Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
A21803156A0380F8C1257A920066CE3E.html
HTML · 16.29 KB
No categories available
17Co 314/2003
Legal thesis
U s n e s e n í
Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. J. Č. a soudců JUDr. Z. J. a Mgr. T. Š. ve věci exekuce oprávněného
R. K. S. a.s.
se sídlem v xxx, IČ: xxx, zastoupeného JUDr. H. K., advokátkou se sídlem v P., proti povinnému
M. Č.,
nar. xxx, bytem v
xxx, o návrhu JUDr. J, P., soudního exekutora se sídlem Exekutorského úřadu v xxx, na zřízení soudcovského zástavního práva pro 21.908,80 Kč s příslušenstvím, k odvolání exekutora proti usnesení
O
kresního soudu v H. B. ze dne 25. dubna 2003, č.j. 26E 224/2003 -18,
t a k t o :
Usnesení okresního soudu se
z r u š u j e
a věc se
v r a c í
okresnímu soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví citovaným usnesením okresní
soud zamítl návrh exekutora na zřízení soudcovského zástavního práva k spoluvlastnickému podílu povinného 4/10 na nemovitostech zapsaných v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v xxx na listu vlastnictví č. 150 pro obec xxxx katastrá
l
ní území xxx (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Své zamítavé rozhodnutí odůvodnil následovně. Exekutor navrhl zřízení soudcovského zástavního práva ke spoluvlastnickému podílu povinného na nemovitostech s tím, že byl usnesením Okresního soudu v S. ze 16.10.2002, č.j. 17Nc 2476/2002 -10, pověřen provedením exekuce oprávněného proti povinnému podle exekučního titulu – rozsudku Okresního soudu v S.ze 3.8.2001, č.j. 20C
1
3/2001-33. Usnesení o pověření provedením exekuce nebylo pravomocné. Podle § 66 odst. 6 exekučního řádu je exekutor pověřený provedením exekuce oprávněn podat jménem oprávněného návrh na zřízení soudcovského zástavního práva. Podle § 47 odst. 1 exekučního
řádu exekutor poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Exekučním příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze
způsobů uvedených v tomto zákoně. Podle § 47 odst. 2 věty druhé exekučního řádu podle exekučního příkazu se exekuce provede po právní moci usnesení o nařízení exekuce. Exekuční řád dává exekutorovi zmocnění, aby jménem oprávněného podal návrh k soudu na zřízení zástavního práva, které nemůže zřídit sám. Může-li exekutor provést exekuci podle exekučního příkazu až po právní moci usnesení o nařízení exekuce, může až po právní moci tohoto usnesení učinit úkon, ke kterému je podle § 66 odst. 6 exekučního řádu
o
právněn, to je podat návrh na zřízení soudcovského zástavního práva k soudu. Nedostatek právní moci usnesení způsobuje nedostatek oprávnění exekutora k podání návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva. Návrh byl podán předčasně někým, kdo k tomu nen
í
dosud oprávněn. Okresní soud ho jako podaný tím, kdo k tomu nemá věcnou legitimaci, zamítl.
Proti tomu se exekutor odvolal. Namítal, že soudcovské zástavní právo slouží k zajištění nemovitého majetku povinného a podkladem pro jeho zřízení je exekuční titul. Žádné další pravomocné rozhodnutí soudu nevyžaduje ani o.s.ř. , ani exekuční řád. Má-li exekutor právo před právní mocí usnesení o nařízení exekuce zajistit majetek povinného např. vydáním exekučního příkazu k prodeji nemovitosti, tak není důvod omez
o
vat možnost podání návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva až na dobu po nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce. To i s ohledem na systematiku exekučního řádu, který úpravu o soudcovském zástavním právu zařadil ve stejné hlavě. V ní ani v
j
iných částech exekuční řád neobsahuje požadavek právní moci usnesení o nařízení exekuce pro tento způsob zajištění majetku povinného. Exekutor navrhl, aby krajský soud usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Žádné vyjádření k odvolání nebylo podáno.
Krajský soud zjistil, že odvolání podala osoba k tomu oprávněná včas (§ 201 a § 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř. , § 52 odst. 1 exekučního řádu) a že je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř. a contrario). Přezkoumal usnesení okresního soudu nejen z pohledu uplatněného odvolacího důvodu (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř. ), nýbrž i ze všech ostatních, které přicházely v úvahu (§ 212a odst. 1 o.s.ř. ). Jednání k tomu nenařizoval (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. ).
Odvolání je opodstat
něné.
Okresní soud vycházel při svém rozhodování z právního názoru, že podání návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva exekutorem pověřeným provedením exekuce je provedením exekuce. Krajský soud jeho názor nesdílí.
Soudcovské zástavní prá
vo na nemovitosti ve smyslu § 338b a násl. o.s.ř. je zvláštním způsobem výkonu rozhodnutí. Zřízením tohoto práva nedochází k postižení majetku povinného. Takto zřízené zástavní právo má jen funkci zajišťovací. Právo oprávněného se neuspokojuje. Exekutor n
e
může vydat příkaz k provedení exekuce (zde pro peněžité plnění) zřízením soudcovského zástavního práva, ale jen podat příslušný návrh soudu (§ 47 odst. 1, § 58 odst. 1, § 59 odst. 1, § 66 odst. 1 exekučního řádu). Odkaz okresního soudu na ustan. § 47 odst
.
2 exekučního řádu, jehož text ocitoval a podle něhož provést exekuci podle exekučního příkazu je možné až po právní moci usnesení o nařízení exekuce, je proto nepřípadný. Navíc vzhledem k ”jen” zajišťovací funkci soudcovského zástavního práva, kdy k prov
e
dení exekuce ve smyslu dosažení uspokojení pohledávky oprávněného nedochází, není podle názoru krajského soudu předpokladem k nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva (ani k podání návrhu exekutorem na jeho zřízení - § 338b odst.
2
o.s.ř. ), aby usnesení o nařízení exekuce již bylo v právní moci. Postačí, že usnesení o nařízení exekuce a o pověření exekutora bylo vydáno a exekutorovi doručeno (§ 171 odst. 2 o.s.ř. ).
Okresní soud při svém rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech vycházel z právního názoru, který krajský soud nesdílí. Splnění ostatních podmínek, za nichž lze toto právo zřídit, nezkoumal. Krajský soud to nemohl učinit jako první. Porušil by tím zásadu dvojinstančnosti ří
z
ení. Nezbylo mu, než aby usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 věta prvá a § 221 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. ).
V něm okresní soud uváží, jsou-li splněny další předpoklady pro zřízení soudcovského zástavníh
o práva a znovu o návrhu rozhodne.
P o u č e n í :
Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání.
V H.K. dne 8. září 2004