Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17Co 312/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

5

U s n e s e n í

Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z.J. a soudců JUDr. E.V. a Mgr. T.Š. ve věci

projednání dědictví po zůstaviteli F.B.,

narozeném xxx, naposled bytem v Ú., P. S. 1010, zemřelém xxx, za účasti

1) D. B.,

nar. xxx, bytem v Ú., P. S. 1010,

2) F. B.,

nar. xxx, bytem v T., H. S. M., Z.K. 486,

3) J.B.,

nar. xxx, bytem v T., S. p., K. 551, zast. JUDr. H. P., advokátkou se sídlem v T., S. n. 47,

k odvolání J. B. proti usnesení Okresního soudu v T. ze dne 17. 6. 2003, č.j. -143,

t a k t o :

Usnesení okresního soudu se ve výrocích pod body III, IV a V o schválení

dohody o vypořádání dědictví, nárocích soudního komisaře a jejich uspokojení a o nákladech řízení z r u š u j e a v tomto rozsahu se věc v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením okresní soud určil obvyklou cenu majetku, který měl zůstavitel ve společném jmění s pozůstalou manželkou D. B., a co z tohoto majetku patří do dědictví a co pozůstalé manželce (výrok pod bodem I), určil obvyklou cenu majetku patřícího do dědic

t

ví, výši a čistou hodnotu dědictví (výrok pod bodem II), schválil dohodu účastníků o vypořádání dědictví (výrok pod bodem III), rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů notáře, který ve věci působil jako soudní komisař, a jak účastníci tyto finanční nár

o

ky notáře uspokojili (výrok pod bodem IV) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem V).

Podle schválené dohody připadl spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné ideální poloviny k nemovitostem v kat. území B., revolver s náboji, akcie a dvoje elektrické klávesy po polovině pozůstalým synům F. a J. B., vypořádací podíly u tří společností s ručením omezeným po jedné třetině všem třem dědicům, polovina bytového zařízení, mrazničky, le

d

ničky, videokamery a HIFI věže a pohledávka z titulu vypořádání společného jmění pozůstalé manželce, osobní automobil F. B. a knihy a obrazy J. B.; to vše s tím, že “všichni tři dědici budou odpovídat za dluhy dědict

v

í”. V odůvodnění okresní soud vyložil, že k zůstavitelově nepodepsané závěti nemohl přihlížet, a že tedy jako dědici ze zákona, kteří dědictví neodmítli, dědí pozůstalá manželka a dva synové. Výroky pod body I, II a III jinak dál s odkazem na to, že jimi

b

ylo vyhověno návrhům dědiců, neodůvodňoval ( ) a úplné důvody rozhodnutí popsal až u výroků pod body IV a V.

Proti tomuto usnesení, avšak výslovně jen do výroku pod bodem III, se odvolal J. B. Navrhl, aby bylo rozhodnutí v odvoláním dotčené části zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Výhradu měl pouze k tomu, že by kvůli zůstavitelově účasti ve třech společnostech s ručením omezeným měly být předmětem dědictví vypořádací podíly. Mínil, že když se podle

společenských smluv těchto společností obchodní podíly dědí a když nebylo zjištěno, že by zůstavitelova účast v těchto společnostech zanikla ještě za jeho života, měly by být děděny podíly obchodní. Na základě napadeného usnesení by podle něj ani nebylo m

o

žno dosáhnout zápisu dědiců jako společníků zmiňovaných společností v obchodním rejstříku. Není ani jasné, zda by se dědici měli stát spoluvlastníky obchodních podílů nebo by tyto podíly měly být rozděleny.

D. B. a F. B. s obsahem odvolání souhlasili.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou ( ) a včas ( věta první ), krajský soud v neveřejném zasedání ( ) v odvoláním dotčených částech, to je ve výroku pod bodem III a v závislých výrocích pod body IV a V ( věta první, věta druhá písm. b/ ) rozhodnutí okresního soudu přezkoumal včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo.

Dospěl k následujícím závěrům:

Ze samotného napadenéh

o rozhodnutí krajský nemohl zjistit, jaké důvody vedly okresní soud k tomu, že měl dohodu dědiců i stran vypořádacích podílů ve společnostech s ručením omezeným za odpovídající zákonu (jinak by nemohl dohodu schválit - § 482 odst. 2 obč. zák., § 175q odst

.

1 písm. c/ ), avšak další obsah spisu zřejmě dává odpověď na otázku, proč soudní komisař zařadil vypořádací podíly do soupisu aktiv a pasiv dědictví a proč pak o vypořádacích podílech následně pojednali dědici ve své dohodě. Soudní komisař v dopise

c

h adresovaných všem třem dotčeným společnostem, datovaných 31. červencem a 8. říjnem 2002, popsal svůj právní názor na daný problém tak, že podle něj zůstavitelovým úmrtím jeho účast ve společnosti zanikla a předmětem dědictví není zjišťování, zda se někd

o

z dědiců po ukončení řízení o účast ve společnosti přihlásí, že je to věc jejich následného rozhodnutí a že se proto dá projednat jen vypořádací podíl zemřelého, na který má jako společník nárok. Soudní komisař uzavřel, že požádají-li pak dědici o účast

v

té které společnosti, nebude ke zděděnému vypořádacímu podílu přihlíženo, a jestliže o účast nepožádají, společnost jim vypořádací podíl vyplatí.

Tento právní názor ale sdílet nelze. Ve smyslu § 116 odst. 2 věty první a druhé obch. zákoníku v jeho znění účinném ke dni zůstavitelova úmrtí se obchodní podíl dědí, nevylučuje-li to společenská smlouva. Podle věty čtvrté se dědic následně může – nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby byl společníkem – do tří měsíců od právní moci rozhodnutí soudu o dědi

c

tví domáhat zrušení své účasti ve společnosti soudem.

Ve spise jsou založeny společenské smlouvy všech tří dotčených společností s ručením omezeným. Žádná z těchto smluv dědění obchodního podílu nevylučuje (srov. články 6/2 společenských smluv společností ---s.r.o. a F, X-X, s.r.o. a článek 9 odstavec 4 společenské smlouvy společnosti CH s.r.o.). Předmětem dědění tak v případě všech tří společností musí být obchodní podíl. Účastníkům lze dát za pravdu i v tom, že vypořádací podíl by m

o

hl být děděn tehdy, pokud by na něj zůstaviteli vznikl nárok ještě za jeho života, a doplnit, že také tehdy, kdyby dědění obchodního podílu společenská smlouva té které společnosti vylučovala.

V části, v níž dohoda účastníků o vypořádání dědictví pojednává o vypořádacích podílech ve společnostech, tedy odporuje zákonu, a je proto neplatná.

Navíc z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně na žádost účastníků v zájmu uspíšení vydání rozhodnutí o dědictví nakonec vědomě opomenul zůstavitelův vklad u banky v Rakousku. Učinil tak s poukazem na možnost jeho pozdějšího dodatečného projednání. Takový postup je však vyloučen, protože je třeba projednat všechna aktiva dědictví, která vyjdou v průběhu řízení najevo ( ). Dodatečně se moh

o

u projednávat jen aktiva, která se objeví po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o dědictví skončeno ( věta první ).

Neúplná a zčásti zákonu odporující dohoda účastníků o vypořádání dědictví neměla být schválena. A protože bude třeba řízení před rozhodnutím obsáhleji doplnit, krajský soud napadené usnesení v přezkoumávané části zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení ( věta první, odst. 2 písm. a/ ).

V jeho průběhu soud prvního stupně nejprve zjistí hodnotu zůstavitelových obchodních podílů a výši zůstavitelova vkladu u rakouské banky, to vše ke dni zůstavitelova úmrtí. Poté v závislosti na svých zjištěních opraví soupis aktiv a pasiv dědictví. Protože výrok pod bodem II napadeného usnesení již nabyl prá

v

ní moci, nezbude než postupovat podle Protože z darovací smlouvy, uzavřené mezi zůstavitelem a jeho matkou 17. 12. 1996, vyplývá, že se zůstavitel stal vedle spoluvlastnického podílu k pozemkům projednaným také vlastníkem pozemků par

c

. č. 834 a 969/2 v kat. území B., okresní soud pro jistotu u katastrálního úřadu ověří, zda skutečně – když z listin jím předložených zůstavitelovo vlastnictví k těmto pozemkům nevyplývá – posléze toto vlastnictví pozbyl. Teprve až bude zjednána po

t

řebná jistota o úplnosti soupisu aktiv a pasiv dědictví, bude namístě umožnit účastníkům uzavřít o vypořádání dědictví novou dohodu. Okresní soud by také měl ve výroku pod bodem I přezkoumaného rozhodnutí opravit nesprávný název položky “členská práva a p

o

vinnosti spojená s užíváním družstevního bytu” – ve skutečnosti totiž vypořádal členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu. Do spisu také doplní, v jakém poměru účastníci složili částku 15.448,- Kč na odměnu a náhradu hotových výdajů notáře (v tomto ohle

d

u bylo možné zatím získat informace jen ze samotného výroku pod bodem IV napadeného usnesení – v protokole o jednání z 26. 5. 2003, při němž účastníci částku složili (potřebný údaj chybí), a nový výrok o nárocích soudního komisaře zformuluje tak, aby z ně

j

bylo patrné, v jakém rozsahu se na uspokojení těchto nároků má ten který dědic podílet a do jaké míry tuto svou povinnost už splnil (konstatování, kolik ten který z dědiců zaplatil, jak bylo uvedeno ve výroku IV napadeného usnesení, o rozsahu platební po

v

innosti samo o sobě nic nevypovídá). Ve výroku bude také zapotřebí vyjádřit, v jakém poměru dědici za dluhy dědictví odpovídají.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V H.K. dne 25. září 2003