Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

54Co 686/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 48

U S N E S E N Í

Městský soud Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Daniely Benešové a soudců JUDr. Anny Vandákové a JUDr. Zdeňka Stibrala ve věci žalobce

E. P., spol. s r.o.

, se sídlem v P-4, V. 1442/1b, proti žalovanému

J. K.

, narozenému 15. července 1959, naposledy bytem v P-5, P. Š. ze S. 1073/3, neznámého pobytu, zastoupenému justičním čekatelem Městského soudu v Praze, se sídlem v P-5, nám. K. 5, jako opatrovníkem,

o 15.500,- Kč

, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. července 2003 č.j. - 33

t a k t o :

I. Rozsudek soudu I. stupně se

z r u š u j e

a řízení se

z a s t a v u j e .

II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

O d ů v o d n ě n í

Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 15.500,- Kč žalovaným žalobci (výrok I.) a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Po provedeném dokazování shledal neopodstatněným požadavek žalobce na zaplacení zažalované částky z titulu smlouvy o poskytování služeb veřejné radiotelefonní sítě (včetně jejího dodatku o zakoupení mobilního telefonu za zvýhodněnou kupní cenu se závazkem žalovaného žalobci zaplatit rozdíl mezi plnou a zvýhodněnou kupní cenou pro případ nevyužívání služeb žalobce po sjednanou dobu) uzavřené mezi účastníky dne 9. října 1997 s odůvodněním, že žalobou uplatněné právo bylo promlčeno a žalovaný se tohoto promlčení úspěšně dovolal (, obč. zák.). Výrok o nákladech řízení odůvodnil užitím ust. , neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. S poukazem na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2002 č.j. – 5 dovodil, že pravomoc soudu k projednávání a rozhodování věci je dána ( ), neboť předmětem řízení je úhrada doplatku kupní ceny za mobilní telefon vyplývající ze soukromoprávního vztahu mezi účastníky a nikoliv telekomunikační služba ( , o telekomunikacích a změně dalších zákonů).

Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě přípustné odvolání žalobce s požadavkem jeho zrušení. Namítal, že právní vztah mezi účastníky byl založen obchodním zákoníkem a proto měla být zvažována čtyřletá promlčecí doba.

Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

Odvolací soud přezkoumal dle ust. a , věta prvá, napadený rozsudek i řízení mu předcházející, aniž bylo třeba nařizovat odvolací jednání ( ) a dospěl k závěru, že projednávání a rozhodování souzené věci nenáleží do pravomoci soudu.

V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány ( ). Přitom platí, že kdykoli za řízení soud přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé, t.j. podmínky řízení ( ). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají přitom zachovány ( ). Jedním ze zákonů zakládajících pravomoc k projednávání a rozhodování věci jinému orgánu (t.j. nikoliv soudu) je nepochybně , o telekomunikacích a o změně dalších zákonů - účinný dnem 1. července 2000 - (dále jen „“), podle něhož Český telekomunikační úřad jakožto správní úřad zřízený pro výkon státní správy včetně regulace ve věcech telekomunikací ( ) rozhoduje v oblasti telekomunikačních služeb spory o povinnosti účastníka k finančnímu plnění vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační

sítě a účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb (/ písm. d/ ). V této souvislosti nutno zmínit, že zdejší soud již dříve dovodil, že rozhodování sporu o povinnosti účastníka k finančnímu plnění vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb náleží výlučně do působnosti Českého telekomunikačního úřadu (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. července 2003 č.j. – 51).

V projednávané věci žalobce proti žalovanému směřuje k zaplacení zažalované částky z titulu smlouvy uzavřené mezi účastníky o poskytování služeb veřejné radiotelefonní sítě a jejího dodatku (srov. žaloba na č.l. 1-3 spisu a též žádost o poskytování telekomunikačních služeb veřejné radiotelefonní sítě Eurotel a dodatek k této žádosti na č.l. 6 a 7 spisu – dále též „předmětná smlouva“). Jde tedy o spor o povinnosti účastníka k finančnímu plnění vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb (/ písm. d/ ) a proto platí, že rozhodování o něm náleží do výlučné působnosti Českého telekomunikačního úřadu jakožto správního úřadu zřízeného pro výkon státní správy včetně regulace ve věcech telekomunikací (, ), což způsobuje nedostatek pravomoci soudu k projednávání a rozhodování souzené věci, přičemž jde o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, který má za následek zastavení řízení s následným postoupením věci příslušnému orgánu (, ). Okolnost, že žalobou uplatněná částka představuje rozdíl mezi plnou a zvýhodněnou kupní cenou mobilního telefonu získaného žalovaným na podkladě předmětné smlouvy či úvaha o tom, že se v daném případě nejedná o telekomunikační službu ve smyslu ust. , nemohou být právně významné. Režim ust. / písm. d/ totiž dopadá na rozhodování sporů o povinnosti účastníka ke každému finančnímu plnění (bez zřetele na to, zda jde o telekomunikační službu ve smyslu téhož zákona či nikoliv), které vyplývá ze smlouvy (příp. jejího dodatku) uzavřené mezi ním a provozovatelem veřejné telekomunikační sítě o poskytování telekomunikačních služeb, tzn. i na rozhodování sporů o úhradě doplatku kupní ceny (resp. rozdílu mezi plnou a zvýhodněnou cenou) mobilního telefonu účastníkem získaného na podkladě smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb uzavřené s provozovatelem veřejné telekomunikační sítě. Závěr o pravomoci soudu vyjádřený v jiném soudním řízení (byť by jeho účastníkem byl týž žalobce), nemůže být názorem závazným pro rozhodnutí o pravomoci soudu v probíhajícím řízení ( ). Existence rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2002 č.j. – 5 (srov. č.l. 11 spisu) zmiňovaného v napadeném rozsudku proto není právně významná. Pokud soud I. stupně v daném případě vydal rozhodnutí o věci samé ( ), třeba v jeho postupu spatřovat vadu řízení (jejíž náprava není v odvolacím řízení možná), která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (neboť jde o vadu způsobující zmatečnost řízení v důsledku nedostatku pravomoci soudu), k níž musel odvolací soud přihlédnout (byť nebyla přímo uplatněna v odvolání) z úřední povinnosti (, , , , věta prvá, ).

Odvolací soud proto dle ust. 221 odst. 1 písm. b/ napadený rozsudek zrušil (aniž se mohl zabývat jeho věcnou správností) a dle ust. řízení zastavil a současně rozhodl o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží (výroky I a II.).

O nákladech prvostupňového a odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. , věta prvá, a , neboť žalobce podáním žaloby z procesního hlediska zavinil zastavení řízení, což mu ukládá povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému, kterému však v řízení před soudy obou stupňů žádné nevznikly (výrok III.).

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení

l z e

podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu I. stupně.

V Praze dne 29. ledna 2004

JUDr. Daniela Benešová

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Ševčíková