Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
7E42B25810A37AD5C1257A920066CC46.html
HTML · 17 KB
No categories available
22Co 249/2003
Legal thesis
22Co249/2003
Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. J. a soudců JUDr. P. J. a V. K. ve věci žalobců
a) S. B.
b) MUDr. Z.B.
,
c) A.B.
,
d) J. B.,
e) B.B.,
všech zastoupených Mgr. J. Č. advokátem se sídlem v H. H., proti žalované
Č.r. – M. f
.se sídlem v P. 1, L. čp. 15, o určení ležící pozůstalosti, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v S ze dne 11. března 2003, č.j. 5C 270/2001 -56, t a k t o :
I. Rozsudek okresního soudu se
m ě n í
tak, že žaloba o určení, že cennosti uvedené v žalobním petitu tvořily ke dni podání návrhu na dodatečné projednání dědictví, tedy k 21.8.2000, a dodnes tvoří ležící pozůstalost po A. B., zemřelém dne 31.5.1941, se
z a m í t á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani odvolacím soudem.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že cennosti popsané v bodě I napadeného rozsudku tvořily ke dni podání návrhu na dodatečné projednání dědictví, tedy k 21.8.2000 a dodnes tvoří ležící pozůstalost po A. B., zemřelém dne 31.5.1941 (I) a rozhodl, že žalovaný je povinen nahra
d
it žalobcům do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce náklady řízení ve výši 33.205,60 Kč (II).
V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobci podali žalobu na základě usnesení Okresního soudu v S ze dne 19.2.2001, č.j. D 778/2000 -63, kterým jim bylo uloženo, aby ve lhůtě 2 měsíců podali u Okresního soudu v S návrh na určení, že věci uvedené ve výroku I napadeného rozsudku tvořily ke dni podání návrhu na dodatečné projednání dědictví tj. ke dni 21.8.2000 a dodnes tvoří leží
c
í pozůstalost po A. B., zemřelém dne 31.5.1941. Okresní soud se odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ve věci 4Cdo 237/94, který řešil otázku, jakým režimem se spravovala ležící pozůstalost v době smrti zůstavitele do jejího odevzdání. Dá
l
e dospěl k závěru, že žalovaná je s ohledem na ustanovení § 4 zákona č. 2/1969 Sb. ve věci pasivně legitimována, a že žalobci mají naléhavý právní zájem na určení, že pozůstalost po A. B. je dosud ležící pozůstalostí, neboť není sporu o tom, ž
e
movité věci, o něž se jedná, nebyly nikdy v dědickém řízení projednány a nedošlo k jejich odevzdání a přijetí dědictví. Z těchto důvodů žalobě vyhověl.
Žalovaná v odvolání namítala, že ve sporu není pasivně legitimována, neboť není příslušná k hospodaření s majetkem, který je předmětem tohoto sporu ve smyslu § 9 zákona č. 219/2000 Sb. , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, a rovněž pasivní legitimaci nelze dovodit z ustanovení zákona č. 2/1969 Sb. Příslušným hospodařit s tí
m
to majetkem byla S.B.Č, která má právního nástupce a od ministerstva financí je zcela odlišným subjektem. Dále namítala, že se nevypořádal s námitkou promlčení. Celá věc podle právního názoru žalované měla být řešena podle zákona č.
87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích, a proto ji podle zásady “lex specialis derogat generali” nelze řešit podle obecných předpisů. Navrhla změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání podala oprávněná osoba (§ 201 o.s.ř. ) a včas (§ 204 odst. 1 věta první o.s.ř. ) přezkoumal napadený rozsudek. Učinil tak nejen z pohledu odvolacího důvodu žalovanou uplatněného (nesprávné právní posouzení věci podle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. ), ale i s přihlédn
u
tím k dalším přípustným odvolacím důvodům (§ 205 odst. 2 o.s.ř. , § 212a odst. 1 o.s.ř. ). Dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
Odvolací soud nesdílí právní názor okresního soudu spočívající v tom, že žalobci mají naléhavý právní zájem na určení, že pozůstalost po zemřelém A. B. je dosud ležící pozůstalostí.
Při dědění se užije práva platného v den smrti zůstavitele (§ 859 odst. 1 věta před středníkem obč. zák., neboť zemřelý A. B. nezanechal závěť). Protože A. B. zemřel dne 31.5.1941, je třeba věc posuzovat podle obecného občanského zákoníku z roku 1811 (o.z.o.) platného do 31.12.1950 a podle zákona č. 208 ř. z., o soudních řízeních v nesporných věcech právních, resp. podle zákona č. 100/1931 Sb. o základních ustanoveníc
h
soudního řízení nesporného.
Odevzdání dědictví je řešeno ustanovením § 819 o.z.o., podle kterého, jakmile bude v podané dědické přihlášce soudem uznán někdo dědicem po právu a jím budou splněny povinnosti, odevzdává se mu dědictví a projednání se skončí. Vydání odevzdací listin y je závěrečným aktem pozůstalostního řízení, takže po odevzdání pozůstalosti už nemůže pozůstalostní soud v nesporném řízení nijak zasahovat do uspořádání majetkových poměrů. Odevzdací listin listina má charakter jak deklarativní tak k
o
nstitutivní. Je v ní deklarováno, že v ní uvedený delát odkázal svůj a jaký dědický titul a současně utvořen nový od dosavadního odlišný právní vztah spočívající v tom, že pozůstalost přechází do právní držby dědice a stává se jejím vlastníkem podle § 179
zákona č. 208/1854 ř.z. (Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému, autoři Rouček, Sedláček, díl III, Praha 1936, str. 561 – dále jen Komentář). Podle tohoto zákona, nalezne-li se po odevzdání pozůstalostní jmění dříve neznámé, bude též o něm dodatečně provedena potřebná úřední jednání a zejména učiněna opatření k napravení nebo zajištění zákonných poplatků.
Přitom není třeba nové dědické přihlášky a odevzdání.
Platná judikatura k tomuto ustanovení uvedla, že jmění vyskytnuvší se po odevzdání pozůstalosti není ležící pozůstalost, nýbrž patří již dědicům, jímž byla pozůstalost odevzdána (23.3.1920, Rv I 109/20 sv 458, str. 389 publikace Nesporné řízení, 2. vydání, Ant. Hartmann, Praha 1931).
Obsahem přílohového spisu Okresního soudu v S, sp. zn. D 778/2000 je prokázáno, že dědici po zemřelém A. B. dne 31.5.1941 (synové S. B., J. B., Z. B. a A. B.) mezi sebou uzavřeli dědickou dohodu, která byla schválena (čl. 49) a dědicům by
l
a dne 26.11.1941 vydána odevzdací listin listina , kterou bylo dědictví skončeno. Proto movité věci, které byly nalezeny po odevzdání pozůstalosti a které jsou předmětem tohoto řízení, jsou jměním nepatřící do ležící pozůstalosti, jak bylo shora vysvětleno. Dědic
i
, resp. jejich právní nástupci, se však mohou domáhat pouze dodatečného projednání dědictví, což také žalobci učinili. O tom, zda ten který předmět patří či nepatří do pozůstalostního majetku, musí proto rozhodnout sám pozůstalostní soud na základě svého
v
lastního šetření (Komentář díl III, str. 496). O obdobném postupu se zmiňuje citované publikace Nesporné řízení na str. 86, která uvádí “není žádné příčiny nutiti nesporného soudce, aby jde-li o otázky skutkové, odkázal je na pořad práva”.
Odvolací soud
proto s ohledem na shora uvedené důvody postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. , napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, aniž se již zabýval dalšími odvolacími námitkami.
Právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ani odvolacím soudem nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobci úspěšní nebyli (§ 142 odst. 1 o.s.ř. ) a žalovaná tyto náklady nepožadovala, resp. ji náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.
P o u č e n í:
Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné a lze je podat ve dvojím vyhotovení ve lhůtě 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku u Okresního soudu v S k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.
V HK dne 18. prosince 2003
Předsedkyně senátu