Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

58Co 360/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 73

U S N E S E N Í

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Vladimíry Kosovcové a soudců JUDr. Jana Klášterky a JUDr. Naděždy Zachystalové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných:

a) Ing.P. S.

,

b) Ing. E. S.

, oba bytem J. u P., U. p. 466, proti povinnému:

K. B.

, bytem Ú., Ú.39, zast. advokátkou, o

nařízení exekuce pro 464.718,75 Kč s příslušenstvím

, k odvolání exekutorky JUDr. D. K., Exekutorský úřad P-4, se sídlem P-4, N.1010, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. září 2003, č.j. -62, ve znění usnesení ze dne 3. března 2004, č.j. -69,

t a k t o :

Usnesení soudu I. stupně se v zamítavém výroku ohledně nákladů exekutorky

z r u š u j e

a

věc se vrací

v uvedeném rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením soud I. stupně zamítl návrh exekutorky na zastavení řízení a uložení povinnosti oprávněným nahradit náklady exekuce ve výši 12.532,30 Kč. Podle odůvodnění rozhodnutí soud I. stupně vyšel z toho, že v této věci byl návrh na nařízení exekuce zamítnut usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30.4.2003, č.j. -49, neboť rozsudek, na jehož základě byla nařízena exekuce usnesením soudu I. stupně ze dne 25.3.2002, č.j. -5, byl v nalézacím řízení po odvolání povinného zrušen. Návrh na zastavení exek uce byl zamítnut z toho důvodu, že pro takový postup nejsou dány zákonné podmínky, neboť není možné zastavit nenařízenou exekuci podle ust. ( případně z dalších důvodů podle a 290 ve spojení s ust. e.ř. ), nejedná se ani o případ podle e.ř., kdy může navrhnout zastavení exekuce exekutor. Pokud se týkalo návrhu na uložení povinnosti oprávněným nahradit exekutorce náklady exekuce, podle soudu I. stupně žádné ustanovení exekučního řádu, včetně ust. e.ř., s takovou možností nepočítá. Současně dovodil, že mezi exekutorkou a oprávněnými došlo k dohodě o nákladech exekuce v rámci zálohy zaplacené oprávněnými na výzvu exekutorky, která nepodala návrh na zastavení exekuce podle e.ř. Pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce již nemohl soud I. stupně rozhodovat o nákladech exekuce ve smyslu ust. e.ř.

Proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh na uložení povinnosti oprávněným nahradit náklady exekuce, podala exekutorka odvolání. Soudu I. stupně vytkla nesprávné právní posouzení věci. V této souvislosti poukázala na ust. a nutnost širšího výkladu ust. e.ř. Pokud bylo podle názoru soudu I. stupně exekuční řízení ukončeno zamítnutím návrhu na nařízení exekuce odvolacím soudem, mělo být vedle nákladů řízení účastníků rozhodnuto i o nákladech soudního exekutora. Protože se tak v odvolacím řízení nestalo, měl soud I. stupně rozhodnout o nákladech exekutorky samostatným usnesením v souladu s ust. , 2 ve spojení s ust. e.ř. Úvaha soudu I. stupně o tom, že v rámci výzvy oprávněnému k zaplacení zálohy dojde i k dohodě o nákladech exekuce pro případ, že usnesení o nařízení exekuce nenabude právní moci, nemá oporu v zákoně a situaci neřeší. Bez soudního rozhodnutí musí být oprávněnému záloha vrácena. Po zrušení rozhodnutí o nařízení exekuce a zamítnutí návrhu navíc není exekutorka oprávněna k výkonu jakéhokoliv úkonu exekuční činnosti, včetně rozhodování o nákladech exekuce v rámci ust. e.ř. Z těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a rozhodl o povinnosti oprávněných uhradit exekutorce náklady exekuce, případně aby se závazným právním názorem vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Ostatní účastníci řízení se k odvolání nevyjádřili.

Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení jeho vydání předcházející podle postupem podle a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Podle § 36 odst. 1 e.ř. jsou účastníky exekučního řízení oprávněný a povinný.

V exekučním řízení, jehož obsahem je exekuční činnost soudního exekutora, tedy nucený výkon exekučních titulů, není exekutor účastníkem řízení. Exekuce však byla nařízena, byť nepravomocně, nejen k vymožení pohledávky oprávněného, ale i pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Náklady exekuce jsou dle části první hlavy VI. ( § 87 a násl. ) e.ř. náklady exekuce (náklady exekutora a správce podniku) a náklady oprávněného.

V části exekučního řízení, v níž se jedná o nárocích exekutora na náklady exekuce, je tak soudní exekutor účastníkem řízení a je oprávněn podat odvolání proti rozhodnutí soudu, které se týká nákladů exekuce. Jeho postavení je srovnatelné s postavením např. notáře v dědickém řízení, který je rovněž účastníkem řízení v té jeho části, v níž se jedná o jeho odměně, rozhodnutí o ní má povahu rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ( ). Pokud v době rozhodování odvolacího soudu o odvolání proti usnesení o nařízení exekuce nebyl po zrušení rozsudku v nalézacím řízení splněn základní předpoklad pro nařízení exekuce, tedy existence exekučního titulu formálně i materiálně vykonatelného, musel být návrh na nařízení exekuce zamítnut. Jelikož však v exekučním řízení jsou exekutorem vymáhány i náklady exekuce ( e.ř.), bylo na místě, aby před rozhodnutím o zamítnutí návrhu, kterým se exekuční řízení končí, soud vyzval exekutorku k vyčíslení již vzniklých nákladů exekuce. Pak mohlo usnesení o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce obsahovat tři výroky, a to o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce ( I.), o odměně, hotových výdajích a náhradách exekutora dle e.ř. ( II.) a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, tedy oprávněným a povinným ( výrok III.). K obdobnému závěru v případě zastavení exekuce dospěl zdejší soud v usnesení ze dne 20.11.2003, č.j. -64.

Z obsahu spisu vyplývá, že odvolací soud při zamítnutí návrhu na nařízení exekuce rozhodl pouze o nákladech řízení mezi oprávněným a povinným. To však nebrání soudu I. stupně následně rozhodnout i o nákladech soudní exekutorky, jako účastnice části řízení týkajícího se nákladů exekuce, neboť o nich dosud rozhodnuto nebylo. V této souvislosti exekutorka v odvolání správně poukázala na ust. , přičemž přiléhavějším je ust. , a to v návaznosti na ust. e.ř. ( ve spojení s ust. e.ř. ). Vzhledem k povaze rozhodnutí o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, jako věcného rozhodnutí, pak lze o nákladech exekutorky rozhodnout podle výsledku řízení za použití ust. S ohledem na tento názor odvolacího soudu není závěr soudu I. stupně o tom, že v případě zamítnutí návrhu na nařízení exekuce nemůže soud o nákladech exekuce již rozhodovat, správný.

Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu I. stupně zrušil podle ust. ve spojení s ust. a podle ust. vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Na soudu I. stupně nyní bude, aby při zohlednění právního názoru odvolacího soudu rozhodl o tom, kdo a v jaké výši uhradí odměnu soudní exekutorky a její hotové výdaje, včetně příslušné daně z přidané hodnoty, je-li exekutorka jejím plátcem ( § 90 odst. 1 e.ř. ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 30. července 2004.

JUDr. Vladimíra Kosovcová ,v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Marie Tajovská