Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
DCD738D78770284DC1257A920066CDC0.html
HTML · 17.8 KB
No categories available
17Co 323/2003
Legal thesis
Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobce
E. B.,
proti žalovanému
K. L.,
o zaplacení 5.000,- Kč, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 23.dubna 2003, č.j. 5C 84/2002-30, t a
k t o :
I. Rozsudek okresního soudu se
m ě n í
tak, že se žaloba, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 5.000,- Kč,
z a m í t á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem.
O d ů v o d n ě n í
Shora označeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil 5.000,- Kč a nahradil mu náklady řízení 1.008,- Kč.
Vzal za zjištěné, že žalobce žalovanému podle písemné smlouvy z 28.listopadu 2001 prodal zboží za sjednanou kupní cenu 15.610,- Kč, že tato cena měla být vyrovnána ve splátkách v dohodnutých termínech, že se žalovaný s placením tří z těchto splátek opozdil a že na takový případ pamatovala smlouva účastníků ujednáním, podle něhož žalobci vzniklo právo n
a
zaplacení smluvní pokuty 5.000,- Kč, jež měla být uhrazena především (bude-li to možné) odečtením z již zaplacené části kupní ceny. Tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné. Na jejich základě dal soud prvního stupně žalobci za pravdu, že mu právo n
a
zaplacení smluvní pokuty vzniklo, že její výši odečetl ze zaplacené kupní ceny oprávněně a že mu tedy žalovaný přesto, že mu v daných souvislostech celkem zaplatil 15.610,- Kč, z kupní ceny ještě 5.000,- Kč stále dluží. Obranu žalovaného, že se s žalobce
m
pokoušel domluvit telefonicky, ale nedovolal se mu, označil za nevýznamnou s odůvodněním, že podle smlouvy mohla být splátka zaplacena v jiném termínu výlučně v případě, že by to bylo dohodnuto. K výši smluvní pokuty uvedl, že byla výsledkem dohody účast
n
íků a její vymezení bylo naprosto určité a srozumitelné. Žalovaný s ní podpisem smlouvy vyjádřil souhlas, a tím, že si prý příslušné ujednání přečetl jen zběžně, argumentovat nemůže. Snížení smluvní pokuty, která již byla uhrazena, by ostatně ani nepřich
á
zelo v úvahu. Žalobcův dopis žalovanému ze 4.září 2002 – zakončil okresní soud – jasný projev žalobcovy vůle od kupní smlouvy odstoupit neobsahoval, a navíc by odstoupení bylo neúčinné, protože by bylo učiněno v době, kdy už žalobce přijal částku rovnají
c
í se kupní ceně.
Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal a navrhl jeho změnu v zamítavý. Především trval na tom, že byla sjednaná výše smluvní pokuty, představující prakticky trojnásobek každé jedné opožděné splátky, nemravná a odporovala slušným obchodním zvyklostem. Prohlásil, že byl před podpisem kupní smlouvy žalobcem ujišťován, že je ujednání o pokutě jen formální, pro případ, že by kupní cena nebyla zaplacena vůbec. Žalobci pak nevolal proto, že by chtěl splátku poukázat později, ale jen aby se
z
eptal na číslo účtu, jež právě neměl k dispozici. Volal na číslo, které mu jako kontaktní spojení pro případ jakékoli potřeby dal sám žalobce. Ten ale na něm nebyl dostižitelný prakticky vůbec, což podle žalovaného svědčí o tom, že “od počátku nejednal v
dobré víře”. Prodlení se zaplacením všech tří splátek bylo krátké a u posledních dvou k němu došlo jen v důsledku hospitalizace žalovaného. I přes jiné závazky bylo žalobci vždy placeno hned, jak to bylo možné. Stranou hodnocení by podle žalovaného nemě
l
zůstat ani způsob, jakým žalobce dluh vymáhal.
Žalobce navrhl potvrzení rozhodnutí okresního soudu. Popřel, že by ujednání o smluvní pokutě před žalovaným prezentoval jako formální, a prohlásil, že mu žalovaný při prvním porušení splátkového kalendáře říkal, a následně se to i potvrdilo, že za něj může splátky provádět jeho matka. O odklad nikdy nežádal. Že by se nemohl dovolat, není pravda, a nad to přece mohl i napsat. Setkal by se se vstřícností. Jeho neseriozním jednáním, ve spojení s jednáním další
c
h podobných dlužníků, nakonec žalobci vznikla škoda, a právě proto byla mluvní pokuta uplatněna. Nikdy se neomluvil a o následky svého jednání se nezajímal. Příznačné je i to, že přes sjednání výhrady vlastnického práva nabyté věci bez žalobcova souhlas
u
prodal. I přes všechno ovšem žalobce vyjádřil ochotu dohodnout se s žalovaným na jeho žádost na splátkách.
Po zjištění, že bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.) a včas (§ 204 odst. 1 věta první o.s.ř.), krajský soud napadený rozsudek přezkoumal, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo. Učinil tak nejen z pohledu odvolacích důvodů žalovaným uplatněných, nýbrž i s přihlédnutím k dalším odvolacím námitkám, jež obecně rovněž uplatněny být mohly (§ 205 odst. 2 o.s.ř. ; § 212a
o
dst. 1 o.s.ř.).
Dospěl k následujícím závěrům:
Základní skutková zjištění soudu prvního stupně byla správná. Přesto je přezkoumávané rozhodnutí chybné, a to v důsledku částečně nesprávného právního posouzení věci.
Krajský soud totiž smluvní ujednání účastníků o tom, že se v případě vzniku žalobcova nároku na zaplacení smluvní pokuty provede její úhrada “odečtením” příslušné částky z již zaplacené sumy na cenu zboží, pokládá pro rozpor se zákonem (§ 559 odst. 1 občanského zákoníku) za neplatné (§ 39,
§
41 občanského zákoníku).
Podle § 559 odst. 1 občanského zákoníku dluh splněním zaniká. Částečným plněním (tedy i zaplacením dohodnuté splátky) pak dluh zaniká v rozsahu tohoto částečného plnění. Platné právo nezná možnost obnovení zaniklého dluhu ani obnovení zaniklé části dluhu.
V daném případě žalovaný nesporně zasílal žalobci jednotlivé částky jednoznačně jako splátky na dluh z kupní ceny ve smyslu článku IV/2 smlouvy z 27.11.2001 a tento dluh tím postupně zanikal, až byl vyrovnán zcela. Nešlo o postupné střádání placených částek s alternativním určením, že půjde o platby buď na kupní cenu, nebo, vznikne-li snad takový nárok, na smluvní pokutu. Následně pak tedy nebylo ani od čeho případnou smluvní pokutu “odečítat” nebo nač ji “započítávat”. Vlastn
í
podstatou smluvního sankčního ujednání účastníků pro případ prodlení žalovaného s placením splátek nebylo nic jiného než – za předpokladu dostatečné výše již zaplacených splátek – částečné obnovení zaniklého dluhu, což ovšem, jak je uvedeno již výše, mož
né není.
Z toho ovšem vyplývá, že je celá kupní cena bezezbytku zaplacena a nezbývá než žalobu o její doplatek z tohoto důvodu zamítnout. V tento smysl tedy krajský soud napadený rozsudek změnil (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).
Zda bylo platné ujednání účastníků o žalobcově případném nároku na smluvní pokutu, jestli žalobci takový nárok v daném případě skutečně vznikl a zda trvá, je pro rozhodnutí dané věci nevýznamné. Soud je totiž vázán podanou žalobou mimo jiné i potud, že nemůže žalobci přisoudit jiný náro
k
, než o který se uchází (§ 153 odst. 2 o.s.ř.). Smluvní pokutu žalobce nevymáhal; skutkové okolnosti, z nichž dovozoval vznik svého nároku na ni, uváděl jen pro vysvětlení svého právního názoru, že kupní cena dosud není zcela vyrovnána.
Po nadepsaných p
rávních závěrech je také nadbytečné zabývat se tím, jak se účastníci chovali a co prohlašovali před podpisem kupní smlouvy a v průběhu svého smluvního vztahu. Jakékoliv závěry v tomto ohledu učiněné by na důvodu, pro který musí být žaloba zamítnuta, nic n
e
měnily.
V řízení byl nakonec úspěšný žalovaný, který by tedy měl vůči podlehnuvšímu žalobci právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1, pro odvolací řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř.; žalobce si musí nést vlastní výlohy ze svého). Protože mu ale podle obsahu spisu v prvostupňovém řízení žádné náklady nevznikly a práva na náhradu nákladů odvolacího řízení se vzdal, krajský soud rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá nikdo z účastníků.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozsudku není dovo
lání ani odvolání přípustné.
V xxx dne 6. prosince 2004