Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26Co 467/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. D. M. a soudců JUDr. A. S. a Mgr. Ing. B. N. ve věci žalobce

Č. p. a.s.,

proti žalované

mu

Ing. V. M.,

bytem T., o zaplacení 34.100,-- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v T. ze dne 28. července 2003, č.j. -38, t a k t o :

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II a III

potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 8.525,-- Kč s blíže uvedeným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu co do částky 25.575,-- Kč s příslušenstvím (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

Okresní soud vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli postupně dvě pojistné smlouvy (dne 2.12.1998 a dne 15.1.2001). Pojistné smlouvy byly sjednány na dobu 1 roku s jednorázovým pojistným. Dle všeobecných podmínek byla sjednána automatická prolongace pojištění na další rok, pokud některá ze stran ve stanovené lhůtě tří měsíců před upl

y

nutím pojistného období nesdělí, že na dalším pojištění nemá zájem. K takovému sdělení nedošlo, a smluvní vztah mezi účastníky proto pokračoval i v následujících letech. Pro pojistné období od 3.12.2001 do 2.12.2002 u prvé pojistné smlouvy a pro období od

16.1.2002 do 16.1.2003 u druhé pojistné smlouvy žalovaný nezaplatil pojistné. Tím pojištění podle ust. § 801 obč. zák. zaniklo. Okresní soud dále řešil otázku, za jaké období má pojistitel právo na pojistné, které bylo sjednáno jako jednorázové, jestliže

p

ojištění skončilo před sjednanou dobou. Okresní soud dospěl k závěru, že pojistiteli v tomto případě náleží pojistné za dobu do zániku pojištění. Podle názoru okresního soudu nelze na daný případ vztáhnout ust. § 803 odst. 3 obč. zák., neboť celé toto ust

a

novení se vztahuje pouze na případ zániku pojištění v důsledku pojistné události. Nárok na pojistné bylo proto třeba posoudit podle ust. § 803 odst. 1 a 2 obč. zák. Jelikož pojištění skončilo nezaplacením jednorázového pojistného do tří prvních měsíců od

p

očátku nového pojistného období, přiznal okresní soud žalobci právo na pojistné pouze za tuto dobu. Šlo tedy o pojistné ve výši 1/4 z jednorázového pojistného. Uvedenému podílu na jednorázovém pojistném za obě pojistné smlouvy odpovídala částka 8.525,-- Kč. Ve zbylé části ve výši 25.575,-- Kč shledal okresní soud žalobu nedůvodnou.

Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce. Namítal, že okresní soud se odchýlil od ustálené právní praxe. Okresní soud měl správně posoudit nárok žalobce podle ust. § 803 odst. 3 věty za středníkem obč. zák. a přiznat žalobci právo na pojistné v celé výši. Žalobce odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze vydaná v obdobných věcech, v nichž vrchní soud zaujal právě toto stanovisko. Žalobce navrhl, aby odvolací so

u

d buď změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobě vyhoví v celém rozsahu, případně aby rozsudek okresního soudu ve výroku II zrušil a vrátil v tomto rozsahu věc okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu bez nařízení jednání dle , včetně řízení, které mu předcházelo, a to z důvodů v odvolání uvedených ( ), i z důvodů v odvolání neuvedených ( ), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

Odvolací soud má za to, že okresní soud provedl všechny potřebné důkazy, z nich zjistil správný skutkový stav věci a takto zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce. Okresní soud své rozhodnutí též řádně zdůvodnil. Odvolací soud se s důvody, které ve svém rozhodnutí uvedl okresní soud, zcela ztotožňuje, a proto na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v plném rozsahu odkazuje. K odvolacím námitkám pak dodává následující.

Mezi účastníky nebylo sporu o skutkovém základu posuzovaného případu. Jedinou spornou otázkou zůstala otázka, na jaké pojistné má v tomto případě pojistitel právo a zda se na daný případ vztahuje ust. § 803 odst. 3, či ust. § 803 odst. 1 a 2 obč. zák. Svou povahou jde o otázku právní. Z tohoto důvodu odvolací soud

p

o zjištění stanovisek obou stran rozhodl o věci bez nařízení jednání ( ). Odvolací soud, jak již bylo uvedeno, má za to, že okresní soud posoudil věc po právní stránce správně. To znamená, že na posuzovaný případ vztáhl správnou právní

normu, tuto normu správně vyložil a též ji správně aplikoval. Odvolací soud připouští, že ust. § 803 obč. zák. může působit určité výkladové potíže. Společně s okresním soudem se však domnívá, že odstavec 3 tohoto ustanovení řeší pouze důsledky pojistné

u

dálosti. Nenastane-li pojistná událost, nelze na poměry vzniklé z pojistné smlouvy obsah tohoto ustanovení aplikovat. Naopak zánik pojištění ze všech ostatních důvodů je třeba posoudit podle odstavců 1 a 2 citovaného ustanovení. Tak je tomu i v případě, ž

e jde o jednorázové pojistné.

K tomuto závěru vede odvolací soud i jeden argument historický. Podobná úprava, jako je nyní obsažena v ust. , byla v před jeho tzv. velkou novelou (provedenou a účinnou k 1.1.1992) obsažena v . Odstavec 2 tohoto ustanovení tehdy zněl tak, že zanikne-li pojištění před uplynutím doby, za kterou bylo pojistné zaplaceno, je pojišťovna povinna zbývající část pojistného vrátit. Na rozdíl od současné úpravy, která hovoří o běžné

m

pojistném, bylo zde užito širšího pojmu “pojistné”. Z toho je zřejmé, že pojistné bylo třeba vrátit ve všech případech zániku pojištění, s výjimkou zániku pojištění v důsledku pojistné události. Tento režim tedy dopadal i na případy jednorázového pojistn

é

ho. O tom nepochyboval ani tehdejší všeobecně respektovaný tzv. červený komentář k . I v někdejším ust. byla v odst. 3 věta za středníkem, podle níž “jde-li o pojištění za jednorázové pojistné, náleží pojišťovně i v těchto případe

c

h vždy celé pojistné”. Z uvedeného vyplývá, že spojce “i”, resp. celé této větě nebylo možné přisuzovat ten význam, že jednorázové pojistné je třeba zaplatit celé, ať již nastala pojistná událost či nikoli. Není důvod vykládat dnes toto stejně znějící ust

a

novení jinak. Odvolací soud se tedy i z těchto historických souvislostí domnívá, že část věty za středníkem v odst. 3 § 803 obč. zák. nepředstavuje výjimku z pravidla stanoveného v předchozích odstavcích, nýbrž že upravuje pouze a jenom důsledky pojistné

události.

Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že rozsudek okresního soudu je správný. Proto jej v části, v níž byl napaden odvoláním, potvrdil ( ).

Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. a Žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný, a měl by proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovanému však podle obsahu spisu v souvislosti s odvoláním žádné náklady nevznikly. Odvolací soud proto nepřiznal právo na náhradu odvolac

í

ch nákladů žádnému z účastníků.

P o u č e n í :

Dovolání proti tomuto rozsudku není přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v T. dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Hradci Králové dne 30. března 2004