Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16Co 295/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-15

U s n e s e n í

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z jeho předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivy Březinové a JUDr. Jana Eliáše ve věci oprávněné společnosti (dále jen oprávněná):

HS I., s.r.o.

, se sídlem P-6, V. 538/4, zastoupená advokátem se sídlem P-5, N. 82/42, proti povinnému:

V. B.

, bytem P-7, V h. 1069/30,

o nařízení exekuce pro částku 107.625,- Kč s příslušenstvím

, k odvolání povinného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21.2.2002 č.j. -6 a proti exekučnímu příkazu vydanému soudním exekutorem Mgr. M. T., se sídlem Exekutorského úřadu v P., L-6, dne 25.6.2002 sp. zn 2 EX 673/02,

t a k t o :

I. Usnesení soudu I. stupně

s e m ě n í

jen tak, že se zrušuje ve výroku I. nařízená exekuce k uspokojení nákladů právní pomoci při podání návrhu na exekuci v částce 10.330,- Kč; jinak se odvolání proti usnesení soudu I. stupně

o d m í t á.

II. Řízení o odvolání povinného proti exekučnímu příkazu se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í

Napadeným usnesením soud I. stupně nařídil exekuci podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí (platebního rozkazu) Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11.8.1999 č.j. -11 k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 107.625,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 16 % od 9.2.1995 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení ve výši 4.305,- Kč, nákladů právní pomoci při podání návrhu na exekuci v částce 10.330,- Kč jakož i nákladů exekučního řízení, jejichž výše bude určena v příkazu k úhradě nákladů exekuce (výrok I.), a současně pověřil provedením exekuce soudního exekutora Mgr. M. T., kterému svěřil rozhodnutí o způsobu provedení exekuce ve smyslu ustanovení (výroky II. a III.). Vzal přitom za prokázané, že smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 11.12.2001 (správně 12.12.2001) došlo k přechodu práv a povinností ve smyslu ustanovení z původního oprávněného subjektu Š., s.r.o., se sídlem P-1, K. 7, na oprávněnou.

Proti takovému usnesení podal povinný v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém namítá, že s předchozím oprávněným subjektem byl dohodnut na úhradě částky 57.000,- Kč, což však bylo později tímto subjektem jednostranně změněno na částku 107.625,- Kč bez bližšího upřesnění. Na další dotazy povinného již Š., s.r.o. nereagoval, ale ozvala se pracovnice exekutorského úřadu, která mu předložila napadené usnesení, exekuční příkaz a příkaz k úhradě nákladů exekuce, které činí dalších 52.000,- Kč. Povinný tak zdůrazňuje, že se odvolává proti všem výše zmíněným rozhodnutím, s kterým zásadně nesouhlasí. V této souvislosti rovněž poukazuje na svou tíživou finanční situaci i na to, že se stará o svého invalidního bratra a jednaosmdesátiletou babičku.

Oprávněná se k odvolání povinného nevyjádřila.

Odvolací soud tak přezkoumal napadené usnesení i řízení mu předcházející ve smyslu ustanovení a (dále jen „“) a dospěl k závěru, že odvolání povinného je důvodné pouze v části, ve které směřovalo proti nařízení exekuce k uspokojení nákladů právní moci při podání návrhu na exekuci v částce 10.330,- Kč.

V této souvislosti je zapotřebí připomenout znění ustanovení (dále jen „“), dle kterého náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému. Je tedy zřejmé, že o náhradě těchto nákladů rozhoduje exekutor a nikoliv soud, který tak v daném případě učinil nesprávně. Sám soud I. stupně přitom ve výroku I. napadeného usnesení nařídil exekuci i pro náklady exekuce, jejichž „výše bude určena v Příkazu k úhradě nákladů exekuce“, z čehož vyplývá, že správně předpokládal určení sporných nákladů exekutorem v příkazu k úhradě nákladů exekuce ve smyslu ustanovení exekučního řádu. Lze tedy uzavřít, že soud I. stupně postupoval nesprávně, když nařídil exekuci též k uspokojení nákladů právní pomoci při podání návrhu na exekuci v částce 10.330,- Kč, a proto odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že v této části výrok I. bez dalšího zrušil ( ).

Dále je pak nutné připomenout, že s ohledem na ustanovení exekučního řádu (upravující podpůrnou použitelnost pro exekuční řízení) soud při věcném posuzování návrhu na exekuci zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného a zda vymáhané právo není prekludováno. V odvolacím řízení lze přitom přezkoumat rozhodnutí soudu I. stupně jen z těch hledisek, kterými se musí zabývat soud I. stupně; pro rozhodnutí odvolacího soudu je tedy rozhodující stejný stav, jaký byl rozhodný pro vydání usnesení soudu I. stupně.

Podle ustanovení § 44 odst. 10 exekučního řádu je proti usnesení o nařízení exekuce odvolání přípustné, avšak nelze v něm namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce; k ostatním soud nepřihlédne a nařízení exekuce potvrdí. Neobsahuje-li odvolání skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nebo neobsahuje-li žádné skutečnosti, soud usnesením odvolání odmítne.

S ohledem na vše, co bylo výše uvedeno, tak odvolacímu soudu nezbylo nic jiného, než odvolání povinného ve zbylé části odmítnout ve smyslu ustanovení § 44 odst. 10 exekučního řádu, neboť zmíněné odvolání neobsahuje žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce s tím, že námitky týkající se tíživé situace povinného mohou mít vliv pouze na odklad exekuce ve smyslu ustanovení exekučního řádu a , dle kterého může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí (exekuce), přičemž je zapotřebí uvést, že provedení exekuce může být odloženo teprve tehdy, jestliže již exekuce byla nařízena, tedy jestliže usnesení o nařízení exekuce je vykonatelné.

Podle exekučního řádu proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek, citovaný zákon ani tudíž rovněž nestanoví, který soud je funkčně příslušný k rozhodnutí o nepřípustném odvolání proti exekučnímu příkazu. Chybí tedy jedna z procesních podmínek řízení, v důsledku čehož je třeba, aby kterýkoli soud (v daném případě Městský soud v Praze, jemuž bylo uvedené odvolání adresováno) podle (přiměřeně použitého pro exekuční řízení ve smyslu exekučního řádu) řízení o takovém odvolání zastavil (viz mutatis mutandis rozhodnutí uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 124/2001).

Odvolací soud nerozhodoval o nákladech odvolacího řízení, neboť i na ně (pokud exekuce rozhodnutím odvolacího soudu nekončí) dopadá úprava nákladů exekuce vyplývající z ustanovení § 44 odst. 6 písm. e), § 87 a § 88 exekučního řádu.

Pro úplnost odvolací soud ještě uvádí, že o námitkách povinného směřujících proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaným v této věci přísluší rozhodnout soudu I. stupně (§ 88 odst. 3 ve spojení s § 45 exekučního řádu).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení u soudu I. stupně dospěje Nejvyšší soud ČR k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 21. května 2003

JUDr. Robert W a l t r , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Světničková