Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3To 531/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Krajský soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. prosince 2004 o stížnosti odsouzeného M. P. , proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25.10.2004, č.j. -69, t a k t o :

Podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu se napadené usnesení zrušuje a soudu I.stupně se ukládá, aby o věci znovu jednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í

Napadeným usnesením Okresní soud v Jihlavě rozhodl podle § 60 odst. 1 tr. zákona tak, že odsouzený vykoná trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Jihlavě z 18.7.2002, č.j. -33. Zároveň byl odsouzený pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.

Proti tomuto usnesení si odsouzený podal stížnost v níž žádá, aby bylo přihlédnuto k dosavadnímu trestu, který považuje za dostačující. Velmi lituje svého činu a je z toho ponaučen. Rád by začal nový život bez páchání trestné činnosti.

Krajský soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo a dospěl k následujícím závěrům.

Odvolací soud především ze spisu zjistil, že v souvislosti s nařízením veřejného zasedání ve věci odsouzeného P., který je v současné době ve výkonu trestu, byl jmenovaný přípisem soudu I.stupně informován o tom, že se bude konat veřejné zasedání a že má právo se tohoto zúčastnit. Dále byl vyzván, aby soudu do tří dnů od doručení přípisu sdělil, zda má zájem se veřejného zasedání zúčastnit a že v takovém případě bude požádáno o jeho eskortu z výkonu trestu odnětí svobody. Dále je uvedeno, že pokud své stanovisko nesdělí, bude soud mít za to, že se veřejného zasedání zúčastnit nechce. Toto sdělení bylo odsouzenému doručeno, přičemž z doručenky vyplývá, že ji převzal zmocněnec a dále v souvislosti s nařízením veřejného zasedání byl odsouzený P. o jeho konání vyrozuměn obsílkou, kterou rovněž převzal zmocněnec. Za dané situace tedy bylo konáno veřejné zasedání v nepřítomnosti odsouzeného.

Tento postup soudu I.stupně lze sice označit za praktický, nicméně odvolací soud jej považuje za rozporný s trestním řádem. Je pravdou, že v případě veřejného zasedání postačí odsouzeného vyrozumět o jeho konání a je pak jeho věcí, zda se jednání zúčastní či nikoli. Jiná situace je ovšem v tom případě, je-li odsouzený ve výkonu trestu a jeho svoboda je omezena a není tedy na jeho vůli, zda se veřejného zasedání zúčastní či nikoli. Pokud se týká řešení této problematiky, je třeba vycházet z ustanovení § 238 tr. řádu, z něhož se podává, že na otázku řízení, počátek a odročení veřejného zasedání se užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení.

Protože trestní řád v hlavě čtrnácté týkající se veřejného zasedání neupravuje otázku přítomnosti při jednání osoby, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody je třeba ve smyslu § 238 tr. řádu přiměřeně použít ustanovení o hlavním líčení, konkrétně § 202 odst. 5 tr. řádu, které vyžaduje, aby obžalovaný požádal, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti.

Mimo to, nutnost aktivního vyjádření osoby, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, formou žádosti nebo prohlášení, aby mohlo být jednáno v její nepřítomnosti, jak je tomu u hlavního líčení nebo u odvolacího řízení, je dána i s ohledem na faktické postavení osoby, která je omezena nejen ve volnosti pohybu, ale i v možnostech svého jednání, např. ve faktické možnosti odepsat soudu ve stanovené lhůtě tří dnů.

Nelze tedy postupovat tak, že osoba se má vyjádřit, zda se chce zúčastnit veřejného zasedání a pokud se nevyjádří, má se za to, že se zúčastnit nechce. Je třeba postupovat obráceným způsobem tak, že osoba musí prohlásit, respektive požádat, aby veřejné zasedání bylo konáno v její nepřítomnosti. Její nečinnost nebo nereflektování na výzvu soudu nelze považovat za žádost, aby veřejné zasedání bylo konáno v nepřítomnosti.

Na doplnění lze uvést, že celá věc souvisí i s otázkou a způsobem doručování vyrozumění o konání veřejného zasedání. V případě, že osoba je na svobodě a má možnost svým jednáním ovlivnit své chování a rozhodování, je její věcí, zda si zásilku vyzvedne na poště, případně se jiným způsobem postará o své záležitosti. Proto lze písemnost o vyrozumění o konání veřejného zasedání uložit a je věcí osoby, aby se o své záležitosti postarala i s rizikem, zda se o konání veřejného zasedání fakticky dozví. Proto lze za stanovených podmínek považovat zásilku za doručenou a jednat i když soud nemá aktivní odezvu osoby.

Logicky jiná situace je u osoby, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu a u níž nelze vycházet ze stejných principů, jak je uvedeno výše. Za této situace, když v tomto případě výzvu, aby odsouzený sdělil, zda se chce zúčastnit veřejného zasedání a vyrozumění o konání veřejného zasedání převzal „zmocněnec“, je také otázkou, zda odsouzený byl vůbec o konání veřejného zasedání řádně vyrozuměn.

Za správný považuje odvolací soud takový postup, kdy soud I.stupně nařídí veřejné zasedání a předvolá odsouzeného, neboť v tomto okamžiku nelze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti odsouzeného a jeho účast je nutná. Předvolání odsouzenému pak musí být doručeno do vlastních rukou. Výjimka z nutné účasti odsouzeného u veřejného zasedání nastane až v případě aktivního jednání odsouzeného a jeho žádosti nebo souhlasu, aby veřejné zasedání bylo konáno v jeho nepřítomnosti a teprve potom nebude zajišťována a realizována eskorta a bude možné jednat v nepřítomnosti odsouzeného, samozřejmě za splnění i dalších podmínek § 202 odst. 2 tr. řádu.

V daném případě tedy nebyly splněny podmínky pro to, aby veřejné zasedání bylo možno konat v nepřítomnosti odsouzeného a proto odvolací soud ke stížnosti odsouzeného zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu I.stupně s tím, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.

Krajský soud v Brně

dne 1. prosince 2004

Mgr. Zdeněk Lukovský

předseda senátu