Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8To 298/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í

Krajský soud v Plzni rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5.5.2004 v trestní věci obžalovaného J.M.,

t a k t o :

Stížnost zmocněnkyně poškozené

JUDr. J.P., proti usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 14.4.2004 č.j. -171 se podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu

z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Napadeným usnesením přiznal Okresní soud Plzeň-sever ustanovené zmocněnkyni poškozené J.M., JUDr. J.P. odměnu a náhradu hotových výdajů za právní zastoupení poškozené v trestním řízení proti obžalovanému J.M., a to částkou 7.350,- Kč, když nepřiznal požadovaných 1.000,- Kč za úkon právní služby, tento v souladu s ustanovením § 15a advokátního tarifu (vyhláška č. 177/96 Sb. v platném znění) přiznal toliko ve výši 900,- Kč, tedy odměnu za jeden právní úkon snížil od 10% tak, jak je advokátním tarifem stanoveno, tedy oproti návrhu obhájkyně, nepřiznal odměnu v částce 750,- Kč.

Proti tomuto usnesení podal zmocněnkyně JUDr. J.P. stížnost. S postupem soudu, tedy krácením odměny za úkon právní služby o 10% a celkové odměny o částku 750,- Kč nesouhlasí. Zdůrazňuje, že ustanovení § 15a advokátního tarifu se vztahuje pouze na mimosmluvní odměnu za úkony právních služeb, které provedl advokát jako obhájce v trestním řízení, nikoli na odměnu zmocněnce poškozeného. Poukazuje v tomto směru na příslušnou publikovanou judikaturu včetně komentářů trestního řádu, advokacie a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 21.4.1999 sp.zn. . Navrhuje s ohledem na uvedené skutečnosti, aby stížnostní soud napadené usnesení zrušil a přiznal jí účtovanou odměnu v plné výši, tj. včetně částky 750,- Kč, tedy ve výši 8.100,- Kč.

Krajský soud z podnětu včasné stížnosti zmocněnkyně poškozené podle § 147 odst. 1 trestního řádu přezkoumal napadené usnesení i řízení mu předcházející a neshledal stížnost důvodnou.

Pokud jde o řízení, které vydání napadeného usnesení předcházelo, zde nebylo shledáno pochybení. Okresní soud rozhodl na základě řádně a včas uplatněného návrhu zmocněnkyně, advokátky JUDr. P. o odměně za právní služby v rámci zastupování poškozené, když obhájkyně byla ustanovena poškozené opatřením Okresního soudu Plzeň-sever sp.zn. . Pokud jde o skutečnosti vztahující se k věcné stránce napadeného rozhodnutí, pak stížnostní soud odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, neboť se s tímto ztotožňuje. Odůvodnění usnesení je v souladu s ustanovením § 134 odst. 2 trestního řádu a má oporu v platném ustanovení trestního řádu, konkrétně v ustanovení § 151 odst. 2,3,6 trestního řádu a odměna a náhrada byla přiznána v částce odpovídající advokátnímu tarifu, tedy v platném znění.

Pokud jde o konkrétní námitky zmocněnkyně, tyto stížnostní soud nemůže akceptovat. Především třeba zdůraznit, že advokátní tarif č. 177/96 Sb. byl změněn vyhláškou č. 235/97 Sb., která nabyla účinnosti od 1.10.1997 a který se zabývá snížením odměny mimosmluvní za jeden úkon právní pomoci o 10%. Ustanovení § 15a zmíněné vyhlášky skutečně hovoří o advokátovi, který jako ustanovený obhájce v trestním řízení poskytl po 1.10.1997 úkony právní služby. Pokud zmocněnkyně argumentuje judikaturou a rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích, pak vše se týká trestního řádu účinného do 31.12.2001 a stížnostní soud si je vědom i stanoviska Nejvyššího soudu ČR uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 30/2000. Přesto nutno vycházet z platné právní úpravy, a to novely trestního řádu č. účinné od 1.1.2002, které v podstatě zakotvilo a pozměnilo ustanovení § 151 odst. 1 až 6 trestního řádu. Zde je přímo uvedeno

v § 151 odst. 6

trestního řádu

, že ustanovení odstavců 2 až 5 se

přiměřeně

užijí na rozhodování o výši odměny a náhradě hotových výdajů zvoleného obhájce obviněným, který má nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu,

a ustanoveného zmocněnce poškozeného.

Novela tohoto ustanovení dopadá na případy, kdy podle § 51a odst. 1 trestního řádu předseda senátu rozhodl na návrhu poškozeného o nároku poškozeného na právní pomoc zmocněnce bezplatnou nebo za sníženou odměnu a to se týká daného případu, kdy ve smyslu § 51a odst. 3 trestního řádu poškozené M. byla jako zmocněnec ustanovena advokátka JUDr. J.P. V tomto problém není. Dle stížnostního soudu však nutno nároky ustanoveného zmocněnce, tedy advokáta, vykládat v souladu s platnou právní úpravou ve vztahu k platnému znění advokátního tarifu. Není pochyb o tom, že se jedná o mimosmluvní odměnu a stížnostní soud nevidí důvod činit rozdíl mezi ustanoveným obhájcem obžalovanému a ustanovenému zmocněnci poškozeného, co do nároků na odměnu za jeden úkon právní služby. Stížnostní soud přitom vychází i z toho, že by bylo zcela nelogické, aby s ohledem na komplexnost a rozsah služeb právních, které poskytuje ustanovený obhájce obžalovaného, ve vztahu a v poměru k rozsahu služeb poskytovaných zmocněncem poškozenému, byl při přiznávání náhrad činěn rozdíl tak, že zmocněnci poškozeného za jeden úkon bude náležet vyšší odměna.

S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že okresní soud postupoval zcela správně, pokud ustanovené zmocněnkyni, advokátce JUDr. P., účtoval za jeden úkon právní pomoci částku sníženou o 10%, tedy 900,- Kč a nikoliv částku 1.000,- Kč, jak požadovala v návrhu advokátka.

S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že stížnost JUDr. J.P. nebyla shledána důvodnou, naopak napadené usnesení bylo shledáno správným a zákonným a nezbylo proto, než stížnost zmocněnkyně poškozené dle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítnout.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není přípustný další řádný opravný prostředek.

V Plzni 5. 5. 2004