Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
AC0255720EBDFD49C1257A920066CD38.html
HTML · 23.46 KB
No categories available
18Co 393/2003
Legal thesis
18Co 393/2003 -58
U s n e s e n í
Krajský soud v H. K. – pobočka v P. rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. M. Z. a soudkyň JUDr. A. P. a JUDr. M. V. ve věci žalobkyně
B. D.
, nar.xxx, bytem P
., n. Z. M. 1823, zastoupené JUDr. E. Z., advokátem se sídlem v P., S. 505, proti žalované
D. D
., nar. xxx, bytem H., F. 21, zastoupené JUDr. J. N., advokátem se sídlem v P
., nám. R. 53,
o určení vlastnictví ke spoluvlastnickému podílu na nemovitostech
,
k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ch. ze dne 5.6.2003,č.j.8C 236/2002-45,
t a k t o :
I. Odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku okr
esního soudu se o d m í t á.
II Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. p o t v r z u j e.
III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. m ě n í tak, že se České republice náhrada nákladů řízení nepřiznává.
IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 450,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. JN.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované určení, že je z jedné poloviny podílovou spoluvlastnicí objektu chaty číslo evidenční 74 na pozemku – stavební parcela číslo 31, stavební parcely číslo 31, pozemkové parcely číslo 98/8, vše katastrální území D. P., zapsaných na listu vlastn
i
ctví xx, vedeného Katastrálním úřadem v Ch. pro obec S. a katastrální území D. P. (výrok I.), žalobkyni uložil zaplatit (správně nahradit) žalované náklady řízení ve výši 12.740,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku do rukou zástupce žalo
v
ané JUDr. J. N., advokáta v P., n. R. 53 (výrok II.) a žalobkyni uložil zaplatit (správně nahradit) České republice náklady řízení ve výši 487,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Ch(výrok III
.).
Z odůvodnění rozsudku se podává, že se žalobkyně proti žalované domáhala určení vlastnictví k shora uvedeným nemovitostem s tím, že tyto nemovitosti darovala žalované a svému synovi a darovací smlouvou jí bylo zřízeno věcné břemeno doživotního bezplatného užívání jedné místnosti, verandy, WC a volného pohybu na pozemcích. Protože manželství žalované a jejího syna bylo rozvedeno a žalovaná na jaře roku 2002 vyměnila u chaty zámky, aby se do ní žalobkyně nemohla dostat, žalobkyně v tomto jednání spatřuje
hrubé porušení dobrých mravů, a proto uplatnila právo na vrácení daru. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by se žalovaná vůči žalobkyni chovala tak, že by hrubě porušov
a
la dobré mravy, když ani neprokázala, že by jí žalovaná znemožnila přístup do chaty. Žalovaná sice vyměnila zámek u laťových dveří, avšak žalobkyně měla přístup do chaty dalším vchodem. Rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky odůvodnil okresní soud u
s
tanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalované přiznal proti neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 12.740,40 Kč. Ty spočívaly v nákladech za zastoupení advokátem – za odměnu ve výši 10.000,- Kč dle ust. § 5 písm. b/ vyhl. č
.
484/2000 Sb. , za pět paušálních náhrad hotových výdajů po 75,- Kč, za ztrátu času advokáta za čtyři půlhodiny po 50,- Kč, za cestovné advokáta k dvěma jednáním procesního soudu, za ztrátu výdělku žalované za dva dny ve výši 1.132,- Kč a za její cestovné
k
dvěma jednáním soudu z H a zpět vlakem ve výši 728,- Kč. Oporu pro výrok o nákladech řízení státu shledal okresní soud v ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. a neúspěšné žalobkyni uložil, aby nahradila státu svědečné, vyplacené svědkovi Ing. N ve výši
487,40 Kč.
Proti rozsudku, a to zprvu pouze proti výrokům II. a III., tedy proti výrokům o náhradě nákladů řízení, podala včas odvolání žalobkyně. Namítala, že soud nepřihlédl k tomu, že je důchodkyně, navíc nemocná a nepřihlédl ani k okolnostem případu – chování žalobkyně vůči ní, neboť jinak by musel dospět k závěru, že jsou zde dány důvody zvláštního zřetele hodné pro použití ust. § 150 o.s.ř. a závěr o nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Zdůraznila, že je odkázána na starob
n
í důchod a již pouhá tato skutečnost svědčí o tom, že není schopna uhradit jakoukoli částku, aniž by byl ohrožen její život a zdraví. Zaplacením těchto nákladů by byla vystavena stavu přímé nouze. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu
v
e výroku II. a III. změnil tak, že žádnému z účastníků ani České republice právo na náhradu nákladů řízení nepřizná.
Žalobkyně podáním ze dne 19.6.2003, které bylo podáno osobně u soudu dne 21.7.2003, doplnila své odvolání a požadovala, aby byl přezkoumán i výrok I. rozsudku okresního soudu, který měla za nesprávný. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil a žalobě vyhověl.
Žalovaná se vyjádřila pouze k odvolání žalobkyně směřujícím proti výrokům II. a III. rozsudku. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výrocích II. a III. potvrdil, když je přesvědčena o tom, že není možné v dané věci aplikovat ust. § 150 o.s.ř. Nedala nejmenší podnět žalobkyni k tomu, aby vůči ní podala žalobu. Ona sama neučinila nic jiné
h
o, než se nechala v řízení zastupovat advokátem. Neví nic o tom, že by žalobkyně požádala buď soud nebo Českou advokátní komoru o ustanovení advokáta s ohledem na své majetkové a sociální poměry. Je proto přesvědčena, že na ní nelze spravedlivě požadovat,
aby nesla náklady ze svého, když navíc výrok o náhradě nákladů řízení byl pro žalobkyni příznivější. Podle ust. § 5 písm. b/ vyhl. č. 484/2000 Sb. by mohla požadovat odměnu 10.000,- Kč za každou nemovitost, tedy celkem 3x 10.000,- Kč.
Odvolání žalobkyně proti výroku I. musel odvolací soud jako opožděné odmítnout. Odvolání lze podat do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje (§ 204 odst. 1 věty první o.s.ř. ). Den doručení se do této lhůty nezapočítává (§ 57 odst. 1 o.s.ř. ). Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř. ). Protože byl napadený rozsudek doručen žalobkyni – jejímu zástupci do vlastních rukou dne 12.6.2003, l
h
ůta k podáni odvolání začala běžet dne 13.6.2003 a skončila v pátek dne 27.6.2003. Žalobkyně však podala odvolání proti výroku I. rozsudku až dne 21.7.2003, tedy opožděně. Okresní soud sice spis předložil odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání s tím, že
odvolání bylo podáno včas (zřejmě míněno odvolání proti výrokům II. a III.), avšak s ohledem na to, že tomu tak z důvodu shora uvedeného není, nezbylo odvolacímu soudu než opožděné odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku dle ust. § 218a o.s.ř. odmítno
ut.
Jinak krajský soudu po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř. ), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř. ), je přípustné a obsahuje náležitosti dle ust. § 205 odst. 1 o.s.ř. a odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř. , rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal v dále napadených výrocích II. a III. (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. ), když přitom přihlížel i k důvodům v něm výslovně neuplatněným, a to ve smyslu ust. § 214 odst. 2 písm. a/ a e/ o.s.ř. bez nařízení jednání.
Odvolání žalobkyně proti výroku II. rozsudku není důvodné, naopak proti výroku III. důvodné je.
Dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníků, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníků, který ve věci úspěch neměl.
Dle ust. § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů v řízení zcela nebo zčásti přiznat.
Dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
V dané věci byla žalovaná ve věci zcela úspěšná a dle shora citovaného ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. má tedy právo na plnou náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila. K nim se řadí náklady právní služby při zastoupení advokátem, i cestovné a náhradu ztráty na výdělku. Z této zásady, kdy úspěšný účastník má proti neúspěšnému účastníkovi zásadně právo na náhradu nákladů řízení, je přípustná výj
i
mka, avšak za podmínek uvedených v ust. § 150 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení nemusí soud výjimečně náhradu nákladů zcela nebo zčásti přiznat, ovšem pouze za předpokladu, že jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele. Soud musí při úvaze o tom, jsou tu d
á
ny důvody hodné zvláštního zřetele vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Soud zde mimo jiné přihlíží i k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, tedy nejen k poměrům toho, kdy by měl hradit náklady řízení, al
e
musí také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Soud přihlíží i k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postoji účastníků v průběhu řízení ... Ani odvolací soud důvody zvláštního zře
t
ele hodné v okolnostech případu nenalezl. Uzavřel, že v dané věci nelze po žalované spravedlivě požadovat, aby nesla náklady řízení ze svého, neboť nepřiznání náhrady nákladů řízení by se zcela určitě dotklo nepříznivě jejích majetkových poměrů a nelze an
i
uzavřít, že řízení svým jednáním vyvolala.
Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu se výroku II. jako věcně správný potvrdil, neboť okresní soud rozhodl správně i o výši náhrady nákladů mezi účastníky (§ 219 o.s.ř. ). Odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř tedy odvolací soud v dané věci nenalezl.
K tomu odvolací soud pro úplnost dodává, že okresní soud na danou věc správně aplikoval vyhl. č. 484/2000 Sb. , a to ust. § 5 písm. b/ a správně přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení za zastupování advokátem za odměnu ve výši 10.000,- Kč, neboť není správný názor zástupce žalované o tom, že by měla být odměna ve výši 10.000,- Kč přiznána za každou nemovitost. Odměna je totiž přiznávána za řízení jako takové, a pokud by zákonodárce
měl na mysli, že má být odměna přiznána za každou nemovitost, rozhodně by to v ust. § 5 písm. b/ vyhl. č. 484/2000 Sb. uvedl (např. tak výslovně uvádí v zákoně o soudních poplatcích - sazebníku soudních poplatků v položce 2, kde se platí soudní poplatek v
e
výši 3.000,- Kč za každou nemovitost).
Pokud jde o náhradu nákladů řízení státu, zde odvolací soud okresnímu soudu vytýká nesprávnou aplikaci právního předpisu, tj. shora citovaného ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. Okresní soud totiž sám osvobodil žalobkyni od placení soudních poplatků a poté přiznal státu náhradu nákladů řízení vůči ní, byť z ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. výslovně vyplývá, že stát má právo na náhradu nákladů řízení proti účastníků pouze tehdy, pokud u něho nejsou předpoklady pro osvobození od so
u
dních poplatků. V opačném případě stát právo na náhradu nákladů řízení proti takovému účastníků nemá a tak tomu je i v dané věci.
Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku III. změnil tak, že České republice právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni nepřiznal (§ 220 odst. 1 o.s.ř. ). Zde tedy byl naplněn odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř. , neboť okresní soud na danou věc nesprávně aplikoval právní předpis.
O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalované přiznal proti neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 450,- Kč. Přitom náklady žalované v odvolacím řízení spočívaly v nákladech jejího zastoupení advokátem –
z
a odměnu ve výši 750,- Kč dle ust. § 14 odst. 3 vyhl. č. 484/2000 Sb. sníženou o 50 % dle ust. § 18 odst. 1 citované vyhlášky na 375,- Kč a za jednu paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ). Náklady u
l
ožil soud nahradit žalobkyni žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. ) k rukám jejího zástupce JUDr. J. N. (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ). Uvedenou náhradu nákladů řízení přiznal odvolací soud žalo
v
ané proto, neboť ta se nevyjádřila k dodatečnému, opožděnému odvolání žalobkyně, které bylo posléze odmítnuto (§ 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 věty druhé vyhl. č. 484/2000 Sb. ).
P o u č e n í :
Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustn
é.
V P. dne 30. prosince 2003