Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18Co 428/2001

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-44

U S N E S E N Í

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě v řízení o dědictví po M. S. , posledně bytem v obci M., zemřelé 30.12.2000, jehož účastníky jsou: 1) J. Š., bytem v obci J., 2) A. S., bytem v obci M., 3) R. W., bytem v obci K., 4) R.D., bytem v obci J., o odvolání J. Š., proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 22.6.2001, č.j. – 22,

t a k t o :

Usnesení soudu prvního stupně se v odvoláním napadených výrocích II. a III. z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 22.6.2001 soud prvního stupně výrokem I. určil obecnou cenu majetku zůstavitelky, výši dluhů a čisté dědictví, výrokem II. potvrdil nabytí celého majetku zůstavitelky pozůstalým dětem, a to J. Š. k id. 4/8, A. S. k id. 2/8, R. W. k id. 1/8, R. D. k id. 1/8, v tomto výroku také uvedl, které věci náleží do dědictví, a výrokem III. rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů notáře za provedení úkonů v řízení o dědictví.

Dne 4.7.2001 podala proti usnesení soudu prvního stupně odvolání R. D., která však toto odvolání, dříve než ho na výzvu soudu prvního stupně doplnila, svým podáním doručeným soudu 27.7.2001 vzala zpět.

Dne 12.7.2001 bylo soudu prvního stupně doručeno odvolání J. Š., která jím napadla výslovně pouze výroky II. a III. usnesení ze dne 22.6.2001. Uvedla v něm, že se podle jejího názoru režim dědění ze závěti neměl řídit českým právním řádem, neboť zemřelá byla rakouskou státní občankou. Domnívá se, že nemělo být použito především ustanovení o neopomenutelných dědicích. S touto otázkou se soud prvního stupně nevypořádal. Dále uvedla, že má za to, že soudní komisař nevedl účastníky k uzavření odpovídající dohody dědiců o reálném nabytí jednotlivých dědických podílů, a ne zcela objektivně zohlednil složitost budoucí správy nemovitostí v rámci přiznaných spoluvlastnických podílů. Přihlédnuto nebylo ani k míře existujících závazků v péči o nemovitý majetek zůstavitelky ze strany některých dědiců. Za této situace navrhla, aby jejímu odvolání bylo vyhověno, a aby usnesení soudu prvního stupně bylo ve výrocích II. a III. zrušeno a věc vrácena k opětovnému projednání a novému rozhodnutí s možností uzavření dědické dohody.

K odvolání J. Š. podala dne 17.9.2001 vyjádření R. D. Uvedla, že je pravdou, že zemřelá M. S. byla rakouskou státní občankou, když touto se stala po uzavření sňatku s jejím otcem. Má však za to, že když podstatnou, ne-li stěžejní, hodnotu dědictví představuje nemovitost nacházející se na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů, které by se pak měly řídit českým hmotným právem, jak učinil soud i v dané věci. Ostatně i zůstavitelka učinila závěť v souladu s českými právními předpisy. V tomto směru považuje rozhodnutí soudu prvního stupně, jak po formální, tak i po hmotné stránce, za správné. Pokud odvolatelka namítala, že soud nevedl účastníky k dohodě, má za to, že jestliže nejsou stanoviska dědiců o rozdělení dědické masy souladné, nezbývá soudnímu komisaři než rozhodnout podle občanského práva procesního a hmotného. Vzhledem ke stupni narušenosti vzájemných vztahů dědiců v dané věci však není možno jakoukoli dědickou dohodu uzavřít. Odvolatelka je vpodstatě ochotna uzavřít pouze takovou dohodu, na základě které by R. D. a R. W. nárokovali podíl nižší, než jim náleží podle závěti a zákona, což je pro ni osobně neakceptovatelné. Navrhla, aby odvolání J. Š. bylo zamítnuto.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání J.Š. bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě, osobou oprávněnou k podání odvolání, a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II. a III., a to v souladu s bodem 15. přechodných a závěrečných ustanovení podle právních předpisů účinných v době smrti M. S., tj. podle , , ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen ).

Z obsahu spisu, v němž je vedeno řízení o dědictví po M. S. (dále jen zůstavitelka), je zřejmé, že zůstavitelka byla rakouskou státní občankou. Tato skutečnost je uvedena jak v závěti, kterou zůstavitelka pořídila formou notářského zápisu notáře JUDr. J. S. NZ 86/95 dne 21.6.1995, tak i v protokole o předběžném šetření, který byl sepsán dne 14.2.2001 s pozůstalým synem A. S. Za této situace bylo třeba se především zabývat tím, zda je dána pravomoc soudu České republiky k projednání dědictví po zůstavitelce. Vycházeje z ustanovení o mezinárodním právu soukromém a procesním (podle něhož projedná český soud dědictví po cizinci, které je v České republice, jestliže zde měl zůstavitel bydliště a žádá-li o to dědic, který se zde zdržuje, a dále vždy také, jde-li o nemovitosti ležící na území České republiky), je pravomoc soudu České republiky dána, neboť zůstavitelka bydlela na území České republiky, její dědici se rovněž zdržují na území České republiky, požádali o projednání dědictví českým soudem, a konečně předmětem dědictví jsou také nemovitosti, které leží na území České republiky.

Je-li dána pravomoc soudu České republiky, je třeba dále posoudit, podle jakého hmotného práva bude dědictví projednáno. Podle se právní poměry dědické řídí právním řádem státu, jehož byl zůstavitel v době smrti státním občanem. Jestliže byla zůstavitelka v době své smrti rakouskou státní občanskou, znamená to, že je třeba podle rakouského práva vyřešit především otázku dědického titulu, okruhu dědiců ze zákona a ze závěti, dědickou způsobilost či nezpůsobilost dědiců, velikost dědických podílů, včetně případného započtení na tyto dědické podíly. K těmto základním otázkám dědického práva, které je třeba řešit podle rakouského práva, nepochybně patří také otázka dědického nároku a možnosti domáhat se dědictví ze strany potomka, který byl závětí jako dědic opomenut.

Z odůvodnění odvoláním napadeného usnesení vyplývá, že se soud prvního stupně otázkou použití rakouského práva vůbec nezabýval a opomenutí syna zůstavitelky R. W. v závěti, kterou pořídila dne 21.6.1995, posoudil podle práva českého – podle .

Vycházeje z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, jakož i z obsahu spisu, v němž je zachycen průběh řízení o dědictví v dané věci, dospěl odvolací soud k závěru, že nejsou dány podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích, když tento soud při rozhodování o dědickém právu nevycházel z práva státu, jehož byla zůstavitelka občankou v době své smrti, což mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II. a III. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle a odst. 2

V dalším řízení soud prvního stupně zjistí rakouské dědické právo, a to postupem upraveným v , tj. pokud mu není obsah tohoto práva znám, obrátí se na Ministerstvo spravedlnosti České republiky, které je povinno mu sdělit nejen vlastní text příslušné právní normy, ale i zásady jeho interpretace a aplikace. Podle takto zjištěného práva, za použití procesním předpisů práva českého, ve věci rozhodne, včetně rozhodnutí o nákladech řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í odvolání přípustné.

V Brně dne 10. června 2003

předsedkyně senátu