Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25Co 175/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í

Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P. M. a soudců JUDr. V. L., Ph.D. a Mgr. M. P. ve věci oprávněné

V. e., a.s.

, proti povinnému

K.M.D. spol. s r.o.

o výkon rozhodnutí pro 74.720,10 Kč s příslušenstvím, k odvolání soudní exekutorky proti usnesení Okresního soudu v H. K. ze dne 19.1.2004, č.j. -28, t a k t o :

Usnesení okresního soudu se

z r u š u j e

a věc se

v r a c í

okresnímu soudu

k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud shora označeným usnesením zamítl návrh jím pověřené soudní exekutorky JUDr. M. D. se sídlem exekutorského úřadu v H.K. na přiznání náhrady nákladů exekuce. Připomněl, že usnesením ze dne 15.1.2003 č.j. -4 nařídil exekuci k vymožení předmětné pohledávky a náhrady nákladů exekuce. Odvolací soud usnesením ze dne13.6.2003 č.j.19Co 258/203-19 usnesení změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamí

t

l. Dotčená exekutorka se v podání ze dne 6.10.2003 s poukazem na ustanovení a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “ ”) a na ustanovení o

d

st. 2 a 4 vyhl. č. , domáhala vůči oprávněné náhrady nákladů exekuce v podobě odměny ve výši 3.000,-Kč, hotových výdajů ve výši 958,-Kč a daně z přidané hodnoty 198,-Kč. Okresní soud dovodil, že ani jiný právní předpis neupravuje

n

áhradu nákladů exekuce pro případ zamítnutí návrhu na nařízení exekuce. Nebylo lze ani postupovat analogicky jako v případě zastavení exekuce, neboť v procesním právu, kam patří i , nelze analogii použít. Kdyby za daného právního stavu soudní

e

xekutorce přiznal právo na náhradu nákladů, dostal by se do rozporu s ustanovením d. Kromě toho by účastník vynaložil náklady, které nepředpokládal ani odvolací soud ve svém pozměňujícím usnesení. Soudní exekut

o

rce proto nezbyde, než uhradit náklady alespoň zčásti ze zálohy či o jejich náhradu požádat oprávněnou na základě smluvního vztahu.

Dotčená exekutorka se proti usnesení odvolala. Přednesla, že ustanovení § 87 odst. 1 exekučního řádu zařazuje mezi náklady exekuce odměnu exekutora, jeho hotové výdaje a náhradu za ztrátu času při provádění exekuce. Exekutor je přitom povinen začít provádět exekuci v okamžiku, kdy byl k tomu pověřen soudem, bez ohledu na právní moc usnesení o nařízení exekuce (§ 35 odst. 2 i

n

fine, § 46 odst. 1 a 2, § 47 odst. 1 exekučního řádu). Soudní exekutorka proto ihned po doručení usnesení o nařízení exekuce je rozeslala všem dotčeným subjektům a vydala exekuční příkaz na prodej movitých věcí povinného a exekuční příkaz nařizující prov

e

dení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má povinný za svým dlužníkem; i tyto exekuční příkazy doručila. Zdůraznila, že právní předpisy, konkrétně ustanovení vyhl. č. , upravují jediný případ, kdy soudnímu exekutor

o

vi nenáleží právo na náhradu nákladů exekuce, a to tehdy, jestliže pověření k provedení exekuce zaniklo z důvodů, které exekutor zavinil; o popsaný případ se tu však nejednalo. I když sice ve vztahu k náhradě nákladů exekuce výslovně nepamatu

j

e na zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, nelze pominout, že zamítnutí návrhu má právní účinky rovnající se zastavení exekuce. I zamítnutím návrhu na nařízení exekuce došlo k zániku pověření exekutora k provedení exekuce. Proto se měl okresní soud řídit

u

stanovením § 89 exekučního řádu a přiznat exekutorce náhradu nákladů exekuce. Žádala, aby napadené usnesení bylo zrušeno a aby věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Okresní soud nedoručil odvolání oprávněné ani povinnému.

Odvolací soud pot

é, co zjistil, že odvolání podala oprávněná osoba, včas a že odvolání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti ( , , , , exekučního řádu)), přezkoumal napadené usnesení v mezích odvolání, mimo

ú

stní jednání ( věta první, a e/ ), a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

V obecné formální rovině lze okresnímu soudu přisvědčit, že v otázce náhrady nákladů exekuce výslovně neupravuje procesní situaci, kdy dojde k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce. Nelze však přijmout závěr, že soudnímu exekutoru proto nesvědčí nárok na náhradu nákladů exekuce, byť na základě pověření ze strany soudu ve věci konal.

I když důvody pro zastavení exekuce ( ) a pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce ( , exekučního řádu, ) se liší, procesní důsledky jsou obdobné v tom směru, že k provedení exekuce nedojde, resp. v něm nelze pokračovat. Za pozornost stojí

v

odvolání zmíněné ustanovení vyhl. č. , jež odpírá exekutorovi právo na odměnu tehdy, jestliže jeho pověření zaniklo z důvodů, které zavinil. Za použití argumentu a contrario lze proto dospět k závěru, že ve všech ostatních případ

e

ch exekutorovi právo na odměnu, potažmo na náhradu hotových výdajů, včetně daně z přidané hodnoty (§ 87 odst. 1 exekučního řádu), přísluší.

Jestliže odvolací soud shora označeným usnesením změnil usnesení o nařízení exekuce pro závadu v doručení exekučního titulu a tím pro nedostatek jeho formální vykonatelnosti, nelze takový důvod přičítat k tíži soudní exekutorky. Tím, kdo je povinen nahradit jí náklady exekuce, je ve smyslu ustanovení § 89 exekučního řádu oprávněná.

Vzhledem k tomu, že dotčená soudní exekutorka dosud nespecifikovala a nedoložila druh a výši hotových výdajů, ani to, zda je plátkyní daně z přidané hodnoty, odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení ( a odst. 2 písm. a/ ).

P o

u č e n í :

Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání.

V H. K. dne 30. dubna 2004