Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22Co 249/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

22Co249/2003

Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. J. a soudců JUDr. P. J. a V. K. ve věci žalobců

a) S. B.

b) MUDr. Z.B.

,

c) A.B.

,

d) J. B.,

e) B.B.,

všech zastoupených Mgr. J. Č. advokátem se sídlem v H. H., proti žalované

Č.r. – M. f

.se sídlem v P. 1, L. čp. 15, o určení ležící pozůstalosti, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v S ze dne 11. března 2003, č.j. -56, t a k t o :

I. Rozsudek okresního soudu se

m ě n í

tak, že žaloba o určení, že cennosti uvedené v žalobním petitu tvořily ke dni podání návrhu na dodatečné projednání dědictví, tedy k 21.8.2000, a dodnes tvoří ležící pozůstalost po A. B., zemřelém dne 31.5.1941, se

z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani odvolacím soudem.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že cennosti popsané v bodě I napadeného rozsudku tvořily ke dni podání návrhu na dodatečné projednání dědictví, tedy k 21.8.2000 a dodnes tvoří ležící pozůstalost po A. B., zemřelém dne 31.5.1941 (I) a rozhodl, že žalovaný je povinen nahra

d

it žalobcům do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce náklady řízení ve výši 33.205,60 Kč (II).

V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobci podali žalobu na základě usnesení Okresního soudu v S ze dne 19.2.2001, č.j. -63, kterým jim bylo uloženo, aby ve lhůtě 2 měsíců podali u Okresního soudu v S návrh na určení, že věci uvedené ve výroku I napadeného rozsudku tvořily ke dni podání návrhu na dodatečné projednání dědictví tj. ke dni 21.8.2000 a dodnes tvoří leží

c

í pozůstalost po A. B., zemřelém dne 31.5.1941. Okresní soud se odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ve věci 4Cdo 237/94, který řešil otázku, jakým režimem se spravovala ležící pozůstalost v době smrti zůstavitele do jejího odevzdání. Dá

l

e dospěl k závěru, že žalovaná je s ohledem na ustanovení ve věci pasivně legitimována, a že žalobci mají naléhavý právní zájem na určení, že pozůstalost po A. B. je dosud ležící pozůstalostí, neboť není sporu o tom, ž

e

movité věci, o něž se jedná, nebyly nikdy v dědickém řízení projednány a nedošlo k jejich odevzdání a přijetí dědictví. Z těchto důvodů žalobě vyhověl.

Žalovaná v odvolání namítala, že ve sporu není pasivně legitimována, neboť není příslušná k hospodaření s majetkem, který je předmětem tohoto sporu ve smyslu , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, a rovněž pasivní legitimaci nelze dovodit z ustanovení Příslušným hospodařit s tí

m

to majetkem byla S.B.Č, která má právního nástupce a od ministerstva financí je zcela odlišným subjektem. Dále namítala, že se nevypořádal s námitkou promlčení. Celá věc podle právního názoru žalované měla být řešena podle zákona č.

o mimosoudních rehabilitacích, a proto ji podle zásady “lex specialis derogat generali” nelze řešit podle obecných předpisů. Navrhla změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání podala oprávněná osoba ( ) a včas ( věta první ) přezkoumal napadený rozsudek. Učinil tak nejen z pohledu odvolacího důvodu žalovanou uplatněného (nesprávné právní posouzení věci podle ), ale i s přihlédn

u

tím k dalším přípustným odvolacím důvodům ( , ). Dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Odvolací soud nesdílí právní názor okresního soudu spočívající v tom, že žalobci mají naléhavý právní zájem na určení, že pozůstalost po zemřelém A. B. je dosud ležící pozůstalostí.

Při dědění se užije práva platného v den smrti zůstavitele ( věta před středníkem obč. zák., neboť zemřelý A. B. nezanechal závěť). Protože A. B. zemřel dne 31.5.1941, je třeba věc posuzovat podle obecného z roku 1811 (o.z.o.) platného do 31.12.1950 a podle zákona č. 208 ř. z., o soudních řízeních v nesporných věcech právních, resp. podle zákona č. 100/1931 Sb. o základních ustanoveníc

h

soudního řízení nesporného.

Odevzdání dědictví je řešeno ustanovením o.z.o., podle kterého, jakmile bude v podané dědické přihlášce soudem uznán někdo dědicem po právu a jím budou splněny povinnosti, odevzdává se mu dědictví a projednání se skončí. Vydání odevzdací y je závěrečným aktem pozůstalostního řízení, takže po odevzdání pozůstalosti už nemůže pozůstalostní soud v nesporném řízení nijak zasahovat do uspořádání majetkových poměrů. Odevzdací má charakter jak deklarativní tak k

o

nstitutivní. Je v ní deklarováno, že v ní uvedený delát odkázal svůj a jaký dědický titul a současně utvořen nový od dosavadního odlišný právní vztah spočívající v tom, že pozůstalost přechází do právní držby dědice a stává se jejím vlastníkem podle § 179

zákona č. 208/1854 ř.z. (Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému, autoři Rouček, Sedláček, díl III, Praha 1936, str. 561 – dále jen Komentář). Podle tohoto zákona, nalezne-li se po odevzdání pozůstalostní jmění dříve neznámé, bude též o něm dodatečně provedena potřebná úřední jednání a zejména učiněna opatření k napravení nebo zajištění zákonných poplatků.

Přitom není třeba nové dědické přihlášky a odevzdání.

Platná judikatura k tomuto ustanovení uvedla, že jmění vyskytnuvší se po odevzdání pozůstalosti není ležící pozůstalost, nýbrž patří již dědicům, jímž byla pozůstalost odevzdána (23.3.1920, Rv I 109/20 sv 458, str. 389 publikace Nesporné řízení, 2. vydání, Ant. Hartmann, Praha 1931).

Obsahem přílohového spisu Okresního soudu v S, sp. zn. je prokázáno, že dědici po zemřelém A. B. dne 31.5.1941 (synové S. B., J. B., Z. B. a A. B.) mezi sebou uzavřeli dědickou dohodu, která byla schválena (čl. 49) a dědicům by

l

a dne 26.11.1941 vydána odevzdací , kterou bylo dědictví skončeno. Proto movité věci, které byly nalezeny po odevzdání pozůstalosti a které jsou předmětem tohoto řízení, jsou jměním nepatřící do ležící pozůstalosti, jak bylo shora vysvětleno. Dědic

i

, resp. jejich právní nástupci, se však mohou domáhat pouze dodatečného projednání dědictví, což také žalobci učinili. O tom, zda ten který předmět patří či nepatří do pozůstalostního majetku, musí proto rozhodnout sám pozůstalostní soud na základě svého

v

lastního šetření (Komentář díl III, str. 496). O obdobném postupu se zmiňuje citované publikace Nesporné řízení na str. 86, která uvádí “není žádné příčiny nutiti nesporného soudce, aby jde-li o otázky skutkové, odkázal je na pořad práva”.

Odvolací soud

proto s ohledem na shora uvedené důvody postupoval podle , napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, aniž se již zabýval dalšími odvolacími námitkami.

Právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ani odvolacím soudem nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobci úspěšní nebyli ( ) a žalovaná tyto náklady nepožadovala, resp. ji náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.

P o u č e n í:

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné a lze je podat ve dvojím vyhotovení ve lhůtě 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku u Okresního soudu v S k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.

V HK dne 18. prosince 2003

Předsedkyně senátu