Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12Co 31/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Usnesení

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě ve věci oprávněného J. V., bytem v obci B., zastoupeného JUDr. J. H., advokátem se sídlem v obci H., proti povinnému O. G., bytem v obci B., zastoupenému JUDr. S. K., advokátem se sídlem v obci B., o exekuci částky 15.788,- Kč podle , o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 8. 8.2003, č.j. -20, t a k t o :

I.

Usnesení soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že povinný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. K. B., náklady řízení ve výši 3.955,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

II. Ve výroku III. se usnesení soudu prvního stupně mění tak, že povinný je povinen nahradit oprávněnému na nákladech řízení částku 3.660,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. J. H.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně usnesením v prvním výroku zastavil exekuci nařízenou usnesením ze dne 31. 1.2002, č.j. (správně sp.zn.) 1NcE 715/2002. Ve druhém výroku soud rozhodl o povinnosti oprávněného zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. K.B. na nákladech řízení částku 3.900,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Ve třetím výroku pak soud ještě uložil povinnému povinnost zaplatit oprávněnému částku 3.900,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

Proti třetímu výroku usnesení podal odvolání povinný a navrhl jeho zrušení. Poukazoval na to, že ve svém návrhu na zastavení exekuce ze dne 3.4.2003 uváděl, že pro stejnou pohledávku 15.788,- Kč jsou na jeho majetek vedeny dvě exekuce u Okresního soudu v Blansku – první byla nařízena usnesením ze dne 14. 9.2001, sp. zn. , a druhá usnesením ze dne 31. 1.2002, č.j. -19. Dne 28. 1.2002 byla provedena soudem exekuce v bytě povinného a o tom byl oprávněný vyrozuměn písemně dne 28. 1.2002. Pod sankcí odvezení věcí zapsaných v protokolu o soupisu movitých věcí povinný svůj dluh zaplatil a o tom mu byla soudem vystavena stvrzenka. Povinný soudu prvního stupně vytýkal, že musel vědět o vedení dvou exekucí na jeho majetek, a proto se měl oprávněného dotázat, které exekuční řízení chce dále vést. Postup oprávněného i soudu tedy považoval povinný za nesprávný a z tohoto důvodu by měl náklady exekuce nést oprávněný ze svého, neboť je nespravedlivé, aby je oprávněnému hradil povinný.

Oprávněný ani exekutor se k odvolání nevyjádřili.

Krajský soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně v jeho napadené části není správné, avšak z jiných důvodů, než uváděných povinným.

Podle exekučního řádu ( v platném znění – dále také jen „ex.ř.“) náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu (odst. 1 ). Oprávněný má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku (dále jen "náklady oprávněného"). Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný (odst. 2). Exekutorovi hradí náklady exekuce povinný (odst. 3).

Podle § 89 ex.ř. dojde-li k zastavení exekuce, může soud uložit oprávněnému, aby nahradil náklady exekuce.

Citovaná ustanovení ani žádná další úprava obsažená v exekučním řádu neřeší rozhodování soudu o nákladech řízení v případech zamítnutí návrhu na nařízení exekuce a zastavení exekuce. Pro tyto účely je tedy třeba vzhledem k ust. ex. ř. použít obecnou úpravu obsaženou v hlavě třetí ( až ).

V přezkoumávané věci z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že povahu rozhodnutí o nákladech řízení má nejen odvoláním výslovně napadený třetí výrok usnesení, ale i jeho druhý výrok. I pro rozhodování o nákladech řízení v exekučním řízení přitom platí, že nákladové výroky jsou na sobě navzájem závislé, neboť výše nákladů oprávněného zpravidla určuje výši nákladů povinného ( a 2 ex. ř.). Prakticky to tedy znamená, že i když se povinný odvolal výslovně jen do třetího výroku usnesení, je povinností odvolacího soudu přezkoumat i správnost druhého výroku ( věta druhá, ).

Z odůvodnění napadeného usnesení je patrno, že při rozhodnutí o povinnosti oprávněného nahradit náklady řízení soudnímu exekutorovi prvostupňový soud nepostupoval podle ex. ř. Smyslem tohoto ustanovení je umožnit uložení hrazení nákladů exekuce oprávněnému v případě, kdy k zastavení exekuce dojde z jeho viny (srov. ). V této věci je sice zastavení exekuce odůvodněno ust. , což znamená, že prvostupňový soud tak rozhodl na základě návrhu oprávněného, ale i z odvolání povinného je zřejmé, že rozhodující skutečností pro podání návrhu na zastavení exekuce ze strany oprávněného bylo zaplacení vymáhané pohledávky povinným po nařízení exekuce. K zastavení tedy nedošlo na základě důvodů na straně oprávněného, a proto zde nelze uložit oprávněnému hradit náklady exekuce podle ex. ř., ani podle žádného jiného ustanovení exekučního řádu, příp. ( ). Při rozhodování o nákladech exekutora tedy v této věci platí základní pravidlo, podle něhož jeho náklady hradí povinný ( ex. ř.).

Mezi náklady exekuce patří v prvé řadě odměna exekutora ( ex. ř.), jejíž výše je při zastavení exekuce stanovena podle vyhl. č. částkou 3.000,- Kč. Další exekutorovy náklady představuje náhrada hotových výdajů a náhrada za doručení písemností ( ex. ř.), přičemž náhrada hotových výdajů představuje mimo jiné náklady poštovného a telekomunikační poplatky ( vyhl. č. ). Doručenkami založenými v exekutorském spise exekutor prokázal, že mu vznikly náklady za doručování písemností prostřednictvím České pošty, s.p., a to konkrétně za pět doporučených zásilek do vlastních rukou po 27,- Kč a za 21 doporučených zásilek po 22,- Kč. Dále exekutor v této exekuční věci realizoval doručení v šesti případech osobně, za což mu podle vyhl. č. náleží paušální náhrada ve výši 50,- Kč za doručení jedné písemnosti. Celkové náklady na doručování a poštovné jsou tedy ve výši 897,- Kč. Z exekučního spisu soudního exekutora Mgr. K.B. zn. však odvolací soud dále zjistil, že soudní exekutor usnesením ze dne 5.12.2002 přiznal Středisku cenných papírů náhradu hotových výdajů ve výši 23,- Kč, kterážto částka byla jmenovanému poskytovateli poukázána dne 12.12.2002. Náklady exekutora se tedy zvyšují o částku 23,- Kč a dále o částku 35,- Kč, kterou exekutor zaplatil České poště, s.p., za doručení zásilky krajskému soudu, obsahující exekuční spis. Celková výše nákladů exekutora je tedy 3.955,- Kč, když vynaložení dalších nákladů z obsahu exekutorského spisu nevyplývá.

Na podkladě uvedených skutečností odvolací soud podle změnil druhý výrok napadeného usnesení tak, jak je uvedeno v prvním výroku tohoto usnesení.

Povinný ve svém odvolání bránil především tím, že dlužnou částku 15.788,- Kč uhradil oprávněnému pod tíhou exekuce vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp.zn. , a proto bylo zbytečné vést proti němu další exekuční řízení za účasti soudního exekutora. Tato argumentace však důvodná není, neboť na případ podání návrhu na nařízení exekuce podle v době probíhajícího řízení o výkon rozhodnutí podle ust. a násl. pamatuje ust. ex. ř. Z jeho znění jednoznačně vyplývá, že výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností (1. 5.2001) se uskuteční podle dosud platných právních předpisů; jestliže však pohledávka oprávněného nebyla zcela uspokojena, mohl oprávněný se souhlasem soudu podat návrh na nařízení exekuce podle exekučního řádu. Tak tomu bylo i v přezkoumávané věci, kdy soud prvního stupně v prvním výroku pravomocného usnesení ze dne 31. 1.2002, č.j. -19, udělil oprávněnému souhlas k podání návrhu na nařízení exekuce ve smyslu zmíněného ust. ex.ř.

Povinný dále upozorňoval na to, že návrh na zastavení exekuce podal sám, a to dříve než oprávněný. Touto námitkou se však odvolací soud zabývat nemohl, neboť povinný odvolání do výroku o zastavení exekuce nepodal a tento výrok nebyl odvoláním do části rozhodnutí o nákladech řízení dotčen ( ).

Ze všech uvedených důvodů je pak třeba dovodit, že povinného stíhá povinnost nahradit oprávněnému jeho exekuční náklady podle § 87 odst. 2 ex. ř. Tyto náklady však nepředstavují náklady exekutora, neboť ty přímo hradí povinný. Náklady oprávněného účelně vynaložené k vymáhání nároku jsou v přezkoumávaném případě náklady za právní zastoupení advokátem.

Výši odměny advokáta odvolací soud určil vzhledem k ust. podle ve spojení s ust. , bod první vyhl. č. Poněvadž předmětem řízení je vymožení peněžité částky ve výši 15.788,- Kč, představuje sazba odměny za prvostupňové řízení 3.435,- Kč. Podle obsahu spisu přitom zástupce oprávněného vykonal tři úkony právní služby, k čemuž je nutno dále připočíst tři paušální náhrady ve výši 75,- Kč podle a 3 vyhl. č. V odvolacím řízení zástupce oprávněného žádný úkon právní služby nevykonal, a proto mu vzhledem k ust. vyhl. č. odměna za druhostupňové řízení nenáleží.

Podle tedy rozhodl odvolací soud ve druhém výroku i o změně napadeného třetího výroku usnesení soudu prvního stupně tak, že povinnému uložil povinnost nahradit oprávněnému náklady exekuce ve výši 3.660,- Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné.

V Brně dne 30. 7.2004

předseda senátu