Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10To 60/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Rozsudek KS v HK ze dne 11.3.2003, sp.zn. .

KS v HKzrušil z podnětu odvolání státního zástupce rozsudek OS v Jc ze dne 18. 12.2002, č.j. -72 a nově rozhodl tak, že uznal obžalovaného P.H. vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. c) tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 , § 222 odst. 1 tr. zák.

Z o d ů v o d n ě n í:

Napadeným rozsudkem uznal okresní soud obžalovaného vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst.1 písm. c) tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., za které mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let, když jako zvláštní podmínku pro osvědčení mu uložil během zkušební doby zaplatit poškozené 27.396,-- Kč. Dále obžalovanému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení mot o rových vozidel na dobu tří let a povinnost k náhradě škody poškozené H.K. v uvedené výši, když se zbytkem nároku byla poškozená odkázána na občanskoprávní řízení.

Uvedených trestných činů se podle skutkových zjištění napadeného rozsudku obžalovaný dopustil tím, že dne 31.7.2002 kolem 21.50 hod. v obci L., okr. Jičín, u benzinové čerpací stanice natankoval do vozidla Škoda Fabia celkem 42,89 l bezinu Natural v hodnotě 1029,40 Kč, který neuhradil, a to ke škodě majitele BČS J.H., a poté, co byl zaměstnank y ní H.K. vyzván k zaplacení odebraného benzinu, reagoval tak, že nastartoval vozidlo a v době, kdy jmenovaná se postavila před vozidlo, aby mu zabránila v ujetí, se s tímto rozjel, do jmenované narazil a naložil ji na přední kapotu, na které ji vezl a posl é ze, kdy s vozidlem odbočil, tato spadla na vozovku a způsobila si pádem zranění, a to tupý úraz obličeje, otok a podkožní výron na pravé tváři, tržnou ránu na bradě a tříštivou zlomeninu dolního konce vřetenní kosti s posunem úlomků s předpokládanou dobou léčení v trvání nejméně šesti týdnů.

Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání státní zástupce, který je zaměřil do výroku o vině a trestu. Především namítá, že okresní soud nesprávně kvalifikoval skutek obžalovaného pouze podle § 221 odst. 1 tr. zák. a nikoli jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák., jak jej kvalifikovala obžaloba. Okresní soud dostatečně nezhodnotil okolnosti jednání obžalovaného, který nejprve vozidlo zbavil státní poznávacích značek, nače r pal benzín, ačkoli neměl na úhradu a když se pracovnice čerpací stanice snažila mu zabránit v odjetí, rozjel se proti ní. Jeho jednání bylo zcela promyšlené ve snaze za jakoukoli cenu po získání pohonných hmot z místa ujet. Obžalovaný si musel být vědom t oho, že rozjetím se s vozidlem proti tělu poškozené musí této způsobit vážné zranění. Je nerozhodné, zda rozjetí bylo prudké či pomalejší a hodnotit je třeba i následný manévr, tedy prudké zabočení ve snaze zbavit se poškozené tak, aby spadla z kapoty voz i dla. I pokud by se obžalovaný proti tělu poškozené rozjel pomalu, mohlo dojít k jejímu poražení a jejímu přejetí a tudíž způsobení těžké újmy na zdraví. Odvolatel navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině a sám rozhodl tak, že obž a lovaného uzná vinným vedle trestného činu krádeže pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. a uložil obžalovanému přísnější trest co do délky trestu i délky zkušební doby, za současného uložení zákazu činnosti.

Z podnětu podaného odvolání přezkoumal krajský soud podle § 254 odst. 1,3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to zejména z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, přihlížel, jen pokud měly vliv na správnost výroků napadeného rozsudku.

Okresní soud dospěl v zásadě ke správným skutkovým zjištěním, která krajský soud pouze upřesnil, pokud jde o některé okolnosti a následky zranění poškozené. Krajský soud uznal obžalovaného vinným, že dne 31.7.2002 kolem 21.50 hod. v obci L., okr. Jičín, u benzínové čerpací stanice natankoval do vozidla Škoda Fabia, celkem 42,89 l benzínu Natural v hodnotě 1.029,40 Kč, který neuhradil, a to ke škodě majitele čerpací stanice J.H., a poté, co byl zaměstnankyní H.K. vyzván k zaplacení odebraného benzínu, reagoval tak, že nastartoval vozidlo a v době, kdy jmenovaná se postavila před vozidlo, aby mu zabránila v ujetí, se s tímto rozjel, do jmenované narazil a když poškozen á zůstala ležet na přední kapotě, na této ji vezl a poté s vozidlem odbočil tak, že poškozená spadla na vozovku a způsobila si pádem zranění, a to tupý úraz obličeje, otoky a podkožní výrony na pravé tváři a na končetinách, tržnou ránu na bradě a tříštivou zlomeninu dolního konce vřetenní kosti pravé ruky s posunem úlomků, když v důsledku utrpěných zranění byla podstatně omezena v obvyklém způsobu života nejméně do 19.8.2002 a léčení potrvá do konce března 2003, přičemž obžalovaný si byl vědom, že uvedeným jednáním mohl poškozené způsobit ještě závažnější zranění, k nimž nedošlo jen v důsledku nahodilých okolností.

S ohledem na následky zranění se krajský soud zabýval též otázkou, zda již objektivně došlo u poškozené k těžké újmě na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., tedy k delší dobu trvající poruše zdraví. Na základě vyjádření znalce však dospěl k závěru, že i když jde o případ hraniční, s ohledem na podstatné omezení v obvyklém způsobu života poškozené nejméně do 19.8.2002, tedy po dobu as i 3 týdnů, nejde ještě o těžkou újmu na zdraví i přes osm měsíců trvající léčení poškozené a pravděpodobné trvalé následky zranění.

Krajský soud se neztotožnil se závěry okresního soudu ohledně subjektivní stránky trestného činu a otázky , k jakým následkům mohlo jednáním obžalovaného dojít a zda tyto možné následky zahrnoval úmysl obžalovaného. V tomto směru se okresní soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a v důsledku toho došlo ve výroku o vině k porušení ustanovení trestního z ákona.

Na rozdíl od okresního soudu dospěl krajský soud k závěru, že obžalovaný jednal v úmyslu způsobit poškozené těžkou újmu na zdraví, byť k této nedošlo. Z vyjádření znalce ve veřejném zasedání krajský soud zjistil, že v případě najetí vozidlem na poškozenou mohlo dojít i k závažnějším poraněním, jako zlomeninám kostí trupu a končetin i zlomenině kosti lebeční a také poranění vnitřních orgánů. Otázka, zda najetím vozidlem na poškozenou a v případě jejího pádu pod vozidlo jejím přejetím mohlo dojít k závažným zraněním poškozené, ostatně ani není otázkou, k jejímuž posouzení je třeba odborných znalostí, neboť tento závěr je zcela zřejmý, a to i za situace, že by byla pravdivá výpověď obžalovaného a jeho spolujezdce o rychlosti vozidla 20 , resp. 25 km/ h . Lze akceptovat obhajobu obžalovaného, že tato závažná zranění poškozené způsobit nechtěl. Na druhé straně je obžalovaný dospělý a nikoli mentálně zaostalý pachatel a musel vědět, že svým jednáním může velmi závažné zranění poškozené způsobit a pro příp a d, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Jednal tedy ve vztahu k tomuto možnému následku v nepřímém úmyslu ve smyslu § 4 písm. b) tr. zák. Na srozumění jako volní složku subjektivní stránky činu lze usuzovat právě z uvedených okolností, kdy obžalovaný se s n ažil z místa odjet vědomě i za cenu toho, že se rozjíždí proti tělu poškozené a že tato může i spadnout pod vozidlo a být přejeta. Subjektivní vztah obžalovaného k tomuto možnému následku lze vyjádřit jako určitou lhostejnost, která však v sobě zahrnuje s rozumění s možným následkem , neboť obžalovaný musel počítat i s eventualitou přejetí poškozené a způsobení velmi vážných zranění (tím samozřejmě nemá být řečeno, že zranění, k nimž u poškozené skutečně došlo, by nebyla vážná, nedosahují však intenzity těžké újmy na zdraví ve smyslu trestního zákona). Je nutno přisvědčit odvolateli též v tom, že obžalovaný se na trestný čin zjevně předem připravil odmontováním poznávacích značek z vozidla a musel tedy počítat s různými eventualitami vývoje skutkového děje , včetně té, k níž skutečně došlo.

Z těchto důvodů shledal krajský soud odvolání státního zástupce důvodným.

V důsledku nového rozhodnutí o vině rozhodl krajský soud znovu také o trestu a o náhradě škody.