Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30Co 289/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. K. Š. a soudců JUDr. P. W. a JUDr. H. Č. ve věci péče o nezletilou

T. N . ,

zastoupenou Magistrátem města K. jako kolizním opatrovníkem, deru

J. N.,

zastoupené advokátkou JUDr. R. J. a

F. N.,

o návrhu otce na úpravu styku s nezletilou, o odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v K ze dne 22. 5. 2003, č.j. -112,

t a k t o :

Usnesení soudu I. stupně

s e p o t v r z u j e .

Z o d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v K. usnesením ze dne 22.5. 2003, č.j. -112, nepřipustil zastoupení otce F. N. Odborovým sdružením Spravedlnost.

Proti tomuto usnesení podal včas odvolání otec. Namítal, že napadené usnesení je nesprávné, nezákonné a zmatečné. Závěry soudu považoval za nemístné. Příslušnými listinami doložil, že Odborové sdružení Spravedlnost, tedy odborová organizace, bylo řádně zaevidováno Ministerstvem vnitra ČR pod č.j. a jako odborové organizaci mu bylo přiděleno IČO. Existenci takto podle zákona vzniklé právnické osoby nemůže soud zpochybňovat žádným svým „ závěrem “ a nemůže její formu z odborové organizace účelově transformovat na zájmové sdružení. Předmětem činnosti této odborové organizace je ochrana práv a zájmů členů, zejména pak sociálních, jde o naplnění litery i ducha zákona. Poukazoval přitom na ustanovení článku 27d, s tím, že činnost odborových organizací může být omezena pouze zákonem, nikoliv svévolným aktem soudní nebo jiné vrchnostenské struktury. Napadeným usnesením došlo k neoprávněnému zásahu státního orgánu do postavení odborové organi-zace, jejímž je členem. V souvislosti s tím poukazoval i na článek 37 odst. 2d, pokud jde o jeho právo na právní pomoc. Dále poukazoval na to, že ustanovení (nadále ) upravuje možnost a jeho právo nechat se zastupovat odborovou organizací, pouze s jedinou výjimkou, týkající se věcí obchodních. V dané věci o takové řízení nejde, jeho právo tedy nemůže soud nad rámec zákonné úpravy omezovat. Rozhodnutím soudu dochází k nepřípustnému omezení, resp. zrušení jeho ústavně zaručeného základního práva. Konečně namítal, že soud nemá zákonnou pravomoc rozhodovat o připuštění nebo nepřipuštění zastoupení účastníka odborovou organizací, které je členem. Otec proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně podle § 212 o.s.ř a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle nebylo třeba k projednání odvolání nařizovat jednání.

Z obsahu spisu soudu I. stupně vyplývá, že předmětem řízení je návrh otce na úpravu styku otce s nezl. T. N. Otec nezletilé v průběhu řízení udělil plnou moc k zastupování odborovému sdružení Spravedlnost, toto sdružení plnou moc přijalo. Otec nezletilé byl za člena sdružení přijat dne 8.1. 2003. Cílem činnosti Odborového sdružení Spravedlnost je podle stanov sdružení ochrana práv a oprávněných zájmů členů sdružení, zejména sociálních. Evidence sdružení byla provedena Ministerstvem vnitra ČR.

Soud I. stupně se v napadeném rozhodnutí správně zabýval posouzením otázky, zda jmenované sdružení je odborovou organizací, která může zastupovat účastníka řízení podle , a dospěl k závěru, že v případě jmenovaného sdružení se o takovou organizaci nejedná. upravuje jediný případ, kdy je v občanském soudním řízení dovoleno, aby účastník řízení byl zastoupen právnickou osobou, ale jde jen o zúženou možnost zastoupení odborovou organizací, nikoliv jakýmkoli sdružením, vzniklým za podmínek Nejde-li o odborovou organizaci zaměstnanců, která by zastupovala svého člena, jedná se o zastoupení mimo rámec vymezený , takové zastoupení je nepřípustné a plná moc udělená jiné právnické osobě je neplatná dle o.z., neboť udělení plné moci jiné právnické osobě než odborové organizaci ve smyslu představuje obcházení zákona - Odborové sdružení Spravedlnost není odborovou organizací, jejíž činnost je vázána k pracovněprávním vztahům členů organizace.

Podle os..ř. se účastník může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. Nejedná-li se o zastupování podle , může být zvoleným zástupcem účastníka jen fyzická osoba. V téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce.

Podle odborová organizace může, s výjimkou věcí obchodních, v řízení zastupovat účastníka, který je jejím členem.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že účastník řízení může svá práva a povinnosti za řízení vykonávat prostřednictvím zvoleného zástupce (zmocněnce). Zmocněncem účastníka může být pouze fyzická osoba, vyjma případu zastoupení odborovou organizací, případně Úřadem pro mezinárodně-právní ochranu dětí, dle a 2 Zastoupení účastníka odborovou organizací (případně Úřadem pro mezinárodně-právní ochranu dětí) mimo rámec vymezený v a zastoupení jinou právnickou osobou nebo státem je nepřípustné a plná moc, která by jim byla účastníkem udělena, je neplatná.

pojem odborové organizace, oprávněné zastupovat účastníka v řízení podle , nedefinuje.

Ustanovení článku 27 odst. 1y základní práv a svobod (vyhlášené usnesením předsednictva ČNR č. součástí Ústavního pořádku ČR) zaručuje každému právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. Článek 27 odst. 2y pak stanoví, že odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako znevýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví. Z toho vyplývá, že článek 27y zaručuje svobodu koaliční, přičemž koalicí se rozumí zejména sdružení buď zaměstnavatelů, nebo zaměstnanců, jehož cílem a účelem je formulování, prosazování, obhajování a podporování jejich zájmů při utváření a stanovení pracovních, sociálních nebo hospodářských podmínek. Vztahy mezi zaměstnavatelem a koalicí jeho zaměstnanců, anebo mezi koalicemi zaměstnavatelů a zaměstnanců, se obecně označují jako vztahy sociálních partnerů. Česká republika se zavázala zaručit svobodu koaliční ratifikací řady mezinárodních dokumentů - mimo jiné Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Úmluvou mezinárodní organizace práce (nadále MOP) č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva se odborově organizovat (viz. sdělení č. 489/1990 Sb.), Úmluvou MOP č. 98 o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat (viz. sdělení č. 470/1990 Sb.). Na tyto mezinárodní úmluvy, jimž je Česká republika vázána, navazují mimo jiné , o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů (zejména novely č. ), dále , kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli, a další zákony.

Koaliční svoboda ve smyslu článku 27 odst. 1y je do určité míry součástí práva svobodně se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích podle článku 20 citovanéy, její účel je však užší - sdružování podle článku 27y se vztahuje k ochraně hospodářských a sociálních zájmů.

Terminologické označení „ odborové organizace “ použité v článku 27 odst. 2 citovanéy je třeba vykládat i ve vztahu k článku 2 a 3 a článku 11 Úmluvy MOP č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat. Ustanovení Úmluvy zakotvují svobodné vykonávání práva odborově se organizovat (článek11) a zároveň zmiňují, že právo ustavovat organizace podle této Úmluvy podle vlastní volby a stát se členy takových organizací mají „pracovníci a zaměstnavatelé bez rozdílu“ (článek 1 citované Úmluvy). Z celého textu Úmluvy včetně úvodních slov odkazujících na preambuli Mezinárodní organizace práce, Filadelfskou deklaraci i Mezinárodní konferenci práce, je zřejmé, že se týká „ sdružování na ochranu hospodářských zájmů “.

Zákonná úprava sdružovacího práva ve smyslu článku 20 a článku 27d je provedena především , ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon zaručil občanům právo svobodně se sdružovat a zavedl princip registrace sdružení (, a násl. cit. zákona). cit. zákona příkladmo uvádí, že občané mohou zakládat spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby a jiná občanská sdružení, jakož i odborové organizace. Na rozdíl od jiných sdružení, která vznikají registrací ( zákona), vyžaduje zákon u odborových organizací a orga-nizací zaměstnavatelů k jejich vzniku pouhou evidenci (nikoliv registraci - viz. cit. zákona) příslušným ministerstvem. I když ani tento zákon neuvádí žádné určovací znaky, podle nichž by bylo možno odlišit odborové organizace a organizace zaměstnavatelů od jiných sdružení s přihlédnutím ke shora citovaným mezinárodním úmluvám a k , část za středníkem, citovaného zákona, lze učinit závěr, že odborovou organizací je pouze takové sdružení, jehož úkolem je hájit práva a oprávněné zájmy zaměstnanců a zastupovat je v kolektivním vyjednávání. Z hlediska zastupování účastníka v civilním procesu dle může svého člena zastupovat jen taková odborová organizace, která je odborovou organizací dle shora popsaných kritérií a byla evidována na Ministerstvu vnitra ČR dle a 2 cit. , ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení upravuje jediný případ, kdy je v občanském soudním řízení dovoleno, aby byl účastník tohoto řízení zastoupen právnickou osobou - ale jde jen o zúženou možnost zastoupení odborovou organizací, nikoliv sdružením vzniklým za podmínek cit. , v platném znění. Nejde-li o odborovou organizaci zaměstnanců, která by zastupovala svého člena, jedná se o zastoupení mimo rámec vymezený a takové zastoupení je nepřípustné, a plná moc udělená jiné právnické osobě je neplatná podle o.z., neboť udělení plné moci jiné právnické osobě, než odborové organizaci, ve smyslu , představuje, jak správně uvedl i soud I. stupně, obcházení zákona.

V daném případě ze zjištění soudu I. stupně vyplývá, že žalovaný je členem odborového sdružení Spravedlnost. I když toto odborové sdružení bylo evidováno na Ministerstvu vnitra ČR, zjevně se nejedná o odborovou organizaci, jejímž úkolem je hájit práva a oprávněné zájmy zaměstnanců a zajišťovat ochranu jejich hospodářských a sociálních práv, tedy odborovou organizaci, jejíž činnost je vázána k pracovně-právním vztahům členů organizace.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti neshledal odvolací soud odvolání otce důvodné a rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné podle potvrdil.

JUDr. K . Š.

předsedkyně senátu