Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20Co 53/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í

Krajský soud v xxxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. K. K. a soudkyň Mgr. L. P. a Mgr. M. N. ve věci

nezl.

M. K., nar. xxxx

, zast. Městským úřadem v xxxx jako opatrovníkem a

nezl. D. K., nar.

xxxx, zast. Obvodním úřadem xxxx jako opatrovníkem, dětí D. K., nar. xxxx, bytem xxxx, zast. JUDr. M. F., advokátkou, a Ing. T. K., nar. xxxx, bytem xxxx, zast. JUDr. V. H., advokátem,

o

změnu výchovy nezletilých, k odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v xxxx ze dne 23. září 2003, č.j. -368, t a k t o :

Usnesení okresního soudu se

p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením okresní soud v

xxxx přenesl příslušnost této opatrovnické věci na Obvodní soud xxxx s tím, že po právní moci usnesení bude věc tomuto soudu postoupena. Uzavřel, že po nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v xxxx ze dne 24.3.2003, č.j.

2

003-255 se změnily okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost. Zmíněným rozsudkem totiž byli oba nezletilí svěřeni do výchovy matky, čímž se změnilo jejich bydliště. Okresní soud dovodil, že bude v zájmu nezletilých, aby o nich nadále rozhodoval soud,

v jehož obvodu žijí a kde s dětmi i se soudem může operativně pracovat opatrovník.

Proti tomuto usnesení se otec v zákonné lhůtě odvolal. Namítl, že ke dni rozhodnutí soudu se fakticky změnilo bydliště pouze nezletilého D., jehož vychovává matka. Naproti tomu nezletilý M. zůstává i přes rozhodnutí krajského soudu v péči otce, když za svůj domov údajně považuje xxxx, tedy prostředí, ve kterém dosud vyrůstal a žije. Uvedl, že nelze předpokládat, že nezletilý M. bude následovat do nového byd

l

iště matku i svého mladšího sourozence. Dále otec poznamenal, že má k dispozici nové znalecké posudky (z 22.5.2003 a 9.10.2003), z nichž údajně jednoznačně plyne, že samotné vynucené předání nezletilého do výchovy matky je za současné situace proti jeho z

á

jmům. Z uvedených důvodů otec navrhl, aby odvolací soud usnesení okresního soudu zrušil. V odvolání též otec vznesl námitku soudců odvolacího soudu, a to JUDr. K. K., Mgr. L.P., Mgr. M. N. a Mgr. M. P. Tvrdil, že senát

k

rajského soudu v tomto složení rozhodoval o svěření nezletilého M. do výchovy matky a dále zamítl návrh otce na nařízení předběžného opatření, aby nezletilý M. byl ponechán v péči otce do konečného rozhodnutí soudu (poté, kdy otec podal nový návr

h

na svěření nezl. M. do své výchovy). Tvrdil, že soudci se nevypořádali a patrně ani nezabývali stanoviskem nezletilého, navíc již podruhé odvolací soud rozhodl věcně odlišně od rozhodnutí soudu prvého stupně, aniž by otec měl zákonnou možnost podat řádný opravný prostředek proti rozhodnutí krajského soudu. Otec sdílí obavu, že vzhledem k tomu mají uvedení soudci již vytvořen náhled na věc a vyjádřil přesvědčení, že za této situace nemohou ”vydat objektivní rozhodnutí” tedy rozhodnutí ”skutečně v zájm

u

nezletilého M.”. Navrhl proto, aby bylo vydáno usnesení, že JUDr. K. K., Mgr. L.P., Mgr. M. N. a Mgr. M. P. jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí této věci.

Odvolací soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou pod

jatosti senátu 20Co Krajského soudu v xxxx. Podle a 2 k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkl

a

du. To neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná. Účelem zmíněného ustanovení je zabránit zbytečným průtahům v řízení, aniž by tím došlo k

poškození práv účastníků. Zákon stanoví jediné časové omezení, které spočívá v tom, že námitka musí být vznesena před rozhodnutím věci. Námitka podjatosti vznesená kdykoli od zahájení řízení až do rozhodnutí soudu, proti jehož soudci (soudcům) námitka směřuje, tedy podléhá režimu ustanovení (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. -109). Odvolací soud má za to, že ustanovení lze použít i v případech, v nichž jsou věci ze zákona pro

j

ednávány bez nařízení jednání (viz ). Bylo by totiž v rozporu s logikou věci, aby v případech tzv. neveřejných zasedání (při nichž jsou odvolacím soudem projednávány jednodušší věci než ty, při kterých je třeba jednání nařizovat – viz

u

stanovení ) ustanovení neplatilo jen proto, že není třeba ”jednání” nařizovat. Proto je třeba dovodit, že ustanovení lze použít ve všech případech, kdy má odvolací soud za to, že námitka podjat

o

sti není důvodná a je-li vznesena kdykoli od počátku odvolacího řízení až do rozhodnutí věci i v tzv. neveřejném zasedání.

V souzené věci uplatnil otec námitku podjatosti senátu krajského soudu v odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupně, tedy v okamžiku zahájení odvolacího řízení. Odvolací soud má za to, že námitka není důvodná, proto dospěl k závěru, že v této věci může rozhodnout.

Odvolání není důvodné.

Obě nezletilé děti byly rozsudkem krajského soudu ze dne 24.3.2003, č.j. -255, který nabyl právní moci dne 22.5.2003, svěřeny do výchovy matky s tím, že otec je povinen na ně platit tam stanovené výživné. Jedná se o rozsudek, jímž bylo rozhodnuto o osobním stavu, proto je výrok o svěření obou nezl. dětí do výchovy matky

závazný pro každého ( ). Na základě uvedeného rozhodnutí soudu mají tedy obě nezletilé děti bydliště u matky, (tj. v obvodu Obvodního soudu xxxx). Je proto třeba uzavřít, že po právní moci rozsudku se změnily okolnosti, podl

e

nichž soud posuzuje místní příslušnost ( v souvislosti s ). Je nepochybně v zájmu nezletilých, aby další řízení o nich probíhala u toho soudu, v jehož obvodu mají na základě zmíněného soudního rozhodnutí bydliště (a tudíž se před

p

okládá, že v tomto obvodu budou obě děti dříve či později fakticky bydlet). Pokud se tak dosud nestalo a nezletilý M. je i nadále v péči otce a žije s ním v xxxx, jde o protiprávní stav. Soudu je z úřední povinnosti známo, že otci byla již uložena

p

okuta za nepředání nezletilého M. do výchovy matky, přesto otec pravomocné rozhodnutí soudu dosud neakceptoval a stále prodlužuje nezákonné setrvávání nezletilého M. v jeho péči.

Ze shora uvedeného vyplývá, že usnesení okresního soudu je správné, proto bylo ve smyslu v souvislosti s potvrzeno.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné.

V xxxx dne 30. dubna 2004