Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3To 543/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í

Krajský soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25.11.2004 o stížnosti

státního zástupce

Městského státního zastupitelství v Brně, v trestní věci obžalovaného R. S., proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12.10.2004, č.j. -247,

t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost státního zástupce

z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Napadeným usnesením Městský soud v Brně rozhodl tak, že podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. řádu se obžalovaný propouští z vazby na svobodu. Své rozhodnutí odůvodnil soud I.stupně tak, že v hlavním líčení dne 12.10.2004 bylo rozhodnuto o zproštění obžalovaného obžaloby z důvodů uvedených v § 226 písm. b) tr. řádu, neboť v obžalobě označený skutek není trestným činem. Za uvedených okolností má za to, že nejsou dány vazební důvody,a to s odkazem na materiální podmínku vazby uvedenou v § 67 tr. řádu. Proto byl obžalovaný z vazby propuštěn na svobodu.

Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost, v níž namítá, že u obžalovaného nadále trvají vazební důvody podle § 67 písm. a) tr. řádu a zároveň podal odvolání proti rozsudku, kterým byl obžalovaný zproštěn obžaloby. Za tohoto stavu má stížnost státního zástupce odkladný účinek, a proto také obžalovaný správně nebyl z vazby propuštěn.

Krajský soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo a dospěl k následujícím závěrům.

Jak je zřejmé ze spisového materiálu, obžalovaný je stíhán pro skutek, v němž je spatřován trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zákona. Je pravdou, že obžalovaný byl u hlavního líčení dne 12.10.2004 obžaloby zproštěn, nicméně státní zástupce podal proti tomuto rozhodnutí ihned odvolání, a protože trestní řízení nadále běží, bylo nutno zkoumat vedle otázky existence důvodů vazby i otázky související s rozhodováním o trvání vazby a rozhodování v příslušných lhůtách, zda se obžalovaný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se propouští z vazby na svobodu.

Odvolací soud zjistil, že obžalovaný R. S. byl vzat do vazby dnem 15.3.2004. Dále k Městskému soudu v Brně obžaloba napadla dne 4.6.2004. Následně soud I.stupně ve smyslu § 71 odst. 5 tr. řádu dne 25.6.2004 správně ve lhůtě třiceti dnů rozhodl o ponechání obžalovaného ve vazbě. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 20.7.2004 a od tohoto okamžiku tedy běžela tříměsíční lhůta, ve které je soud povinen následně ve smyslu § 71 odst. 4, 6 tr. řádu rozhodnout o tom, zda obžalovaného ponechává ve vazbě, nebo zda se obžalovaný propouští z vazby na svobodu. Tato tříměsíční lhůta skončila dne 20.10.2004.

Soud I.stupně však ještě v rámci této tříměsíční lhůty dne 12.10.2004 v hlavním líčení rozhodl o zproštění obžalovaného obžaloby a tedy logicky následně rozhodl podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. řádu, že se obžalovaný propouští z vazby na svobodu. Protože státní zástupce nesouhlasí s výrokem soudu o zproštění obžalovaného a dále má za to, že v případě obžalovaného jsou dány důvody vazby, podal odvolání proti rozsudku soudu I.stupně a zároveň podal stížnost proti rozhodnutí o propuštění obžalovaného z vazby na svobodu, která má v tomto případě odkladný účinek a jak již bylo uvedeno, obžalovaný R. S. nebyl z vazby propuštěn. Potud se tedy jeví situace zcela správná a logická a také odpovídající příslušným ustanovením trestního řádu.

Nicméně krajskému soudu byla předmětná trestní věc k rozhodnutí o stížnosti předložena až dne 19.11.2004 a tedy po uplynutí uvedené tříměsíční lhůty, která v tomto případě běžela od 20.7.2004 do 20.10.2004. S ohledem na uplynutí příslušné lhůty v dané trestní věci chybí rozhodnutí ve smyslu § 71 odst. 4, 6 tr. řádu o dalším trvání vazby, přičemž rozhodnutí ve smyslu § 72 tr. řádu nelze považovat za rozhodnutí nahrazující rozhodnutí o dalším trvání vazby ve smyslu § 71 tr. řádu. V daném případě tedy v tříměsíční lhůtě nebylo rozhodnuto o dalším trvání vazby a odvolacímu soudu v tomto konkrétním případě nezbylo, než obžalovaného S. propustit z vazby na svobodu, přestože ve věci byla podána stížnost státního zástupce, která má odkladný účinek.

V této souvislosti se pak nabízí další otázka, jak řešit danou situaci z toho pohledu, že po soudu I.stupně nelze požadovat, aby ponechával jiným rozhodnutím obžalovaného ve vazbě, pokud dospěje k závěru, byť nepravomocně, že vina obžalovaného není prokázána, a přesto podanou stížností státního zástupce nebylo docíleno toho, aby obžalovaný byl nadále ponechán ve vazbě.

Zde je třeba vycházet z dikce ustanovení § 71 odst. 4, 6 tr. řádu, které ukládá soudu povinnost ve stanovené tříměsíční lhůtě rozhodnout o tom, zda se obžalovaný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se obžalovaný propouští z vazby na svobodu. Podstata tohoto ustanovení spočívá v tom, že v uvedené tříměsíční lhůtě musí být učiněno rozhodnutí ať již negativní o ponechání obžalovaného ve vazbě, nebo pozitivní, že se z vazby propouští na svobodu. V daném konkrétním případě i v jiných obdobných případech je třeba postupovat tak, že bez ohledu na předchozí rozhodnutí ve věci o zproštění a následné rozhodnutí o propuštění z vazby musí soud, u něhož se v době uplynutí tříměsíční lhůty spis nachází, následně rozhodnout i podle § 71 odst. 4, 6, případně odst. 7 tr. řádu o tom, zda se obžalovaný propouští na svobodu či se ponechává ve vazbě.

V daném případě tedy měl soud I.stupně, protože se blížil konec tříměsíční lhůty, vedle rozhodnutí podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. řádu citovat i ustanovení § 71 odst. 4, 6 tr. řádu a tedy i podle tohoto ustanovení rozhodnout o tom, že se obžalovaný propouští z vazby na svobodu, případně nejpozději do konce tříměsíční lhůty rozhodnout dalším samostatným rozhodnutím podle § 71 odst. 4, 6 tr. řádu, že se obžalovaný propouští z vazby na svobodu. I proti tomuto usnesení by následně státní zástupce měl možnost podat stížnost a za té situace by pak mohl zvrátit tu skutečnost, aby obžalovaný byl propuštěn na svobodu a byl ponechán nadále ve vazbě z důvodů následně podané stížnosti.

Samozřejmě by dále mohla nastat situace, kdy věc by byla krajskému soudu předložena ještě před ukončením tříměsíční lhůty a pak by krajský soud mohl vedle přezkoumávání rozhodnutí soudu I.stupně učiněného podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. řádu, ještě ve stanovené lhůtě rozhodnout i ve smyslu § 71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu a zvážit, zda obžalovaného ponechá ve vazbě či ho propustí z vazby na svobodu.

V dané konkrétní věci bylo sice dne 12.10.2004, tedy v rámci uvedené tříměsíční lhůty rozhodováno o vazbě obžalovaného R. S., avšak nikoli ve smyslu § 71 tr. řádu o dalším trvání vazby. Za dané situace krajskému soudu nezbylo, než zamítnout stížnost státního zástupce a propustit obžalovaného z vazby na svobodu, neboť po uplynutí tříměsíční lhůty již nelze rozhodovat o vazbě jakýmkoli způsobem, i kdyby odvolací soud měl za to, že v případě obžalovaného jsou dány důvody vazby a že by bylo na místě ho ponechat ve vazbě. I kdyby totiž krajský soud ke stížnosti státního zástupce napadené usnesení zrušil, již by nemohl ani sám a ani soud I.stupně rozhodovat o dalším trvání vazby.

P o u č e n í

: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.

Krajský soud v Brně

dne 25. listopadu 2004

Mgr. Zdeněk Lukovský

předseda senátu