozemků do svého vlastnictví bezúplatně, a to i soudní cestou žalobou na prohlášení vůle podle , tedy žalobou na plnění (viz formulace “...

převedou

... bezúplatně ..”). Jestliže tedy žalobce mohl žalovat na plnění, nemá naléhavý právní zájem na určení existence práva. Otázka, zda žalobce právo výpůjčky k pozemkům má a zda splňuje podmínky pro převod pozemků do vlastnictví uvedené v ust. § 22 odst. 2 zákona č. 219/20

0

0 Sb., by se v takovém řízení řešila jako otázka předběžná, a to bez ohledu na to, zda právo trvalého užívání bylo či nebylo v katastru nemovitostí ve prospěch žalobce zapsáno.

Z výše uvedených důvodů byl tedy rozsudek soudu I. stupně změněn a žaloba zam

ítnuta.

Vzhledem ke změně rozsudku bylo nutno znovu rozhodnout o nákladech řízení před okresním soudem. Žalovaný byl v řízení úspěšný, a proto podle má na náhradu svých nákladů řízení právo. V řízení před okresním soudem se jedná o částku 2.868,- Kč, což je náklad cestovného osobním automobilem ŠKODA Octavia zástupce žalovaného na trase xxxx a zpět ve dvou případech, tj. celkem 600 km po 4,78 Kč. Nákladem řízení odvolacího je pak částka 1.008,- Kč, což je cestovné za 224 km p

o

4,50 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, podané k Okresnímu soudu v xxx do dvou měsíců poté, co bude žalobci rozsudek doručen. Rozhodoval by o něm Nejvyšší soud ČR se sídlem v Brně.

V xxx dne 14.prosince 2004

Předseda senátu: