Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25Co 258/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. H.T. a soudců JUDr. V. B. a JUDr. A. R.v exekuční věci oprávněného

Města S,

proti povinnému

A. B.,

za účasti soudní exekutorky JUDr. E. Č., pro pohledávku ve výši 5.999,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání oprávněného proti doplňujícímu usnesení Okresního soudu v P ze dne 21. 2. 2003, č.j. -20,

t a k t o :

Usnesení soudu prvého stupně se

p o t v r z u j e .

Z o d ů v o d n ě n í :

Doplňujícím usnesením ze dne 21. 2. 2003, č.j. -20 uložil soud prvého stupně oprávněnému povinnost uhradit soudní exekutorce JUDr. E. Č. náklady exekuce v částce 4.235,- Kč v patnáctidenní lhůtě od právní moci tohoto usnesení.

Proti tomuto usnesení podal včas odvolání oprávněný. Poukazoval na to, že soud prvého stupně mu nesprávně uložil povinnost nahradit náklady exekuce, neboť oprávněný podal návrh na exekuci proti povinnému a nikoli proti správci konkurzní podstaty. Zdůraznil, že vymáhaná pohledávka mu byla přiznána pravomocným a vykonatelným exekučním titulem, rozsudkem Okresního soudu ve S ze dne 31. 12. 2001, č.j. -15 a ani v průběhu nalézacího řízení, ani později, v době podání návrhu na exekuci, nebylo oprávněnému známo, že na povinného byl prohlášen konkurz dne 17. 12. 2001. Oprávněný tuto skutečnost nemohl zjistit, neboť o prohlášení konkurzu na majetek fyzických osob není vedena žádná centrální evidence a nezjistil to ani při své jiné činnosti. Proto oprávněný podal návrh na exekuci přímo proti povinnému a nikoli proti správci konkurzní podstaty, neboť nevěděl, že na majetek povinného byl prohlášen konkurz. Pokud tedy byla posléze exekuce zastavena, oprávněný svým jednáním vznik nákladů exekuce nezavinil. Navrhl, aby bylo usnesení v napadené části změněno tak, že povinnost nahradit náklady exekuce bude uložena povinnému.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení podle a a 5 ve znění a dalších doplnění (dále jen ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

V projednávané věci byla k návrhu oprávněného usnesením Okresního soudu v P ze dne 21. 5. 2002, č.j. -6 pravomocně nařízena exekuce podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu ve S ze dne 31. 12. 2001, č.j. -15 k vydobytí pohledávky oprávněného po povinném v částce 5.999,60 Kč s 8 % úrokem z prodlení od 2. 4. 2001 do zaplacení, nákladů nalézacího řízení v částce 600,- Kč a nákladů exekuce. Provedením exekuce byla pověřena soudní exekutorka JUDr. E. Č., Exekutorský úřad . Usnesením ze dne 5. 12. 2002, č.j. -9 pak soud prvého stupně tuto exekuci zastavil a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, exekuce byla zastavena podle písmeno h) Nepřípustnost exekuce byla soudem spatřována v tom, že návrh na exekuci byl podán poté, kdy byl na majetek povinného pravomocně prohlášen konkurz a návrh na nařízení exekuce měl, podle soudu, směřovat proti správci konkurzní podstaty a nikoli přímo proti povinnému. Proti tomuto usnesení nepodal odvolání ani povinný, ani oprávněný a rozhodnutí tak nabylo právní moci.

Avšak ještě předtím, než usnesení o zastavení exekuce ze dne 5. 12. 2002 nabylo právní moci, podala soudní exekutorka, JUDr. E. Č., návrh, který soud prvého stupně správně podle obsahu posoudil jako návrh na doplnění usnesení o zastavení exekuce ve smyslu ust. o výrok o nákladech exekuce. Nerozhodl-li totiž soud v rozhodnutí o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. V projednávané věci rozhodl soud v usnesení ze dne 5. 12. 2002 pouze o zastavení exekuce a o náhradě nákladů mezi účastníky, opomenul ale rozhodnout ve smyslu ustanovení Sb o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekuční řád) o nákladech exekuce ve smyslu ustanovení exekučního řádu. Podle tohoto ustanovení představují náklady exekuce odměnu exekutora, náhradu jeho hotových výdajů, náhradu za ztrátu času při provádění exekuce, náhradu za doručení písemností, a případně další v tomto ustanovení uvedené náklady. Příslušná ustanovení exekučního řádu ( a ) upravují postup vymožení nákladů exekuce v případě, kdy exekuce proběhla. Postup při zastavení exekuce exekuční řád podrobněji než ustanovením sice neupravuje, ale z celého smyslu hlavy VI exekučního řádu a současně i z ustanovení (podle něhož má být rozhodnuto o všech vzniklých nákladech) plyne, že vzniknou-li náklady exekuce ve smyslu ust. exekučního řádu, je nutno o nich při zastavení exekuce rozhodnout. Soudní exekutor, který exekuci prováděl a vznikly mu tak náklady exekuce, má tedy právo domáhat se toho, aby o těchto nákladech bylo rozhodnuto a má tedy i právo navrhnout, aby bylo vydáno doplňující rozhodnutí, pokud soud o těchto nákladech opomněl rozhodnout. Má případně i právo se proti výroku o náhradě nákladů exekuce odvolat, soud rozhoduje o jeho nároku a je tedy v tomto rozsahu účastníkem řízení.

O náhradě nákladů exekuce rozhodl soud prvého stupně usnesením, které je v tomto řízení přezkoumáváno. Uložil v něm oprávněnému povinnost zaplatit soudní exekutorce náklady exekuce podle § 87 odstavec 1 exekučního řádu. Postupoval přitom v souladu s ustanovením exekučního řádu podle něhož dojde-li k zastavení exekuce, může soud uložit oprávněnému, aby nahradil náklady exekuce. Připuštění možnosti náhrady nákladů exekuce oprávněným vychází, podle názoru odvolacího soudu, z ustanovení (přičemž exekuční řád je podle tohoto řádu ve vztahu k předpisem speciálním), podle něhož se při rozhodování o nákladech exekuce při jejím zastavení vychází z toho, z jakého důvodu k jejímu zastavení došlo. V projednávané věci, podle pravomocného rozhodnutí o zastavení exekuce, toto zastavení z procesního hlediska zavinil oprávněný, neboť podal návrh proti nesprávné osobě. (Zde odvolací soud podotýká, že rozhodnutí soudu nebylo věcně správné, neboť i po prohlášení konkursu lze nařídit výkon rozhodnutí pro pohledávku věřitele proti úpadci postihující majetek patřící do konkursní podstaty, výkon rozhodnutí však nelze provést. To platí bez zřetele k tomu, jestli jde o soudní výkon rozhodnutí nebo o daňovou či jinou exekuci. Účastníkem řízení – povinným – je v takovém případě úpadce. Srovnej komentář k autorů JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Ljubomír Drápal, JUDr. Michal Mazanec, 5. vydání 2001, str. 1291). Přes tuto doplňující poznámku odvolacího soudu je pro posouzení toho, komu uložit povinnost zaplacení nákladů exekuce v projednávané věci, podstatné, že oprávněný proti tomuto nesprávnému usnesení soudu prvého stupně o zastavení řízení odvolání nepodal. Usnesení nabylo právní moci a při rozhodování o nákladech exekuce je tedy nutno z tohoto pravomocného rozhodnutí, podle něhož oprávněný zastavení exekuce z procesního hlediska zavinil, vycházet. Zavinil-li oprávněný zastavení exekuce, je podle výše uvedených zákonných ustanovení povinen nahradit náklady exekuce účtované v souladu s exekučního řádu. Soudní exekutorka JUDr. E. Č. má podle tohoto ustanovení právo na odměnu, která byla účtována v souladu s a 3 v částce 3.000,- Kč, dále na úhradu hotových výdajů, a to cestovného v částce 510,- Kč, na náhradu za ztrátu času celkem 12 x 50,- Kč a konečně na náhradu za doručení šesti písemností po 25,- Kč. Tyto náklady byly účtovány v souladu s ustanovením exekučního řádu a soud prvého stupně tedy správně oprávněnému povinnost zaplatit tyto náklady, uložil. Odvolací soud podotýká, že výše přiznaných nákladů (částka 4.235,- Kč) neodpovídá součtu všech správně účtovaných položek. Správný součet činí částku 4.260,- Kč (chyba byla způsobena nesprávným výpočtem náhrady za doručované písemnosti, neboť 6 x 25,- Kč činí 150,- Kč a nikoli 125,- Kč), avšak vzhledem k tomu, že soudní exekutorka se proti tomuto usnesení neodvolala, nemohl odvolací soud výši nákladů změnit v neprospěch odvolatele (Soudní rozhledy r. 2000, č. 11, str. 333).

Z těchto všech důvodů odvolací soud napadené usnesení jako správné podle potvrdil včetně lhůty splatnosti.

V Praze dne 31. července 2003

JUDr. H. T.

předsedkyně senátu