Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8To 431/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í

Krajský soud v Plzni rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. července 2004 t a k t o :

Stížnost advokáta

JUDr L.Č.

proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 6.5.2004, čj. -115 se podle § 148 odst. l písm. c/ tr.řádu

z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Napadeným usnesením soudní tajemnice okresního soudu přiznala podle § 151 odst. 2, 3 tr. řádu s odkazem na příslušná ustanovení advokátního tarifu JUDr L.Č., jako obhájci ustanovenému obžalovanému M.V., odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 2.925,-Kč.

Proti tomuto usnesení podal JUDr L.Č. v zákonné lhůtě stížnost, v níž namítl, že mu jako plátci DPH nebyla přiznána daň z přidané hodnoty ve výši 19 %, která mu náleží podle tr. řádu ve znění , čl. XXIV. O přiznání DPH ve výši 555,80 Kč žádal dne 31.5.2004 písemně. Z výše uvedeného důvodu, kdy se jedná o nárok, vyplývající přímo ze zákona, žádá o přiznání 19ti % DPH, která činí 555,80 Kč.

Krajský soud v Plzni přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl těmto závěrům.

Advokát JUDr L.Č. byl obžalovanému M.V. ustanoven obhájcem na podkladě usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 6.5.2003, čj. -107, a to za účelem odůvodnění odvolání. Dne 27.10.2003 došel okresnímu soudu návrh tohoto ustanovené obhájce na přiznání odměny v celkové výši 2.925,-Kč. Tento návrh ustanovený obhájce doplnil dne 31.5.2004, kdy se domáhal přiznání 19ti % DPH v částce 555,80 Kč. V mezidobí však soudní tajemnice (6.5.2004) vydala napadené usnesení. V době rozhodnutí tudíž neměla doplňující návrh ustanoveného obhájce k dispozici.

Výrok napadeného usnesení odpovídá původnímu návrhu ustanoveného obhájce. Ten požadoval za úkon provedený dne 6.5.2003 částku 900,-Kč, a to konkrétně za převzetí a přípravu obhajoby, byť mu usnesení o ustanovení obhájcem bylo doručeno až 14.5.2003. Dále požadoval stejnou částku za studium spisu u okresního soudu dne 14.5.2003. Z úředního spisu z uvedeného vyplývá, že spis studoval nikoli JUDr. L.Č., nýbrž Mgr. B.? Není zřejmé, zda jde o obhájce, event. koncipienta, který provedl úkon na podkladě zmocnění JUDr L.Č.. Ustanovený obhájce požadoval další částku 900,-Kč za poradu s klientem konanou dne 16.5.2003. Tuto poradu doložil potvrzením obžalovaného. Včetně režijního paušálu za tyto tři úkony byla požadována a přiznána celková částka 2.925,-Kč, byť vznikají určité pochybnosti o správnosti postupu okresního soudu. V daném směru však stížnostní soud respektoval ust. § 150 odst. 1 tr. řádu, které mu znemožňuje z podnětu stěžovatele, tedy ustanoveného obhájce, měnit usnesení v jeho neprospěch.

Vzhledem k tomu, že podle § 145 odst. 2 tr. řádu lze stížnost opřít o nové skutečnosti a důkazy, zabýval se stížnostní soud doplňujícím návrhem ustanoveného obhájce na přiznání daně z přidané hodnoty ve výši 19ti %. Nárok ustanoveného obhájce v daném případě vychází z ust. tr. řádu novelizovaného , které s účinností od 1.5.2004 stanoví, že uplatněný nárok obhájce na odměnu a hotové výdaje se, je-li plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je obhájce povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů podle zvláštního právního předpisu. Tím je míněn , o dani z přidané hodnoty. Obhájce dále zjevně vychází z informací České advokátní komory, která v návaznosti na to, že neobsahuje žádná přechodná ustanovení, informuje advokáty o tom, že je možné daň z přidané hodnoty účtovat i za úkony provedené před 1.5.2004.

S tímto názorem se ovšem stížnostní soud neztotožňuje. Ustanovený obhájce v projednávaném případě provedl úkony výhradně v květnu 2003. V uvedené době stanovil zák.č. 588/92 Sb. o dani z přidané hodnoty v ust. § 9 odst. 1 písm. e/ cit. zákona, že zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné při poskytování služeb dnem jejich poskytnutí nebo zaplacení, a to tím dnem, který nastane dříve. V té době byl obhájce plátcem daně z přidané hodnoty a zdanitelné plnění uskutečnil při poskytování služby, tedy v květnu 2003. Podle odst. 4. téhož ustanovení byl obhájce povinen poskytnutou službu, tedy zdanitelné plnění, přiznat na konci zdaňovacího období, které bylo tři měsíce, a následně zaplatit daň. Obdobnou úpravu převzal v ust. a i , o dani z přidané hodnoty, účinný od 1.5.2004.

V rámci trestního řízení se odměna za poskytování právních služeb řídí advokátním tarifem, tedy vyhl.č. 177/96 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Odměna sestává z jednotlivých oddělitelných sazeb mimosmluvní odměny za jednotlivé právní úkony, ze kterým měl obhájce daň z přidané hodnoty již odvést, neboť povinnost zaplatit tuto daň vzniká na konci každého zdaňovacího období.

Do účinnosti soudy advokátům jako ustanoveným obhájcům daň z přidané hodnoty za jednotlivé právní úkony nepřiznávaly. Přitom rozhodovaly-li v souladu s tehdy účinným ust. tr. řádu a příslušných ust. advokátního tarifu. Změnu ust. tr. řádu v návaznosti na samozřejmě soudy akceptují, nicméně nikoli pokud jde o úkony provedené před l.5.2004. V souvislosti s tím je třeba zdůraznit, že Česká republika jako právní stát musí akceptovat jeden z nezbytných požadavků právní jistoty, ač výslovně v psaném právu nezakotvený, a to

nepřípustnost retroaktivity (zpětné

působnosti) zákonů.

Pokud by soud připustil zpětnou platnost novelizovaného zněnu ust. tr. řádu, jakož i , o dani z přidané hodnoty, pak by narušil právní jistotu nejenom státu, ale především občana státu, byť jde v daném případě o osobu, která rovněž zákony společnosti nerespektovala. Ustanovený obhájce poskytl službu v roce 2003 a tehdy, jako plátce daně z přidané hodnoty, by se pohyboval v sazbě této daně ve výši 5 %. Pokud by nárok na zvýšení odměny o částku odpovídající sazbě DPH 5 % uplatnil dříve, nebyl by mu přiznán. Pokud uplatňuje 19ti % navýšení nyní, získal by (v případě, že by mu bylo vyhověno) minimálně 14ti % zvýhodnění s ohledem na rozdíl ve změně sazby DPH. To vše v konečné fázi k tíži obžalovaného, dnes již odsouzeného M.V. Podle odst. l písm. b/ tr.řádu je totiž obžalovaný, pokud byl pravomocně uznán vinným, povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, pokud by neměl nárok na obhajobu bezplatnou. Obžalovanému, tedy osobě, které byla právní pomoc poskytnuta, by se tak

zpětně

zdražila poskytnutá služba o 19 %. Takovouto retroaktivitu obecně, jakož i v tomto daném konkrétním případě, připustit nelze.

Ze všech těchto důvodů dospěl Krajský soud v Plzni k závěru, že

nárok ustanoveného obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů za úkony provedené přede dnem 1.5.2004 se ve smyslu ust. tr. řádu (ve znění ) n e z v y š u j e o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je obhájce jako plátce daně z přidané hodnoty povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního předpisu ( , o dani z přidané hodnoty).

V návaznosti na to stížnost advokáta JUDr L.Č. proti napadeného usnesení zamítl jako nedůvodnou podle § 148 odst. l písm. c/ tr. řádu.

P o u č e n í

: Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný.

V Plzni dne 7. července 2004