Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4To 73/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Krajský soud v Brně zamítl usnesením ze dne 19.5.2003, č.j. – 5343, návrh advokáta JUDr. J.Ď. na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za obhajobu odsouzeného M.P. v předmětné trestní věci. Své rozhodnutí krajský soud odůvodnil tak, že novelou trestního řádu s účinností od 1.1.2002, , byla v věta druhá tr.ř. zakotvena preklusivní lhůta jednoho roku, v níž musí obhájce nárok na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů uplatnit, jinak jeho nárok zaniká. Podle tr.ř. nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. Podle § 12 odst. 10 tr.ř. se trestním stíháním rozumí úsek řízení od zahájení trestního stíhání do právní moci rozsudku. Na základě uvedených ustanovení trestního řádu pak dospěl k závěru, že advokát svůj návrh neuplatnil včas, tedy do 15.1.2003, když událost, určující počátek preklusivní lhůty, v posuzovaném případě nastala právní mocí rozsudku ve věci odsouzeného M.P. dne 15.1.2002, kdy se obhájce dozvěděl o skončení povinnosti obhajovat jmenovaného odsouzeného, když byl přítomen veřejnému zasedání o odvolání u podepsaného soudu.

Opis písemného vyhotovení rozhodnutí byl advokátu doručen dne 23.5.2003, stejně jako státnímu zástupci (č.l. 5344).

Podáním ze dne 26.5.2003 (č.l. 5345) napadl advokát JUDr. J.Ď. předmětné usnesení stížností s odůvodněním, že nalézací soud svým rozhodnutím pochybil. Domnívá se, že z žádného ustanovení trestního řádu nesporně nevyplývá skutečnost, že obhájce se relevantně o skončení povinnosti obhajovat dozvídá ústně. Dle jeho názoru je tomu tak vždy až doručením písemného vyhotovení předmětného rozhodnutí. To dovozuje i z toho důvodu, aby takové rozhodnutí mohlo být v souladu s naším právním řádem řádně přezkoumáno, např. i na základě mimořádných opravných prostředků. V posuzovaném případě mu byl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, sp.zn. , ze dne 15.1.2002, doručen až dne 9.4.2002. Domnívá se, že až tímto dnem se nesporně a relevantně dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila a až po této skutečnosti začala plynout jednoroční propadná lhůta podle tr.ř. ve znění Jiný výklad citovaného ustanovení tr.ř. by byl podle přesvědčení stěžovatele subjektivně zužujícím a nedůvodně poškozujícím oprávněné zájmy obhájce, který své povinnosti plnil náležitě téměř tři roky, bez poskytnutí zálohy na předmětnou odměnu a náhradu hotových výdajů, přičemž bylo poskytnuto několik set hodin právní služby, mimo jiné i v souvislosti s podáním dovolání za odsouzeného M.P. dne 7.6.2002 a i tento právní úkon byl součástí vyúčtování jeho odměny a náhrady hotových výdajů ze dne 10.3.2003 pod pořadovým číslem 28. Závěrem poznamenal, že přisouzenou odměnu a náhradu hotových výdajů soud přeúčtuje odsouzenému, v jehož právním zájmu byla předmětná právní služba několik let řádně poskytována. S přihlédnutím k uvedenému skutkovému a právnímu stavu navrhl, aby stížnostní soud napadené usnesení jako nedůvodné zrušil a buď sám rozhodl ve smyslu návrhu advokáta ze dne 10.3.2003, nebo aby Krajskému soudu v Brně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Podle § 151 odst. 3 tr.ř. o výši odměny a náhradě hotových výdajů rozhodne na návrh obhájce orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci povinnost obhajovat skončila, a to nejpozději do dvou měsíců od podání návrhu. V řízení před soudem rozhodne předseda senátu soudu prvního stupně. Proti tomuto rozhodnutí je podle § 151 odst. 4 tr.ř. přípustná stížnost, jež má odkladný účinek, kterou je podle § 142 odst. 1 tr.ř. oprávněna podat osoba, která k usnesení dala podnět svým návrhem, k němuž ji zákon opravňuje a též státní zástupce do tří dnů podle § 143 odst. 1 tr.ř. od oznámení usnesení, které se v tomto případě podle § 137 odst. 1 tr.ř. stalo doručením opisu usnesení oprávněným osobám. Uvedené svědčí pro závěr, že usnesení bylo napadeno stížností osoby k tomu oprávněné včas. Není tak důvodu k zamítnutí podané stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr.ř.

Podle § 147 odst. 1 tr.ř. proto podepsaný soud jako nadřízený orgán přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že napadené usnesení je zákonné a věcně správné a naproti tomu stížnostní argumentace advokáta JUDr. J.Ď. nedůvodná, nenacházející oporu v trestním řádu. V celém rozsahu stížnostní soud proto odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, s nímž se bez výhrady ztotožnil a stížnostní argumentaci advokáta odmítá s poukazem na již shora částečně citované ustanovení § 41 odst. 5 tr.ř., z jehož věty druhé vyplývá, že i když zmocnění k obhajobě zaniklo skončením trestního stíhání, je obhájce oprávněn za obžalovaného podat ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu. Za okolností, o něž advokát opírá svou stížnost, by novelizované ustanovení § 151 odst. 2 věta druhá tr.ř. bylo prakticky neživotné, pokud by se měla preklusivní lhůta odvíjet nikoli od povinnosti obhajovat, ale od oprávnění podat za obžalovaného ještě mimořádný opravný prostředek, či žádosti uvedené v § 41 odst. 5 věta druhá tr.ř. Odmítnout je třeba i argumentaci advokáta o termínu, v němž se dozvěděl, že povinnost obhajovat obžalovaného M.P. v této věci skončila, neboť JUDr. J.Ď. byl osobně přítomen veřejnému zasedání o odvolání obžalovaného P. u podepsaného soudu ve dnech 14. – 15.1.2002, kdy došlo rozhodnutím o odvolání k právní moci rozsudku ohledně obžalovaného M.P. (č.l. 4827). Protože se s žádným z právních argumentů advokáta JUDr. J.Ď. stížnostní soud neztotožnil a subjektivní stesky nemají v posuzované věci právní relevanci, nezbylo, než s poukazem na správnost a zákonnost napadeného usnesení, stížnost advokáta jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. zamítnout.