Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19Co 45/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. M. N., CSc. a soudců JUDr. P. J. a V. K. v právní věci žalobce

F. Š

., proti žalovaným l.

J. H.

a 2.

M. H.

, o vyklizení domu, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ú. O., č.j. -27 z 4. prosince 2003, t a k t o :

I. Rozsudek okresního soudu se

p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vyklizení domu, užívaného žalovanými na základě nájemní smlouvy; dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou a odkázal v té souvislosti na ustanovení § 686 odst. 2 obč.zák.

Tento rozsudek napadl včas podaným odvoláním žalobce a navrhl, aby byl buď zrušen nebo změněn tak, že se žalobě vyhovuje. Napadenému rozsudku vytýká především nesrozumitelnost, neboť z jeho výroku není patrno, o jaké povinnosti jím bylo rozhodnuto. Ani z poučení, obsaženého v závěru rozsudku, není zřejmé, co má být splněno řádně a včas a jakého výkonu rozhodnutí se lze podle tohoto poučení domáhat. Ve věci samé odvolatel zdůrazňuje, že v projednávané věci nejde o nájem bytu (jak by bylo možné usuzovat z odkazu prvostupňového soudu na ust. § 686 odst. 2 obč.zák.), nýbrž o nájem domu. Rozhodnutí soudu prvého stupně tak spočívá na nesprávném právním posouzení.

Žalovaní ve svém vyjádření k podanému odvolání uvedli, že trvají na rozhodnutí okresního soudu.

Při jednání odvolacího soudu přednesl žalobce, že mu nejde o to, aby žalovaní z domu odešli, nýbrž o to, aby platili přiměřené nájemné. Předložil dopis z 12.9.2003, jehož doručení l. žalovaný potvrdil. Je v něm obsažen požadavek žalobce, aby žalovaní přistoupili na novou úpravu nájemného s tím, že dosavadní ujednání “té části nájemního vztahu, která se týká nájemného”, je neplatné.

Krajský soud po projednání podaného odvolání a po přezkoumání napadeného rozhodnutí ( a násl. ) dospívá k těmto závěrům:

Žalobcova výhrada vůči poučení, obsaženému v písemném vyhotovení prvostupňového rozsudku, je důvodná: jestliže soud prvého stupně svým rozhodnutím žádnou povinnost nikomu neuložil, pak poučení o výkonu rozhodnutí postrádá smysl. Lze souhlasit i s výtkou, že označení strany žalované ve výroku sub I napadeného rozsudku je nepřesné – chybou v psaní se stalo, že ze slova “žalovaných” vypadla poslední hláska (“ch”); že však šlo o povinnost, jejíhož uložení se žalobce domáhal proti oběma žalovaným, je zřejmé jak z celého průběhu řízení, tak i z napadeného rozsudku samého, v němž se opakovaně uvádí, že stranou žalovanou byli oba žalovaní. Tento nedostatek tedy nebránil tomu, aby odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně z hlediska jeho věcné správnosti.

Zásadní význam mělo v projednávané věci vyřešení otázky, zda žalovaní užívají dům, v němž bydlí, na základě smlouvy o nájmu bytu, nebo zda jde (“jen”) o nájem nemovitosti, jehož skončení může pronajímatel přivodit výpovědí z jakéhokoliv důvodu (případně i bez něho) žalobou, byl-li nájem sjednán na dobu určitou a nájemce užívá “věci i po skončení nájmu” (§ 676 odst. 2 obč.zák.).

I když soud prvého stupně ve svém rozhodnutí uvádí, že žalobce uzavřel s žalovanými nájemní smlouvu ohledně domu čp. ll8 v C., je z jeho odkazu na ust. § 686 odst. 2 obč.zák. patrno, že právní vztah mezi účastníky považoval za nájem bytu. Tento závěr je správný. Především je nájemní smlouva, uzavřená mezi účastníky dne 14.9.1996, označena za “nájemní smlouvu na pronájem bytu”. I kdyby však byl předmět nájmu označen jako dům čp. ll8 v Cotkytli, bylo by třeba dospět k názoru, že z hlediska práv a povinností, jež pro účastníky z této smlouvy vyplývají, jde o nájem bytu. “Podle vůle toho, kdo právní úkon učinil” (§ 35 odst. 2 obč.zák.) šlo nepochybně o to, aby žalovaní mohli užívat byt, který je v domě (okálu) žalobce k tomu účelu určen a tak také užíván. I odvolací soud je tedy přesvědčen, že právní poměr, založený smlouvou ze dne 14.9.1996, je třeba podřadit pod zákonná ustanovení o nájmu bytu (§§ 685 a násl. obč. zák.).

Žalobce netvrdí, že by tento nájem s přivolením soudu vypověděl na základě některého z těch důvodů, jež jsou pro takový postup uvedeny v § 711 odst. l obč.zák. Při jednání odvolacího soudu přichází však s tvrzením, že příloha k nájemní smlouvě, kterou účastníci uzavřeli dne 14.9.1997, zrušila přílohu ze dne 14.9.1996; a protože tato příloha (ze dne 14.9.1996) zrušila ujednání o tom, že se nájemní smlouva uzavírá na dobu l roku, došlo tak k tomu, že se stalo opět účinným ujednání obsažené ve smlouvě ze dne 14.9.1996, že “nájemní smlouva se uzavírá na dobu l roku”.

Tuto konstrukci však za správnou považovat nelze. Sám žalobce uvedl, že na ten důsledek, který nyní z přílohy ze dne 14.9.1997 vyvozuje, žalované neupozornil – přílohu jim předložil jen k podpisu, přičemž o tom, že by se jí obnovovalo ujednání o nájmu na l rok, řeč nebyla. Sama příloha se týká jen ujednání o nájemném (kterého se týkala i příloha z 14.9.1996), takže jejím smyslem byla zcela zřejmě jen nová úprava nájemného. Žalovaný po nahlédnutí do přílohy uvedl, že je (tj. jeho a jeho manželku) ani nemohlo napadnout, že by se nájem z doby neurčité měnil na nájem uzavřený na dobu l roku. Na takovou změnu, jež by ve svých důsledcích znamenala ztrátu bydlení, žalovaní nepochybně přistoupit nehodlali a krajský soud proto nemá důvod pochybovat o tom, že jejich vůle k tomu nesměřovala. Přílohu ze dne 14.9.1997 nutno tedy vyložit podle pravidla, obsaženého v již citovaném ustanovení § 35 odst. 2 obč.zák.; na základě této interpretace pak nelze než dospět k závěru, že se jí nájem na dobu neurčitou na nájem na dobu jednoho roku nezměnil.

Z toho plyne, že žalovaní mají na užívání bytu, který se nachází v žalobcově domě čp. ll8 v C., právo, a že tudíž žaloba o jejich vyklizení důvodná není. Rozhodnutí okresního soudu, kterým byla tato žaloba zamítnuta, shledává odvolací soud věcně správným a proto je potvrdil ( ).

Krajský soud však považuje za správné dodat, že pokud údaje, obsažené v žalobcově dopise z 12.9.2003 (že sjednané nájemné nekryje náklady na bydlení žalovaných) odpovídají skutečnosti, bylo by namístě, aby žalovaní neodmítali o úpravě nájemného s žalobcem jednat a s jeho požadavky (a argumenty) se seznámili.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá ze skutečnosti, že se obě strany práva na jejich náhradu vzdaly.

P o u č e n í

: Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Ú. O.; rozhodoval by o něm Nejvyšší soud České republiky.

V H. K. dne 20. dubna 2004