Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10To 138/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Usnesení KS v HK ze dne 1.4.2003, sp.zn. .

KS v HK z podnětu odvolání obžalovaného a zúčastněné osoby zrušil rozsudek OS v Na ze dne 6.1.2003, č.j. -76 a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Z odůvodnění:

Napadeným rozsudkem uznal okresní soud obžalovaného vinným trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst.1, odst.3 písm.c) tr.zák. a porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst.1, odst.2 písm.b) tr.zák., kterých se dopustil neoprávněným dovozem cigaret na území republiky v úkryt u nákladního automobilu.

Napadeným rozsudkem bylo m.j. rozhodnuto podle § 73 odst. 1 písm. c) tr.zák. o zabrání věcí – 2.485 kartonů cigaret West Full Flavor a nákladního automobilu zn. IVECO s klíčky a doklady.

Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání obžalovaný a zúčastněná osoba.

Obžalovaný ve svém odvolání podaném prostřednictvím ustanoveného obhájce napadá rozsudek ve všech výrocích s tím, že se vědomě žádného protiprávního jednání nedopustil, protože o pašovaných cigaretách nic nevěděl, do automobilu je neumístil. Na tuto cestu byl najat za účelem dovozu stavebních strojů z Rakouska. Jeho obhajoba nebyla vyvrácena. Navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a zprostil jej obžaloby.

Majitel předmětného nákladního vozidla L. Z. jako zúčastněná osoba podal odvolání prostřednictvím svého zmocněnce a napadá v něm výrok o zabrání věci – automobilu IVECO - a řízení, které mu předcházelo. Zejména namítá, že v hlavním líčení zastupoval jeho i obžalovaného jeden obhájce, ačkoli j ejich zájmy mohly být v rozporu. Soud se důsledně nezabýval otázkou vědomí majitele vozidla (odvolatele) o tajné schránce a rozhodnutí o zabrání věci je vůči odvolateli neúměrně tvrdé. Bylo by namístě doplnit dokazování ve směru jeho obhajoby, tedy jeho n e vědomosti o tajné schránce ve vozidle. Navrhuje, aby napadený rozsudek byl v napadené části zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, eventuálně aby krajský soud sám rozhodl o vrácení vozidla odvolateli.

Z podnětu podaných odvolání přezkoumal krajský soud podle § 254 odst. 1 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a to zejména z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, přihlížel, jen pokud m ěly vliv na správnost výroků napadeného rozsudku.

Řízení předcházející napadenému rozsudku je skutečně zatíženo podstatnými procesními vadami, zejména tou, na kterou poukazuje druhý odvolatel. O hlavním líčení konaném dne 6. ledna 2003 byl okresní soud povinen řádně vyrozumět (mimo jiné) ustanoveného obhájce obžalovaného JUDr.J. P. a zmocněnce zúčastněné osoby JUDr.P.Š. Obhájce byl vyrozuměn při odročení hlavního líčení dne 7.10.2002 (č.l.57), k hlavnímu líčení dne 6.1.2003 se však nedostavil (a ve spis e není zaznamenána žádná omluva obhájce), ačkoli důvody nutné obhajoby trvaly, a jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení, zastupoval jej JUDr.B. (v protokolu není uvedeno jeho celé jméno podle § 55 odst. 1 písm.c) tr.řádu, zřejmě se však jednalo o JUDr.M . B., uvedeného na plné moci zmocněnce zúčastněné osoby JUDr.Š. ze dne 15.1.2002). Zmocněnec zúčastněné osoby nebyl o hlavním líčení řádně vyrozuměn. Až v den hlavního líčení byl učiněn pokus o telefonický kontakt, JUDr.Š. však nebyl zastižen (č.l. 71a). By l tedy kontaktován JUDr.B. Tímto postupem byla podle názoru krajského soudu zúčastněná osoba zkrácena na svých právech podle § 42 odst. 1,2 tr.řádu, když postup okresního soudu byl jen zcela formální a jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení, v hlavním líčení bylo s JUDr.B. jednáno jako se “zmocněncem poškozeného”(č.l.72). JUDr.B. přitom v hlavním líčení zúčastněnou osobu fakticky nezastupoval a závěrečnou řeč pronesl jako obhájce obžalovaného. Soud přitom jednal a rozhodoval o zabrání velmi hodnotné věci a tedy o vážném průlomu do vlastnického práva zúčastněné osoby.

Zejména však došlo k porušení práva obžalovaného na obhajobu, která měla být zajištěna k tomu účelu ustanoveným obhájcem (Čl. 40 odst. 3 d). Obhájce JUDr.P. byl ustanoven dne 4.12.2001 (č.l. 2) a obhajobu v předchozím průběhu řízení řádně vykonával. Právo obžalovaného (který je navíc cizincem a hlavní líčení se konalo v jeho nepřítomnosti) na obhajobu však nebylo naplněno, pokud obhajobu v hlavním líčení vykon á val zmíněný JUDr.B. (patrně koncipient zmocněnce zúčastněné osoby), aniž byl k tomu obžalovaným či ustanoveným obhájcem pověřen a aniž byl s trestní věcí z hlediska obhajoby obžalovaného obeznámen (o hlavním líčení byl vyrozuměn v den jeho konání). Důsled k em toho bylo, že v závěrečné řeči JUDr,B. uvedl, že obžalovaný se k žalovanému jednání doznává, a navrhl uložit mu trest. Takové stanovisko je ale v příkrém rozporu s postojem obžalovaného a jeho obhajobou uplatněnou jak v předchozím průběhu řízení, tak v podaném odvolání. Právník pověřený zmocněncem zúčastněné osoby nemohl vykonávat v hlavním líčení obhajobu obžalovaného také proto, že v tomto konkrétním případě mohlo dojít ke kolizi zájmů obžalovaného a zúčastněné osoby. I když zpravidla bývají zájmy těc h to dvou osob v trestním řízení blízké, o čemž svědčí i možnost zvolit obžalovanému obhájce, daná zúčastněné osobě ustanovením tr.řádu, je nutno vždy (stejně jako u posuzování kolize zájmů dvou spoluobžalovaných) zkoumat konkrétní případ. V p o suzovaném případě je situace o to složitější, že majitel vozidla L. Z. nebyl v tomto trestním řízení vyslechnut a není tedy přesně známo jeho stanovisko. Je však nutno souhlasit s odvolatelem, že důležitou otázkou tohoto řízení bylo zjištění, kdo zřídil t ajnou schránku ve vozidle, v níž byly cigarety převáženy, a vyřešení této otázky soudem mohlo mít stěžejní význam pro rozhodnutí o vině obžalovaného na jedné straně a rozhodnutí o zabrání věci na straně druhé. Výpověď obžalovaného a jeho postoj tak skuteč n ě mohly ovlivnit rozhodnutí soudu o zabrání věci. Také otázka míry rafinovanosti a technické dokonalosti tajné schránky ve vozidle není bez významu. Čím obtížněji zjistitelná schránka byla, tím spíše bude namístě vyslovení zabrání věci, ale současně to sn i žuje pravděpodobnost, že by schránka byla pro obžalovaného patrná například již při přebírání vozidla. Z těchto důvodů není možné, aby v tomto trestním řízení obhajobu obžalovaného a zastupování zúčastněné osoby vykonávala tatáž osoba.

Krajský soud nevyl učuje, že v daném případě mohou být splněny zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného ve smyslu ust. § 202 odst. 2,5 tr.řádu, pokud obžalovaný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti (jak tomu bylo i v př í padě hlavního líčení konaného dne 6.1.2003). O konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného je však nutno rozhodnout , a to ve smyslu § 205 odst.2 tr.řádu po slyšení stran usnesením soudu , tedy celého senátu (usnesení se zaznamená v protokolu o h lavním líčení a není nutno je vyhotovovat, stížnost proti němu není přípustná). Žádná z těchto zákonných podmínek nebyla splněna, a proto okresní soud neměl jednat bez přítomnosti obžalovaného, ačkoli obsahově pro to podmínky dány byly. Naproti tomu krajs k ý soud dodává, že o čtení výpovědi obžalovaného podle § 207 odst. 2 tr.řádu není nutno rozhodovat usnesením.

Krajský soud dále považuje za nutné připomenout, že ani vyhlášený rozsudek není v protokolu o hlavním líčení zaznamenán v náležité podobě a z protokolu tak nelze zjistit, v jakém znění byl rozsudek vyhlášen, když je uvedena pouze právní kvalifikace a není uvedeno, zda byl obžalovaný uznán vinným (skutkem) dle obžaloby, anebo v jiném znění (§ 55 odst. 1 písm. d), § 128 odst. 2 tr.řádu).

V dalším řízení bude nutno výše uvedené vady napravit tím, že hlavní líčení okresní soud provede znovu. Také dokazování zůstalo podle názoru krajského soudu v tomto řízení o zvlášť závažném úmyslném trestném činu neúplné.

Z těchto důvodů krajský soud z podnětu obou podaných odvolání napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a,b,c) tr.řádu v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil OS v Na k novému projednání a rozhodnutí.