Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22Ca 466/2002

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-49

Č ESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostrav

ě rozhodl ve věci žalobkyně

R. W.,

bytem 948 M. P., A., G., 30329 USA, zastoupené JUDr. V.J., advokátem se sídlem v P. 1, proti žalovanému

K.

Ú. M.k.

se sídlem v O.,

o žalob

ě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného o vydání osvědč

ení o státním ob

č

anství

Č

eské republiky,

t a k t o :

I. Rozhodnutí K.

Ú. M.k. ze dne 27.9.2002 č

.j. PVV/2000/02/OSO/10 se pro vady

řízení

z r u š u j e

a v

ěc se

v r a c í

žalovanému k dalšímu

řízení.

II. Žalovaný je

p o v i n e n

zaplatit žalobkyni na náhrad

ě nákladů řízení 4.800,- Kč

do t

ří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. V. J., advokáta se sídlem v P.

.

O d ů v o d n ě n í : .

Žalovaný rozhodnutím ze dne 27.9.2002

č

.j. PVV/2000/02/OSO/10 zamítl odvolání žalobkyn

ě a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města O. ze dne 25.7.2002 č

.j. Vnit

ř./7234/1999/Ma, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o vydání osvědč

ení o státním ob- čanství

Č

R podle § 20 a § 24 zákona

č

. , o nabývání a pozbývání státního ob

č

anství

Č

eské republiky, ve zn

ění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č

. “). Žalovaný ze zjišt

ění, že žalobkyně dne 2.7.1938 uzavřela jako č

eskoslovenská státní ob

-

č

anka s

ňatek s B. W., který podle fotokopie matrič

ního zápisu z oddací matriky Ú

řadu městské č

ásti P. 1 m

ěl v době uzavření sňatku domovskou příslušnost v Berlíně a kterému byl podle poznámky ve sloupci č

. 13 uvedeného matri

č

ního zápisu ud

ělen Magistrátem hlavního města P. dispens od předložení vysvědč

ení o

ůsobilosti ke sňatku, dovodil, že B. W. nebyl v době uzavření sňatku č

esko- slovenským státním ob

č

anem. Na základ

ě těchto zjištění žalovaný dospěl k závěru, že sňatkem s Bedřichem Wasserem jakožto cizím státním příslušníkem žalobkyně pozbyla č

eskoslovenské státní ob

č

anství podle § 19 vyst

ěhovaleckého patentu ze dne 24.3.1832, č

. 2557 Sb. z. s. Uvedené ustanovení bylo podle žalovaného aplikováno ve všech p

řípadech sňatku č

eskoslovenské ob

-

ča

nky s cizím státním p

říslušníkem nebo bezdomovcem a č

eskoslovenská státní ob

č

anka tímto s

ňatkem automaticky pozbyla č

esko- slovenské státní ob

č

anství, a to bez ohledu na to, zda nabyla státní ob

č

anství manžela nebo ne. V dob

ě, kdy žalobkyně pozbyla č

e- skoslovenské státní ob

č

anství, byl podle názoru žalovaného vyst

ěhovalecký patent platnou souč

ástí

č

eskoslovenského právního

řádu a správní orgán není v žádném případě oprávněn posuzovat jeho soulad č

i nesoulad s ústavní u

Č

eskoslovenské republiky z roku 1920. Žalovaný uzav

řel, že v důsledku pozbytí č

eskoslovenského státního ob

č

anství dne 2.7.1938 uzav

řením sňatku s cizincem se žalobkyně nestala ke dni 1.1.1993 státní obč

ankou

Č

eské republiky podle § 1 odst. 1 zákona

č

. a do dnešního dne státní ob

č

anství

Č

R nenabyla žádným ze

ůsobů, které stanoví právní úprava o nabývání a pozbývání státního obč

anství

Č

eské republiky; nelze jí proto osv

ědč

ení o státním ob

č

anství

Č

R vydat.

Žalobou podanou u soudu dne 17.10.2002 se žalobkyn

ě domáhala zrušení uvedeného rozhodnutí žalovaného s odůvodněním, že se narodila jako č

eskoslovenská státní ob

č

anka a má za to, že toto své ob

č

anství nikdy neztratila. Nemohlo se tak stát ani v souvislosti s jejím s

ňatkem v roce 1938 a nestalo se tak ani později. Žalobkyně má především za to, že v době uzavření jejího sňatku nebyl vystěhovalecký patent vydaný Františkem I. úč

innou právní normou, která by upravovala právní vztahy ob

č

an

ů Č

eskoslovenské republiky, a proto jej nebylo možno na její p

řípad aplikovat. Ustanovení § 19 vystěhovaleckého patentu, podle něhož „ženské, kteréž zemského měšťanství požívají, a kteréž za cizozemce se provdají, an stav manželův následují, ztratí tím vlastnost rakouských poddaných“, je podle žalobkyně v rozporu s chápáním rovného postavení a rovnosti práv a svobod mezi muži a ženami v demokratické společ

nosti.

Č

lánek IX. zákona

č

. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje ústavní

Č

eskoslovenské republiky (dále jen „ústavní

Č

SR“), stanovil, že v den stanovený v prvním odstavci

č

lánku VIII., tj. dne 6.3.1920, pozbývají platnosti všechna ustanovení, která odporují této ústavní listin

ě a republikánské formě státu. Podle žalobkyně lze tedy dovodit, že citované ustanovení vystěhovaleckého patentu pozbylo uvedeným dnem platnosti pro rozpor s ustanovením ústavní y Č

SR, které uvádí, že výsady pohlaví, rod

ů a povolání se neuznávají. ústavní y Č

SR stanovil, že podmínky pozbývání státního ob

č

anství ur

č

uje pouze zákon. Vyst

ěhovalecký patent však „v žádném

p

řípadě za zákon ve smyslu zákona č

. 121/1920 Sb. považovat nelze“, nebo

ť jeho vydání i samotný obsah podle názoru žalobkyně odporoval nejen republikánské formě státu, ale i demokratickému zřízení nově vzniklé republiky. Nepřípustnost takového ustanovení právního předpisu nebo výkladu příslušného orgánu stanovila ve svém ustanovení č

lánku 1 i Úmluva o státním ob

č

anství vdaných žen vyhlášená ve Sbírce zákon

ů pod č

. 72/1962 Sb. Krom

ě toho se žalobkyně v žádném případě nemůže ztotožnit s výkladem ustanovení § 19 vystěhovaleckého patentu, který žalovaný provedl. Z citovaného ustanovení podle žalobkyně naprosto nevyplývá, že by ženy pozbývaly státního obč

anství, resp. tehdy „zemského m

ěšťanství“, sňatkem s cizozemcem v každém případě a bez ohledu na to, zda nabyly státní obč

anství svého manžela. Z uvedeného ustanovení je naopak t

řeba dovodit, že ke ztrátě státního obč

anství docházelo pouze v p

řípadě, kdy manželka sňatkem nabyla státní obč

anství svého manžela. Taková situace však u žalobkyn

ě nenastala. Žalovaný se podle žalobkyně zcela nedostateč

n

ě vypořádal s otázkou státního obč

anství B.

W., když to, že nebyl č

eskoslovenským státním ob

č

anem, dovozuje pouze z jediného dokumentu - oddacího listu. Žalovaný tak podle žalobkyn

ě porušil ustanovení § 32 zákona č

. , o správním

řízení, ve znění pozdějších předpisů ( ), podle něhož správní orgán je povinen zjistit přesně a úplně skuteč

ný stav v

ěci a za tímto úč

elem si opat

řit potřebné podklady pro rozhodnutí. Žalovaný dále vydal napadené rozhodnutí v rozporu s ustanoveními a , jelikož nevycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci a neopatřil si pro své rozhodnutí veškeré potřebné podklady, které jsou nezbytné pro správné a spravedlivé rozhodnutí ve věci.

Žalovaný ve svém vyjád

ření k podané žalobě navrhl její zamítnutí z důvodů uvedených v napadeném rozhodnutí a dodal, že správní orgány obou stupňů zjistily přesně a úplně skuteč

ný stav v

ěci a za tímto úč

elem si opat

řily potřebné podklady pro rozhodnutí, jejichž rozsah a způsob zjišťování urč

ily; rozhodnutí správních orgán

ů tak vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci.

Krajský soud v Ostrav

ě jako soud věcně a místně příslušný (§ 7 odst. 1 a 2, § 130 odst. 1 zákona č

. , soudní

řád správní - dále jen „ “) po zjištění, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení ve spojení s ustanovením věty druhé , přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného vč

etn

ě řízení jemu předcházejícího ve smyslu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Podle § 1 odst. 1 zákona

č

. fyzické osoby, které ke dni 31.prosince 1992 byly státními ob

č

any

Č

eské republiky a zárove

ň státními obč

any

Č

eské a Slovenské Federativní republiky, jsou od 1.ledna 1993 státními ob

č

any

Č

eské republiky.

Podle odst. 2 citovaného ustanovení p

ři posuzování, zda je fyzická osoba státním obč

anem

Č

eské republiky, pop

řípadě do 31.prosince 1992 byla státním obč

anem

Č

eské a Slovenské Federativní republiky, se postupuje podle p

ředpisů platných v době, kdy mělo dojít k nabytí nebo pozbytí státního obč

anství této osoby.

S ohledem na citované ustanovení § 1 zákona

č

. je pro posouzení, zda žalobkyn

ě je od 1.1.1993 státní obč

ankou

Č

eské republiky, významné, zda žalobkyn

ě, která nabyla č

eskoslovenské státní ob

č

anství narozením dne 30.3.1919 ve smyslu ustanovení § 28 obecného zákoníku ob

č

anského vyhlášeného císa

řským patentem ze dne 1.6.1811, č

. 946 Sb. z.s. (dále též „o.z.o.“), nabyté

č

eskoslovenské státní ob

č

anství nepozbyla s

ňatkem s B. W. dne 2.7.1938.

Základní ustanovení o nabývání a pozbývání

č

eskoslovenského státního ob

č

anství obsahoval až do 30.9.1949 (srov. § 10 odst. 1 a § 12 zákona

č

. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání

č

eskoslovenského státního ob

č

anství) obecný zákoník ob

č

anský (§ 28 až § 32 o.z.o.), který se stal sou

č

ástí

č

eskoslovenského právního

řádu recepcí provedenou zákonem č

. 11/1918 Sb. z. a n., o z

řízení samostatného státu č

eskoslovenského, jenž v ustanovení

č

l. 2 stanovil, že veškeré dosavadní zemské a

říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti. Slovům v citovaném ustanovení o tom, že dosavadní zákony a nařízení zůstávají v platnosti „prozatím“, je přitom třeba rozumět tak, že zákonodárce měl již na mysli jejich nutnou změnu, a to zejména proto, že jejich autentický text nebyl ve všech případech č

eskoslovenský, nýbrž n

ěmecký nebo maďarský, a také proto, že vzhledem k obsahové duplicitě právního řádu (k rozdílnosti mezi právem platným na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a právem platným na ostatním území Č

eskoslovenské republiky) byla vnímána pot

řeba unifikace

[

srov. Prof. Dr. František Rou

č

ek a Prof. Dr. Jaromír Sedlá

č

ek: Komentá

ř k Č

esko- slovenskému obecnému zákoníku ob

č

anskému a ob

č

anské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (dále jen “Komentá

ř k o.z.o.“), Praha 1935, díl I., str. 28

]

.

Co se tý

č

e pozbývání

č

eskoslovenského státního ob

č

anství, § 32 o.z.o. stanovil, že o ztrát

ě státního obč

anství vyst

ěhováním nebo provdáním státní obč

anky za cizozemce ustanovuje se v zákonech vyst

ěhovaleckých. Tímto vystěhovaleckým zákonem, který byl na základě č

l. 2 zákona

č

. 11/1918 Sb. z. a n. rovn

ěž inkorporován do č

eskoslovenského právního

řádu a který byl jeho souč

ástí až do nabytí ú

č

innosti zákona

č

. 194/1949 Sb., byl vyst

ěhovalecký patent ze dne 24.3.1832, č

. 2557 Sb. z. s. (dále jen „vy-

st

ěhovalecký patent“). Ustanovení § 19 vystěhovaleckého patentu stanovilo, že ženy, které mají státní obč

anství a které se provdají za cizince, pozbývají tím vlastnosti rakouských poddaných, sledujíce stav svého muže (

č

eský p

řeklad původního německého textu viz Komentář k o.z.o., díl. I., str. 298). Sňatkem s cizincem tedy č

eskoslovenská státní ob

č

anka pozbyla svého státního ob

č

anství, p

ři-

č

emž tento ú

č

inek nastával v každém p

řípadě; nebylo ani možné, aby si žena, která se provdala za cizince, podržela č

eskoslovenské státní ob

č

anství výhradou (srov. dekret dvorské kancelá

ře ze dne 10.6.1835, č

. 31 Sb. z.s.). Cizí státní ob

č

anství z

ůstalo takto provdané ženě, i když ovdověla nebo když její manželství bylo rozvedeno nebo rozlouč

eno; toliko, bylo-li manželství prohlášeno za neplatné, stala se taková žena op

ět č

eskoslovenskou státní ob

č

ankou (srov. Slovník ve

řejného práva č

eskoslovenského, Brno 1932, svazek II., str. 989 - 990 a Komentá

ř k o.z.o., díl I., str. 300).

Cizincem ve smyslu ust. § 19 vyst

ěhovaleckého patentu bylo třeba rozumět státního obč

ana cizího státu; s

ňatkem s manželem bez vlasti (apatridou) č

eskoslovenská státní ob

č

anka svého státního ob

č

anství nepozbývala (srov. Komentá

ř k o.z.o., díl I., str. 489). Stavem svého muže - cizince, který žena provdáním se za něj následovala ve smyslu § 19 vystěhovaleckého patentu, mohl být jedině stav vyplývající z jeho příslušnosti k urč

itému cizímu státu (z jeho státního ob

č

anství), nikoli však stav jeho bezdomovectví, p

ři němž nebylo žádného rozumného důvodu k tomu, aby č

eskoslovenská státní ob

č

anka byla zbavována práv a povinností vyplývajících z její dosavadní státní p

říslušnosti. Takový důvod naopak byl dán v případě uzavření sňatku s cizím státním obč

anem, nebo

ť sňatkem s ním zpravidla žena nabyla státního obč

anství jeho státu; právní úpravou, která s provdáním ženy za ob

č

ana cizího státu spojovala zánik jejího dosavadního státního ob

č

anství, bylo p

ředcházeno nežádoucímu bipolitismu (dvojímu státnímu obč

anství).

Ustanovení § 19 vyst

ěhovaleckého patentu svým obsahem navazovalo na ustanovení § 92 o.z.o. a bylo jeho normativním promítnutím do právní úpravy nabývání a pozbývání státního obč

anství. Z posléze uvedeného ustanovení totiž mimo jiné vyplývalo, že manželka, která požívá práv stavu svého muže (jehož ustanovení § 91 o.z.o. prohlašovalo za hlavu rodiny), je povinna následovat jej do jeho bydlišt

ě. Stylizace obecného zákoníku obč

anského v dob

ě jeho vzniku vycházela z předpokladu, že žena je do jisté míry více zákonem chráněna než muž, ale že má méně práv zejména ve veřejném právu. Toto doznalo změny ustanovením ústavní y Č

SR, které v rámci negativního vymezení zásady rovnosti ob

č

an

ů v právech mimo jiné stanovilo, že výsady pohlaví se neuznávají (pozitivní vymezení zásady rovnosti obsahovalo ustanovení ústavní y Č

SR, které ur

č

ovalo, že všichni státní ob

č

ané Republiky

č

eskoslovenské jsou si p

řed zákonem plně rovni a požívají stejných práv obč

anských a politických nehledíc k tomu, jaké jsou rasy, jazyka nebo náboženství). Na základ

ě toho se od úč

innosti ústavní y

Č

SR pojem „hlava“ rodiny vnímal jen jako výraz pro souhrn povinností a „stav“ manžel

ův nebyl nadále pokládán za nic jiného než za označ

ení životní míry (srov. Komentá

ř k o.z.o., díl I., str. 488). Ústavně zakotvená zásada rovnosti obč

an

ů v právech se v době první Č

eskoslovenské republiky promítla i v soudní judikatu

ře v oblasti rodinného práva, která např. dospěla k závěru, že manželka je podřízena manželu jen potud, že je povinna dbát jeho vůle v okruhu domácího řádu, jinak však platí mezi nimi úplná rovnost (srov. rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu Č

SR ze dne 23.2.1928 sp.zn. publikované ve Vážného Sbírce rozhodnutí nejvyššího soudu

Č

eskoslovenské republiky pod

č

. 7803).

Ani tento posun ve výkladu ustanovení obecného zákoníku ob

č

anského upravujících postavení muže a ženy v manželství však nevedl k tomu, že by zvláštní postavení muže v rodinném právu, vyplývající zejména z ust. a o.z.o., bylo dobovou teorií a praxí pokládáno za stojící v rozporu s ústavní u

Č

SR nebo že by se v ní dokonce uplatnil názor, že uvedená ustanovení, potažmo ustanovení § 19 vyst

ěhovaleckého patentu, které bylo jejich důsledkem v oblasti právní úpravy pozbývání státního obč

anství, byla ustanovením

č

lánek IX. zákona

č

. 121/1920 Sb., na základ

ě ustanovení ústavní y Č

SR derogována. Nauka tehdy platného ústavního práva naopak tuto zvláštní úpravu postavení muže v manželství pokládala - stejn

ě jako brannou povinnost pouze pro muže, zvláštní ochranu ženy v trestním právu apod. - za výjimku ze zásady rovnosti odůvodněnou přirozenými rozdíly mezi obč

any (srov. Slovník ve

řejného práva Č

eskoslovenského, svazek II., str. 968).

Tomu, že ústavodárný sbor p

řijetím ústavní y Č

SR na derogaci ustanovení § 19 vyst

ěhovaleckého patentu nepomýšlel a že je ani zřejmě neshledával protiústavním, nasvědč

uje okolnost, že dne 9.4.1920, tedy krátce po p

řijetí ústavní y Č

SR (29.2.1920), schválil ústavní zákon

č

. 236/1920 Sb., kterým doplnil a zm

ěnil dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního obč

anství a práva domovského v Republice

č

eskoslovenské a do jehož ustanovení § 16 zakotvil zásadu (v principu - co do nerovného postavení mezi mužem a ženou - obsaženou i v ustanovení § 19 vyst

ěhovaleckého patentu), že při nabývání a pozbývání státního obč

anství podle tohoto ústavního zákona manželky následují své muže. O ústavnosti této zásady uplat

ňované při nabývání a pozbývání č

eskoslovenského státního ob

č

anství nem

ěl pochybnosti ani tehdejší Nejvyšší správní soud, který ve své judikatuře např. dospěl k závěru, že žena provdaná, jejíž manželství nebylo soudně rozlouč

eno, ani za neplatné prohlášeno, nem

ůže samostatně nabýt státního obč

anství, nýbrž sleduje, vyjma p

řípad § 1 č

. 4 a § 15 ústavního zákona

č

. 236/1920 Sb. z. a n., v tom sm

ěru svého manžela (srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího správního soudu uveřejněné v Bohuslavově sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č

. 2599/23).

Z uvedeného vyplývá, že žalobní námitka, že vyst

ěhovalecký patent neměl být pro svůj rozpor s ústavní u Č

SR na posouzení d

ůsledků sňatku žalobkyně v roce 1938 pro její státní obč

anství aplikován, není d

ůvodná. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani ustanovení č

l. I. Úmluvy o státním ob

č

anství vdaných žen sjednané v New Yorku dne 20.2.1957 a publikované vyhláškou ministra zahrani

č

ních v

ěcí č

. 72/1962 Sb., na které žalobkyn

ě rovněž poukazovala a podle něhož každý smluvní stát souhlasí s tím, že ani uzavření ani rozvedení manželství mezi jeho příslušníkem a cizincem, ani změna státního obč

anství manžela b

ěhem manželství nemohou samy o sobě mít vliv na státní obč

anství ženy, nebo

ť tato mezinárodní úmluva nabyla pro tehdejší Č

eskoslovensko platnosti až dne 4.7.1962, a proto na posouzení dopadu s

ňatku žalobkyně s B. W. dne 2.7.1938 na její státní obč

anství nemohla mít žádný vliv.

Další žalobní námitky sm

ěřující proti napadenému rozhodnutí žalovaného jsou však opodstatněné.

Pro posouzení otázky, zda žalobkyn

ě sňatkem s B. W. pozbyla č

eskoslovenské státní ob

č

anství, bylo rozhodující zjišt

ění, zda byl B. W. č

eskoslovenským státním ob

č

anem nebo zda m

ěl státní obč

anství cizího státu (pop

řípadě zda byl osobou bez státní příslušnosti - apatridou). Podkladem pro skutkový závěr, že B. W. byl v době uzavření sňatku se žalobkyní cizím státním příslušníkem (že nebyl č

eskoslovenským státním ob

č

anem), byl žalovanému zápis Magistrátu hlavního m

ěsta Prahy v matrice manželství, sv. 78, str. 194, roč

. 1938,

čř. 987, z něhož vyplývá, že B. W. měl v den sňatku domovskou příslušnost v Berlíně a že Magistrát hlavního města Prahy mu jakožto ženichu udělil dispens od předložení vysvědč

ení o

ůsobilosti ke sňatku. Tento podklad je však pro závěr o cizím státním obč

anství B.

W. nedostateč

ný, nebo

ť okolnost, že jmenovaný měl v době uzavření sňatku se žalobkyní domovskou příslušnost k městu nacházejícímu se mimo území Č

eskoslovenské republiky (p

řestože bydliště měl podle zápisu v matrice - stejně jako jeho rodič

e W. W. a D. B. - v Praze II.,

č

. 2054) a že mu byl ud

ělen dispens od předložení vysvědč

ení o

ůsobilosti ke sňatku (že mu předložení tohoto vysvědč

ení bylo prominuto), cizí státní ob

č

anství B.

W. bez dalšího neprokazuje a existenci jeho č

esko- slovenského státního ob

č

anství nevylu

č

uje.

Za ú

č

elem co nejúpln

ějšího zjištění skuteč

ného stavu v

ěci si měl správní orgán především vyžádat od žalobkyně její podrobné skutkové vyjádření k osobě jejího manžela B. W., zejména k jeho životě a působení v Č

eskoslovensku i v zahrani

č

í p

řed uzavřením sňatku se žalobkyní dne 2.7.1938 a po tomto sňatku, k jeho rodinným poměrům vč

etn

ě jmen a adres jeho případných žijících potomků č

i jiných blízkých p

říbuzných nebo známých, jakož i ke všem dalším okolnostem, z nichž by bylo lze usuzovat na státní obč

anství B.

W., popřípadě ze kterých by vyplynula možnost provedení dalších důkazů k této otázce. Správní orgán se měl rovněž pokusit zajistit k důkazu spis č

.j. IV S 852/38, který byl podle matri

č

ního zápisu Magistrátu hlavního m

ěsta Prahy týkajícího se sňatku žalobkyně s B.W. veden o listinách, jimiž byly zrušeny vzešlé překážky uzavření jejich manželství. Z obsahu tohoto spisu by mohlo být zjištěno, z jakého důvodu byl B. W. udělen dispens od předložení vysvědč

ení o

ůsobilosti ke sňatku. V tomto správním spise by také mělo být obsaženo povolení ke sňatku dané žalobkyni jako tehdy nezletilé nevěstě Okresním soudem v Moravské Ostravě dne 28.4.1938, v němž by se mohly nacházet i údaje týkající se státního obč

anství B.

W.. Správní orgán se měl rovněž pokusit opatřit si uvedené povolení Okresního soudu v Moravské Ostravě spolu s případnými dalšími spisovými materiály vyžádáním soudního spisu č

i jeho archivované

č

ásti od Okresního soudu v Ostrav

ě, popřípadě jeho vyhledáním v příslušném státním archívu.

Pokud žalovaný správní orgán uvedeným

ůsobem v řízení nepostupoval, nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení zjistit přesně a úplně skuteč

ný stav v

ěci a za tím úč

elem si opat

řit potřebné podklady pro rozhodnutí, přič

emž není vázán jen návrhy ú

č

astník

ů řízení, a porušil též ustanovení stanovící, že rozhodnutí musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci.

Protože v posuzovaném p

řípadě v řízení došlo - jak vyplývá z výše uvedeného - k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, soud napadené rozhodnutí žalovaného podle

věty prvé pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ( ).

Právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku, je v dalším

řízení žalovaný vázán ( ).

V

řízení před soudem vznikly žalobkyni náklady, které spoč

ívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.000,- K

č

, a dále, v souvislosti se zastoupením advokátem, v paušální odm

ěně ve výši 3.500,- Kč

(§ 151 odst. 2 ob

č

anského soudního

řádu za použití , vyhl. č

. ) a ve 4 paušálních náhradách výdaj

ů po 75,- Kč

(§ 13 odst. 3 vyhl.

č

. ), celkem ve výši 4.800,- K

č

. Protože žalobkyn

ě měla ve věci plný úspěch, soud ve smyslu ust. věty prvé žalovanému uložil, aby jí tyto důvodně vynaložené náklady nahradil. Ve smyslu obč

anského soudního

řádu za použití

je žalovaný povinen náhradu náklad

ů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.

P o u

č

e n í :

Proti tomuto rozsudku

lze

do dvou týdn

ů po jeho doruč

ení kasa

č

ní stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu

v Brn

ě

prost

řednictvím Krajského soudu v Ostravě, a to ve třech

vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovoln

ě, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí,

m

ůže

se oprávn

ěný domáhat jeho

soudního výkonu.

V Ostrav ě dne 26.listopadu 2003