Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13To 325/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Usnesení KS v HK – pobočky v Pce ze dne 6.11.2003,

sp.zn.

Krajský soud v HK - pobočka v Pce v neveřejném zasedání zamítl stížnost odsouzeného proti usnesení OS Ch.

Napadeným usnesením okresní soud v Ch. zamítl podle § 283 písm. b) tr. řádu per analogiam návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Vojenského obvodového soudu v Prešově, v níž byl jmenovaný odsouzen rozsudkem tohoto soudu v roce 1985. Své rozhodnutí odůvodnil okresní soud tím, že soud v České republice není p říslušný k rozhodnutí o povolení obnovy řízení a zrušení rozsudku soudu, který se nachází na území Slovenské republiky.

Odsouzený v podané stížnosti namítl, že pokud se okresní soud pokládal za nepříslušný k provedení řízení, měl postupovat podle § 24 odst. 1 tr. řádu a nikoli návrh zamítnout. Poukázal na řadu rozhodnutí jiných soudů, které v podobných věcech rozhodly o povolení obnovy řízení. Pokládá za nepřijatelné, aby ve srovnatelných případech bylo odlišně rozhodováno soudy v Plzni, Litoměřicích a O p avě na jedné straně a zcela odlišně pak Okresním soudem v Chrudimi. Má za to, že mu jako občanu České republiky nebyla poskytnuta ústavně zakotvená soudní ochrana a ani po zahlazení předchozího odsouzení nebyly odstraněny všechny důsledky z něho vyplývají c í, zejména pak důsledky předchozího trestu propadnutí majetku.

Pro rozhodnutí o stížnosti je stěžejní vyřešení otázky, zda rozsudek soudu se sídlem na území Slovenské republiky vydaný v době před rozdělením federativního státu je nutno pokládat na rozsudek cizího státu a v případě, že ano, zda může soud v České republice rozhodnout o povolení obnovy řízení a zrušení rozsudku vydaného soudem cizího státu. Krajský soud požil převážně argumentaci rozvedenou v odůvodnění stanoviska trestního kolegia Nejvyšší ho soudu ČR , sp. zn. Stn 1/95, publikovaného pod č. Rt 37/96 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. I když se uvedené stanovisko zabývá převážně charakterem rozhodnutí soudu se sídlem na území Slovenské republiky z hlediska výkonu uloženého trestu, posuzuje zároveň negativně možnost zrušení výroku o trestu z takového rozhodnutí v případě, kdy by bylo třeba ukládat souhrnný trest.

Po rozdělení společného státu, kdy se podle ústavního nástupnickými státy České a Slovenské Federativní Republiky staly Česká republika a Slovenská republika, je zřejmé, že další trestní řízení mohou konat jen soudy jednoho z těchto států, a to ty, které vyhlásily rozsudek. Taková je původní právní úprava trestního říz e ní ČSFR, kterou převzala Česká republika jako nástupnický stát ústavním zákonem ČNR č. Další trestní řízení v takové věci nemohou bez dalšího konat soudy druhého nástupnického státu, v posuzovaném případě České republiky. Orgán y České republiky ani nemohou vykonávat rozsudek jen na základě rozhodnutí učiněných v trestním řízení cizím státem, kterým od 1. 1. 1993 je nepochybně Slovenská republika.

Tyto důsledky rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky jsou pro Českou republiku nepochybné a nasvědčují tomu, že rozsudek soudu, který měl sídlo na území dnešní Slovenské republiky, má za těchto okolností v uvedených směrech povahu trestního rozsudku cizího státu, byť byl vyhlášen soudem dříve společné soudní soustavy. Ze stejného názoru zřejmě vycházel i zákonodárce při přijetí čl. II bod 7 , kterým se mění a doplňuje trestní řád, jakož i při souhlasu s čl. 6 Závěrečného protokolu Smlouvy mezi Českou republikou a Sloven s kou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech publikované pod č. 209/1993 Sb., jejímž cílem bylo vyřešit nejdůležitější otázky nástupnictví v této oblasti. Formulace použitá v uvedených právních normách naznačuje, že zákonodárce rozsudky uvedených soudů nepokládá z hlediska možného výkonu za rozsudky státu, na jehož území se mají vykonat, tedy v podstatě tak naznačuje, že jde o rozsudky cizího státu. Rozsudek uložený soudem se sídlem ve Slovenské republice, který byl vyhlášen před 1. 1. 1993 a nebylo započato s jeho výkonem před účinností citovaného zákona, lze proto vykonat v České republice jen za splnění podmínek druhé výjimky ust a novení § 21 odst. 2 tr. zák., tedy stanoví-li to vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Lze si jen stěží představit, že by soud České republiky mohl zasahovat do pravomocného rozhodnutí soudu na území Slovenské republiky v době, kdy jde již o jiný suverénní stát, a jakkoli je měnit.

Výše uvedenou argumentaci lze vztáhnout nejen na otázky výkonu uloženého trestu ale i na případy pokračování v původním řízení, tedy i na posuzovaný případ. Jestliže tedy z hlediska výkonu uloženého trestu je nutno uvedené rozhodnutí pokládat za rozsudek cizího státu, platí totéž pokud jde o pokračování v původním řízení a to jak ve vztahu k řádným tak i k mimořádným opravným prostředkům, jakým je i obnova řízení. Nelze pokládat za přípustné, a by soud České republiky mohl zasahovat do pravomocného rozhodnutí soudu na území Slovenské republiky v době, kdy jde již o jiný suverénní stát, a aby mohl jeho pravomocné rozhodnutí jakýmkoli způsobem měnit. Takový postup neumožňuje ani mezinárodní sm louva.

Navrhované stanovisko pokládám za významné i z toho důvodu, že podle obhájcem přiložených fotokopií rozhodnutí řada okresních soudů v podobné situaci pravomocně rozhodla o povolení obnovy řízení.