Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9Cmo 591/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 47

U s n e s e n í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Daniely Menclové a soudců JUDr. Zdeňka Štencla a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobkyně: Ing. D. Š., nar. 11. 9. 1964, bytem H. K., zastoupené advokátem Mgr. J. Š., se sídlem H. K., proti žalovanému: Ch. H, a. s., se sídlem P. zastoupenému advokátem JUDr. M. J., se sídlem T., o určení neplatnosti smlouvy o zajištění ručení vlastní směnkou, o odvolání žalobce proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v usnesení Městského soudu v Praze č. j. -35 ze dne 6. 10. 2003, takto:

I. Třetí věta výroku se mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 6.445,- Kč na účet právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci usnesení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 450,- Kč na účet právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í

Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 10. 2003 zastavil řízení (první věta výroku). V druhé větě výroku rozhodl, že se žalobkyni vrací soudní poplatek 1.000,- Kč. V bodu III. výroku rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce na náhradu nákladů řízení 184.275,- Kč. Rozhodnutí o zastavení řízení bylo odůvodněno ustanovením , neboť žalobkyně vzala žalobu zpět. Vrácení soudního poplatku bylo odůvodněno ustanovením ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zdůvodnil soud ustanovením

Žalobkyně podala proti usnesení včas odvolání, ve kterém navrhla změnit třetí větu výroku usnesení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolání bylo odůvodněno tím, že soud měl o náhradě nákladů řízení rozhodnout podle Pokud se žalovaný vyjádřil, pak učinil pouze jeden úkon a neměly mu být přiznány náklady v plné výši za celé řízení. V předmětné věci se jednalo o určení právního vztahu, proto měl soud případně rozhodnout o náhradě nákladů podle V této souvislosti žalobce poukázal na jiná soudní rozhodnutí v obdobných sporech. Kromě toho mělo být řízení zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku.

Žalovaný se k odvolání vyjádřil a navrhl napadenou část usnesení potvrdit. Žalobce zpětvzetím žaloby procesně zavinil, že řízení muselo být zastaveno, tudíž soud správně rozhodl o náhradě nákladů ve prospěch žalovaného dle V dané věci se nejednalo o případ podle druhé věty , neboť žaloba nebyla vzata zpět pro chování žalovaného. Podle není přípustné snižovat náhradu nákladů, bylo-li řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby. Žalovaný dále poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze z 21. 8. 2002 o věcné příslušnosti, ve kterém bylo rozhodnuto, že věcně příslušným je krajský soud podle Bylo tedy shledáno, že v řízení se jedná o spor týkající se směnky. Tomu odpovídá i výše náhrady nákladů 184.275,- Kč. Svůj názor opírá žalovaný též o skutečnost, že v předmětné věci se stanoví soudní poplatek podle poznámky 4 k položce 1 a 2 Sazebníku poplatků - přílohy k zákonu ř. ve znění pozdějších předpisů. Z toho důvodu je nutno i na odměnu advokáta aplikovat , který má v podstatě totožné znění s uvedenou poznámkou v Sazebníku. Rozhodnutí, na která žalobce poukazuje, nemají význam pro rozhodnutí v této věci.

Odvolací soud bez ústního jednání ( ) přezkoumal napadenou část usnesení soudu prvního stupně (třetí větu výroku) podle a shledal odvolání z větší části důvodným. První a druhá věta výroku zůstaly odvoláním nedotčeny ( ).

Řízení bylo zahájeno dle dne 28. 11. 2001. Žalovaný se prostřednictvím svého právního zástupce ve věci vyjádřil podáním ze dne 4. 3. 2003 a ke zpětvzetí žaloby podáním ze dne 29. 9. 2003. Soud poté vydal napadené usnesení.

Podle žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Podle jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Ustanovení odst. 1 je obecná právní úprava a použije se tudíž pouze tehdy, pokud pro použití odst. 2 nebyly shledány důvody. Vezme-li žalobce zpět žalobu, tím vždy procesně zaviní zastavení řízení a je nutno postupovat podle odst. 2 Soud prvního stupně proto postupoval správně, když v dané věci rozhodl o náhradě nákladů řízení podle věty první ve prospěch žalobce (nebylo žalobcem tvrzeno ani prokazováno, že by žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného, nebyl proto důvod pro aplikaci druhé věty odst. 2 , a tedy pro rozhodnutí o náhradě nákladů ve prospěch žalobce). Odvolací soud se proto co do důvodu ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, že při zastavení řízení na základě zpětvzetí žaloby podle je žalobce povinen žalovanému nahradit náklady.

Odvolací soud se dále zabýval výší náhrady nákladů.

Podle ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhlášky) je-li předmětem řízení směnka nebo šek a nejde-li o zaplacení peněžité částky, považuje se za předmět řízení peněžitá částka uvedená ve směnce nebo šeku; totéž platí, je-li předmětem řízení jiný cenný papír, na němž je uvedena jeho jmenovitá hodnota.

Podle § 5 vyhlášky ve věcech určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, činí sazba odměny

a) jde-li o právní vztah nebo právo

k podniku 12.500 Kč,

b) jde-li o právní vztah nebo právo

k nemovitosti 10.000 Kč,

c) v ostatních případech 6.200 Kč.

Podle krajské soudy rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech týkajících se směnek, šeků a jiných cenných papírů, derivátů a jiných hodnot, které jsou obchodovatelné na kapitálovém trhu.

Ustanovení § 3 odst. 5 vyhlášky se vztahuje na řízení, která mají bezprostřední spojitost se směnkou, např. žaloba o vydání směnky nebo o určení neplatnosti směnky. V dané věci je předmětem řízení určení neplatnosti smlouvy, ve které byly dohodnuty podmínky zajištění pohledávky směnkou. Jedná se tedy nikoliv o určení neexistence právního vztahu ze směnky (žalobce se nedomáhá neplatnosti směnky), nýbrž o určení neexistence právního vztahu ze smlouvy, která byla uzavřena v souvislosti s vystavením směnky (svou povahou se jedná o tzv. směnečnou dohodu, což je nepojmenovaná smlouva, ve které je mezi účastníky směnečného vztahu dohodnut důvod vystavení nebo přijetí směnky). Poukaz žalovaného na věcnou příslušnost krajských soudů podle jako podpůrný argument pro aplikaci vyhlášky, není případný. Nepochybně tento určovací spor souvisí se směnkou (jedná se o spor „týkající se směnky“, tudíž je dána věcná příslušnost krajského soudu podle uvedeného ustanovení ), avšak vyhláška v vyžaduje užší souvislost směnky s předmětem řízení - tímto předmětem musí být přímo směnka jako taková (viz odlišná textace zmíněných ustanovení). Z toho důvodu odvolací soud dospěl k závěru, že pro účely stanovení výše odměny za zastupování při rozhodování o náhradě nákladů se nepovažuje za předmět řízení peněžitá částka uvedená ve směnce (tato výše nemá žádný význam pro otázku určení, zda je platná či neplatná směnečná dohoda specifikovaná v žalobě).

V této souvislosti odvolací soud souhlasí s názorem žalovaného, že stejné hledisko je nutno zvolit též pro výši soudního poplatku za řízení před soudem prvního stupně. Poznámka 4 k položce 1 a 2 Sazebníku poplatků - přílohy k ve znění pozdějších předpisů, se nevztahuje na soudní poplatek ve věci určení neplatnosti směnečné dohody, neboť předmětem takového řízení není směnka.

Náklady žalovaného spočívaly dle § 137 odst. 1 o. s. ř v odměně za právní zastoupení v rozsahu sazby odměny za právní zastoupení 6200,- Kč. podle a vyhlášky a 3 paušálních úhrad výdajů po 75,- Kč (převzetí zastoupení a dvě podání soudu ve věci samé) dle a d) a ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud v souladu s proto změnil bod II. výroku usnesení soudu prvního stupně a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náhradu nákladů ve výši 6.445,- Kč.

S ohledem na zcela převažující úspěch žalobkyně rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v její prospěch dle , a Tyto náklady spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu jedné poloviny sazby (375,- Kč) a 1 paušální úhrady výdajů (75,- Kč) dle , , a vyhlášky.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 16. dubna 2004

JUDr. Daniela M e n c l o v á v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: