Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3To 478/2003

U s n e s e n í

Krajský soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání dne 28.ledna 2004 o stížnosti

státního zástupce

Městského státního zastupitelství v Brně, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 29.října 2003, č.j. -636,

t a k t o :

Podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu se napadené usnesení

zrušuje

a soudu I.stupně se ukládá, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í

Napadeným usnesením soud I.stupně podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. řádu za použití § 172 odst. 1 písm. d) tr. řádu a § 11 odst. 1 písm. j) tr. řádu rozhodl, že se zastavuje trestní stíhání obviněného ing. Z. V. pro skutek, ve kterém bylo podanou obžalobou spatřováno spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona. Skutek spočíval v tom, že jako statutární zástupce daňového subjektu Š. M. T., se sídlem v B., u něhož na základě svého živnostenského listu, vydaného Magistrátem města Brna na činnost organizačního a ekonomického poradce, sjednával zakázky, uzavíral smlouvy, prováděl fakturaci zakázek a zpracovával účetnictví firmy za kalendářní roky 1994-1995 a předkládal z tohoto titulu správci daně daňová přiznání k dani z příjmů fyzických osob a z přidané hodnoty,

- za kalendářní rok 1994 zkrátil daň z příjmů fyzických osob ve výši 1.706.528,-Kč a za III. a IV. čtvrtletí roku 1994 zkrátil daň z přidané hodnoty ve výši 104.320,-Kč, tedy celkově zkrátil v roce 1994 daň ve výši 1.810.848,-Kč,

- za kalendářní rok 1995 zkrátil daň z příjmů fyzických osob ve výši 76.859,-Kč a daň z přidané hodnoty zkrátil ve výši 60.233,-Kč.

Proti tomuto usnesení podal státní zástupce včas stížnost, ve které namítal, že s rozhodnutím soudu I.stupně nelze souhlasit. Poukazoval na to, že z písemného odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že soud I.stupně dospěl k závěru, že trestní stíhání obviněného je nepřípustné vzhledem k jeho délce, tedy současně poukazoval na ustanovení čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Závěr soudu I.stupně považuje stěžovatel za nesprávný, kdy poukazuje na okolnosti, které měly nepochybně vliv na délku přípravného řízení. Jednalo se zejména o skutečnost, že bylo nutno vyslechnout občany cizího státu, po jejichž pobytu muselo být pátráno. V závěru podané stížnosti stěžovatel navrhl, aby podané stížnosti bylo vyhověno a soudu I.stupně uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Krajský soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo.

Shledal, že podané stížnosti je nutno přisvědčit. Z písemného odůvodnění napadeného usnesení se podává, že soud I.stupně dospěl k závěru, že vzhledem ke skutečnosti, že trestní stíhání obviněného je v předmětné věci vedeno více než osm let, aniž by obviněný ovlivnil délku přípravného řízení, je nutno trestní stíhání zastavit s poukazem na článek 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V této souvislosti je současně poukazováno na ustanovení § 11 odst. 1 písm. j) tr. řádu, podle kterého nelze trestní stíhání zahájit a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Jelikož má podle soudu I.stupně mezinárodní právní úprava přednost před zákonem, jak vyplývá z § 1 odst. 1 ústavního zákona č. 23/91 Sb., je nutno trestní stíhání zastavit.

Krajský soud, jak již bylo naznačeno, se s vyjádřeným právním závěrem soudu I.stupně neztotožnil. Je skutečností, že trestní stíhání obviněného bylo zahájeno již dne 10.10.1995, přičemž poprvé obžaloba napadla dne 3.2.2003 a opětovně pak dne 21.10.2003. Je tedy nepochybné, že trestní stíhání obviněného je vedeno osm let. Uvedená lhůta se může jevit jako extrémní a v rozporu s právem obviněného na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě, jak to stanoví čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Obecně je nutno při řešení naznačeného problému vycházet z toho, že podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. řádu soud trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 1 tr. zákona. Podle tohoto ustanovení soud zastaví trestní stíhání, shledá-li, že je tu některá z okolností uvedených v § 11 odst. 1 tr. řádu, kde jsou uvedeny případy, v nichž je trestní stíhání nepřípustné a v důsledku tohoto nelze trestní stíhání zahájit a bylo-li již zahájeno, nelze v němž pokračovat a musí být zastaveno. Důvody pro zastavení trestního stíhání podle § 11 odst. 1 tr. řádu jsou vymezeny taxativně a výslovně. Jedná se o kogentní úpravu.

Shora naznačené závěry platí i pro důvod uvedený v § 11 odst. 1 písm. j) tr. řádu, podle něhož nelze trestní stíhání zahájit a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. V této souvislosti je ovšem třeba zdůraznit, že odkaz na takovou smlouvu znamená, že nepřípustnost trestního stíhání musí být v textu vyhlášené mezinárodní smlouvy zakotvena výslovně. Tak tomu ovšem v případě citované úmluvy není, neboť čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod žádný výslovný důvod pro zastavení trestního stíhání neobsahuje. Samotné porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě proto ve smyslu tohoto článku úmluvy nezakládá nepřípustnost trestního stíhání.

Právo, aby věc byla projednána v přiměřené lhůtě, je nepochybně nedílnou součástí práva na spravedlivý proces ve smyslu Úmluvy, podle kterého má každý právo na to, aby jeho věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. Právo na projednání věci bez zbytečných průtahů je také zakotveno v d. Obdobně je formulováno i ustanovení o soudech, soudcích a přísedících a státní správě soudu a o změně některých dalších zákonů. Právo na spravedlivý proces podle Úmluvy tedy představuje soubor dílčích práv a svobod, jehož součástí je i právo na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. Přiměřenost délky řízení je judikaturou Evropského soudu pro lidská práva posuzováno podle konkrétních okolností případu, kdy se přihlíží ke složitosti případu, chování stěžovatele a chování příslušných státních orgánů. Obecně lze konstatovat, že Evropský soud pro lidská práva v žádném ze svých rozhodnutí nekonkretizoval obecně závaznou dobu, kterou by bylo možno za přiměřenou délku řízení považovat.

Je také nezbytné konstatovat, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy nestanoví žádnou výslovnou sankci, kterou by bylo stíháno porušení práva na spravedlivý proces, potažmo práva na projednání věci bez zbytečných průtahů. K nápravě porušení práv stanovených Úmluvou jsou určeny prostředky stanovené v čl. 13 Úmluvy, kdy smluvní státy mají určitý prostor pro posouzení, jaký prostředek zvolí. Prostředek nápravy musí být nejméně stejně účinný jako výsledek, jehož lze dosáhnout u soudu. Obecně lze konstatovat, že ve svých rozhodnutích, které se týkají průtahů v řízení a nedodržení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, postupuje Soud zásadně tak, že konstatuje porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy a přizná stěžovateli spravedlivé zadostiučinění ve formě peněžní náhrady. V žádném svém rozhodnutí Soud dosud nevyvodil, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě má za následek zastavení trestního řízení. Tomuto závěru odpovídá i rozhodovací praxe Ústavního soudu České republiky, ale i Nejvyššího soudu České republiky (II.ÚS 32/03, , , , ).

Vzhledem ke shora naznačeným závěrům proto krajský soud napadené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil a soudu I.stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

P o u č e n í

: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.

Krajský soud v Brně

dne 28.ledna 2004

Mgr. Zdeněk Lukovský

předseda senátu

Vypracovala:

JUDr. Marta Ondrušová