Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23Co 29/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

3

pokračování 23Co 29/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. G. B. a soudců JUDr. T. K. a JUDr. J. V. ve věci žalobce

Ing. V. S.,

zastoupeného JUDr. S. F.,proti žalované

České republice – MS obrany(Vojenský úřad pro právní zastupování),

o 63.988,40 Kč s příslušenstvím,

o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu P ze dne 9. 7. 2003, čj.5C 280/2003 – 13,

t a k t o :

Rozsudek soudu I. stupně se

potvrzuje.

Z o d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal se souhlasem soudu I. stupně změněnou žalobou po žalované zaplacení 63.988,40 Kč s 19% úrokem z prodlení od 1. 1. 1996 do zaplacení s tím, že na základě rozkazu Velitelství logistiky VÚ ze dne 28. 2. 1995 byl přemístěn z místa trvalého bydliště v Č. B. do VÚ T. na funkci velitele vojenského útvaru. Jako rozvedenému vojákovi z povolání pečujícímu v té době o svoji dceru, žalobci příslušela podle a č. náhrada jako při služební cestě. Za období od 1. 1. 1996 do 30. 9. 1997 strávené v posádce T. proto po žalované požadoval stravné ve výši 49.801,- Kč, cestovné ve výši 6.720,- Kč a náhradu nákladů za ubytování ve výši 7.467,40 Kč.

Rozsudkem ze dne 12. 9. 2001, čj. -113 Okresní soud P žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci samé dospěl k závěru, že za situace, kdy nebylo zjištěno, že by byl žalobce postaven na roveň ženatým vojákům ve smyslu ustanovení , když žalobce neprokázal, že v době přemístění poskytoval zaopatření své dceři, nebyly splněny předpoklady pro přiznání požadovaných náhrad a uplatněný nárok proto není důvodný.

K odvolání žalobce Krajský soud v P rozsudkem ze dne 30. 4. 2002, čj. -130 rozsudek soudu I. stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu I. stupně, že žalobce nesplňuje podmínky pro přiznání náhrad uvedených v ustanovení ve znění , neboť v době přemístění, tj. v období od 1. 1. 1996 do 30. 9. 1997, nebyl ženatý ani nesplňoval předpoklady pro to, aby byl pro účely náhrad postaven na roveň ženatým vojákům z povolání, jimiž jsou ve smyslu ustanovení zmíněné vyhlášky osamělí vojáci z povolání, kteří žijí a hospodaří v domácnosti alespoň s jedním rodinným příslušníkem, kterému poskytují zaopatření.

K odvolání žalobce NS ČR rozsudkem ze dne 8. 4. 2003, čj. – 146 oba rozsudky nižších soudů zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu P k dalšímu řízení s tím, že řízení trpělo vadou řízení spočívající v tom, že soud I. stupně byl při projednávání věci nesprávně obsazen a odvolací soud toto pochybení neodstranil.

Rozsudkem ze dne 9. 7,. 2003, čj. -13 Okresní soud P zamítl žalobu o zaplacení 63.988,40 Kč s 19% úkrokem z prodlení od 1. 1. 1996 do 21. 9. 1996 a 21% úrokem z prodlení od 22. 6. 1996 do zaplacení a rozhod, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Vycházel ze závěru, že žalobce v řízení neprokázal, že by poskytoval zaopatření alespoň jednomu z rodinných příslušníků v době svého převelení do VÚ S. B. v období od 1. 1. 1996 do 30. 9. 1997.

Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalobce, který soudu I. stupně vytýkal nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Jednak vytýkal soudu I. stupně, že nedostatečně při rozhodování vzal v úvahu skutečnost, že v rozhodném období žil žalobce v domácnosti nejen se svou dcerou, ale i družkou A. K. Především pak namítal nesprávné posouzení toho, zda žalobce jako rozvedený voják splňoval požadavky právních předpisů, aby mohl být postaven na roveň ženatým vojákům z povolání. V této věci poukazoval na to, že nerozlišuje, zda osoby, s nimiž osamělý voják z povolání žije a hospodaří ve společné domácnosti a kterým poskytuje zaopatření, jsou výdělečně činné nebo jaký mají věk. namítal, že citovaná vyhláška na rozdíl od předchozí úpravy neuvádí, co má zákonodárce na mysli pod pojmem poskytování zaopatření a podle žalobce lze vyvozovat, že zaopatřením se myslí především možnost užívat by a podílet se na hospodaření domácnosti. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen.

Krajský soud v Pjako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Soud I. stupně nepochybil, pokud se držel právního hodnocení, které učinil již při svém prvním rozhodnutí ve věci, jehož správnost byla potvrzena v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu a obdobně se k této argumentaci vyjádřil i dovolací soud. Soud I. stupně je však třeba vytknout, že v odůvodnění napadeného rozsudku se převážně omezil na citaci ustanovení právních předpisů, která zažalovaný nárok upravují a v podrobnostech pouze odkázal na odůvodnění rozsudku NS ČR, aniž by základní myšlenky právního zhodnocení alespoň zopakoval.

I odvolací soud setrvává na svém již dříve v této věci vyjádřeném závěru, že žalobce nesplňuje podmínky pro přiznání náhrad uvedené v ustanovení ve znění , neboť v době přemístění, tj. v období od 1. 1. 1996 do 30. 9. 1997, nebyl ženatý ani nesplňoval předpoklady pro to, aby byl pro účely náhrad postaven na roveň ženatým vojákům z povolání, jimiž jsou ve smyslu ustanovení citované vyhlášky osamělí vojáci z povoláním, kteří žijí a hospodaří v domácnosti alespoň s jedním rodinným příslušníkem, kterému poskytují zaopatření. Žalobce v době přemístění sice žil ve společné domácnosti s dcerou a družkou, avšak jeho dcera již byla zletilá, výdělečně činná a dosahovala měsíčního příjmu vyššího, než dvojnásobek státem stanovené minimální mzdy, stejně jako družka žalobce, která navíc po celou předmětnou dobu byla rovněž zaměstnána v T., kde s žalobcem fakticky i společně bydlela.

Pokud jde o žalobcovu argumentaci týkající se výkladu pojmu poskytovat zaopatření, za situace, že tento pojem právní předpisy nijak nedefinují, je výklad obsahu tohoto pojmu na soudu. Odvolací soud již v dřívější době vyslovil názor, jehož správnost potvrdil ve výše citovaném rozsudku i NS ČR, že slova „poskytují zaopatření“, obsažená v ustanovení , o peněžních a naturálních náležitostech vojáků v činné službě a žáků vojenských škol, kteří nejsou vojáky je třeba vykládat jako stav existenční závislosti zaopatřované osoby na poskytovateli zaopatření. Tomuto výkladu pak v daném případě neodpovídalo postavení jak dcery žalobce, tak ani jeho družky, které, jak bylo již výše uvedeno, byly v inkriminovaném období obě výdělečně činné a na žalobci existenčně nezávislé,byť je žalobce určitými formami podporoval.

Na základě všech výše uvedených skutečností a závěrů odvolací soud napadený rozsudek podle jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

V Praze dne 16. 3. 2004

JUDr. G. B.

předsedkyně senátu