Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4Cmo 65/2002

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Shora označeným usnesením soud prvního stupně „vyslovil svou nepravomocnost k projednání a rozhodnutí projednávané věci“.

Dle odůvodnění dospěl k závěru, že ve věci žalobce proti žalovanému, o určení, že v žalobě specifikované zboží jsou padělky a uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 400.000,-Kč, není dána věcná ani místní příslušnost Krajského soudu v Brně, ani jiných soudů České republiky a tudíž ani pravomoc těchto soudů. Uzavřel, že žalovaný je zahraniční právnickou osobou, a protože tu není žádný jiný důvod zakládající příslušnost českého soudu, rozhodl, že k projednání věci zde není dostatek pravomoci.

Proti tomuto usnesení podal žalobce včas odvolání. Uvedl, že při úvaze, u jakého soudu se má žalobce domáhat svých práv v rámci přijatého celního opatření podle , když žalovaný nemá jiný příslušný soud v České republice, dospěl k závěru, že by to měl být soud podle , v jehož obvodu má žalovaný majetek. Za relevantní majetek zakládající tuto zvláštní příslušnost žalobce považuje právě předmětné zajištěné zboží. Žalobce se domnívá, že pojem majetek je třeba v této souvislosti vykládat nikoliv pouze jako věci a pohledávky ve vlastnictví, ale i jako ty, které dotyčná osoba v rozhodné době drží a nakládá s nimi z jiného právního důvodu, jako příklad uvedl přepravní smlouvu. Tvrdil, že při podání žaloby nemohl spolehlivě prokázat, že zboží bylo v rozhodné době ve vlastnictví žalovaného, současně však soud prvního stupně nemohl tento předpoklad spolehlivě vyloučit. Žalobce se proto domnívá, že ve smyslu jeho výkladu „majetek žalovaného“ je dána příslušnost a tedy i pravomoc Krajského soudu v Brně, když zajištěné zboží se nachází v celním skladu Celního úřadu v Břeclavi, tj. v obvodu tohoto soudu. Navrhl napadené usnesení soudu prvního stupně zrušit.

Odvolací soud podle , napadené usnesení přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobou ze dne 17. 4. 2001 se žalobce proti žalovanému domáhal určení, že 1217 kusů triček s krátkým rukávem označených ochrannou známkou „F“ a zajištěných rozhodnutím Celního úřadu Břeclav-dálnice, č. j. 1526-0223/201 ze dne 29. 3. 2001 jsou padělky a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 400.000,-Kč a náklady řízení. Tvrdil, že je majitelem ochranných známek „F“ č. 22091 s prioritou od 7. 7. 1998 „FB“ a č. 220913 přihlášky ochranné známky „F“ č. 141433. Na základě sdělení Celního úřadu Břeclav – dálnice ze dne 2. 4. 2001 o zajištění zboží podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví se dozvěděl, že bylo zajištěno shora uvedené zboží. Deklarantem a zřejmě i dovozcem je žalovaný, jemuž však žalobce souhlas s uvedením zboží označeného „F“ na trh v České republice nedal. Dovoz takto označovaného zboží tudíž porušuje žalobcova práva z ochranné známky. Dovážené zboží označené známkou „F“ je ve smyslu ust. padělkem originálního zboží žalobce. Dále tvrdil, že mu v důsledku neoprávněného užívání ochranné známky vzniká majetková újma a dochází k poškozování jeho dobrého jména, proto se rovněž domáhá dle zákona o ochranných známkách přiměřeného zadostiučinění ve výši 400.000,- Kč. Nato soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením.

Pravomoc soudů České republiky je dána, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost (§ 37 z. č. 97/63 Sb. – ZMPSP).

„Českými předpisy“, podle nichž je dána příslušnost českých soudů, jsou především ustanovení o místní a věcné příslušnosti soudů a „příslušností“, se rozumí právě místní a věcná příslušnost soudů. Smysl úpravy, která váže pravomoc soudu k ustanovením o místní příslušnosti soudů, tkví v tom, že najde-li se v určitém státě soud místně příslušný k rozhodnutí v konkrétní věci, lze odtud dovodit též dostatečně intenzívní vztah k soudnictví takového státu. pak pravidla pro určení místní příslušnosti formuluje v ustanoveních až 89a, přičemž tzv. obecnou místní příslušností se zabývají ustanovení až 86 , výlučnou místní příslušností ustanovení a místní příslušností na výběr danou ustanovení K založení pravomoci českých soudů k projednání majetkového sporu pak postačí, aby byla dána kterákoli z těchto druhů místní příslušnosti.

V posuzované věci místní příslušnost českých soudů lze dovodit z ust. Podle tohoto ustanovení je vedle obecného soudu žalovaného k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody.

V konkrétním případě se podanou žalobou žalobce domáhá ochrany proti porušování jeho práv k ochranné známce, a to postupem, který upravuje z. č. o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví. V jedné žalobě pak spojil žalobce též další nárok a to nárok na přiměřené zadostiučinění podle ust. zákona č. 137/95 Sb. o ochranných známkách.

Podstatou sporu je tvrzení, že žalovaný porušuje žalobcova práva k ochranné známce tím, že zboží označené bez souhlasu žalobce touto ochrannou známkou dovezl do ČR, kde toto zboží bylo rozhodnutím Celního úřadu v Břeclavi zajištěno podle ust. z. č. Zabránit tomu, aby zboží bylo propuštěno do celního režimu, pak může žalobce jedině podáním žaloby o určení, že jde o padělek, anebo návrhem na nařízení předběžného opatření ( z. č. ). Uvedené zákonné ustanovení ve svém odstavci 2 písm. b) předpokládá možnost následného soudního rozhodnutí o tom, „že zboží poškozuje právo k ochranné známce„ a „k zajištění náhrady škody případně způsobené oprávněné osobě“ umožňuje složení jistoty celnímu úřadu.

Rovněž zákon č. 137/95 Sb. o ochranných známkách ve svém ust. § 15 odst. 3 upravuje nároky „poškozeného“, tj. majitele ochranné známky. Dle tohoto ustanovení „byla-li zásahem do práv k ochranné známce způsobena škoda, má poškozený právo na její náhradu. Byla-li tímto zásahem způsobena nemajetková újma má poškozený právo na přiměřené zadostiučinění, které může spočívat v peněžitém plnění“. Tento zákon tak definuje nároky „poškozeného“, aniž by terminologicky odlišil, zda je uplatněno právo na náhradu škody, či na náhradu nemajetkové újmy.

S ohledem na hlavní smysl zákonné úpravy podle z. č. 137/95 Sb. i z. č. , jímž je nepochybně chránit majitele ochranné známky (patentu apod.) před materiální, či nemateriální újmou, dospěl odvolací soud k závěru, že žalobou uplatněné nároky, které sledují cíl předcházet materiální i imateriální újmě a reparaci imateriální újmy, nutno výkladem v širším smyslu posoudit jako nároky, či „práva na náhradu škody“ ve smyslu ust. Jelikož pak ke skutečnosti, která uplatněné právo zakládá, došlo zcela nepochybně v České republice, kde má žalobce chráněna svá práva ochrannou známkou, je nutno pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci dovodit.

Proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Pro úplnost je třeba vytknout soudu formální nesprávnost výroku napadeného usnesení. Při nedostatku pravomoci soudů České republiky (což však není tento případ) se jedná o překážku postupu řízení, která neumožňuje pokračovat v řízení. V těchto případech soud rozhoduje podle ust. věta prvá a řízení zastaví. Rozhodnutí, jímž je vyslovována „nepravomocnost“, nemá v procesních předpisech oporu.