Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23Co 60/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. G. B. a soudců JUDr. T. K. a JUDr. D. K. ve věci žalobce J. H., zastoupeného Mgr. M. V., proti žalovanému K. s.r.o., zastoupenému Mgr. D. Š., „o zrušení napomenutí za porušení pracovní kázně“, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v M ze dne 27.11.2002, čj. -30,

t a k t o :

Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

Z o d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby soud „zrušil napomenutí za porušení pracovní kázně ze dne 20.1.2002 a ze dne 21.1.2002 dané žalovaným žalobci“.

Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. V odvolání namítá, že lze souhlasit s rozsudkem soudu I. stupně v tom, že jeho žalobní petit byl nesprávně formulován, avšak měl být podle jeho názoru poučen, že správně měl žalobní návrh znít na určení neplatnosti napomenutí z porušení pracovní kázně. Namítá, že napomenutí zaměstnavatele z důvodu porušení pracovní kázně je právním úkonem zaměstnavatele, který vede k tomu, že při dalším porušení pracovní kázně může dát zaměstnanci výpověď. Při opačném výkladu by měl pak zaměstnanec možnost bránit se žalobou u soudu pouze až tehdy, pokud by mu zaměstnavatel dal výpověď z pracovního poměru. Zákon nestanoví povinnost zaměstnavatele „strpět napomenutí za porušení pracovní kázně“ a zaměstnanec má proto podle názoru žalobce právo bránit se žalobou a dovolávat se neplatnosti takového úkonu. Domáhal se zrušení rozsudku soudu I. stupně a vrácení k dalšímu řízení.

Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení předcházející jeho vydání a neshledal odvolání žalobce důvodným.

Žalobce se žalobou domáhá „zrušení napomenutí za porušení pracovní kázně dané mu žalovaným dopisem z 20.1.2002 a 21.1.2002 s odůvodněním, že se porušení pracovní kázně nedopustil. Napomenutím z 20.1.2002 mu bylo vytýkáno, že opakovaně a v rozporu s pokyny prokuristy čerpal sám plyn do autobusu, přestože tímto úkonem byl výlučně pověřen pan B. N. V druhém případě byl napomenut za to, že „minimálně ve třetím čtvrtletí 2001 opakovaně slovně osočoval prokuristu, z toho důvodu, aby se to k němu doneslo a aby se vzpamatoval“. Byl upozorněn, že v případě dalšího kázeňského přestupku by mu mohla být dána výpověď podle ustanovení .

Soud I. stupně žalobu zamítl s tím, že neupravuje možnost domáhat se „zrušení napomenutí za porušení pracovní kázně“ a dále dospěl k závěru, že upozornění zaměstnavatele na porušení pracovní kázně nemá povahu právního úkonu ve smyslu a posouzení důvodnosti výtky má pak význam pouze z hlediska naplnění skutkové podstaty výpovědního důvodu podle ustanovení . Soud dospěl k závěru, že ani v případě změny formulace žalobního petitu tak, že by byla podána žaloba určovací, by nemohlo vést k věcnému rozhodnutí o důvodnosti výtky, když pro určovací žalobu by nebyl dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení

Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovým zjištěním i právním posouzením věci.

Jak bylo zjištěno již soudem I. stupně ze spisu Okresního soudu v M sp. zn. , domáhá se žalobce určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané mu žalovaným dne 10.2.2002. Výpověď z pracovního poměru byla dána žalobci podle ustanovení pro soustavné méně závažné porušování pracovní kázně. Řízení o tomto návrhu žalobce dosud není skončeno.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že „zrušení napomenutí“ za porušení pracovní kázně nemá oporu v hmotném právu, tedy v a soud proto nemůže takovému žalobnímu návrhu vyhovět. Pokud žalobce namítá, že měl být poučen o možnosti změnit petit „na určení neplatnosti napomenutí z porušení pracovní kázně“, souhlasí odvolací soud i s tím názorem soudu I. stupně, že napomenutí doručené žalobci není právním úkonem ve smyslu , neboť sám o sobě tento projev vůle nesměřuje ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. I kdyby soud připustil, že se o právní úkon jedná, ustanovení stanoví, kdy je právní úkon neplatný. Žádného z těchto důvodů se však žalobce nedovolává, pouze nesouhlasí s tvrzeními v napomenutí uvedenými. Navíc je třeba souhlasit i s tím, že určovací žaloba by v tomto případě nemohla obstát pro nedostatek naléhavého právního zájmu na žalobě určovací, když důvodnost napomenutí a to, zda byla porušena pracovní kázeň v předchozí době, bude jako předběžná otázka řešeno v řízení o neplatnost výpovědi, které je již zahájeno a vedeno u Okresního soudu v M pod sp. zn. .

Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu potvrdil.

V Praze dne 11. 3. 2003

Předsedkyně senátu

JUDr. G. B.