Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1Ko 142/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-198

U s n e s e n í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D., v konkursu vedeném na majetek úpadce F.U., s.r.o. v likv., sídlem B., o odvolání M. n. d., a.s., sídlem H., zast. Mgr. P. K., bytem H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -100 ze dne 8. listopadu 2002

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -100 ze dne 8.listopadu 2002 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. -100 ze dne 8.11.2002 rozhodl o zrušení konkursu vedeného na majetek F.-U., s.r.o. v likv. (dále jen úpadce) pro nedostatek majetku k úhradě nákladů konkursu, správci konkursní podstaty úpadce Ing. B. B. (dále též správce) uložil, aby do 30 dnů ode dne právní moci usnesení předložil soudu účetní závěrku úpadce a uzavřel účetní knihy, a rozhodl o publikaci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se správce podáním doručeným soudu dne 29.10.2002 domáhal zrušení konkursu po vyloučení neprodejného majetku podstaty - ropoplynových sond pro nedostatek majetku k úhradě nákladů konkursu. S vyloučením sond z konkursní podstaty nesouhlasí zástupce věřitelů M. n. d., a.s. (dále též zástupce věřitelů nebo odvolatel), proto je dle soudu postupem podle ust. § 27 odst.6 zákona o konkursu a vyrovnání z podstaty vyloučit nelze. Soud však dále uvedl, že dle správce by zpeněžení sond bylo možné pouze společně s převodem dobývacích prostorů Hodonín I. a II., tyto dobývací prostory však byly rozhodnutím Obvodního báňského úřadu v Brně ze dne 6.5.2002 zrušeny, a nesouhlas zástupce věřitelů je dle správce vyvolán záměrem získat dotace na provedení likvidace sond. Soud zaujal názor, že likvidace sond žádný prospěch podstatě nepřináší a pokračování konkursu slouží odvolateli k získání dotací. Protože vlastnictví ropoplynových sond samo o sobě neumožňuje úhradu nákladů konkursu a nároků správce, není dle soudu po ztrátě dobývacích prostorů možné je zpeněžit a správci se to také od 14.11.2001 nepodařilo. Soud proto dospěl k závěru, že majetek dlužníka nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, a rozhodl o jeho zrušení podle ust. § 44 odst.1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání. Pokud jde o odměnu a hotové výdaje správce, uvedl, že o nich nerozhodoval, neboť je správce dosud nevyúčtoval, a že o nich rozhodne v souvislosti se zproštěním Ing. B. funkce správce s tím, že budou uspokojeny ze zálohy zaplacené odvolatelem.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání uváděl, že podmínky ust. § 44 odst.1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání nejsou splněny, neboť majetek podstaty k úhradě nákladů konkursu postačuje. Dle jeho tvrzení ropoplynové sondy tvořící konkursní podstatu umístěné v dobývacích prostorech Hodonín I a Hodonín II, popř. Hodonín III, jsou zpeněžitelné, přestože Obvodní báňský úřad v Brně rozhodl v roce 2002 o zrušení dobývacích prostorů. Je sice pravdou, že s existencí dobývacího prostoru je spjato právo k dobývání výhradního ložiska, vlastnické právo k ropoplynovým sondám však lze bez ohledu na tuto skutečnost převést. Odvolatel dále zdůrazňoval, že konkurs na majetek úpadce byl prohlášen již 14.11.2001 a o zrušení dobývacích prostorů bylo rozhodnuto až dne 6.5.2002, přičemž již dne 7.2.2002 vyzval odvolatel správce k tomu, aby provedl výběrové řízení na odprodej využitelných sond. Jednalo se o třináct sond zpeněžitelných po 46.000,- Kč za kus, celkový výnos by tedy činil 598.000,- Kč. Přestože správci nic nebránilo ve zpeněžení sond, neučinil pro to nic. Oznámení Ministerstva životního prostředí o zahájení správního řízení ve věci stanovení průzkumných území pro provádění geologických prací ze dne 21.10.2002, které odvolatel připojil k odvolání ve fotokopii, nasvědčuje dle odvolatele naopak tomu, že existují zájemci o využívání sond, které tvoří konkursní podstatu, a obsah protokolů o kontrolách provedených ve dnech 25.10. a 30.10.2002 Obvodním báňským úřadem v Brně, jež odvolatel rovněž předložil, nasvědčuje tomu, že sondy jsou bez povolení využívány k těžbě ropy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 44 odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání zruší soud usnesením konkurs, ve kterém nedošlo k potvrzení nuceného vyrovnání, a) zjistí-li, že tu nejsou předpoklady pro konkurs, b) po splnění rozvrhového usnesení, c) na návrh úpadce, jestliže všichni konkursní věřitelé vyjádřili svůj souhlas na ě s úředně ověřeným podpisem a souhlasil-li s tím správce, d) zjistí-li, že majetek podstaty nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, přičemž nepřihlíží k věcem, právům, pohledávkám nebo jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z podstaty, f) došlo k fúzi úpadce nebo k převodu jmění úpadce na společníka úpadce.

Jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení, soud dovodil závěr o nedostatečnosti majetku podstaty k úhradě nákladů konkursu z tvrzení správce, že ropoplynové sondy tvořící majetek podstaty jsou po zrušení dobývacích prostorů, kde jsou umístěny, neprodejné. Stejně jako správce dovozoval i konkursní soud tento závěr ze sdělení Obvodního báňského úřadu v Brně ze dne 13.11.2001 (založeno na č.l. 283), dle jehož názoru je možné převést sondy do vlastnictví jiného subjektu pouze společně s převodem dobývacího prostoru, v němž se nacházejí, a pouze do té doby, než dojde ke zrušení dobývacího prostoru, přičemž nový vlastník by musel mít oprávnění k hornické činnosti a musel by získat souhlas báňského úřadu k převodu dobývacího prostoru. Dlužno poznamenat, že Obvodní báňský úřad v Brně neupozornil správce na to, že by platná právní úprava vylučovala převod vlastnictví k ropovodným sondám, ale poukázal na to, že zájem o jejich koupi bude nepochybně podmíněn i následnou možností ropu dobývat a že zájemce musí splňovat určité podmínky k výkonu takové činnosti. Ostatně, hodnocení právního stavu, t.j. v daném případě otázky, zda sondy lze v rámci konkursu zpeněžit či nikoli, přísluší toliko soudu, a soud prvního stupně tuto otázku zcela pominul.

Ze spisu odvolací soud dále zjistil, že správce dne 1.8.2002 provedl soupis podstaty (založen na č.l. 75 a 76) a do soupisu zapsal 125 ropoplynových sond včetně potrubních přípojek v dobývacích prostorech Hodonín I a II, jedenáct z nich ocenil částkou 46 tisíc Kč (zbývající oceněny nebyly) a konkursní podstatu jako celek ocenil tomu odpovídající částkou 506.000,- Kč. Kromě listin zmíněných shora předložil odvolatel spolu s odvoláním i dopis ze dne 7.2.2002 (založen na č.l.107), jenž adresoval správci a v němž ho upozornil na možnost odprodeje celkem třinácti sond, z nich deseti společnosti T., s.r.o. Přestože obsah tohoto dopisu nasvědčuje i zájmu odvolatele o likvidaci sond (není tedy vyloučeno, že se soud prvního stupně v hodnocení záměrů odvolatele nemýlil), není pochyb o tom, že správce zahrnul do soupisu konkursní podstaty majetek, o němž se lze domnívat, že jej lze zpeněžit, resp. z ničeho neplyne a ničím nebylo doloženo, že se jedná o majetek nezpeněžitelný. O tom, že by se správce pokusil majetek podstaty zpeněžit či že by alespoň ověřil tvrzení odvolatele o zájmu T., s.r.o. na odkoupení několika sond, není ve spise žádná zmínka.

Při rozhodování o odvolání přihlédl odvolací soud též k tomu, že soud prvního stupně nerespektoval ani ust. § 8 odst.3 zákona o konkursu a vyrovnání, které sice připouští, že konečná zpráva o zpeněžení majetku z podstaty spolu s vyúčtováním odměny a hotových výdajů správce nemusí být předkládána v každém konkursu a nemusí být přezkoumána postupem podle ust. § 29 zákona konkursu a vyrovnání, nedošlo-li k žádnému zpeněžení majetku z podstaty, ale v takovém případě vyžaduje, aby správce vyúčtoval svou odměnu a výdaje při zrušení konkursu. V daném případě měl proto soud prvního stupně dříve, než rozhodl o návrhu správce na zrušení konkursu, požadovat na správci předložení vyúčtování odměny a výdajů. Ostatně, teprve poté by mohl posoudit, kolik činí náklady konkursu a zda je lze a z jakých zdrojů uspokojit. Nelze totiž nezmínit, že kromě majetku podstaty zapsaného v soupise, jehož hodnota byla vyčíslena tak, jako popsáno výše, měl správce na úhradu nákladů k dispozici zálohu ve výši 50.000,- Kč složenou odvolatelem jakožto navrhovatelem konkursu (po vydání napadeného usnesení vyúčtoval správce odměnu a výdaje částkou 23.500,- Kč).

Z těchto zjištění odvolací soud dovodil, že při vydání napadeného rozhodnutí nevycházel soud prvního stupně z přesného a úplného zjištění skutkového stavu věci, proto shledal odvolání důvodným a podle ust. a 2 napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm bude též třeba, aby soud prvního stupně rozhodl i o návrhu odvolatele na zproštění Ing. B. funkce správce konkursní podstaty úpadce z důvodů v zásadě shodných s těmi, jimiž argumentoval v odvolání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 2. září 2003

JUDr. Jiří K a r e t a v.r.

předseda senátu

Za správnost: