Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3To 350/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Krajský soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11.8.2004 o stížnosti obviněného J. A., proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 19.7.2004, č.j. -148, t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Napadeným usnesením Městský soud v Brně rozhodl tak, že podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu nepřijal záruku za další chování obviněného nabízenou jeho matkou P. A. a současně rozhodl podle § 71 odst. 5 tr. řádu, že obviněný se ponechává ve vazbě, když na jeho straně nadále trvají důvody vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost prostřednictvím svého obhájce, neboť má za to, že důvody vazby nejsou dány. Namítá, že postupem soudu, který rozhodoval o ponechání ve vazbě v neveřejném zasedání bez přítomnosti obhájce i obviněného, nebylo dodrženo právo obviněného být osobně slyšen v kontradiktorním řízení, ve kterém se rozhoduje o dalším trvání vazby. Tento postup je v rozporu s nálezem Ústavního soudu ČR, na který odkazuje. Tím došlo k omezení svobody podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále obhájce poukazuje na to, že ponecháním ve vazbě je obviněnému znemožněno pokračování ve studiu učebního oboru elektrikář. K argumentaci, že obviněný se dopouštěl trestné činnosti po delší dobu, poukazuje na to, že toto tvrzení vychází pouze z účelových výpovědí svědků a nelze je považovat za věrohodné. Poukazuje i na zdravotní stav obviněného, který mu v určité době znemožňoval páchání trestné činnosti, kdy nemohl provádět výrobu pervitinu. Navrhuje, aby krajský soud zrušil napadené usnesení a sám rozhodl o propuštění obviněného z vazby na svobodu.

Krajský soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo a dospěl k následujícím závěrům.

Pokud se týká námitky obhajoby, že postupem soudu, který rozhodoval o ponechání ve vazbě v neveřejném zasedání bez přítomnosti obhájce i obviněného, nebylo dodrženo právo obviněného být osobně slyšen v kontradiktorním řízení, ve kterém se rozhoduje o dalším trvání vazby, je třeba uvést následující.

Trestní řád, který byl k 1.1.2002 rozsáhle novelizován, mimo jiné zásadním způsobem právě v hlavě čtvrté, týkající se zajištění osob a věcí, v prvním oddíle upravuje otázku vazby a v oddíle druhém otázku zadržení. Nepochybně s ohledem nad (dále jen „“) a Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) je v trestním řádu v souvislosti s rozhodováním o vazbě v ustanovení § 69 odst. 5 a § 77 odst. 2 výslovně upravena povinnost soudu obviněného a zadrženého vyslechnout. Je tedy zřejmé, že trestní řád výslovně upravuje povinnost vyslechnout obviněného a zadrženého v souvislosti se zbavením svobody (y). Trestnímu řádu je tedy znám tento institut a není tato povinnost, např. z nedostatku úpravy, pouze dovozována výkladem trestního řádu v souladu s Úmluvou čiu. V jiných případech v řízení o přezkumu oprávněnosti či zákonnosti vazby povinnost osobně slyšet dotčenou osobu trestní řád nestanovuje.

Podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy, každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné.

Tomuto ustanovení odpovídá ustanovení § 72 odst. 3 tr. řádu, podle něhož obviněný má právo kdykoli žádat o propuštění na svobodu. O takové žádosti musí soud neodkladně, nejpozději do pěti pracovních dnů, rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí 14 dnů od právní moci rozhodnutí. Toto právo obviněného kdykoli žádat o propuštění na svobodu, omezené pouze lhůtou čtrnácti dnů od právní moci předchozího rozhodnutí a navíc jen v případě uvedení stejných důvodů, je v rámci trestního řádu doplněno jednak povinností všech orgánů činných v trestním řízení průběžně zkoumat, zda důvody vazby ještě trvají nebo se nezměnily. Dále jsou stanoveny lhůty celkové doby trvání vazby a to jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem. Stejně tak jsou stanoveny lhůty ve kterých je uložena povinnost přezkoumávat důvody vazby a rozhodnout o dalším trvání vazby bez ohledu na rozhodování o žádostech obviněného. Mimo to v případě vazby je dán důvod nutné obhajoby a osoba omezená na svobodě musí mít po celou dobu obhájce. Vedle původního výslechu při vzetí do vazby je v dalším řízení o přezkumu oprávněnosti vazby dána oprávněné osobě celá řada možností se k otázce vazby vyjádřit a to logicky v žádosti o propuštění z vazby i v souvislosti s nabídkou slibu či záruky a samozřejmě také v rámci stížnosti, která je přípustná ve všech případech rozhodování o vazbě. Je zde samozřejmě možnost dalších oprávněných osob, ať již k podání stížnosti, či podání návrhu na propuštění obviněného z vazby. Nelze pominout ani rozsáhlá práva, ale i povinnosti obhájce, který rovněž může prezentovat stanovisko obviněného k otázce vazby. V celé soustavě rozhodování o vazbě upravené platným trestním řádem jsou výrazně a zřetelně zajištěna práva obviněného odpovídající y a a 6 Úmluvy a to jak při vzetí do vazby, tak i následně při rozhodování o dalším trvání vazby a přezkoumávání její oprávněnosti či zákonnosti.

Právo na spravedlivý proces, tj kontradiktornost řízení, zajištěné v čl. 6 Úmluvy je třeba uplatňovat a posuzovat v souvislosti s celým průběhem trestního řízení, kdy ostatně ani v otázce rozhodování o vině či v jiných souvislostech, není obviněný při každém úkonu v rámci trestního řízení neustále a opakovaně vyslýchán, ale nutnost dalšího výslechu je posuzována s ohledem na celkové okolnosti trestního řízení, jeho vývoj a další důkazy, které již má soud k dispozici. Proto mimo ty případy, kdy je povinnost provedení určitého úkonu, tedy i výslech obviněného či zadrženého při rozhodování o vzetí do vazby, stanovena výslovně trestním řádem, soud v dalším řízení provádí ty úkony, které potřebuje pro své rozhodnutí. To platí i pro případ rozhodování o dalším trvání vazby, kdy s ohledem na konkrétní situaci v trestní věci, nebo údaje sdělené ať již samotným obviněným či jeho obhájcem, nebo jinými osobami, soud samozřejmě zváží nutnost výslechu obviněného před samotným rozhodnutím o dalším trvání vazby a tento úkon v případě potřeby také provede.

K odkazu obhajoby na konkrétní nález č. , kde Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud v řízení, v němž je přezkoumávána zákonnost dalšího trvání vazby není umožněno slyšení obviněného, dochází v případě následného pokračování vazby k ústavně nepřípustnému omezení svobody (y a Úmluvy), je třeba uvést, že v tomto případě se jedná o stanovisko pouze jednoho senátu Ústavního soudu. V této souvislosti je možno odkázat na jiný nález Ústavního soudu č. , kde je vysloven názor odpovídající tomu, že „platný český trestní řád neobsahuje žádné ustanovení, které by zakotvovalo právo obviněného na osobní výslech při rozhodování o žádosti obviněného o propuštění z vazby podle § 72 odst. 3 tr. ř. Právo na výslech soudcem je upraveno pouze pro případ rozhodování o vzetí zadržené osoby do vazby (§ 77 odst. 2 tr. ř.)“.

Jak je zřejmé, ani Ústavní soud s ohledem na rozdílná stanoviska v jednotlivých senátech není jednotný při řešení otázky týkající se nutnosti osobního výslechu obviněného v řízení o dalším trvání vazby, přinejmenším v případě rozhodování z důvodu žádosti obviněného.

Pokud se týká dalších námitek obhajoby, odvolací soud se především ztotožnil se soudem I.stupně, že v případě obviněného je nadále dán důvod vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu. Obviněný měl páchat trestnou činnost po delší dobu a na věci nic nemůže změnit to, že obhajoba považuje tvrzení svědků za účelové a nevěrohodné. Posouzení této skutečnosti a konkrétní viny obviněného je otázkou dalšího řízení ve věci samé, kdy teprve po provedení příslušného dokazování soud posoudí obsah svědeckých výpovědí, jejich věrohodnost a to, v jakém rozsahu je trestná činnost obviněného případně prokázána. V daném řízení soud neposuzuje otázku viny obviněného, ale pouze to, zda konkrétní skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný. Je pak logické, že v souvislosti s výkonem vazby je obviněnému znemožněno pokračování ve studiu v rámci jeho učebního oboru. Ostatně soud I.stupně odůvodňuje otázku důvodnosti vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu a uvádí důvody, proč bylo rozhodnuto o ponechání obviněného ve vazbě podle § 71 odst. 5 tr. řádu. Protože se odvolací soud ztotožnil s rozhodnutím soudu I.stupně, byla stížnost obviněného zamítnuta, a to i ohledně nepřijetí záruky za další chování obviněného učiněného matkou, neboť ani odvolací soud ji vzhledem k osobě obviněného a povaze projednávaného případu, nepovažuje za dostatečnou.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.

Krajský soud v Brně

dne 11.8.2004

Mgr. Zdeněk Lukovský

předseda senátu