Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17Co 394/2002

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. J. a soudců JUDr. E. V. a Mgr. T. Š. ve věci žalobce

J. Š.,

narozeného xxx, bytem v N. M. nad M., N. F. čp. 657, zastoupeného JUDr. I. P., advokátkou se sídlem v N. M. nad M., K. čp. 29, proti žalovanému

R., spol. s r. o.

, s. r. o. se sídlem v N. – B., V N. čp. 101, IČ xxx, o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v N ze dne 24. června 2002, č.j. -30,

t a k t o

:

I. Rozsudek okresního soudu se

m ě n í

tak, že se žaloba o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru účastníků dopisem žalované, datovaným 4.1.2002,

z a m í t á

.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

Výrok pod bodem III rozsudku okresního soudu o povinnosti žalované

zaplatit soudní poplatek se

z r u š u j e.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému nákladů odvolacího řízení 1.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem okresní soud určil, že je zrušení pracovního poměru účastníků dopisem žalované, datovaným 4.1.2002, který žalobce obdržel 15.2.2002, neplatné (výrok pod bodem I) a uložil žalované, aby žalobci nahradila náklady řízení (výrok pod bodem II) a aby zaplatila soudní poplatek (výrok pod

bodem III).

V odůvodnění vyložil, že podle jeho zjištění, účastníci pracovní smlouvou z 8.10.2001 sjednali pracovní poměr s tříměsíční zkušební dobou, že žalobce byl od 17.12.2001 do 31.5.2002 práce neschopen a že dopis žalované obsahující projev její vůle směřující ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době s odkazem na byl žalobci doručen 15.2.2002. Z toho dovodil, že bylo zrušení pracovního poměru neplatné, protože k němu došlo až po skončení zkušební doby. Podle o

d

st. 2 se doba překážek v práci, pro které zaměstnanec nemůže během zkušební doby konat práci, započítává do zkušební doby v rozsahu nejvýše 10 pracovních dnů. Zkušební doba měla podle ujednání účastníků skončit 8.1.2002, žalobce před tímto

d

atem kvůli pracovní neschopnosti neodpracoval 13 dnů a zkušební doba se tak prodloužila o 3 dny a skončila 11.1.2002. Že v té době, a také v den, kdy obdržel dopis žalované o zrušení pracovního poměru, byl žalobce stále v pracovní neschopnosti, bylo podle

okresního soudu nerozhodné. Výrok o nákladech odůvodnil soud prvého stupně odkazem na a závěrem o žalobcově úspěchu v řízení a výrok o soudním poplatku opřel o ustanovení , o soudních poplatcích, v ny

n

í platném znění.

Proti tomuto rozsudku se žalovaná odvolala a navrhla jeho změnu v ten smysl, že se žaloba zamítá. Mínila, že okresní soud věc posoudil nesprávně. Zopakovala, že podle ní nemohla zkušební doba skončit, dokud překážka v práci, kvůli níž došlo k prodloužení zkušební doby, tedy žalobcova pracovní neschopnost, trvala. Jen takový výklad odpovídá účelu zkušební doby, kterým je umožnit zaměstnavateli i zaměstnanci, aby si vyzkoušeli výhodnost navázaného pracovněprávního vztahu. Interpretace,

k

níž přikročil okresní soud, by vedla k jistě neudržitelnému důsledku, že by zaměstnanec mohl zkušební dobu “promarodit” celou.

Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí. Do zkušební doby se nezapočítává jen takový počet pracovních dní, o který trvání překážky v práci přesáhl 10 dnů v průběhu zkušební doby, nikoli po ní. Názor žalované, že prodloužení zkušební doby začíná běžet až poté, kdy překážka v práci odpadne, a že účel zkušební doby vyžaduje, aby v jejím průběhu byla práce konána, je ne

s

právný a ustanovení z této koncepce nevychází. Žalobce navíc onemocněl až 13 pracovních dnů před ukončením sjednané zkušební doby, a žalovaná tedy měla na úsudek o, jak uvádí, výhodnosti pracovněprávního vztahu, času dostatek.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou ( ) a včas ( věta první ), krajský soud napadený rozsudek přezkoumal včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Učinil tak nejen z pohledu odvolacího důvodu ž

a

lovanou předneseného, nýbrž i s přihlédnutím k dalším odvolacím důvodům, jež obecně uplatněny být mohly ( ; ).

Dospěl k následujícím závěrům:

Skutkový stav zjistil okresní soud správně a pro rozhodnutí projednávané věci úplně. Klíčové skutkové okolnosti byly ostatně nesporné. Ani v průběhu odvolacího řízení je nikdo z účastníků nezpochybňoval, a krajskému soudu tak pro stručnost stačí na výstižné skutkové závěry soudu okresního odkázat.

Právní názor, na němž soud prvního stupně své rozhodnutí vystavěl, však sdílet nemůže. V tomto ohledu dává naopak za pravdu žalované. O tom, že je účelem institutu zkušební doby vytvořit stranám pracovního poměru možnost získat poznatky, na jejichž základě se mohou do sjednanéh

o

termínu rozhodnout, zda pracovní vztah jednostranným úkonem ukončí, se nedá pochybovat. I když je možné připustit, že i pracovní neschopnost zaměstnance v průběhu zkušební doby je skutečností, která obecně může hrát při rozhodování o ukončení pracovního

p

oměru ve zkušební době úlohu, a to zpravidla bezpochyby především při rozhodování zaměstnavatele, má zkušební doba v první řadě sloužit k získávání informací jiných. U zaměstnavatele jde o poznatky o schopnosti zaměstnance dosahovat kýžených pracovních výsledků a o jeho pracovní kázni, u zaměstnance o podmínkách výkonu sjednané práce v nejširším slova smyslu. Pokud by byl výklad zastávaný soudem prvního stupně a žalobcem správný, význam zkušební doby by se podstatně oslabil. Kdyby napříkl

a

d zaměstnanec prvního dne po nástupu do zaměstnání onemocněl a jeho pracovní neschopnost by nepřetržitě trvala i po skončení zkušební doby po takový počet dnů, o který se zkušební doba podle prodlužuje, zaměstnavatel ani zaměst

n

anec by žádné odpovídající poznatky získat nemohli. Už z toho je patrno, že interpretace okresního soudu správná být nemůže. Prodloužení zkušební doby nemůže začít běžet v době, kdy tu je překážka v práci (a to třeba i jiná než ta, kvůli níž se zkušební d

o

ba prodlužuje), ale až po jejím odpadnutí. O kolik dní se zkušební doba ve smyslu prodlužuje, tedy jde-li – tak jako v daném případě – například jen o 3 dny, ani kolik dní zaměstnanec v průběhu zkušební doby skutečně odpracoval

,

pak nemůže být právně významné. Jde o to, že sjednají-li si zaměstnavatel a zaměstnanec zkušební dobu určitého trvání, mají možnost “vyzkoušet si sjednaný pracovní poměr” po takový počet pracovních dnů, který z ujednání o zkušební době vyplývá, snížený v

důsledku překážek v práci nanejvýš o 10.

Pro úplnost je namístě doplnit, že pokud není k prodloužení zkušební doby zákonný důvod (jestliže doba trvání překážek v práci v průběhu zkušební doby nepřesáhla 10 dnů), pak to, že překážka v práci ke dni sjednanému jako den skončení zkušební doby trvá a pokračuje i po něm, nemá žádný význam. Zkušební doba v takovém případě skončí tak, jak bylo dohodnuto. K tomuto závěru ostatně soudní praxe dospěla již v minulosti.

Poněvadž žalovaná pracovní poměr účastníků způsobem předvídaným v ukončila v době, kdy žalobcova pracovní neschopnost trvala, prodloužení zkušební doby v důsledku toho ještě nezačalo běžet a zkušební doba proto neskončila, nešlo o úkon opožděný.

Žádný jiný důvod neplatnosti tohoto úkonu žalobce netvrdil a nevyšel najevo ani jinak. Pracovní poměr lze zrušit ve zkušební době i přesto, že je zaměstnanec v pracovní neschopnosti – žádné ustanovení platného právního řádu tomu nebrání. Neplatnost úkonu žalované j

a

ko celku není založena ani tím, že ve svém dopise uvedla, že pracovní poměr končí ke 4.1.2002, a dopis byl žalobci doručen až 15.2.2002. Zrušením ve zkušební době nelze pracovní poměr ukončit se zpětnou účinností, ale to, že se o to jedna ze stran pracovního poměru pokusí, má za ten následek, že pracovní poměr končí v den, kdy byl projev směřující k ukončení pracovního poměru druhé straně doručen. Neplatný je takovýto projev jen v té části, která obsahuje označení dne skončení pracovního poměru (§

242 odst. 1 písm. a) ve spojení s odst. 3 ). Neplatnost zrušení tu nepůsobí ani nedodržení minimální lhůty 3 dnů, o něž má doručení zrušovacího projevu den skončení pracovního poměru předcházet. Ustanovení , které

t

uto lhůtu konstituuje, je totiž “jen” povahy pořádkové.

Protože bylo žalovanou provedené zrušení pracovního poměru platné, krajský soud změnil přezkoumávaný rozsudek ve výroku o věci samé tak, že se žaloba zamítá ( ).

V důsledku změny napadeného rozsudku musel krajský soud rozhodnout o nákladech řízení před soudy obou stupňů ( ). V řízení byla nakonec úspěšná žalovaná a náklady proto musí podle (pro odvolací řízení ve spojení s odst.

1

) hradit žalobce jí (sám si vlastní výdaje ponese ze svého). V řízení před okresním soudem žalované podle jejího prohlášení žádné náklady nevznikly a v řízení odvolacím platila jen poplatek z odvolání 1.000,- Kč. Krajský soud tedy rozhodl, že právo

na náhradu nákladů řízení prvostupňového nemá nikdo z účastníků a že na náhradě nákladů odvolacího řízení je žalobce povinen žalované nahradit právě soudní poplatek z odvolání.

Výrok napadeného rozsudku o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek z žaloby krajský soud zrušil, protože byla žalované uložena s odůvodněním, že žalobce, který byl od placení soudních poplatků osvobozen a poplatek tudíž nezaplatil, v řízení uspěl (viz okresním soudem zmiňované ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních popla

t

cích). Ve světle měnícího rozhodnutí krajského soudu však tento předpoklad odpadl a povinnost platit poplatek z žaloby proto žalované ukládat nelze.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku lze do 2 měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. Dovolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v N, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V HK dne 28. dubna 2003

Předsedkyně senátu