Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8To 324/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Krajský soud v Plzni rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2003,

t a k t o :

Stížnosti obžalovaného

M.B.

a

Okresního státního zástupce Plzeň-město

proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. 5. 2003, č.j. -902 se podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodné

z a m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í

Napadeným usnesením okresní soud podle § 31 odst. 1 tr. řádu rozhodl v neveřejném zasedání tak, že předseda senátu Okresního soudu Plzeň-město Mgr. D.P. není z důvodů uvedených v § 30 odst. 2 tr. řádu vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. .

Proti tomuto usnesení podali v zákonné lhůtě stížnost jak obžalovaný M.B., tak Okresní státní zástupce Plzeň-město. Obžalovaný se domnívá, že ze skutečností, jež jsou uvedeny v odůvodnění napadeného usnesení, vyplývá, že mělo být rozhodnuto o vyloučení předsedy senátu. Ten vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osoby, jejímž odposlechem bylo zjištěno telefonní číslo účastnické stanice právě obžalovaného B. Proto obžalovaný navrhuje, aby bylo rozhodnuto o vyloučení předsedy senátu Mgr. D.P. z vykonávání úkonů trestního řízení ve shora uvedené trestní věci.

Podobným způsobem odůvodnil opravný prostředek i státní zástupce. Ten poukazuje na to, že pokud sám soud I. stupně konstatuje, že nařízeným odposlechem telekomunikačního provozu osoby XY bylo zjištěno telefonní číslo obžalovaného B., je nutno přihlédnout k tomu, že právě nařízený odposlech, byť tento sám o sobě není použit k důkazu, byl prvním článkem řetězce dalších zjištění, které již k důkazu použity byly. Takto lze tedy i s přihlédnutím k obecné soudní praxi dojít k závěru, že předseda senátu Okresního soudu Plzeň-město Mgr. P. je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v dané věci. Proto státní zástupce navrhuje, aby Krajský soud v Plzni zrušil napadené usnesení a sám rozhodl tak, že předseda senátu Okresního soudu Plzeň-město Mgr. P. je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci.

Krajský soud v Plzni z podnětu včas podaných stížností podle § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení předcházející jeho vydání, a došel k závěru, že stížnosti nejsou důvodné.

Řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí proběhlo v souladu s trestním řádem, když po podání obžaloby v neveřejném zasedání senát okresního soudu zcela v souladu s § 31 odst. 1 tr. řádu rozhodl o tom, že předseda senátu není vyloučen ve smyslu § 30 odst. 2 tr. řádu. Toto rozhodnutí učinil okresní soud ex offo, přičemž z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že při lustraci soud zjistil, že předseda senátu (soudce) Mgr. D.P. dne 17. 1. 2002 vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podezřelého XY (bližší údaje nebyly uváděny, neboť předmětný spis je stále utajovanou skutečností se stupněm utajení „vyhrazené“). Předmětný příkaz byl vydán k žádosti Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, když žádost byla evidována pod shodnou sp. zn. státního zastupitelství, tedy sp. zn. 1 Zn 2201/2002, jako žádosti na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na obžalované B., N. a D., o nichž rozhodovali jiní soudci okresního soudu. Soud po přezkoumání skutečností uvedených v návrhu státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu na obžalovaného B. zjistil, že telefonní číslo účastnické stanice obžalovaného B. bylo zjištěno právě odposlechem osoby XY. V té souvislosti poukázal na to, že ačkoliv v ust. § 30 odst. 2 tr. řádu není výslovně uvedeno, že by soudce, který vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 tr. řádu byl výslovně vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení po podání obžaloby, je všeobecně soudní praxí akceptováno a aplikováno, že takovýto soudce vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení je. V té souvislosti však akcentuje okresní soud, že v daném případě nelze aplikovat předchozí větu, neboť skutečnosti zjištěné z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osoby XY nejsou v trestním řízení vedeném pod sp. zn. použity k důkazu ve vztahu k některému z obžalovaných. Soud tedy dospěl k závěru, že skutečnost, že předseda senátu Mgr. D.P. nařídil odposlech a záznam telekomunikačního provozu na osobu XY, nevylučuje předsedu senátu z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod shora uvedenou sp. zn., tedy že úkony předsedy senátu ve věci nejsou v rozporu s d a Úmluvy o ochrany lidských práv a základních svobod. V závěru odůvodnění okresní soud zdůraznil, že předmětné rozhodnutí učinil v zájmu zachování právní jistoty obžalovaných v dané trestní věci.

Podle názoru zdejšího soudu se lze ztotožnit s argumentací uvedenou v podrobném odůvodnění napadeného rozhodnutí, které splňuje podmínky ust. § 134 odst. 2 tr. řádu. Je třeba poukázat na to, že ust. § 30 odst. 2 tr. řádu v platném znění ve své větě druhé neuvádí vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v přípravném řízení jako důvod pro vyloučení soudce rozhodujícího v přípravném řízení z vykonávání úkonů trestního řízení po podání obžaloby. Zmíněné ustanovení obsahuje úplný výčet s tím, že po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na níž byla poté podána obžaloba.

Ze sémantického výkladu zmíněného procesního ustanovení lze mít za to, že s ohledem na výslovné znění předmětného ustanovení nevylučuje soudce činného v přípravném řízení to, že ve věci nařídil odposlech a záznam telekomunikačního provozu, včetně jeho prodloužení dle § 88 odst. 1, odst. 2 tr. řádu. Takový výklad zastává i aktuální komentář trestního řádu.

I ten však připouští, že s přihlédnutím k charakteru některých dalších úkonů v přípravném řízení, mezi nimi je uvedeno i nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, ve srovnání s úkony, pro které je soudce činný v přípravném řízení vyloučen z vykonávání úkonů po podání obžaloby, je třeba uvážit, zda znění trestního řádu není v tomto směru v rozporu s d, a zejména čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení č. 209/1992 Sb.). V té souvislosti je třeba připomenout, že s ohledem na různý výklad předmětného ustanovení § 30 odst. 2 tr. řádu ve vztahu k mezinárodněprávnímu a ústavněprávnímu zakotvení práva na spravedlivé soudní řízení zahrnujícího i projednání záležitosti nezávislým a nestranným soudem, se v rámci sjednocení praxe soudů v obvodu působnosti Krajského soudu v Plzni zabývala tímto problémem gremiální porada soudců trestního úseku Krajského soudu v Plzni za přítomnosti zástupců všech okresních soudů v obvodu jeho působnosti konaná dne 12. 9. 2000. Ta došla jednohlasně k závěru, že jestliže soudce v přípravném řízení rozhodoval dle § 88 tr. řádu o povolení odposlechu, je tato skutečnost důvodem pro jeho vyloučení s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně základních lidských práv a svobod (čl. 6 – právo na spravedlivý proces) s použitím analogie ve prospěch dle § 30 odst. 2 tr. řádu.

Oproti do určité míry pragmatickému výkladu komentáře k trestnímu řádu je tedy soudní praxe v obvodu působnosti Krajského soudu v Plzni jednotná v tom směru, že nelze považovat výčet úkonů soudce v přípravném řízení vylučujících ho z dalšího vykonávání úkonů po podání obžaloby tak, jak je uveden v ust. tr. řádu, za úplný. V té souvislosti je třeba poukázat na to, že shora uvedené ustanoveníd i právo na spravedlivý proces zakotvené v Evropské úmluvě vycházejí z toho, že ve věci má rozhodovat nestranný soud. Nestrannost soudu může být důvodně zpochybněna právě v tom směru, pokud soudce rozhodující v přípravném řízení zasáhl do ústavních práv obviněného, přičemž takovým právem je i ochrana zpráv podávaných telefonem ( LPS, , 2 Evropské úmluvy).

Ústavní právo zasažené postupem dle § 88 odst. 1 tr. řádu a potažmo i postupem dle § 88a odst. 1 tr. řádu jsou na úrovni ústavních práv, do nichž je zasahováno nařízením domovní prohlídky, vydáním příkazu k zatčení či rozhodováním o vazbě osoby, na níž byla posléze podána obžaloba.

V té souvislosti je třeba zdůraznit, že uznávaná soudní praxe i vědecký výklad se shodují v tom, že nestrannost soudce se v ust. tr. řádu chrání absolutně, neboť smyslem zmíněného ustanovení je vyloučit možnost vzniku pochybností o nestrannosti soudu právě s ohledem na shora naznačené článkyd a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Přestože dikce trestního řádu v předmětném ustanovení nepočítá s tím, že vyloučen by měl být i soudce nařizující odposlech v přípravném řízení, lze poukázat na přednostd i Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod před zákonem (y).

Obecně lze tedy mít za to, že vyloučeným by měl být soudce rozhodující v předmětné věci ve vztahu k někomu z obžalovaných, resp. původně spoluobviněných, o tom, zda návrh státního zástupce na nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je důvodný. Už samotná skutečnost, že soudce dostává mezi podklady pro posouzení důvodnosti podaného návrhu určité indicie o nějaké osobě, je do budoucna faktorem zpochybňujícím jeho nestrannost. V obecné poloze lze tedy s námitkami obou stěžovatelů souhlasit.

Zdejší soud je tedy toho názoru, že soudce je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení po podání obžaloby i tehdy, pokud v projednávané věci v přípravném řízení nařídil odposlech, pokud ten se však týkal účastnické stanice některého z obžalovaných či původně spoluobviněných (když proti některému z obviněných mohlo být v mezidobí trestní stíhání zastaveno nebo jeho věc byla vyloučena k samostatnému projednání). Tento závěr se opírá o skutečnost, která nastala právě v projednávané trestní věci. Je totiž třeba poukázat na to, že předseda senátu okresního soudu byl v této věci činný jako soudce v přípravném řízení ve vztahu ke zcela jiné osobě, než proti které bylo posléze zahájeno trestní stíhání, přičemž v podkladech pro zvážení důvodnosti návrhu státního zástupce na nařízení odposlechu nebyla uvedena jména žádné z osob, které byly posléze obviněny a později obžalovány. Rovněž skutek, z jehož páchání byl účastník telefonní stanice navrhované k odposlechu podezřelý, nebyl identifikován tak, aby se soudce rozhodující o předmětném návrhu státního zástupce seznámil s takovými údaji, které obsahuje popis skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání a později podána obžaloba. V té souvislosti je třeba připomenout, že důvodem vyloučení dle § 30 odst. 2 tr. řádu, resp. i přímo vyloučení při aplikaci shora uvedených ústavních principů, je, aby soudce nebyl pod vlivem názoru, který si o věci učinil v předchozích stádiích řízení. V daném případě je ze spisového materiálu (utajované přílohy spisu V 9-U 11/2003) zcela zřejmé, že takový názor si Mgr. P. nemohl učinit ani subjektivně, ani objektivně. Na tomto závěru nemění nic ani ta namítaná skutečnost, že orgány činné v trestním řízení z odposlechu povoleného Mgr. P. zjistily telefonní kontakt na účastnickou stanici obžalovaného B. Předseda senátu okresního soudu v době svého rozhodování v přípravném řízení neměl ani nemohl mít jakoukoliv vědomost o existenci obžalovaného B. či ostatních obžalovaných a jejich kontaktech s osobou podezřelého XY. Podle názoru zdejšího soudu tedy soud I. stupně v napadeném rozhodnutí nepochybil, pokud rozhodl jak shora uvedeno, neboť předseda senátu tamního soudu nejen, že není subjektivně vyloučen, ale nemohou být ani objektivně pochybnosti o jeho případné podjatosti s ohledem na předchozí rozhodování v přípravném řízení. Proto zdejší soud zamítl obě stížnosti jako nedůvodné podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není přípustný další řádný opravný prostředek.

V Plzni dne 4. 6. 2003