Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
44A9585F824AAAD5C1257A920066C9FF.html
HTML · 51.73 KB
No categories available
22Ca 466/2002
Legal thesis
22 Ca 466/2002 -49
Č ESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostrav
ě rozhodl ve věci žalobkyně
R. W.,
bytem 948 M. P., A., G., 30329 USA, zastoupené JUDr. V.J., advokátem se sídlem v P. 1, proti žalovanému
K.
Ú. M.k.
se sídlem v O.,
o žalob
ě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného o vydání osvědč
ení o státním ob
č
anství
Č
eské republiky,
t a k t o :
I. Rozhodnutí K.
Ú. M.k. ze dne 27.9.2002 č
.j. PVV/2000/02/OSO/10 se pro vady
řízení
z r u š u j e
a v
ěc se
v r a c í
žalovanému k dalšímu
řízení.
II. Žalovaný je
p o v i n e n
zaplatit žalobkyni na náhrad
ě nákladů řízení 4.800,- Kč
do t
ří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. V. J., advokáta se sídlem v P.
.
O d ů v o d n ě n í : .
Žalovaný rozhodnutím ze dne 27.9.2002
č
.j. PVV/2000/02/OSO/10 zamítl odvolání žalobkyn
ě a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města O. ze dne 25.7.2002 č
.j. Vnit
ř./7234/1999/Ma, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o vydání osvědč
ení o státním ob- čanství
Č
R podle § 20 a § 24 zákona
č
. 40/1993 Sb. , o nabývání a pozbývání státního ob
č
anství
Č
eské republiky, ve zn
ění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č
. 40/1993 Sb. “). Žalovaný ze zjišt
ění, že žalobkyně dne 2.7.1938 uzavřela jako č
eskoslovenská státní ob
-
č
anka s
ňatek s B. W., který podle fotokopie matrič
ního zápisu z oddací matriky Ú
řadu městské č
ásti P. 1 m
ěl v době uzavření sňatku domovskou příslušnost v Berlíně a kterému byl podle poznámky ve sloupci č
. 13 uvedeného matri
č
ního zápisu ud
ělen Magistrátem hlavního města P. dispens od předložení vysvědč
ení o zp
ůsobilosti ke sňatku, dovodil, že B. W. nebyl v době uzavření sňatku č
esko- slovenským státním ob
č
anem. Na základ
ě těchto zjištění žalovaný dospěl k závěru, že sňatkem s Bedřichem Wasserem jakožto cizím státním příslušníkem žalobkyně pozbyla č
eskoslovenské státní ob
č
anství podle § 19 vyst
ěhovaleckého patentu ze dne 24.3.1832, č
. 2557 Sb. z. s. Uvedené ustanovení bylo podle žalovaného aplikováno ve všech p
řípadech sňatku č
eskoslovenské ob
-
ča
nky s cizím státním p
říslušníkem nebo bezdomovcem a č
eskoslovenská státní ob
č
anka tímto s
ňatkem automaticky pozbyla č
esko- slovenské státní ob
č
anství, a to bez ohledu na to, zda nabyla státní ob
č
anství manžela nebo ne. V dob
ě, kdy žalobkyně pozbyla č
e- skoslovenské státní ob
č
anství, byl podle názoru žalovaného vyst
ěhovalecký patent platnou souč
ástí
č
eskoslovenského právního
řádu a správní orgán není v žádném případě oprávněn posuzovat jeho soulad č
i nesoulad s ústavní listino u
Č
eskoslovenské republiky z roku 1920. Žalovaný uzav
řel, že v důsledku pozbytí č
eskoslovenského státního ob
č
anství dne 2.7.1938 uzav
řením sňatku s cizincem se žalobkyně nestala ke dni 1.1.1993 státní obč
ankou
Č
eské republiky podle § 1 odst. 1 zákona
č
. 40/1993 Sb. a do dnešního dne státní ob
č
anství
Č
R nenabyla žádným ze zp
ůsobů, které stanoví právní úprava o nabývání a pozbývání státního obč
anství
Č
eské republiky; nelze jí proto osv
ědč
ení o státním ob
č
anství
Č
R vydat.
Žalobou podanou u soudu dne 17.10.2002 se žalobkyn
ě domáhala zrušení uvedeného rozhodnutí žalovaného s odůvodněním, že se narodila jako č
eskoslovenská státní ob
č
anka a má za to, že toto své ob
č
anství nikdy neztratila. Nemohlo se tak stát ani v souvislosti s jejím s
ňatkem v roce 1938 a nestalo se tak ani později. Žalobkyně má především za to, že v době uzavření jejího sňatku nebyl vystěhovalecký patent vydaný Františkem I. úč
innou právní normou, která by upravovala právní vztahy ob
č
an
ů Č
eskoslovenské republiky, a proto jej nebylo možno na její p
řípad aplikovat. Ustanovení § 19 vystěhovaleckého patentu, podle něhož „ženské, kteréž zemského měšťanství požívají, a kteréž za cizozemce se provdají, an stav manželův následují, ztratí tím vlastnost rakouských poddaných“, je podle žalobkyně v rozporu s chápáním rovného postavení a rovnosti práv a svobod mezi muži a ženami v demokratické společ
nosti.
Č
lánek IX. zákona
č
. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje ústavní listin listina
Č
eskoslovenské republiky (dále jen „ústavní listin listina
Č
SR“), stanovil, že v den stanovený v prvním odstavci
č
lánku VIII., tj. dne 6.3.1920, pozbývají platnosti všechna ustanovení, která odporují této ústavní listin
ě a republikánské formě státu. Podle žalobkyně lze tedy dovodit, že citované ustanovení vystěhovaleckého patentu pozbylo uvedeným dnem platnosti pro rozpor s ustanovením § 106 ústavní listin y Č
SR, které uvádí, že výsady pohlaví, rod
ů a povolání se neuznávají. § 4 ústavní listin y Č
SR stanovil, že podmínky pozbývání státního ob
č
anství ur
č
uje pouze zákon. Vyst
ěhovalecký patent však „v žádném
p
řípadě za zákon ve smyslu zákona č
. 121/1920 Sb. považovat nelze“, nebo
ť jeho vydání i samotný obsah podle názoru žalobkyně odporoval nejen republikánské formě státu, ale i demokratickému zřízení nově vzniklé republiky. Nepřípustnost takového ustanovení právního předpisu nebo výkladu příslušného orgánu stanovila ve svém ustanovení č
lánku 1 i Úmluva o státním ob
č
anství vdaných žen vyhlášená ve Sbírce zákon
ů pod č
. 72/1962 Sb. Krom
ě toho se žalobkyně v žádném případě nemůže ztotožnit s výkladem ustanovení § 19 vystěhovaleckého patentu, který žalovaný provedl. Z citovaného ustanovení podle žalobkyně naprosto nevyplývá, že by ženy pozbývaly státního obč
anství, resp. tehdy „zemského m
ěšťanství“, sňatkem s cizozemcem v každém případě a bez ohledu na to, zda nabyly státní obč
anství svého manžela. Z uvedeného ustanovení je naopak t
řeba dovodit, že ke ztrátě státního obč
anství docházelo pouze v p
řípadě, kdy manželka sňatkem nabyla státní obč
anství svého manžela. Taková situace však u žalobkyn
ě nenastala. Žalovaný se podle žalobkyně zcela nedostateč
n
ě vypořádal s otázkou státního obč
anství B.
W., když to, že nebyl č
eskoslovenským státním ob
č
anem, dovozuje pouze z jediného dokumentu - oddacího listu. Žalovaný tak podle žalobkyn
ě porušil ustanovení § 32 zákona č
. 71/1967 Sb. , o správním
řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád ), podle něhož správní orgán je povinen zjistit přesně a úplně skuteč
ný stav v
ěci a za tímto úč
elem si opat
řit potřebné podklady pro rozhodnutí. Žalovaný dále vydal napadené rozhodnutí v rozporu s ustanoveními § 3 odst. 4 a § 46 správního řádu , jelikož nevycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci a neopatřil si pro své rozhodnutí veškeré potřebné podklady, které jsou nezbytné pro správné a spravedlivé rozhodnutí ve věci.
Žalovaný ve svém vyjád
ření k podané žalobě navrhl její zamítnutí z důvodů uvedených v napadeném rozhodnutí a dodal, že správní orgány obou stupňů zjistily přesně a úplně skuteč
ný stav v
ěci a za tímto úč
elem si opat
řily potřebné podklady pro rozhodnutí, jejichž rozsah a způsob zjišťování urč
ily; rozhodnutí správních orgán
ů tak vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci.
Krajský soud v Ostrav
ě jako soud věcně a místně příslušný (§ 7 odst. 1 a 2, § 130 odst. 1 zákona č
. 150/2002 Sb. , soudní
řád správní - dále jen „s.ř.s. “) po zjištění, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení § 72 odst. 1 s.ř.s. ve spojení s ustanovením § 130 odst. 1 věty druhé s.ř.s. , přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného vč
etn
ě řízení jemu předcházejícího ve smyslu § 75 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Podle § 1 odst. 1 zákona
č
. 40/1993 Sb. fyzické osoby, které ke dni 31.prosince 1992 byly státními ob
č
any
Č
eské republiky a zárove
ň státními obč
any
Č
eské a Slovenské Federativní republiky, jsou od 1.ledna 1993 státními ob
č
any
Č
eské republiky.
Podle odst. 2 citovaného ustanovení p
ři posuzování, zda je fyzická osoba státním obč
anem
Č
eské republiky, pop
řípadě do 31.prosince 1992 byla státním obč
anem
Č
eské a Slovenské Federativní republiky, se postupuje podle p
ředpisů platných v době, kdy mělo dojít k nabytí nebo pozbytí státního obč
anství této osoby.
S ohledem na citované ustanovení § 1 zákona
č
. 40/1993 Sb. je pro posouzení, zda žalobkyn
ě je od 1.1.1993 státní obč
ankou
Č
eské republiky, významné, zda žalobkyn
ě, která nabyla č
eskoslovenské státní ob
č
anství narozením dne 30.3.1919 ve smyslu ustanovení § 28 obecného zákoníku ob
č
anského vyhlášeného císa
řským patentem ze dne 1.6.1811, č
. 946 Sb. z.s. (dále též „o.z.o.“), nabyté
č
eskoslovenské státní ob
č
anství nepozbyla s
ňatkem s B. W. dne 2.7.1938.
Základní ustanovení o nabývání a pozbývání
č
eskoslovenského státního ob
č
anství obsahoval až do 30.9.1949 (srov. § 10 odst. 1 a § 12 zákona
č
. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání
č
eskoslovenského státního ob
č
anství) obecný zákoník ob
č
anský (§ 28 až § 32 o.z.o.), který se stal sou
č
ástí
č
eskoslovenského právního
řádu recepcí provedenou zákonem č
. 11/1918 Sb. z. a n., o z
řízení samostatného státu č
eskoslovenského, jenž v ustanovení
č
l. 2 stanovil, že veškeré dosavadní zemské a
říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti. Slovům v citovaném ustanovení o tom, že dosavadní zákony a nařízení zůstávají v platnosti „prozatím“, je přitom třeba rozumět tak, že zákonodárce měl již na mysli jejich nutnou změnu, a to zejména proto, že jejich autentický text nebyl ve všech případech č
eskoslovenský, nýbrž n
ěmecký nebo maďarský, a také proto, že vzhledem k obsahové duplicitě právního řádu (k rozdílnosti mezi právem platným na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a právem platným na ostatním území Č
eskoslovenské republiky) byla vnímána pot
řeba unifikace
[
srov. Prof. Dr. František Rou
č
ek a Prof. Dr. Jaromír Sedlá
č
ek: Komentá
ř k Č
esko- slovenskému obecnému zákoníku ob
č
anskému a ob
č
anské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (dále jen “Komentá
ř k o.z.o.“), Praha 1935, díl I., str. 28
]
.
Co se tý
č
e pozbývání
č
eskoslovenského státního ob
č
anství, § 32 o.z.o. stanovil, že o ztrát
ě státního obč
anství vyst
ěhováním nebo provdáním státní obč
anky za cizozemce ustanovuje se v zákonech vyst
ěhovaleckých. Tímto vystěhovaleckým zákonem, který byl na základě č
l. 2 zákona
č
. 11/1918 Sb. z. a n. rovn
ěž inkorporován do č
eskoslovenského právního
řádu a který byl jeho souč
ástí až do nabytí ú
č
innosti zákona
č
. 194/1949 Sb., byl vyst
ěhovalecký patent ze dne 24.3.1832, č
. 2557 Sb. z. s. (dále jen „vy-
st
ěhovalecký patent“). Ustanovení § 19 vystěhovaleckého patentu stanovilo, že ženy, které mají státní obč
anství a které se provdají za cizince, pozbývají tím vlastnosti rakouských poddaných, sledujíce stav svého muže (
č
eský p
řeklad původního německého textu viz Komentář k o.z.o., díl. I., str. 298). Sňatkem s cizincem tedy č
eskoslovenská státní ob
č
anka pozbyla svého státního ob
č
anství, p
ři-
č
emž tento ú
č
inek nastával v každém p
řípadě; nebylo ani možné, aby si žena, která se provdala za cizince, podržela č
eskoslovenské státní ob
č
anství výhradou (srov. dekret dvorské kancelá
ře ze dne 10.6.1835, č
. 31 Sb. z.s.). Cizí státní ob
č
anství z
ůstalo takto provdané ženě, i když ovdověla nebo když její manželství bylo rozvedeno nebo rozlouč
eno; toliko, bylo-li manželství prohlášeno za neplatné, stala se taková žena op
ět č
eskoslovenskou státní ob
č
ankou (srov. Slovník ve
řejného práva č
eskoslovenského, Brno 1932, svazek II., str. 989 - 990 a Komentá
ř k o.z.o., díl I., str. 300).
Cizincem ve smyslu ust. § 19 vyst
ěhovaleckého patentu bylo třeba rozumět státního obč
ana cizího státu; s
ňatkem s manželem bez vlasti (apatridou) č
eskoslovenská státní ob
č
anka svého státního ob
č
anství nepozbývala (srov. Komentá
ř k o.z.o., díl I., str. 489). Stavem svého muže - cizince, který žena provdáním se za něj následovala ve smyslu § 19 vystěhovaleckého patentu, mohl být jedině stav vyplývající z jeho příslušnosti k urč
itému cizímu státu (z jeho státního ob
č
anství), nikoli však stav jeho bezdomovectví, p
ři němž nebylo žádného rozumného důvodu k tomu, aby č
eskoslovenská státní ob
č
anka byla zbavována práv a povinností vyplývajících z její dosavadní státní p
říslušnosti. Takový důvod naopak byl dán v případě uzavření sňatku s cizím státním obč
anem, nebo
ť sňatkem s ním zpravidla žena nabyla státního obč
anství jeho státu; právní úpravou, která s provdáním ženy za ob
č
ana cizího státu spojovala zánik jejího dosavadního státního ob
č
anství, bylo p
ředcházeno nežádoucímu bipolitismu (dvojímu státnímu obč
anství).
Ustanovení § 19 vyst
ěhovaleckého patentu svým obsahem navazovalo na ustanovení § 92 o.z.o. a bylo jeho normativním promítnutím do právní úpravy nabývání a pozbývání státního obč
anství. Z posléze uvedeného ustanovení totiž mimo jiné vyplývalo, že manželka, která požívá práv stavu svého muže (jehož ustanovení § 91 o.z.o. prohlašovalo za hlavu rodiny), je povinna následovat jej do jeho bydlišt
ě. Stylizace obecného zákoníku obč
anského v dob
ě jeho vzniku vycházela z předpokladu, že žena je do jisté míry více zákonem chráněna než muž, ale že má méně práv zejména ve veřejném právu. Toto doznalo změny ustanovením § 106 odst. 1 ústavní listin y Č
SR, které v rámci negativního vymezení zásady rovnosti ob
č
an
ů v právech mimo jiné stanovilo, že výsady pohlaví se neuznávají (pozitivní vymezení zásady rovnosti obsahovalo ustanovení § 128 odst. 1 ústavní listin y Č
SR, které ur
č
ovalo, že všichni státní ob
č
ané Republiky
č
eskoslovenské jsou si p
řed zákonem plně rovni a požívají stejných práv obč
anských a politických nehledíc k tomu, jaké jsou rasy, jazyka nebo náboženství). Na základ
ě toho se od úč
innosti ústavní listin y
Č
SR pojem „hlava“ rodiny vnímal jen jako výraz pro souhrn povinností a „stav“ manžel
ův nebyl nadále pokládán za nic jiného než za označ
ení životní míry (srov. Komentá
ř k o.z.o., díl I., str. 488). Ústavně zakotvená zásada rovnosti obč
an
ů v právech se v době první Č
eskoslovenské republiky promítla i v soudní judikatu
ře v oblasti rodinného práva, která např. dospěla k závěru, že manželka je podřízena manželu jen potud, že je povinna dbát jeho vůle v okruhu domácího řádu, jinak však platí mezi nimi úplná rovnost (srov. rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu Č
SR ze dne 23.2.1928 sp.zn. Rv I 1044/27 publikované ve Vážného Sbírce rozhodnutí nejvyššího soudu
Č
eskoslovenské republiky pod
č
. 7803).
Ani tento posun ve výkladu ustanovení obecného zákoníku ob
č
anského upravujících postavení muže a ženy v manželství však nevedl k tomu, že by zvláštní postavení muže v rodinném právu, vyplývající zejména z ust. § 91 a § 92 o.z.o., bylo dobovou teorií a praxí pokládáno za stojící v rozporu s ústavní listino u
Č
SR nebo že by se v ní dokonce uplatnil názor, že uvedená ustanovení, potažmo ustanovení § 19 vyst
ěhovaleckého patentu, které bylo jejich důsledkem v oblasti právní úpravy pozbývání státního obč
anství, byla ustanovením
č
lánek IX. zákona
č
. 121/1920 Sb., na základ
ě ustanovení § 106 ústavní listin y Č
SR derogována. Nauka tehdy platného ústavního práva naopak tuto zvláštní úpravu postavení muže v manželství pokládala - stejn
ě jako brannou povinnost pouze pro muže, zvláštní ochranu ženy v trestním právu apod. - za výjimku ze zásady rovnosti odůvodněnou přirozenými rozdíly mezi obč
any (srov. Slovník ve
řejného práva Č
eskoslovenského, svazek II., str. 968).
Tomu, že ústavodárný sbor p
řijetím ústavní listin y Č
SR na derogaci ustanovení § 19 vyst
ěhovaleckého patentu nepomýšlel a že je ani zřejmě neshledával protiústavním, nasvědč
uje okolnost, že dne 9.4.1920, tedy krátce po p
řijetí ústavní listin y Č
SR (29.2.1920), schválil ústavní zákon
č
. 236/1920 Sb., kterým doplnil a zm
ěnil dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního obč
anství a práva domovského v Republice
č
eskoslovenské a do jehož ustanovení § 16 zakotvil zásadu (v principu - co do nerovného postavení mezi mužem a ženou - obsaženou i v ustanovení § 19 vyst
ěhovaleckého patentu), že při nabývání a pozbývání státního obč
anství podle tohoto ústavního zákona manželky následují své muže. O ústavnosti této zásady uplat
ňované při nabývání a pozbývání č
eskoslovenského státního ob
č
anství nem
ěl pochybnosti ani tehdejší Nejvyšší správní soud, který ve své judikatuře např. dospěl k závěru, že žena provdaná, jejíž manželství nebylo soudně rozlouč
eno, ani za neplatné prohlášeno, nem
ůže samostatně nabýt státního obč
anství, nýbrž sleduje, vyjma p
řípad § 1 č
. 4 a § 15 ústavního zákona
č
. 236/1920 Sb. z. a n., v tom sm
ěru svého manžela (srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího správního soudu uveřejněné v Bohuslavově sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č
. 2599/23).
Z uvedeného vyplývá, že žalobní námitka, že vyst
ěhovalecký patent neměl být pro svůj rozpor s ústavní listino u Č
SR na posouzení d
ůsledků sňatku žalobkyně v roce 1938 pro její státní obč
anství aplikován, není d
ůvodná. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani ustanovení č
l. I. Úmluvy o státním ob
č
anství vdaných žen sjednané v New Yorku dne 20.2.1957 a publikované vyhláškou ministra zahrani
č
ních v
ěcí č
. 72/1962 Sb., na které žalobkyn
ě rovněž poukazovala a podle něhož každý smluvní stát souhlasí s tím, že ani uzavření ani rozvedení manželství mezi jeho příslušníkem a cizincem, ani změna státního obč
anství manžela b
ěhem manželství nemohou samy o sobě mít vliv na státní obč
anství ženy, nebo
ť tato mezinárodní úmluva nabyla pro tehdejší Č
eskoslovensko platnosti až dne 4.7.1962, a proto na posouzení dopadu s
ňatku žalobkyně s B. W. dne 2.7.1938 na její státní obč
anství nemohla mít žádný vliv.
Další žalobní námitky sm
ěřující proti napadenému rozhodnutí žalovaného jsou však opodstatněné.
Pro posouzení otázky, zda žalobkyn
ě sňatkem s B. W. pozbyla č
eskoslovenské státní ob
č
anství, bylo rozhodující zjišt
ění, zda byl B. W. č
eskoslovenským státním ob
č
anem nebo zda m
ěl státní obč
anství cizího státu (pop
řípadě zda byl osobou bez státní příslušnosti - apatridou). Podkladem pro skutkový závěr, že B. W. byl v době uzavření sňatku se žalobkyní cizím státním příslušníkem (že nebyl č
eskoslovenským státním ob
č
anem), byl žalovanému zápis Magistrátu hlavního m
ěsta Prahy v matrice manželství, sv. 78, str. 194, roč
. 1938,
čř. 987, z něhož vyplývá, že B. W. měl v den sňatku domovskou příslušnost v Berlíně a že Magistrát hlavního města Prahy mu jakožto ženichu udělil dispens od předložení vysvědč
ení o zp
ůsobilosti ke sňatku. Tento podklad je však pro závěr o cizím státním obč
anství B.
W. nedostateč
ný, nebo
ť okolnost, že jmenovaný měl v době uzavření sňatku se žalobkyní domovskou příslušnost k městu nacházejícímu se mimo území Č
eskoslovenské republiky (p
řestože bydliště měl podle zápisu v matrice - stejně jako jeho rodič
e W. W. a D. B. - v Praze II.,
č
. 2054) a že mu byl ud
ělen dispens od předložení vysvědč
ení o zp
ůsobilosti ke sňatku (že mu předložení tohoto vysvědč
ení bylo prominuto), cizí státní ob
č
anství B.
W. bez dalšího neprokazuje a existenci jeho č
esko- slovenského státního ob
č
anství nevylu
č
uje.
Za ú
č
elem co nejúpln
ějšího zjištění skuteč
ného stavu v
ěci si měl správní orgán především vyžádat od žalobkyně její podrobné skutkové vyjádření k osobě jejího manžela B. W., zejména k jeho životě a působení v Č
eskoslovensku i v zahrani
č
í p
řed uzavřením sňatku se žalobkyní dne 2.7.1938 a po tomto sňatku, k jeho rodinným poměrům vč
etn
ě jmen a adres jeho případných žijících potomků č
i jiných blízkých p
říbuzných nebo známých, jakož i ke všem dalším okolnostem, z nichž by bylo lze usuzovat na státní obč
anství B.
W., popřípadě ze kterých by vyplynula možnost provedení dalších důkazů k této otázce. Správní orgán se měl rovněž pokusit zajistit k důkazu spis č
.j. IV S 852/38, který byl podle matri
č
ního zápisu Magistrátu hlavního m
ěsta Prahy týkajícího se sňatku žalobkyně s B.W. veden o listinách, jimiž byly zrušeny vzešlé překážky uzavření jejich manželství. Z obsahu tohoto spisu by mohlo být zjištěno, z jakého důvodu byl B. W. udělen dispens od předložení vysvědč
ení o zp
ůsobilosti ke sňatku. V tomto správním spise by také mělo být obsaženo povolení ke sňatku dané žalobkyni jako tehdy nezletilé nevěstě Okresním soudem v Moravské Ostravě dne 28.4.1938, v němž by se mohly nacházet i údaje týkající se státního obč
anství B.
W.. Správní orgán se měl rovněž pokusit opatřit si uvedené povolení Okresního soudu v Moravské Ostravě spolu s případnými dalšími spisovými materiály vyžádáním soudního spisu č
i jeho archivované
č
ásti od Okresního soudu v Ostrav
ě, popřípadě jeho vyhledáním v příslušném státním archívu.
Pokud žalovaný správní orgán uvedeným zp
ůsobem v řízení nepostupoval, nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 32 odst. 1 správního řádu zjistit přesně a úplně skuteč
ný stav v
ěci a za tím úč
elem si opat
řit potřebné podklady pro rozhodnutí, přič
emž není vázán jen návrhy ú
č
astník
ů řízení, a porušil též ustanovení § 46 správního řádu stanovící, že rozhodnutí musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci.
Protože v posuzovaném p
řípadě v řízení došlo - jak vyplývá z výše uvedeného - k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, soud napadené rozhodnutí žalovaného podle
§ 78 odst. 1 věty prvé s.ř.s. pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s. ).
Právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku, je v dalším
řízení žalovaný vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s. ).
V
řízení před soudem vznikly žalobkyni náklady, které spoč
ívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.000,- K
č
, a dále, v souvislosti se zastoupením advokátem, v paušální odm
ěně ve výši 3.500,- Kč
(§ 151 odst. 2 ob
č
anského soudního
řádu za použití § 64 s.ř.s. , § 11 vyhl. č
. 484/2000 Sb. ) a ve 4 paušálních náhradách výdaj
ů po 75,- Kč
(§ 13 odst. 3 vyhl.
č
. 177/1996 Sb. ), celkem ve výši 4.800,- K
č
. Protože žalobkyn
ě měla ve věci plný úspěch, soud ve smyslu ust. § 60 odst. 1 věty prvé s.ř.s. žalovanému uložil, aby jí tyto důvodně vynaložené náklady nahradil. Ve smyslu § 149 odst. 1 obč
anského soudního
je žalovaný povinen náhradu náklad
ů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.
P o u
č
e n í :
Proti tomuto rozsudku
lze
do dvou týdn
ů po jeho doruč
ení kasa
č
ní stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu
v Brn
ě
prost
řednictvím Krajského soudu v Ostravě, a to ve třech
vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovoln
ě, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí,
m
ůže
se oprávn
ěný domáhat jeho
soudního výkonu.
V Ostrav ě dne 26.listopadu 2003