Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25Co 428/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Krajský soud v H. K.rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P. M. a soudců Mgr. M. P.a JUDr. V. L., Ph.D., ve věci žalobkyně

I. M.,

proti žalovanému

J. M

., zastoupenému JUDr. P. G., advokátem,

o zaplacení 2.733,-

Kč s příslušenstvím,

k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v J. ze dne 11.9.2003, č.j. -32,

t a k t o :

I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í tak, že se z a m í t á žaloba, podle které by žalovanému měla být uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.733,- Kč spolu se 4% úrokem z prodlení z částky 2.000,- Kč od 21.8.2002 do 20.9.2002 a se 4% úrokem z prodlení z částky 2.733,- Kč od 21.9.2002 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení před okresním soudem částku 4.725,- Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 2.925,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.733,- Kč spolu s přesně uvedeným úrokem z prodlení do 3 dnů od právní moci rozsudku (bod I výroku rozsudku) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 5.325,- Kč do 3 dnů od prá

v

ní moci rozsudku k rukám JUDr. J. Z., dřívějšího zástupce žalobkyně (bod II výroku rozsudku). Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím, že žalobkyně se v řízení domáhá plnění ze smlouvy uzavřené mezi účastníky 26.6.2002 protokolárně při jednán

í

soudu ve věci vedené u Okresního soudu v J. pod sp.zn. . V této dohodě se žalovaný zavázal platit žalobkyni výživné pro manželku ve výši 2.000,- Kč měsíčně. Žalovaná částka představuje dluh žalovaného za měsíc srpen 2002 a za poměrnou čás

t

měsíce září 2002 (za dobu do nabytí právní moci rozvodového rozsudku). Závazkový vztah vznikl podle (dále jen ), žalovanému vznikla povinnost plnit podle , když nedošlo k žádné změně obsahu závazku podle . Ust.

zákona o rodině (dále jen ZR) a (dále jen ), nelze na daný případ užít, neboť aplikace těchto ustanovení je podmíněna existencí soudního rozhodnutí (usnesení o schválení smíru, či rozhodnutí o schválení dohody). Z to

h

oto důvodu tedy nelze v tomto řízení zkoumat změnu poměrů. Okresní soud proto neprovedl další důkazy, které se právě tvrzené změny poměrů měly týkat. Výrok o úrocích z prodlení opřel okresní soud o ust. a výrok o nákladech řízení o ust. od

s

t. 1 .

Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítal, že předmětem dohody uzavřené mezi účastníky v rámci řízení o výživné manželky byla nepochybně úhrada výživného. Podle ZR je zákon o rodině vůči speciálním zákonem. Ust. a násl. lze tedy pouze užít subsidiárně. Stále se totiž jednalo o rodinně právní vztah. Z toho vyplývá možnost aplikace ZR, který výslovně hovoří o “dohodách”. Žalovaný odkázal na ust. a 2 ZR a zdůraznil, že výživné nelze př

i

znat, pokud by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný připomněl, že byl napaden partnerem žalobkyně a v důsledku tohoto napadení se stál práce neschopným bez nároku na dávky. Žalovaný navrhl změnit rozsudek tak, že žaloba bude zamítnuta, event. navrh

l

zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti rozsudku okresního soudu bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné, projednal věc v mezích podaného odvolání při jednání, přezkoumal rovněž řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, doplnil dokazování provedením důkazů níže uvedených ( ) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Ze spisu

Okresního soudu v J. sp.zn. bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v J. ze dne 9.9.2002,č.j. -10, který nabyl právní moci dne 11.9.2002. Ze spisu Okresního soudu v J. sp.zn. 4C

108/2002 bylo odvolacím soudem zjištěno, že u jednání dne 26.6.2002 byla mezi účastníky řízení uzavřena podle obsahu protokolu “mimosoudní dohoda”, podle které se žalovaný zavázal platit žalobkyni výživné ve výši 2.000,- Kč k jejím rukám, vždy do každého

2

0. dne v měsíci předem, s účinností od 15.5.2002 a zároveň se zavázal zaplatit žalobkyni do 31.7.2002 dluh na výživném za dobu od 15.5. do 30.6.2002 v celkové výši 3.000,- Kč. Řízení o výživné manželky bylo zastaveno usnesením Okresního soudu v J. ze

d

ne 26.6.2002, č.j. -14, které nabylo právní moci 3.7.2002, a to pro zpětvzetí žaloby.

Podle ust. § 91 odst. 1 ZR manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odst. 2 téhož ustanovení neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací povinnosti stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná.

V projednávané věci učinili účastníci řízení vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni jako manželce předmětem mimosoudní dohody shora uvedené. Na tomto místě je třeba poznamenat, že tato dohoda byla sice uzavřena v rámci probíhajícího soudního řízení o výživné manželky, a to protokolárně při jednání soudu, nejed

n

alo se nicméně o smír schválený rozhodnutím soudu ve smyslu . Uzavřením takové dohody nelze vyloučit aplikaci ust. ZR, neboť se v daném případě jedná o ustanovení kogentní (donucující) povahy. Pokud tedy některý z manželů neplní vyživovací po

v

innost vůči svému manželovi (byť byla tato mezi nimi smluvně upravena), pak se musí domáhat jejího určení u soudu (§ 91 odst. 2 ZR), který bude postupovat podle ustanovení ZR tuto vyživovací povinnost upravující, a to bez zřetele na eventuelní dohodu dřív

e

mezi manžely uzavřenou. Mimosoudní dohody o výživném uzavřené mezi manžely pouze osvědčují dobrovolné plnění vyživovací povinnosti, nejedná se o dohody, jejichž splnění by bylo možno úspěšně žalovat (srov. podobně Holub, M., Nová, H. Zákon o rodině a pře

d

pisy související, třetí vydání, LINDE Praha a.s., 1998, strana 201). V projednávané věci bylo řízení zahájeno podáním žaloby u soudu dne 29.4.2003, přičemž již 11.9.2002 nabyl právní moci rozsudek soudu, kterým bylo rozvedeno manželství účastníků. Podle u

s

t. § 98 odst. 1 věta druhá ZR lze výživné přiznat pouze ode dne zahájení soudního řízení (vyjma výživného pro nezletilé děti). V době zahájení tohoto řízení nebyly tedy účastníci již manželé a žalobkyni proto nemohlo vůbec vzniknout právo na výživné manže

lky ve smyslu ust. § 91 ZR.

Odvolací soud z důvodů výše uvedených napadený rozsudek podle ust. změnil a žalobu zamítl.

Podle ust. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, který se ubránil žalobě a kterému tedy vzniklo právo na náhradu všech nákladů řízení účelně vynaložených. Před soudem prvého stupně jsou tyto náklady tvořeny odměnou advokáta žalovaného ve výši 4.500,- Kč ( vyhl.č. , v pl

a

tném znění – dále jen vyhláška) a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 75,- Kč ( , advokátního tarifu, v platném znění – dále jen advokátní tarif). Celkem tedy tvoří náklady žalovaného před soudem prvého stupně

částku 4.725,- Kč, kterou odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ( ) k rukám zástupce žalovaného ( ).

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle a s přihlédnutím k té skutečnosti, že v odvolacím řízení byl rovněž zcela úspěšným žalovaný. Jeho náklady v odvolacím řízení jsou dány odměnou jeho advokáta ve výši 2.250,- Kč (, , vyhlášky) a jednou pa

u

šální náhradou hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a dále zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši 600,- Kč. Odvolací soud uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v souhrnné výši 2.925

,

- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného (, ).

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá pravomocné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V H. K. dne 11. února 2004