Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
3036C869EBBB3A9BC1257A920066CD09.html
HTML · 15.11 KB
No categories available
25Co 175/2004
Legal thesis
U s n e s e n í
Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P. M. a soudců JUDr. V. L., Ph.D. a Mgr. M. P. ve věci oprávněné
V. e., a.s.
, proti povinnému
K.M.D. spol. s r.o.
o výkon rozhodnutí pro 74.720,10 Kč s příslušenstvím, k odvolání soudní exekutorky proti usnesení Okresního soudu v H. K. ze dne 19.1.2004, č.j. Nc 8315/2003 -28, t a k t o :
Usnesení okresního soudu se
z r u š u j e
a věc se
v r a c í
okresnímu soudu
k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud shora označeným usnesením zamítl návrh jím pověřené soudní exekutorky JUDr. M. D. se sídlem exekutorského úřadu v H.K. na přiznání náhrady nákladů exekuce. Připomněl, že usnesením ze dne 15.1.2003 č.j. Nc 8315/2003 -4 nařídil exekuci k vymožení předmětné pohledávky a náhrady nákladů exekuce. Odvolací soud usnesením ze dne13.6.2003 č.j.19Co 258/203-19 usnesení změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamí
t
l. Dotčená exekutorka se v podání ze dne 6.10.2003 s poukazem na ustanovení § 87 a § 89 zák. č.120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “exekuční řád ”) a na ustanovení § 11 o
d
st. 2 a 4 vyhl. č. 330/2001 Sb. , domáhala vůči oprávněné náhrady nákladů exekuce v podobě odměny ve výši 3.000,-Kč, hotových výdajů ve výši 958,-Kč a daně z přidané hodnoty 198,-Kč. Okresní soud dovodil, že exekuční řád ani jiný právní předpis neupravuje
n
áhradu nákladů exekuce pro případ zamítnutí návrhu na nařízení exekuce. Nebylo lze ani postupovat analogicky jako v případě zastavení exekuce, neboť v procesním právu, kam patří i exekuční řád , nelze analogii použít. Kdyby za daného právního stavu soudní
e
xekutorce přiznal právo na náhradu nákladů, dostal by se do rozporu s ustanovením čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Kromě toho by účastník vynaložil náklady, které nepředpokládal ani odvolací soud ve svém pozměňujícím usnesení. Soudní exekut
o
rce proto nezbyde, než uhradit náklady alespoň zčásti ze zálohy či o jejich náhradu požádat oprávněnou na základě smluvního vztahu.
Dotčená exekutorka se proti usnesení odvolala. Přednesla, že ustanovení § 87 odst. 1 exekučního řádu zařazuje mezi náklady exekuce odměnu exekutora, jeho hotové výdaje a náhradu za ztrátu času při provádění exekuce. Exekutor je přitom povinen začít provádět exekuci v okamžiku, kdy byl k tomu pověřen soudem, bez ohledu na právní moc usnesení o nařízení exekuce (§ 35 odst. 2 i
n
fine, § 46 odst. 1 a 2, § 47 odst. 1 exekučního řádu). Soudní exekutorka proto ihned po doručení usnesení o nařízení exekuce je rozeslala všem dotčeným subjektům a vydala exekuční příkaz na prodej movitých věcí povinného a exekuční příkaz nařizující prov
e
dení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má povinný za svým dlužníkem; i tyto exekuční příkazy doručila. Zdůraznila, že právní předpisy, konkrétně ustanovení § 11 odst. 5 vyhl. č. 330/2001 Sb. , upravují jediný případ, kdy soudnímu exekutor
o
vi nenáleží právo na náhradu nákladů exekuce, a to tehdy, jestliže pověření k provedení exekuce zaniklo z důvodů, které exekutor zavinil; o popsaný případ se tu však nejednalo. I když exekuční řád sice ve vztahu k náhradě nákladů exekuce výslovně nepamatu
j
e na zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, nelze pominout, že zamítnutí návrhu má právní účinky rovnající se zastavení exekuce. I zamítnutím návrhu na nařízení exekuce došlo k zániku pověření exekutora k provedení exekuce. Proto se měl okresní soud řídit
u
stanovením § 89 exekučního řádu a přiznat exekutorce náhradu nákladů exekuce. Žádala, aby napadené usnesení bylo zrušeno a aby věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud nedoručil odvolání oprávněné ani povinnému.
Odvolací soud pot
é, co zjistil, že odvolání podala oprávněná osoba, včas a že odvolání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4 , § 201 , § 204 , § 205 odst. 1 o.s.ř. , § 52 odst. 1 exekučního řádu)), přezkoumal napadené usnesení v mezích odvolání, mimo
ú
stní jednání (§ 212 věta první, § 214 odst. 2 písm. d/ a e/ o.s.ř. ), a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.
V obecné formální rovině lze okresnímu soudu přisvědčit, že exekuční řád v otázce náhrady nákladů exekuce výslovně neupravuje procesní situaci, kdy dojde k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce. Nelze však přijmout závěr, že soudnímu exekutoru proto nesvědčí nárok na náhradu nákladů exekuce, byť na základě pověření ze strany soudu ve věci konal.
I když důvody pro zastavení exekuce (§ 268 odst. 1 o.s.ř. ) a pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce (§ 44 odst. 2 , § 52 odst. 1 exekučního řádu, § 251 o.s.ř. ) se liší, procesní důsledky jsou obdobné v tom směru, že k provedení exekuce nedojde, resp. v něm nelze pokračovat. Za pozornost stojí
v
odvolání zmíněné ustanovení § 11 odst. 5 vyhl. č. 330/2001 Sb. , jež odpírá exekutorovi právo na odměnu tehdy, jestliže jeho pověření zaniklo z důvodů, které zavinil. Za použití argumentu a contrario lze proto dospět k závěru, že ve všech ostatních případ
e
ch exekutorovi právo na odměnu, potažmo na náhradu hotových výdajů, včetně daně z přidané hodnoty (§ 87 odst. 1 exekučního řádu), přísluší.
Jestliže odvolací soud shora označeným usnesením změnil usnesení o nařízení exekuce pro závadu v doručení exekučního titulu a tím pro nedostatek jeho formální vykonatelnosti, nelze takový důvod přičítat k tíži soudní exekutorky. Tím, kdo je povinen nahradit jí náklady exekuce, je ve smyslu ustanovení § 89 exekučního řádu oprávněná.
Vzhledem k tomu, že dotčená soudní exekutorka dosud nespecifikovala a nedoložila druh a výši hotových výdajů, ani to, zda je plátkyní daně z přidané hodnoty, odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. ).
P o
u č e n í :
Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání.
V H. K. dne 30. dubna 2004