Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7Co 526/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. R. a soudkyní Mgr. V. C. a JUDr. J. F. ve věci žalobkyní a/ L. H., nar…, bytem J. H., a b/ H. D., nar…, bytem tamtéž, oběma zastoupených JUDr. L. Z., advokátem v J. H., proti žalovaným 1/ Č. z. s. II., ZO J. H., se sídlem v J. H., IČ…, zastoupenému JUDr. J. D., advokátem v J. H., a 2/ J. S., bytem J. H., o vyklizení pozemku a odstranění stavby, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 23.9.2003, č.j. -62, t a k t o :

Rozsudek soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhají proti oběma žalovaným vyklizení pozemkové parcely č. 3565/46 o výměře 560 m2 v katastrálním území J. H., identifikované geometrickým plánem. Na žalovaném č. 2 současně požadují odstranění části zahradní chatky postavené na parcele č. 3565/47 o velikosti 12 m2 identifikované rovněž geometrickým plánem. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaní po skončení nájmu k uvedeným pozemkům, které jsou ve vlastnictví žalobkyní, užívají tyto pozemky bez právního důvodu. Stavba zahradní chatky byla na pozemku žalobkyní vybudována žalovaným č. 2 neoprávněně.

Soud prvního stupně napadeným rozsudkem pro uznání žalobě vyhověl. Vyšel přitom z fikce uznání nároků ze strany žalovaných, která nastala podle s tím, že se žalovaní ve stanovené lhůtě k věci nevyjádřili. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že výzva předsedy senátu podle a 5 v podobě usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 23.4.2003, č.j. -36 byla 1. žalovanému doručena dne 2.5.2003. Lhůta k vyjádření byla stanovena v délce 30 dnů. Tato lhůta byla žalovanému č. 1 na jeho žádost ( doručenou okresnímu soudu 27.5.2003 ) prodloužena, a to usnesením ze dne 18.7.2003, č.j. -41 o 15 dnů jdoucích ode dne doručení tohoto usnesení, tj. do 11.8.2003. Další žádost 1. žalovaného o prodloužení lhůty k vyjádření posoudil soud prvního stupně jako nedůvodnou, a protože se žalovaný č. 1 v dříve stanovené lhůtě nevyjádřil, dospěl soud prvního stupně k závěru o fikci uznání. Druhému žalovanému byla výzva k vyjádření vydaná podle a 5 ve formě usnesení ze dne 23.4.2003, č.j. -37 doručena 30.5.2003. O prodloužení této lhůty žalovaný č. 2 nepožádal ( žádost o prodloužení lhůty doručena soudu prvního stupně dne 27.5.2003 se týká pouze 1. žalovaného ). Ve vztahu k 2. žalovanému tak nastala fikce uznání nároku marným uplynutím původně stanovené 30-ti denní lhůty k vyjádření. Na základě fikce uznání nároku proto soud prvního stupně rozhodl ve vztahu k oběma žalovaným rozsudkem pro uznání.

Proti tomuto rozsudku se žalovaní odvolávají. Žalovaný č. 1 namítá, že soud prvního stupně do výroku napadeného rozsudku převzal žalobní petit, který byl žalobkyněmi formulován v podání, jež nebylo žalovanému doručeno. Žalovaný tak neměl možnost se k návrhu žalobkyní, v podobě jak byla převzata do výroku napadeného rozsudku, vyjádřit. Současně je namítáno, že oba žalovaní se ve věci vyjádřili přípisem z 15.5.2003, nelze však v současné době doložit, že tento přípis byl soudu doručen. Žalovaný č. 2 poukazuje především na to, že ohledně stavby zahradní chatky na pozemkové parcele č. 3565/47 bylo vydáno stavební povolení. Jedná se o stavbu trvalého charakteru. Žalovaný č. 2 současně poukazuje na svůj zhoršený zdravotní stav v roce 2003.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno včas ( ) a osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle a dospěl k závěru, že tento rozsudek pro uznání nemůže obstát.

Podle jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem jen vady uvedené v a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání ( , ).

Podle je odvolacím důvodem okolnost, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce ( přísedící ) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.

Podle rozhodne soud rozsudkem pro uznání také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal ( ).

Podle vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ( ad 2 ), a věcí uvedených v a , místo výzvy podle , nebo nebude-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší 30 dnů od doručení usnesení.

Podle platí, že jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odst. 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku ( ) musí být poučen.

Pokud jde o uplatněné odvolací námitky je především třeba uvést, že žádné vyjádření žalovaných k žalobě ze dne 15.5.2003 ( jak se uvádí v odvolání 1. žalovaného ) není součástí spisu. Vzhledem k tomu, že není doloženo doručení tohoto vyjádření soudu, vychází odvolací soud z toho, že toto vyjádření nebylo u soudu podáno.

Odvolací soud vychází z názoru, že lhůta pro vyjádření stanovená výzvou předsedy senátu podle může být na návrh účastníka prodloužena. O prodloužení této lhůty však musí být pravomocně rozhodnuto předtím, než původně stanovená lhůta skončila. To znamená, že rozhodnutí soudu o prodloužení lhůty musí být před jejím uplynutím účastníku doručeno. Je tomu tak proto, že právě k okamžiku, kdy stanovená lhůta k vyjádření uplynula, soud zkoumá, zda jsou splněny podmínky pro závěr o fikci uznání nároku či nikoliv. Pozdější nastavení lhůty, která již uplynula, nemá z hlediska závěru o fikci uznání žádný význam.

V posuzovaném případě žalovaný č. 1 před skončením původně stanovené lhůty k vyjádření sdělil okresnímu soudu podáním, které bylo soudu doručeno 27.5.2003 ( č.l. 39 ), že se ve stanovené lhůtě nemůže vyjádřit, neboť o dalším postupu může rozhodnout pouze výbor II. ZO Č. z. s. v J. H., jehož jednání se uskuteční 27.5.2003 a současně požádal o prodloužení stanovené lhůty. Okresní soud o prodloužení původně stanovené lhůty rozhodl až po jejím skončení usnesením ze dne 18.7.2003, č.j. -41. Když se žalovaný č. 1 v takto prodloužené lhůtě nevyjádřil, vyšel soud prvního stupně z fikce uznání nároku. Takový postup nepokládá odvolací soud za správný. Důvod, který vedl soud prvního stupně k prodloužení lhůty k podání vyjádření, tj. okolnost, že o dalším postupu 1. žalovaného v řízení může rozhodnout pouze výbor II. ZO žalovaného (jehož jednání se má uskutečnit 27.5.2003 ), pokládá odvolací soud za vážný důvod bránící 1. žalovanému na výzvu soudu k vyjádření podle včas reagovat ( poslední den lhůty byl 2.6.2003 - ). Vzhledem k tomu, že původně stanovená lhůta k vyjádření nebyla včas ( tj. před jejím uplynutím ) prodloužena, je třeba zkoumat, zda byly splněny předpoklady pro závěr o fikci uznání v okamžiku jejího uplynutí v původně stanovené délce. Vzhledem k tomu, že žalovaný č. 1 před skončením této lhůty sdělil vážný důvod, který mu brání se včas ve věci vyjádřit ( ) nelze závěr o fikci uznání nároku ve vztahu k 1. žalovanému učinit. Proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se 1. žalovaného zrušil podle

Druhému žalovanému byla výzva k vyjádření podle doručena současně s žalobou dne 30.5.2003. V žalobě ( č.l. 1 ) uplatnily žalobkyně proti 2. žalovanému nárok na odstranění zahradní chatky o zastavěné ploše 16 m2 v části postavené na pozemku žalobkyní označené jako parcela č. 3565/46. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že se 2. žalovaný na výzvu soudu k vyjádření podle ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Závěr o fikci uznání nároku žalobkyní se tak týká skutkových okolností uvedených v žalobě a dopadá tak na skutečnost, že část zahradní chatky 2. žalovaného se nachází na pozemkové parcele ve vlastnictví žalobkyní označené parcelním č. 3565/46. Ve výroku napadeného rozsudku ( odstavec II ) se však žalovanému č. 2 ukládá odstranění části zahradní chatky na parcele č. 3565/47 o velikosti 12 m2, jak je identifikována geometrickým plánem, který je součástí rozsudku. Soud prvního stupně totiž do výroku napadeného rozsudku převzal doplněnou verzi žalobního petitu uvedenou v podání žalobkyň ze 17.9.2003 ( č.l. 54 ), která však nebyla 2. žalovanému doručena. I kdyby uvedené podání nebylo změnou žaloby ve smyslu ustanovení , nelze přehlédnout, že se fikce uznání nároku ze strany 2. žalovaného vztahuje k zahradní chatce v části postavené na pozemkové parcele č. 3565/46, avšak rozsudek pro uznání ukládá 2. žalovanému odstranění části zahradní chatky na pozemkové parcele č. 3565/47. Tento rozpor, tedy skutečnost, že výrok napadeného rozsudku pro uznání neodpovídá skutečnostem, k nimž se vztahuje fikce uznání, vede ke zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně podle i ve vztahu k 2. žalovanému.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 1. dubna 2004