Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7To 105/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Podle § 148 odst. l písm. a) tr. r. se stížnost zamítá. Odůvodnění:

Napadeným usnesením zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře podle § 148 odst. l písm. c) tr^ r. v rámci přípravného řízení jako nedůvodnou stížnost obviněného proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 25, 6. 2004 č. j. KZv 16/2004 - 144, jímž bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby jmenovaného.

V odůvodnění svého rozhodnutí se krajský soud zabývá (z hlediska aktuálního rozhodování vrchního soudu) takřka výlučně vazebními důvody, aniž by nějak blíže vysvětloval skutečnost uvedenou v poučení, kdy poučil obviněného tak, že proti jeho usnesení je stížnost přípustná. Toto odůvodnil také toliko v poučení pouhým odkazem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 23. 3. 2004 sp. zn. , aniž by tuto skutečnost nějak blíže vysvětlil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal celou záležitost především z hlediska problematiky právě uvedené a dospěl k následujícím závěrům:

Vrchnímu soudu je sice zřejmé, že krajský soud při svých úvahách, které vyústily v poučení o tom, že proti jeho usnesení je stížnost přípustná, vycházel z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 23. 3. 2004 sp. zn. L US 573/02, kde je taková skutečnost zmíněna. Nicméně je třeba konstatovat, že předmětné rozhodnutí (které je samo o sobě značně diskutabilní) se týkalo především nutnosti výslechu obviněného při rozhodování o vazbě (také se podle něj krajský soud v předmětné věci řídil). Problematiku shora naznačenou řešilo jen okrajově, když na základě řešení jiné problematiky uvedlo, že rozhodnutí státního zástupce o vazbě není rozhodnutím ve smyslu či. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluvy), z tohoto pohledu je třeba takové rozhodnutí považovat za prvostupňové, a proto je proti němu přípustná stížnost.

Trestní řád zná pouze dvoustupňové rozhodování/pokud jde o „běžnou" stížnost - tedy rozhodnutí příslušného orgánu činného v trestním řízení, proti kterému je přípustná (když tak zákon stanoví) stížnost. Článek 5 odst. 4 Úmluvy zní: „Každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je — li zbavení svobody nezákonné."

Podle trestního řádu ČR je k rozhodování o vazbě v přípravném řízení (zejména § 71 odst. 3, § 72 odst. l tr. r.) povolán rozhodovat především státní zástupce. V tomto směru je také státní zástupce orgánem činným v trestním řízený nikoli stranou, kterou se fakticky stává v podstatě podáním obžaloby.

Nicméně, pokud jde o Úmluvou zaručené právo, aby o vazbě bylo rozhodnuto soudem, tuto podmínku splňuje i rozhodnutí soudu, který rozhoduje o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce, v tomto případě tedy již rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře. Úmluva totiž dvoustupňovost řízení při rozhodování o vazbě negarantuje. Pro úplnost'vrchní soud dodává, že stejný názor je obsažen v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 5.5. 2004 sp. zn. .

Vzhledem ke shora uvedenému je zřejmé, že stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 16. 7. 2004 sp. zn. není přípustná a tedy jako taková byla zamítnuta. Usnesení státního zástupce ze dne 25. 6. 2004 č. j. KZv 16/2004 - 144 tak nabylo právní moci dne 16. 7. 2004.