Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10To 91/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 4 -

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13.5.2003, sp.zn.

.

Krajský soud v Hradci Králové zamítl odvolání obžalovaného M.S., podané proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 15.1.2003, č.j. -362.

Z o d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem uznal okresní soud obžalovaného M.S. vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b),e), odst. 2 tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1,2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., za které mu uložil podle § 238 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a š

e

sti měsíců, když pro výkon trestu obžalovaného podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Dále rozhodl podle § 228 odst. 1 tr.řádu o povinnosti obžalovaného k náhradě škody a u části poškozených pak podle § 229 odst. 1,2 tr. řádu

o odkázání s jejich nároky na náhradu škody na řízení občanskoprávní. Současně byl tímto rozsudkem odsouzen spoluobžalovaný A.K., ohledně něhož rozsudek v celém rozsahu nabyl právní moci.

Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný M.S. v zákonné lhůtě odvolání, které odůvodnil prostřednictvím svého obhájce, a které zaměřil do výroků o vině, o náhradě škody a v důsledku toho též do výroku o trestu.

Z podnětu podaného odvolání přezkoumal krajský soud podle § 254 odst. 1,3,4 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku ve vztahu k obžalovanému M.S., jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to zejména z hlediska vytýkaných vad. Krajský soud by přihlížel i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, pokud by byly zjištěny tak

o

vé vady, které by měly vliv na správnost přezkoumávaných výroků.

Krajský soud se dále v odůvodnění podrobně zabýval odvolacími námitkami z hlediska skutkových zjištění, právní kvalifikace skutku i úvah o trestu a náhradě škody a dospěl k závěru, že je nutno odvolání obžalovaného jako nedůvodné podle § 256 tr.řádu zamítnout.

Dále považuje krajský soud za nutné zaujmout stanovisko k procesní námitce obžalovaného, který při veřejném zasedání dne 21.3.2003 konaném o odvolání namítl podjatost předsedy senátu a zároveň navrhl podle § 25 tr.řádu odnětí věci Krajskému soudu v Hradci Králové a její přikázání jinému soudu. Učinil tak formou urážlivého a soud znevažujícího písemného podání. Krajský soud rozhodl usnesením ze dne 21.3.2003, že předseda senátu není vyl

o

učen z vykonávání úkonů v této trestní věci a poté veřejné zasedání odročil a předložil věc Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o stížnosti obžalovaného do uvedeného usnesení a o návrhu na odnětí a přikázání věci. Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze d

n

e 11.4.2003 shledal stížnost i návrh obžalovaného zcela nedůvodnými, stížnost obžalovaného podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.řádu zamítl a dále rozhodl, že podle § 25 tr.řádu se tato věc Krajskému soudu v Hradci Králové neodnímá. Nové veřejné zasedání pak k

r

ajský soud nařídil na 13.5.2003. Dne 9.5.2003 došlo krajskému soudu nové písemné podání obžalovaného M.S., v němž vyjadřuje svůj nesouhlas s rozhodnutím Vrchního soudu, znovu namítá podjatost předsedy senátu a opětovně navrhuje odnětí věci Krajskému soudu

v Hradci Králové, přičemž opakuje a stupňuje své urážlivé útoky vůči soudu. Krajský soud pak rozhodl v neveřejném zasedání dne 12.5.2003, že předseda senátu není vyloučen z vykonávání úkonů v této věci. Usnesení bylo obžalovanému doručeno při veřejném zas

e

dání dne 13.5.2003. Na to obžalovaný poukázal na svůj nový písemný návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr.řádu.

Krajský soud však přesto odvolání obžalovaného projednal, aniž by veřejné zasedání znovu odročoval. Zaujal totiž právní názor, že jestliže nadřízený soud ve smyslu ustanovení § 25 tr.řádu již rozhodl o návrhu obžalovaného na odnětí a přikázání věci a obžalovaný opětovně podá takový návrh, který je zjevně neopodstatněný, byť jsou v něm formálně uvedeny jiné důvody, je příslušný soud opráv

n

ěn věc projednat a rozhodnout, aniž by jednání znovu odročoval a spis předkládal nadřízenému soudu a byl tak ve věci nečinný až do doby, než se obžalovaný rozhodne s podáváním uvedených návrhů ustat. Žádné ustanovení trestného řádu, ani ustanovení § 25 tr

.

řádu, neukládá soudu odročit jednání s ohledem na návrh na odnětí a přikázání věci. Soud proto je povinen – ať již jde o soud prvního či druhého stupně – opakovaný návrh obžalovaného na odnětí a přikázání věci předběžně posoudit, zda není zjevně neopodsta

t

něný, případně zda není pouze nástrojem k prodlužování řízení. Pokud tomu tak je, je soud oprávněn ve věci jednat a rozhodnout a teprve poté věc předložit nadřízenému soudu. Opačný výklad by byl mimo jiné v rozporu s ustanovením § 31 odst. 2 tr.řádu, kter

é

ve vztahu k ustanovení § 141 odst. 4 tr.řádu určuje, že proti usnesení učiněnému podle § 31 odst. 1 tr.řádu sice je přípustná stížnost, ta však nemá odkladný účinek, aby obžalovaný nemohl opakovanými námitkami podjatosti fakticky určovat, zda a kdy bude

j

eho trestní věc projednána. Výše uvedený postup při aplikaci ustanovení § 25 tr.řádu, který zvolil krajský soud, není ani v rozporu s právem obžalovaného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť i to

t

o právo musí být vykládáno tak, aby soudům byla dána možnost jednotlivé trestní věci projednat.

Návrh obžalovaného na odnětí a přikázání věci bude – spolu se stížností obžalovaného proti usnesení krajského soudu podle § 31 odst. 1 tr.ř. – neprodleně předložen Vrchnímu soudu v Praze k posouzení. Právní mocí rozsudku končí trestní stíhání, nikoli trestní řízení (§ 12 odst. 10 tr.řádu). Pokud vrchní soud dojde k závěru, že předseda senátu, který ve věci rozhodl, je vyloučen podle § 30 tr.řádu z vykonávání úk

o

nů tohoto trestního řízení, anebo že opakovaný návrh obžalovaného na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr.řádu je důvodný, poskytuje trestní řád možnosti nápravy cestou mimořádných opravných prostředků – dovolání a stížnosti pro porušení zákona. Krajský

s

oud však odvolání obžalovaného projednal a ve věci rozhodl, neboť zmíněné opakované návrhy a námitky obžalovaného považuje za zjevně neopodstatněné a vedené pouze snahou prodlužovat trestní řízení.

J