Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21Co 13/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í

Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Š. P. a soudců JUDr. J. P. a JUDr. M. K. ve věci žalobkyně

Č. r., o. s. Ú. p.,

IČ xxx, se sídlem N. O. 1371, H. K., proti žalovanému

A., spol. s r.o.,

IČ xxx, se sídlem Ch. 53, N. B., o zaplacení 45.516,--Kč s přísl., k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v HK ze dne 29.9.2003, č.j. -10,

t a k t o :

Usnesení okresního soudu se

z r u š u j e

a věc se

v r a c í

okresnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením zastavil okresní s

oud řízení (výrok I), rozhodl o postoupení věci po právní moci usnesení Úřadu práce v Hradci Králové (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Předmětem řízení bylo uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalob

c

i částku 45.516,--Kč s přísl., neboť žalovaný nesplnil svou povinnost odvést tyto prostředky do státního rozpočtu, jak mu ukládá , o zaměstnanosti. Okresní soud dovodil, že nejde o nárok vyplývající ze soukromoprávn

í

ch vztahů mezi účastníky, tj. vztahů definovaných v ust. obč. zák. Odvod do státního rozpočtu je nárokem veřejnoprávním a soud by si svým rozhodnutím přisvojil pravomoc, kterou mu zákon nesvěřuje ( ). Argumentoval ustanovením zák

.

č. , podle něhož se na rozhodování ve věcech zabezpečování práva zaměstnání a povinného přijímání občanů se změněnou pracovní schopností (dále : občané se ZPS) do zaměstnání podle tohoto zákona vztahují obecné předpisy o správním řízení. O povi

n

ném odvodu do státního rozpočtu je proto oprávněn rozhodnout svým správním aktem úřad práce jako orgán státní správy zabezpečující státní politiku zaměstnanosti. Pravomoc soudu by byla dána až po vyčerpání řádných opravných prostředků při rozhodování o ža

l

obě proti rozhodnutí správního orgánu. Okresní soud proto podle věta druhá řízení zastavil a rozhodl o postoupení věci Úřadu práce v Hradci Králové.

Proti usnesení podala včas dovolání žalobkyně. Zdůraznila, že jde o vztah mezi Českou republikou a zaměstnavatelem, jemuž vznikl přímo ze zákona závazek vůči státu. Právním titulem vzniku závazku není jednostranný akt účastníka vztahu, ale obecně závazný předpis. Úřad práce ani jiný orgán veřejné správy nemá oprávnění o existenci nebo v

ý

ši závazku rozhodnout a jednostranně jeho plnění vynucovat. Vytýkala okresnímu soudu nedůvodný odkaz na , který nezakládá pravomoc úřadu práce rozhodnout o odvodu do státního rozpočtu. Zdůraznila, že vlastní úprava rozhodova

c

í pravomoci úřadu práce je obsažena v , o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, a to v a . Podle ve znění účinném do 30.9.1999 úřad práce rozhodoval o pov

i

nnosti zaměstnavatele přijmout do zaměstnání osoby se změněnou pracovní schopností, novelou provedenou však již tuto pravomoc nemá. Pouze nedopatřením nebyl novelizován i Toto ustanovení se však stalo n

e

funkčním a samo o sobě bez vazby na nemůže založit pravomoc úřadu práce rozhodnout o odvodu zaměstnavatele do státního rozpočtu. Dovozovala, že vztah mezi účastníky řízení je vztahem věřitele a dlužníka, tedy rovný vztah su

b

jektů ve smyslu § 2 odst. 2 obč. zák. a rozhodnutí o něm spadá do pravomoci soudu, bez ohledu na to, že pohledávka vznikla v důsledku veřejnoprávní povinnosti. Navrhla, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

O

dvolání je důvodné.

Ust. ukládá povinnosti zaměstnavatelů pro občany se ZPS (odst. 1), ukládá povinnost zaměstnávat občany se ZPS ve výši povinného podílu tam stanoveného (odst. 2) a stanoví, jak zaměstnavatel povinnost zaměstnávat občany se ZPS plní (odst. 3). Tuto povinnost plní mimo jiné odvodem do státního rozpočtu ( ). Postup při provádění odvodu a oznamovací povinnost zaměstnavatele stanoví v odst. 8. Podle tohoto ustanovení zaměstnav

a

tel je povinen do 15. února následujícího kalendářního roku písemně oznámit úřadu práce plnění povinného podílu za uplynulý kalendářní rok a způsob jeho plnění. Současně je stanoveno, že nesplní-li povinný podíl způsobem uvedeným v odst. 3 písm. a/ nebo b

/

(tj. zaměstnáváním občanů se ZPS nebo odebíráním výrobků od zaměstnavatelů tam vymezených), je povinen jej splnit podle odst. 3 písm. c/ (tj. odvodem do státního rozpočtu). Výši odvodu je povinen stanovit a odvést do státního rozpočtu nejpozději do 31.1.

následujícího kalendářního roku po roce, v němž povinnost vznikla. Zaplacení prokáže při plnění oznamovací povinnosti podle věty první. Zákon tedy ukládá zaměstnavateli povinnost odvodu do státního rozpočtu, která vzniká za splnění zákonem stanovených pod

m

ínek, aniž by počítal s tím, že o uložení této povinnosti bude rozhodováno (že povinnost odvodu vznikne až rozhodnutím). Nárok podle je specifický nárok založený jinak veřejnoprávním předpisem a vzniká přímo ze zákona, aniž

by k jeho vzniku muselo být vydáno rozhodnutí orgánu veřejné správy.

Působnost úřadu práce je vymezena Rozhodovací pravomoc úřadu práce (pokud jde o osoby se ZPS) je vymezena v taxativně. Ze žádného tam uvedeného ustanovení nelze dovodit pravomoc úřadu práce rozhodovat o povinnosti zaměstnavatele provést odvod do státního rozpočtu podle stanoví v , že na rozhodování ministerstva a úřadů prá

c

e podle tohoto zákona se nevztahují obecné předpisy o správním řízení s výjimkou rozhodování podle § 8 odst. 4 (tj. ukládání pořádkových pokut orgánem kontroly za zaviněné nesplnění povinností podle odst. 2 a 3), podle § 9 odst. 1 (tj. ukládání pokut za

zaviněné porušení povinností, jejichž dodržování je orgán kontroly oprávněn kontrolovat), podle § 11 písm. k/ (tj. udělení nebo odnímání povolení právnickým nebo fyzickým osobám k výkonu zprostředkování zaměstnání), podle § 12 odst. 2 (rozhodování úřadu

p

ráce o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, o přiznání, nepřiznání, odejmutí, zastavení nebo vrácení výplaty hmotného zabezpečení, o vydání a odnětí povolení k zaměstnání cizincům a osobám bez státní příslušnosti a povolení zaměstnavatelům získávat

n

a volná pracovní místa občany ze zahraničí) a podle § 13 odst. 2 ( tj. rozhodování o přijetí občana se změněnou pracovní schopností do přípravy pro pracovní uplatnění, o hmotném zabezpečení občanů se změněnou pracovní schopností po dobu jejich přípravy pr

o

pracovní uplatnění a o jeho zvýšení na rodinné příslušníky, o úhradě nákladů na přípravu na pracovní uplatnění občanů se změněnou pracovní schopností, o příspěvku zaměstnavatelům na zřízení a provoz chráněných dílen a pracovišť a občanům samostatně výděl

e

čně činným se změněnou pracovní schopností na vybavení nezbytnými pracovními prostředky a o udělení předchozího souhlasu zaměstnavateli k rozvázání pracovního poměru výpovědí pracovníku se změněnou pracovní schopností).

Podle na rozhodování ve věcech zabezpečování práva zaměstnání a povinného přijímání občanů se ZPS do zaměstnání podle tohoto zákona se vztahují obecné právní předpisy o správním řízení. Rozhodovací pravomoc ve věcech povinného přijímání občanů se ZPS do p

r

acovního poměru stanovil v ve znění platném do 30.9.1999. Podle tohoto ustanovení úřad práce rozhodoval o povinnosti zaměstnavatele přijmout do zaměstnání občany se ZPS až do výše povinného podílu na celkovém počtu

zaměstnanců. Toto ustanovení odkazovalo na Ust. v době do 30.9.1999 neukládalo zaměstnavateli povinnost odvodu do státního rozpočtu. Tato povinnost byla uložena až novelou provedenou s účinností

od 1.1.2000. bylo ust. vypuštěno. S přihlédnutím k tomu je třeba vykládat v současné době ust. Z toho vyplývá závěr, že ust. Sb

.

nejenže nestanoví působnost úřadu práce, ale ani v současné době nestanoví postup při rozhodování podle podle předpisů o správním řízení. Z ustanovení nelze proto dovodit pravomoc úřadu práce rozhodnout o povi

n

nosti zaměstnavatele podle

Z dosud uvedeného vyplývá závěr, že žádný z obou předpisů, tj. ani nezakládá pravomoc úřadu práce rozhodnout o povinnosti odvodu podle , ani nestanoví, že na rozhodování povinnosti zaplatit odvod do státního rozpočtu se vztahují předpisy o správním řízení. Pravomoc správního orgánu (ať úřadu práce nebo jiného správního orgánu) není založena ani jinými právními předpisy

(viz např. , o územních finančních orgánech, , o rozpočtových pravidlech, , o správě daní a poplatků).

Podle v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, rodinných a obchodních vtahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle odst. 2 tohoto ustanovení jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanskoprávním řízení,

j

en stanoví-li to zákon. Vymezením právních vztahů občanskoprávních a veřejnoprávních se zabýval Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 24.4.2002 sp.zn. , publikovaném pod č. R 20/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Vysvětlil, ž

e

občanskoprávní vztahy podle § 2 odst. 2 obč. zák. se vyznačují rovným postavením účastníků a spočívají v tom, že žádný z nich nemá nadřazené postavení a není oprávněn rozhodovat o právech a povinnostech druhého účastníka ani plnění povinností autoritativ

n

ě vynucovat. Základní právní formou, jíž se uplatňuje metoda právní regulace v těchto vztazích, je smlouva popřípadě zákonem předvídaná právní skutečnost. Subjekty občanskoprávních vztahů se o vzájemných subjektivních právech a povinnostech musí zásadně d

o

hodnout, pokud tyto právní povinnosti nevznikají přímo ze zákona. Ve všech případech neshody o vzájemných právech a povinnostech je účastník oprávněn domáhat se autoritativního vynucení svých práv prostřednictvím oprávněného orgánu státu a není nadán oprá

v

něním mocensky tato práva vynucovat sám. Metodou právní regulace se občanskoprávní vztahy liší od vztahů, které se označují za veřejnoprávní, pro něž je charakteristický prvek nadřízenosti a podřízenosti a základní metodou právní regulace je rozhodnutí o

r

gánu veřejné moci.

Jestliže žádným ustanovením ani v platném znění (ani jiného zákona) není svěřena pravomoc k rozhodování o povinnosti podle správnímu orgánu, nelze dospět k jinému závěru, než že nárok na odvod do státního rozpočtu vzniká státu přímo ze zákona podle , aniž by k tomu bylo zapotřebí rozhodnutí orgánu státní správy. Tento nárok, zakotvený jinak ve veřejnoprávním předpise

,

je třeba podřadit pod vztah občanskoprávní ve smyslu , o němž v případě sporu rozhoduje soud. Není totiž jiného orgánu, do jehož pravomoci by rozhodnutí bylo svěřeno (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.2.2001 sp. zn.

o

2498/99, publikované v časopise Soudní judikatura sešit 9 roč. 2001). Napadené usnesení proto bylo zrušeno podle a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení podle

P o u č e n í :

Proti tomuto

usnesení není odvolání ani dovolání přípustné.

V HK dne 5. února 2004

Předsedkyně senátu :